Recenze: V peřině

Výjimečně se nejprve podíváme, co říká oficiální text distributora: „Na malebném náměstí sídlí čistírna peří, ve které dokážou vyčistit peřiny od zlých snů. O provoz čistírny se stará jedna moc milá rodina – babička, děda, maminka, tatínek a jejich dvě rozpustilé děti. Rozruch do idylické atmosféry vnese záhadné zmizení dědečka a pak také vykladačka snů, která se nastěhuje do protějšího domu a dělá všechno pro to, aby se lidem v městečku zase začaly zdát i zlé sny, protože s těmi pěknými k ní pro radu nikdo nechodí. To se jí podaří a začíná dobrodružství, o jakém se nikomu ani nesnilo ...“

Takhle obsah filmu V peřině docela dává smysl, co říkáte? Ale ve skutečnosti je daleko zamotanější. Přitom samotný námět je, co si budeme povídat, velmi zajímavý, originální a především původní, což v dnešní době potěší, ať už se jedná o český nebo zahraniční film. Jenže pokud z nápadu vznikne scénář, který obsahuje i další, s těmi nejzajímavějšími neslučitelné nápady, pak to zamrzí o to více. Zhruba od poloviny filmu začíná totiž přibývat nelogičností a posledních asi 15 minut působí dění na plátně tak, že asi ani sám pan scenárista pořádně nevěděl, jak by měl příběh pokračovat. Rozhodně by bylo bývalo nejlepší, kdyby třeba něco poupravil, a ze svého původního záměru, byl-li vůbec nějaký, vypustil i několik scén, protože tak hodina a půl dlouhá stopáž by byla určitě přijatelnější.

Muzikál patří k nejnáročnějším žánrům. A ten s názvem V peřině tento fakt potvrzuje. Některé texty písní nejsou příliš povedené, jiné, které naštěstí převažují, si naopak budete možná klidně broukat ještě dlouho po zhlédnutí filmu. Choreografie dosahuje vrcholu už v úvodní scéně. Ale to neznamená, že by potom byla úplně nezajímavá. Přesto se bude film dětem, pro které je určen především, nejspíš líbit. Je totiž plný nejrůznějších barev a úsměvných kostýmů, aby působil na každého (a to neplatní jen pro děti) co nejoptimističtěji. Ačkoliv je pravda, že ve sklepě se shromažďující sny by se neztratili ani v nějakém hororu, protože do komedie příliš nezapadají.

Hercům a herečkám není co vytknout, protože si s podprůměrným scénářem poradili skutečně asi nejlépe, jak to jen bylo možné. I proto, že film sami vzali nepochybně jen jako zábavu. Ostatně obsazení se hemží samými hvězdnými jmény, což filmu V peřině velmi pomáhá ve scénách, ve kterých se vůbec nic podstatného (ani jiného) neděje. A že je takových poměrně dost. Ale osobnosti jako Marek Vašut, Milan Šteindler (byť oba mají v podstatě jen cameo), Lucie Bílá (kéž by dostávala více rolí ve filmu, protože je i velmi dobrá herečka), Nina Divíšková (nevyzpytatelná vykladačka snů) a Eliška Balzerová (jako vždy kouzelně hrající) opravdu ledacos zachraňují. To bohužel neplatí pro Arnošta Goldflama, který pro něho typickým, tedy málo výrazným způsobem ztvárnil policistu, který je vlastně jen figurkou, protože stejně nic nevyřeší. Postava, kterou hraje Jiří Mádl k těm důležitým také nepatří, a kdyby ve filmu nebyla, pak by se nic nestalo. Navíc se ani nesetká s „dívkou Sen“, o které se mu zdá, což je velká škoda, protože jeho i její reakce by byla nepochybně velmi zajímavá. Překrásná Nikol Moravcová jistě bude pro všechny pány splňovat představu o tom, jak vypadá ona „dívka Sen“, protože není pochyb, že o ní by si rád nechal zdát každý. Pokud by ještě trochu zapracovala na svém hereckém projevu, mohli bychom v české kinematografii přivítat novou hrdinku, protože by díky svému půvabu, a tomu, že se její filmová kariéra teprve rozjíždí, mohla hrát postavy, které zatím vídáme pouze v zahraničních filmech.

Role tatínka, kterého hraje Karel Roden, je opravdu hodně speciální, přestože mohla být ještě mnohem komičtější, kdyby byla o něco lépe napsaná. V podání nejúspěšnějšího českého herce všech dob je ale stejně legrační a asi ho skutečně muselo bavit ji hrát, protože přeci jen ty charakterovější nad těmi komediálními v jeho filmografii dominují. Ale film V peřině zcela jasně dokazuje, že to není proto, že by se do nich nehodil. Už scéna, kdy sedí zavřený v mrazáku, dává tušit, že tato postava bude zřejmě hodně svérázná a neobvyklá. Tím jak ji uchopil, podle režiséra nastavil laťku i všem ostatním, kteří pak také hráli uvolněně. Navíc se objevuje v situacích, ve kterých je hranice mezi vtipností a směšností opravdu tenká, a proto byla volba obsadit do ní takto zkušeného herce určitě správná, protože jejímu počínání se takhle jistě budete smát.

Nejvíce ve scéně, kdy tatínek volá telefonem, kterým byste se v realitě sotva někam dovolali. Karlu Rodenovi ale snadno uvěříte, že skutečně s někým mluví, a o to je pak vtipnější, že po něm požaduje „otužilý kachny“. A pak je tu samozřejmě ještě extrémně nadsazený „výstup“ do bytu v podkroví, přičemž výšky tato postava skutečně nemusí. Právě kvůli tomu, jakým způsobem je tato scéna natočená, celkem funguje. Jen by mě zajímalo, jestli by Karel Roden, který ve filmu dokonce i zpívá, tuto roli přijal, kdyby režíroval někdo jiný než F. A. Brabec, se kterým se zná už spoustu let.

A nyní se dostáváme k další veliké, možná vůbec největší přednosti celého filmu. Tou není nic jiného, než 3D. Zcela seriózně říkám, že tam, kde z „trojrozměrného“ hlediska čtvrtí Piráti z Karibiku, Thor, a mnohé další hollywoodské filmy selhávají, tam první český 3D film V peřině vítězí. Třetí rozměr je patrný dokonce i ve většině prostých dialogových scén a našli bychom tu i dost „vychytávek“, které slouží víceméně pouze tomu, aby co nejvíc vyniknul. Tvůrci evidentně počítali s tím, že tuzemská veřejnost, jak je jejím (ne)dobrým zvykem, bude zdařilost srovnávat se zahraničními „bijáky“, a proto si dali velmi záležet, aby 3D opravdu fungovalo, což se povedlo na výbornou.

V peřině je film, který určitě mohl být lepší. Předpoklady k tomu měl. Ale podle podprůměrného scénáře zkrátka úžasné dílo nenatočíte. Avšak díky odvážnému F. A. Brabcovi v něm uvidíme věci, které jsme v českých filmech ještě neviděli. Ať už je to právě účinný třetí rozměr nebo třeba kompletně digitální svět v peřině, který je také velice zdařilý a pozoruhodný, byť v podstatě jen „kopíruje“ město Písek, ve kterém se natáčelo. Jeho centrum je nepochybně pro takovýto film ideální lokací, ale když už tvůrci museli kvůli poměrně náročným efektům do rozsáhlé postprodukce, rozhodně měli vyretušovat více značek a nápisů, které v několika scénách opravdu hodně nepříjemně bijí do očí a kazí celkový dojem. Jinak se jedná o úsměvnou muzikálovou komedii, kterou lze méně náročným divákům určitě doporučit.