Recenze: Tintinova dobrodružství

Mladého a ambiciózního reportéra Tintina představil poprvé belgický kreslíř známý jako Hergé v roce 1929. Jeho komiksy si rychle získaly obdiv po celém světě, a tak autor vytvořil celkem 23 a půl epizod. Ve filmu si Tintin a jeho věrný psí společník Filuta odnesou z tržiště model lodi. Jenže netuší, že v sobě ukrývá tajemství, o které má velký zájem i nebezpečný padouch Ivan Ivanovič Sacharin, jehož předkem byl obávaný pirát Rudý Rackham, který měl kdysi co do činění se vzácným pokladem. Tintina zavede pátrání až ke kapitánu Haddockovi, potomkovi Sira Francise, který se s Rudým Rackhamam utkal. Tihle dva se spolu s Filutou, a později ještě za doprovodu nešikovných detektivů Kadlece a Tkadlece, vydají na výpravu, jejímž cílem bude najít zmíněný poklad.
 

Příběh jako dělaný pro hračičkovskou povahu Stevena Spielberga. Ten se rozhodl přizvat ke spolupráci Petera Jacksona (s tím, že bude režírovat další díl), jehož společnost WETA Digital zase posunula hranice visuálních efektů. Přesto lze nepochybně v této oblasti zajít ještě dál. Stejně jako v Avataru, i v Tintinových dobrodružstvích sehrála nejpodstatnější roli technologie motion capture, čili museli skuteční herci (namátkou Jamie Bell, Andy Serkis, Daniel Craig) své postavy (namátkou Tintin, kapitán Haddock, Sacharin) nejprve předehrát, díky čemuž tvůrci dosáhli maximálně realistických pohybů u všech lidských bytostí.

Rozdíl je pouze v tom, že oproti velkofilmu Jamese Camerona, ve kterém v klidu poznáme v Neytiri Zoe Saldanu, v Tsu’teyovi Laze Alonsa, v Mo’at CCH Pounder atd., v Tintinových dobrodružstvích bylo zapotřebí, aby všechny postavičky vypadaly ve finále jako ty, které se nacházejí v komiksové předloze. Což znamená, že například veliká podobnost trhovce, který prodá Tintinovi loď, s hercem Eli Wallachem je čistě náhodná a neúmyslná. Ještě je třeba dodat, že zatímco v Avataru můžeme vidět zdigitalizované osobnosti i v kombinaci s opravdovými herci a herečkami (Michelle Rodriguez, Giovanni Ribisi …), Tintinova dobrodružství jsou kompletně animovaná.

Přesto byly některé role fyzicky velmi náročné, protože herci museli podstoupit téměř vše, co jejich postavy na plátně, na které se pak nasadil jejich pohyb ze senzorů na speciálních nylonových oblečcích, které měli na sobě. Práci měli ztíženou tím, že v podstatě museli reagovat jako na divadle, protože si předměty, které se kolem nich v dané scéně měly nacházet, si museli často buď jen představovat, nebo měli za spoluhráče jen představené makety. V hangáru Playa Vista, kde se stejným způsobem natáčel i Avatar, měli všude kolem sebe spoustu kamer, a jednu z nich také nějakých 20 cm před obličejem, aby zachytila veškerou jejich mimiku. Čili, jak trefně poznamenal producent Cameronova blockbusteru Jon Landau, tady už se nejedná o motion-capture, ale o „emotion-capture“. Proti tomu působí pokusy Roberta Zemeckise jako videa z počítačových her. Steven Spielberg (a pravda, po očku i herci) si natáčenou scénu mohl prohlížet na obrazovce díky Simulcam systemu v reálném čase tak, jak se objeví ve filmu. I to mají Tintinova dobrodružství společné s Avatarem, který ale z hlediska triků přeci jen těsně vítězí.

Režisér Steven Spielberg opět dokazuje svůj nezaměnitelný cit pro vyprávění příběhu, protože scénář Stevena Moffata, Edgara Wrighta a Joe Cornishe evidentně nebyl tak dobrý jako výsledek jeho realizace. Finální podoba filmu, který má u nás premiéru téměř o celé dva měsíce dříve než v USA, jistě předčí i vaše očekávání. Přestože některé pohyby Filuty nejsou úplně přirozené, některé fórky jsou pramálo vtipné (patrně práce Edgara Wrighta) a některé scény zbytečně zdlouhavé. K těm patří například ta na poušti, pronásledování dravce, který se snaží doručit Sacharinovi lístky z modelů, podle kterých najde poklad. Sice jde o velmi solidní akci, ale přesto měla být kratší, protože ke konci jí začne výrazně ubývat na atraktivitě. V nepříliš efektní podívanou se promění také souboj jeřábů.

Jinak ale film funguje téměř bezchybně. Díky Spielbergově vynikající režii se celý příběh stává ještě dobrodružnějším a hlavní hrdiny budete na jejich cestě za pokladem rádi doprovázet. I přesto, že kapitán Haddock z počátku působí dojmem, že si sympatie diváků jen tak nezíská, postupem času, protože titulní postava neustále věří v to, že je tento „mořský vlk“ v jádru slušný člověk, se možná stane ještě oblíbenějším než právě Tintin, jehož občasné přemýšlení je v kombinaci s hlasem Jana Škvora poměrně iritující. Haddockovy hlášky typu „Tři sta (třicet, popř. třiatřicet) střílen!“ nebo „Hrom do Brestu!“ se i díky skvělému dabingu Jiřího Schwarze prostě jen tak neomrzí.

Stejně jako ty, které pronášejí „nejlepší“ detektivové Tkadlec a Kadlec. Tato dvojice nemotorných klaunů, které předehráli Simon Pegg a Nick Frost, vás určitě nudit nebude. Třeba i proto, že jejich pozornost občas sklouzává od důležitých věcí k těm absolutně nedůležitým (viz zpráva v novinách). Samotný Tintin by pak klidně mohl patřit k Rychlým šípům, protože je stejně zvídavý, odvážný, dychtící po dobrodružství, a kdejaký malý klučina jistě nebude mít problém se s ním ztotožnit. Starší diváci film určitě také přijmou, protože dobrodružné filmy, ať už se z větší či menší části odehrávají na moři, na poušti, nebo ve vzduchu (Tintinova dobrodružství se odehrávají všude), mají své příznivce ve všech věkových kategoriích.

Je-li v titulcích napsáno „Directed by Steven Spielberg“, můžete si téměř vždy být jistí třemi věcmi: kvalitním obsazením, skvěle odvyprávěným příběhem (má-li scénář alespoň nějaké kvality), a také výbornou hudbou. John Williams i tentokrát vytvořil famózní soundtrack a znovu dokázal, že těch pět Oscarů a další desítky (!) nominací na toto ocenění jsou rozhodně oprávněné. Někdy sice jakoby vykrádal své předchozí skladby (např. u úvodní pozoruhodné titulkové sekvence je více než patrný hlavní motiv z Chyť mě, když to dokážeš), ale přesto se hudba natolik liší od většiny ostatních filmů, že si ji jednak jistě dobře zapamatujete, a jednak ještě více přidává tomuto povedenému dílu na určité výjimečnosti.

Tintinova dobrodružství je epický animovaný velkofilm, který si mohou užít diváci všech generací, protože podobné se dnes zase tak často nevidí. Ovšem jelikož tu chybí ve významnější roli nějaká dívka či slečna, divačky, především ty menší, film asi příliš nenadchne. 3D efekt znovu téměř neviditelný, ačkoliv přesto lehce nadprůměrný. Nicméně je třeba upozornit na to, že pokud by film nevznikl pomocí technologie motion capture a byl normálně hraný, rozhodně by nebyl tak zábavný. Visuální stránka zkrátka hraje vždy velkou roli. V souvislosti se Stevenem Spielbergem můžeme jako důkaz uvést i Schindlerův seznam. Drama s už tak silným příběhem je ještě umocněné černobílým provedením, díky kterému se diváci v podstatě sami ocitají ve druhé světové válce. I to je důvod, proč se jedná o jeden z nejpůsobivějších zážitků filmové historie. Kdyby byl barevný, nešlo by sice jen o „obyčejný“ válečný film – na to je Spielberg příliš dobrý režisér, ale rozhodně by se lidem tolik nezaryl do podvědomí. Tintinova dobrodružství to je ale především efektní zábava pro nejširší okruh diváků, kteří při odchodu z kina peněz vydaných za lístek skoro určitě nebudou litovat.