Recenze: Černobílý svět

Mladá dívka Eugenia, které ovšem málokdo řekne jinak než Skeeter, se chce věnovat psaní, takže na vdavky a děti zatím nepomýšlí. To je v 60. letech něco velice neobvyklého, zvláště pak v takovém městě jako Jackson v Mississippi. Jejím kamarádkám se tento přístup pranic nelíbí. Avšak Skeeter chystá ještě něco jiného. Něco, co jde proti společenským pravidlům mnohonásobně ostřeji. Protože se jedná patrně o jedinou bělošku v celé této oblasti, které se nelíbí, jak místní ženy zacházejí se svými afroamerickými služkami, rozhodne se některé z nich oslovit, a na základě jejich zkušeností o tomto problému napsat knihu.

Ani věřit se nechce tomu, že ještě před nějakými padesáti lety panovaly ve vyspělých Spojených státech amerických takovéto poměry. Snad v každé bohatší rodině pracovala nějaká „barevná“ (výraz z filmu) služka. Taková paní se starala o všechno od úklidu až po výchovu dětí svých zaměstnankyň, u kterých mnohdy trávila mnohem více času než s vlastními ratolestmi, a zároveň se k nim chovala nejlépe jak mohla. A odměna? Mizerný plat, povinnost chodit na oddělené WC, používat pouze jeden příbor, který musel být stranou od ostatních, a do práce musela jezdit speciálním autobusem, pro přepravu lidí tmavé pleti. Jakékoliv mezirasové přátelství bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné.

Pouze ambiciózní Skeeter přijdou tyto předsudky absurdní, protože ji samotnou pomáhala vychovávat Afroameričanka, která ovšem přednedávnem za záhadných okolností zmizela. Ostatní se na to dívají tak, že „barevní“ jsou prostě méněcenní, a podle toho s nimi zacházejí. Vůbec si neuvědomují, že je svým jednáním zraňují, protože tak prostě byli odmalička vychovávaní. Nejvíce takto nesprávně ovlivněnou osobu spatřujeme v Hilly Holbrookové, jakési předsedkyně Ženské ligy, vždy upravené a velmi namyšlené paničky. Pouze o ní ale můžeme říci, že si vše uvědomuje, a svou služebnou Minny, její kamarádku Aibileen i ostatní služky záměrně vědomě ponižuje a uráží stupidními poznámkami. Hilly jako jediná působí dojmem uvědomělé rasistky. Ne proto, že by třeba měla v daný moment důvod k tomu se takovým způsobem bránit, ale dělá to prostě proto, že jí to baví.

Však si to také později nenechá rázná Minny líbit, a její čin spojený s větou „Eat my shit!“ se pak pro závěrečnou třetinu filmu stává velmi podstatným. Možná až příliš, protože čtenářky oné skandální knihy pak řeší právě tento incident a skutečný záměr poukázat na nesmyslné utlačování poctivých Afroameričanek a přinutit ty, které to schvalují, k nápravě nebo alespoň zamyšlení, zůstává spíše na okraji zájmu.

Film sice patří do žánru dramatu, jelikož téma rasismu stále mnozí považují za choulostivé, ale Černobílý svět je překvapivě protkán humorem. Někdy jemný, jindy ostřejším. V každém případě se u něj zasmějete. Tvůrci totiž nechtěli vše pojmout jako syrové drama, které by nevybíravým způsobem všem připomínalo, že ani Amerika není dokonalá země, a že i tady se dějí příkoří, čímž by si film nepochybně vysloužil přízvisko „kontroverzní“, a tím i určitou „reklamu“. V první řadě chtěli tvůrci vyprávět neotřelý filmový příběh, který poskytla knižní předloha. A to takovým způsobem, aby bylo všem jasné, že všechny tyto události už patří (nebo by alespoň měly patřit) jen a pouze minulosti.

O tom svědčí i dokonale vykreslená atmosféra 60. let. Pestré dekorace a vybavení jednotlivých bytů, a vůbec výtvarné řešení, někdy silně kontrastující s barvou pleti žen, o kterých vznikající kniha vypráví, nechává vzniknout několika pozoruhodným obrázkům. Tento film ale „dělají“ především různorodé charaktery postav. A také neobyčejná mluva jednotlivých aktérek. Že Afroameričanky mluví s velmi specifickým přízvukem (především Minny), na tom není nic neobvyklého. Ovšem když něco řeknou vždy dokonale upravené dámy z Ženské ligy, uslyšíte velmi legrační, ale nikoliv nepříjemné hlásky, které ve filmech jen tak nezaznějí.

Obsazení Černobílého světa nelze označit jiným slovem než skvělé! Emma Stone v roli Skeeter naprosto přesně vystihla na svou dobu zdravě neposlušné děvče. Viola Davis jakožto první vyzpovídaná služka Aibileen, hlavní postava příběhu, získává diváky na svou stranu téměř okamžitě, protože sympatičtější osobu byste v tomto filmu nenašli. Octavia Spencer ztvárnila její kamarádku Minny tak, jak by to asi žádná jiná herečka nedokázala. Dvě herečky (herců tu příliš mnoho nenajdete, a když, tak pouze v okrajových úlohách) ale ční nad všemi ostatními. Jednak Bryce Dallas Howard, která jakožto nesnášenlivá Hilly Holbrooková předvádí opravdu znamenitý výkon, nicméně Jessica Chastain jako hodná, ale naivní Celia Foote jí ve svém projevu ještě předčí. Tato postava velmi výrazným způsobem hýbe dějem. Provdala se za bohatého obchodníka (kdysi chodil s Hilly), takže bydlí ve velkém domě mimo město, stranou společenskému dění. Navíc nikdy neměla služku, čili když tajně najme Minny, aby si ten její myslel, že právě ona tak dobře vaří a stará se o dům, chová se k ní jako ke kamarádce, což s sebou, stejně jako její dobrosrdečnost, přináší řadu komických nedorozumění. Za tuto roli by si Jessica určitě Oscara zasloužila.

Režisér Tate Taylor debutoval podle všeho spíše podprůměrnou komedií Pretty Ugly People. Zato jako asistent se podílel např. na thrilleru Čas zabíjet, kde se také seznámil s Octavií Spencer. Svou nejvýraznější hereckou roli si pak připsal v na Oscara nominovaném dramatu Winter’s Bone. Na post režiséra Černobílého světa by se asi stěží našel vhodnější adept. S Kathryn Stockettovou, autorkou románu, podle kterého byl film natočen, se totiž přátelí už od dětství, protože se oba narodili právě v městečku Jackson v Mississippi, kde se odehrává děj knihy/filmu. Taylor, stejně jako v případě své prvotiny, psal i scénář, a jsem docela zvědavý na jeho další počin, protože tímto si nastavil laťku hodně nahoru a velmi by mě zajímalo, jestli jako filmař udělal opravdu takto velký pokrok, nebo jestli za zdařilost celého tohoto filmu vděčí především vychvalované knižní předloze a vynikajícím herečkám. Fakt, že za režii nebyl nominován na žádné z prestižních ocenění, naznačuje mnohé.

Černobílý svět je mimořádně povedený film, který vás dojme i rozesměje. Přestože pojednává o ryze americkém problému, dokáže evidentně oslovit i ty, jichž se téma rasismu osobně netýká. Rozhodně není mnoho filmů, kde by hráli takto důležité, a ještě k tomu kladné role lidé tmavé pleti. I to přidává na originalitě. Z tohoto pohledu je trochu zarážející, že afroamerická služebná (shodou okolností se jmenuje Abilene), která pracovala pro bratra Kathryn Stockettové tuto autorku zažalovala za to, že ukradla její příběh. Na druhou stranu se ale není příliš co divit, že se ozvala, protože tato kniha s originálním názvem The Help byla po dobu více než 100 týdnů mezi nejprodávanějšími tituly New York Times. Jasný důkaz toho, že musí být nesmírně kvalitní. A přesně to samé platí i o její filmové podobě.