Recenze: Nepřítel pod ochranou

Tzv. „Safe House“ je tajné vězení CIA, kam se „ukládají“ třeba lidé, kteří jsou v nebezpečí. Takovýchto „skrýší“ se po celém světě nachází spousta. Nás ale budou zajímat dvě v Jihoafrické republice. To v Kapském městě má za úkol udržovat Matt Weston, který se v něm ovšem stává sám svým způsobem vězněm na samotce, neboť ho během té poměrně dlouhé doby, co je tu zaměstnán, ještě nebylo zapotřebí. A tak se zabavuje všemožnými způsoby. Například tím, že si hází míčkem o zeď, tak jako The Cooler King/Hilts (Steve McQueen) ve Velkém útěku. Zrovna v ten moment sem konečně dorazí kolegové. A nejsou sami.
 

S sebou přivádějí Tobina Frosta, bývalého elitního agenta, jenž se už několik let nachází na „černé listině“, protože se začal přátelit s potencionálními nepřáteli, kterým mimo jiné prodával tajné informace, jež měly zůstat skryty pěkně pod pokličkou CIA. Než se podaří za pomoci waterboardingu zjistit, proč se tento člověk sám dobrovolně přihlásil na americkém konsulátu, vpadne dovnitř banda ozbrojených zabijáků a celý „Safe House“ vystřílí. Matt má ale smysl pro spravedlnost i zodpovědnost a poctivě se řídí pravidly, díky čemuž s Frostem proto včas uteče. Jak to pak asi může dopadnout, když se snaží začátečník přimět všehoschopného profesionála ke spolupráci?
 

Na tuto otázku si hned odpovězme: Když se snaží začátečník přimět všehoschopného profesionála ke spolupráci, může to dopadnout různě. V případě filmu Nepřítel pod ochranou to ale nedopadlo nijak výjimečně. V podstatě ukazuje už mnohokrát viděné. Jeden čestný kladný hrdina bude muset bránit záporáka, který se později ukáže nebýt zase až tak zlotřilý (ono by asi nebylo úplně možné, aby hrál Denzel Washington ryzího padoucha). Zápletka aplikovatelná na kterýkoliv žánr od akčního až po western. V tomto filmu ale (opět) hraje významnou roli CIA, proti které se američtí filmaři zřejmě spikli, jelikož do jejích řad často „nasazují zrádce“. Ale téma zkorumpovaných úředníků ve vládních agenturách, tedy těch, kteří by měli být úplně nejčistší, je nepochybně vděčné, a dá se očekávat, že lidi jen tak neodradí.
 

OK, proč ne. Ale Nepřítel pod ochranou se od podobných liší tak možná jen pozoruhodnými kompozicemi několika záběrů, kdy se „cosi“ objevuje pouze na třetině, a také někdy dobře (v tajném vězení), jindy ještě o něco lépe (ve slumu) zvládnutými akčními scénami. I v ostatních případech je násilí zobrazováno velmi drsně a realisticky, tak jako tomu bylo v poslední době například v Elitních zabijácích, protože když se zrovna na plátně odehrává nějaká rvačka, pomalu sami ty rány cítíte.
 

Pomineme-li akci, dostaneme znovu jen tu předvídatelnou záležitost. Nutno dodat, že v případě Nepřítele pod ochranou patrně záměrnou, neboť delší záběry na výrazy ve tvářích herců naprosto přesně usvědčují „krysy“ v CIA. Diváci tak vědí, co neví přesně hlavní hrdinové, čili by se pak o ně během blížící se konfrontace s padouchem (padouchy) měli bát, ale u tohoto filmu to nefunguje tak, jak asi tvůrci zamýšleli. Přitom by možná stačilo se třeba jen v jednom opravdu důležitém momentě vyhnout klišé.
 

Celý film tvoří jen ty hlavní dvě postavy, Matt a Tobin. Všechny ostatní jsou jen nepříliš zajímavými figurkami, které navíc nemají ani dostatek prostoru, aby nás případně mohli přesvědčit o opaku. Proto by v tomto thrilleru ani nemuseli být. To bohužel platí i pro Veru Farmigu, u které to skutečně zamrzí nejvíce, protože jí postavy takovýchto (a jim podobných) „úřednic“ či ještě lépe řečeno agentek padnou jako ulité. Škoda, že její Catherine Linklaterová nemá výraznější úlohu. Od toho je tu titulní nekompromisní „nepřítel“ Denzel Washington. Dobře víme, že když představuje hrdiny, které pasou po pomstě, měli by mu všichni jít z cesty. A to platí i tentokrát. Hlavní postavou je ale Ryan Reynolds, kterému určitě svědčí obyčejní lidé více než komiksoví superhrdinové. A také musíme poznamenat, že po delší době budete mít možnost vidět Roberta Patricka v áčkovém akčňáku.
 

Nepřítel pod ochranou jakoby ani nechtěl být v ničem výjimečný. Jakoby tvůrci dobře věděli, že příznivci tohoto žánru na tento film určitě půjdou i přesto, že si budou patrně dopředu vědomí toho, že je nejspíše nenadchne, ale ani vyloženě nenaštve. Dovedu si představit, že i někteří z vás vyrazí na Nepřítele pod ochranou třeba jen kvůli tomu, co je napsáno o Denzelu Washingtonovi v úvodní větě, popř. v předchozím odstavci této recenze. Proto se nabízí srovnání s thrillery Tonyho Scotta, ale režisér Daniel Espinoza naštěstí tak zběsile nestříhá. Stejně by ale bylo asi zajímavější sledovat místo akční podívané spíše komornější příběh, kde by Frost, aby ho pustil, přesvědčoval Westona cestou za mříže především svými (možná) vypočítavými argumenty a poznámkami než zatnutými pěstmi. To by ale byla určitě práce pro jiného režiséra.