Recenze: Looper

Jistě, dalo by se říci, že je to práce jako každá jiná. Uděláte to, co máte, a dostanete zaplaceno. Tímto heslem se nepochybně řídí i Joe. Jenže v jeho případě je to ještě o něco složitější. Pracuje totiž jako takový (ne)normální zabiják pro jednu organizaci a současnost pro něj znamená rok 2044. Přesně třicet let poté (pokud se vám nechce počítat, i když věříme, že to není obtížné), tedy v roce 2074, bylo vynalezeno cestování časem a … pak okamžitě zakázáno. Jenže nechvalně proslulé organizace jej přesto používají pro odstraňování nepohodlných osob. Ano, Joe skutečně není normální zabiják. Protože ti musí mnohdy ke všemu svou oběť nejprve najít nebo za ní někam dojet, a pokud se jedná o ráznější osobu, může pro ně být velmi obtížné její terminování.

To Loopeři jako Joe se v podstatě nemusí vůbec namáhat, neboť ti nepohodlní občané jsou jim posíláni přímo jako na stříbrném podnosu – objeví se spoutaní a s kuklou přes hlavu na dečce na opuštěném místě jen pár metrů před střelcem, kterému tak stačí jen stisknout spoušť u zbraně zvané trombón. Tělo se pak ještě musí ne zrovna ekologicky zlikvidovat a odměna v podobě stříbrných cihel je zasloužená. Ovšem i za této situace, kdy máte všechny trumfy v rukou vy, se dá zaváhat. A to když vám pošlou zpět své o třicet let starší já. Tomu se říká „uzavřít smyčku“(aka „closing the loop“). Předtím totiž můžete dle libosti třeba brát drogy, užívat si s fajn štětkou v dosti ponure vyhlížejících Spojených státech. Třeba. Nebo můžtete zamířit do Šanghaje a spřátelit se s nedůtklivou Číňankou. A pokud se vám nechce cestovat, možná se spokojíte s půvabnou farmářkou z nedaleké usedlosti. Co na tom, že má syna, hlavně aby nepatřila k „TK“ skupině obyvatelstva, což jsou lidé s telekinetickými schopnostmi. Mimochodem, já jsem také „TK“. Přemýšlejte o tom …

Nejprve si položme jednu velmi záludnou otázku: „Myslíte si, že byste se poznali, kdybyste potkali své o třicet let starší já?“ Ano, Tato otázka není jednoduchá, odpovědět na ni může být obtížné, takže ještě chvíli přemýšlejte … Jasně, říká se, že člověk takové věci pozná, že je nějak vycítí, ale konkrétně v tomto případě bych si tím rozhodně nebyl tak jistý. To by se k vám muselo vaše o 30 let starší já začít samo hlásit. Pravda, Joe má tu výhodu, že ví, že se jeho starší verze před hlavní jeho zbraně jednou objeví. Nejen proto, že se shodou okolností nedlouho předtím přihodilo totéž nejlepšímu kámošovi Sethovi. Joe je ale chlapík jiné povahy a má poněkud jiné priority.

Jak ale sebe sama staršího najít, když utekl? No šéfovi se to teda rozhodně nebude vůbec líbit. Ideální bude domluvit si schůzku. Jak ho ale kontaktovat, když nám na sebe nestihl dát ani číslo na mobil? Jednoduše. Prostě vezmete nůž a vyryjete si na předloktí něco, co si starší já přečte jako třicet let starou jizvu. A hlavně to musí být něco, z čeho mu dojde, kam má jít, pochopitelně. Podobné vychytávky jsme mohli vidět třeba v dokonalé a úchvatné Frekvenci, kde se pomocí vysílačky a jakési polární záře podařilo Jimu Caviezelovi kontaktovat svého otce Dennise Quaida, který bydlí ve stejném domě, ale, shodou okolností, také o 30 let dříve (náhoda?). Dokonce se dopracují k tomu, že si syn přes vysílačku bude moci promluvit se svým mladším já. Otec mu pak kupříkladu vypálí vzkaz na stůl nebo schová věci po domě na místo, kde by je i za těch 30 let mohl najít. Pokud jste tuto strhující sci-fi ještě neviděli, důrazně doporučuju se na ni podívat!

Ale zpět k Looperovi. Co tedy Joe udělá, aby se setkal se svým starším já? Vyryje si na předloktí jméno servírky, která pracuje v restauraci, kam chodí. Ve skutečnosti tam však pracujou dvě, k čemuž se váže vůbec nejvtipnější hláška z celého filmu. Tou zároveň pro změnu začíná scéna, která by se dala označit za jeho zlatý hřeb. Ve stejnou chvíli. Ve stejné restauraci. U stejného stolu proti sobě sedí Joe a Starší Joe (Joseph Gordon-Levitt a Bruce Willis). Jistě by vás napadlo milion různých otázek, na které byste se chtěli zeptat. Konverzace se ale stočí převážně k ženě, kterou má na svědomí jistý Rainmaker, což je v budoucnosti největší kápo. Jenže teď se ještě jedná o malého chlapce, takže si Starší Joe spočítá, že by teoreticky mělo být snadné ho terminovat, a tím zabránit tomu, co se stane (resp. stalo) za 30 let.

Slovo „terminovat“ nepoužívám tentokrát jen jako vhodné synonymum slova zabít. Ve stejný den jako Rainmaker se totiž měly narodit ještě další dvě děti a Starší Joe přesně neví, které by mělo být to správné. Co tedy Starší Joe udělá, aby měl jistotu? Musí terminovat všechny tři, stejně jako Terminátor měl zabít všechny tři „Sáry“ Connorové. Nyní už ovšem jde o dítě, přičemž jeho matka Sára (znovu úžasná náhoda) je též soběstačnou ženou. Sama hospodaří na farmě, slušně se ohání sekerou, a také se střelnými zbraněmi umí obstojně zacházet. I její syn získává punc důležitosti srovnatelné s Johnem Connorem. Ani tady totiž vlastně nejde jen o osobní rovinu, ale vzhledem k tomu, co se z Rainmakera vyklubalo, vlastně i o tu minimálně kontinentání. Postava Bruce Willise se tak do jisté míry stylizuje do role T-1000, akorát s tím rozdílem, že není z tekutého kovu, tím pádem není až tak nepřemožitelný, a navíc může časem cestovat oblečený.

Asi je zbytečné zabývat se nějakými paradoxy, přestože Looper, na rozdíl od „terminátorské“ série, lépe řečeno jejích prvních dvou dílů, jich několik zanechává. Čili se dá usuzovat, že kult se z něho nestane, přestože režisér Rian Johnson znovu přišel s několika povedenými a dosud jen málo vídanými nebo úplně nevídanými nápady. Ty ostatní však nedělají z Loopera vyloženě mainstreamovou, ale spíše vyhraněnou podívanou, vhodnou v první řadě pro skalní příznivce sci-fi, přičemž někteří k němu jistě budou mít také výhrady (sám se k takovým také hlásím). A to i přesto, že má ve svém středu silné (proti)hráče.

Dokonce velmi silné (proti)hráče. Joseph Gordon-Levitt se stává jedním z nejobsazovanějších herců, jelikož hrát dovede vskutku výborně. V Looperovi mnohé zachraňuje. Nejen proto, že má suverénně nejvíce prostoru a že tím pádem hraje hlavní roli, ale způsob, jakým ji ztvárňuje, hodně pomáhá ve scénách, ve kterých se toho zase až tolik zajímavého neděje (a že jich ve druhé polovině filmu přibude). Bruce Willis je prostě Bruce Willis. Tím bychom jeho přínos pro tento film měli v podstatě rozebraný, protože coby Starší Joe nepředvádí prakticky nic z toho, kvůli čemu ho spousta z nás řadí mezi své oblíbené herce. Tak mě napadá, že by možná mohlo být zajímavější, kdyby se děj odehrával převážně v roce 2074, přičemž Willis by byl Joe a o 30 let Starší Joe by mohl vypadat kupříkladu jako Eli Wallach nebo Peter O’Toole. Jakožto seriózní sci-fi by to bylo nepochybně velmi pozoruhodné, ale asi by si na to jen tak někdo netroufl. V takovém to případě by se s největší pravděpodobnsotí jednalo o pěknou komedii.

Ale pojďme ještě na chvíli k postavám, jelikož tři další si zmínku zaslouží. Jeff Daniels hraje Joeova šéfa, který byl také poslán zpět z budoucnosti (bylo to ale nezbytně nutné?). Tahle postava je jinak solidně napsaná a neméně precizně zahraná.  Ale nemůžu se zbavit dojmu, že mohla být ještě více „cool“, kdyby ji hrál jiný Jeff – Bridges. Jakožto Joeův kámoš Seth se představí Paul Dano, který se skvěle předvedl i tentokrát. Problém tkví v tom, že jeho postava není až tak důležitá, jelikož režísér/scenárista na ní pouze ukazuje to, co záhy uvidíme jakožto potíž hlavního hrdiny. Pravda, Seth částečně pomáhá poodkrýt Joeův charakter, ale zrovna z toho úhlu pohledu, který ve finále nehraje až tak výraznou roli, jak bylo zřejmě zamýšleno. A pak je tu ještě Emily Blunt, jejíž Sara se objevuje až téměř po celé hodině, a navíc se jedná o postavu značně kontroverzní. Takže přestože i ona patří k mým nejoblíbenějším herečkám, nemyslím si, že její obsazení do tohoto projektu bylo ideální. Pokud ji máte také rádi, raději si připomeňte Lov lososů v Jemenu.

Film Looper stál pouhopouhých 30 milionů dolarů. A místy je to opravdu znát. Většina druhé poloviny se odehrává na té farmě, takže nečekejte žádný nadupaný spektákl. Triky, tedy ty „telekinetické“, jsou zmáknuté velmi stylově, ale ty ostatní jako třeba jízda na létajícím skútru, by se spíše vyjímaly ve filmech typu Straight-to-DVD. Ani akční scény nejsou nijak úžasné. Johnson jako by to věděl, a proto s nimi šetří. Přitom je třeba si uvědomit, že se stejnými penězi pracovali například i tvůrci Zdrojového kódu, kde výsledek přesto dopadl stokrát velkolepěji.

Looper je pro mě film, který by se svým způsobem dal označit za druhý Prometheus. A to z toho důvodu, že od obou jsem očekával mnohé, ale kýžený efekt se jaksi nedostavil. U každého je to však z jiného důvodu. Promethea potopil stupidní scénář plný nelogičností. To události v Looperovi jsou rozhodně pospolitější, ale větší průšvih představuje režie. Ridley Scott u svého nejnovějšího počinu zachránil, co jen mohl, protože hraje první režisérksou ligu. To Rian Johnson je spíše divizní, maximálně třetiligový režisér, u kterého je velmi obtížné rozpoznat, jestli má na posun na lepší úroveň. Spíše bychom mohli říci, že se jedná o nadějného scenáristu, protože některé jeho nápady jsou opravdu naprosto skvělé. Ale na druhou stranu to taky někdy vypadá, že se zoufale snaží něčím za každou cenu natahovat stopáž, díky čemuž pak opadá tempo filmu. Přesně toto platilo i v případě jeho předchozího díla, ale Bratři Bloomovi získávají plusové body alespoň za to, že se jejich děj zčásti odehrává v Praze. Nevím proč, ale během sledování Loopera jsem si několikrát vzpomněl na Vendetu. Asi proto, že i ona proti sobě staví silné herecké osobnosti, že v obou zemích se řadí k nízkorozpočtovým projektům, že ani v ní není občas snadné pochopit, proč postavy dělají právě to, co dělají, a že režísér/scenárista jakoby si místy pořádně nebyl jistý nebo nevěděl, co přesně chce natočit. U českého filmu by se to dalo ještě tolerovat, protože se jedná o debut. Kdežto u tohoto zahraničního ne, takže si troufáme tvrdit, že jsme právem očekávali lepší kvalitu.