Kategorie: Kino
Recenze: Záblesky chladné neděle
Autor: Tomáš Kordík -
Ne, perský posel z filmu 300: Bitva u Thermopyl nemohl tušit, že v naší zemi jednou vznikne dílo, které bude na tuto jeho hlášku naprosto přesně pasovat ...
Byl pošmourný den, sedmý v tom týdnu, a dvě prostitutky si nesly dřevo na zátop. V jejich rajónu
zrovna kroužil Adam (Robert Jašków), který hledal společnici pro svého bratra Martina (Jan Plouhar). Už, už se chystal odjet, když v tom vyskočila z jiného auta mladá žena Dora (Adéla Petřeková). Rozeběhla se po silnici. Vběhla Adamovi před auto, a ten ji … nepřejel, ale naložil. Jenže Richard - člověk, který ji vezl předtím (Kryštof Rímský), se jen tak nevzdává a nedá pokoj, dokud ji znovu nedostane. Protože se ho bojí, souhlasí Dora s nabídkou na společnici a nechá se vzít k Martinovu opuštěnému domu. Co když se z něho ale vyklube vyšinutý zabiják? Co když jen shání oběti pro krvežíznivé monstrum, které přechovává ve sklepě? Co když má naopak Dora nějaké postranní úmysly? A co když je to všechno úplně jedno?
Se Záblesky chladné neděle budu asi muset udělat krátký proces, protože čím více o nich
přemýšlím, tím větší vztek mám. A tím více si kladu otázku: „Jak je možné, že se něco takového může dosat do kin?“ Na nějaký artový festival by to asi bylo lepší, protože tam by se lidé pokoušeli najít i věci, které tam vůbec nejsou a asi by jim to přišlo smysluplnější. Pátrám, pátrám po tom, kdy jsem naposledy viděl v kině něco tak bezpředmětného, absurdního, banálního, šíleného, ulítlého …. Možná Saxána a Lexikon kouzel by tyto parametry splňovala, ačkoliv v jejím případě byl člověk alespoň zvědavý na to, jaké další neskutečné bizarnosti ještě uvidí. Kdežto u Záblesků chladné neděle je od nějaké dvacáté minuty člověk nejvíce zvědavý na závěrečné titulky.
V roce 2005 natočil Robert Rodriguez film Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Námět vymyslel
jeho tehdy sedmiletý syn Racer, který pak se svým otcem konzultoval i scénář. Proč o tom píšu? Protože v Záblescích chladné neděle dělají postavy tolik nelogických pitomostí a celkově se v něm nachází takové množství „over the top“ bizarností, že jsem si říkal, že to snad musel napsat nějaký malý filmový nadšenec, který právě, ať už omylem nebo naschvál a potají, zhlédl nějaký nepřístupný film. A protože někdo známý či příbuzný pracuje u filmu, nebyl zase až tak velký problém protlačit scénář k realizaci. Pojďme si teď nějaké ty nesmysly trochu blíže prozkoumat. Jen varuju před spoilery, ale to zřejmě v tomto případě asi příliš řešit nebudete.
Nejdůležitější otázka, kterou si musíme položit, je tato: Proč se hlavní hrdinka obléká jako děvka
(dokonce nenosí kalhotky), když vlastně není děvka? Asi proto, že nás autorka chtěla zmást, protože poprvé se s Dorou setkáme na „stanovišti“ děvek. Hezký pokus, jen kdyby se hned záhy nepředstavila jako Tereza, přitom už od prvního momentu víme, že se jmenuje Dora. Dále, tato osoba má náušnici, jakéhosi šnečka, ovšem podle všeho jen jednu. Asi nebude spoiler, když prozradíme, že i na konci filmu má stále standardně dvě uši. Tohoto šnečka si vytáhne u Martinova domu. Patrně jen tak pro radost, ale šneček (nebo co to teda vlastně je?) se poláme, takže ho pohodí efektní zpomalovačkou na cestu. Později, když ji Richard přijede a Adamem hledat, Martin mu poví, že „odjela, protože měla ještě něco důležitého na práci“, nebo něco v tom smyslu. Nezatěžujme se teď faktem, že je tato replika hloupá a že stačilo říct „odjela“. Protože takhle, jelikož Richard Doru dobře zná, ví, že je to lež. Ten skutečný impuls pro to, aby věděl, že se v Martinově domě stále ukrývá, je ten, že najde polámaného šnečka na zemi. Copak mu nedojde, že ho tam mohla nechat už předtím, když přijela? Což vlastně také ve skutečnosti udělala?
Největší problém je však ten, že všechny postavy se v 97 % času chovají jako naprostí idioti. A divák
ne a ne pochopit, proč dělají to, co dělají. Dora se patrně celou dobu domnívá, že ji Martin na svém stavení drží. A myslí si to i poté, co odjede na kdo ví, jak dlouho pryč. Ona je však chytrá holka, protože umí najít v tom nepořádku bicykl a umí mu napumpovat kolo. Jenže záhy zjišťujeme, že zase až tak chytrá není, neboť na něm odjíždí v lodičkách. Nepohodlnou jízdu pak okomentuje slovem: „Píče.“ Místo toho, aby si podpadky buď urvala, nebo si sundala botky, byť je ta chladná neděle (co by ale pro sebe člověk v takový moment neudělal, že ano). Následně však uslyší, že Martin přijíždí zpět. Takže bicykl pohodí u kraje silnice, přestože má čas s ním udělat něco rozumnějšího. Ona ale jen zakryje roštím zadní kolo a z jejího pohledu je „uklizeno“. Schová se, Martin pochopitelně najde kolo, porozhlédne se, objeví Doru a … ne, „nevobtáhne“ ji ani nic jiného (v tu dobu už víme, že jí evidentně nechce nijak ublížit), jen jí sundá kalhoty, které jí předtím půjčil, a jede si po svém. Dora řekne: „Do píči, nechala jsem si tam kabelku.“ A tradá zpět do Martinovy usedlosti.
Tam se pak ve finále odehrává scéna, kdy Dora je zavřená v pokoji a drží dveře nohou. Martin se tam
tedy nedostane, a tak začnou hrát „na pravdu“! Martin se tak pustí do šíleného, sebe obhajujícího „WTF“ monologu, který má ledacos vysvětlit, zatímco Dora, již daleko od nekrytých odemčených dveří, se snaží slést po prostěradle či peřině, které se ukáže býti krátké, takže je třeba navázat další. A Martin stále povídá a nenapadne ho dveře otevřít! Proč ale ta holka pořád utíká?!? To je vlastně jedno, protože jen o chvíli později vše dokonale vyšumí do ztracena. A nám se hned znovu vybaví další bizarnosti typu jízdy na náhle se objevivším trajektu, kterým se Richard nechá převést zřejmě přes Labe (jako by neexistovaly mosty), dále je tu plánovaná pochybná oslava u Adamova otce, který vypadá a chová se tak, jako kdyby byl nějaký maniak z Hostelu. A pomyslnou třešničkou jsou pak dvě „policejní“ auta, neboli normální auta, které mají na boku na samolepce nápis „POLICIE“. Evidentně nejen scenáristka nese holt na tomto fiasku podíl viny (byť na její vrub jde jeho největší část). Ne, monstrum ve sklepě by bývalo bylo mnohem lepší.
Přesto tu ale překvapivě najdeme i záblesky kladných momentů. Zmíněná jízda v podpadkách je
opravdu legrační, stejně tak dialog: „Vy tady nemáte signál?“ Odpověď: „Musíte dát tu ruku co nejvejš.“ Načež se ptající Richard vyškrábe na střechu svého auta, kde však znovu začne dělat nesmyslné kroky a všemu přihlíží jakýsi „cibulář“, což je postava totálně zbytečná. Nutno podotknout, že do seriózně myšleného díla a žánru prezentovaného jako „psychothriller“ se takováto scéna, stejně jako mnohé další, opravdu nehodí. Mezi ně patří i nechtěné zapnutí ostřikovačů při pohledu na vnadnou prostitutku, byť je opravdu velmi vtipné. A pozor! V jeden moment se dokonce podaří vytvořit i nějaké to napětí (týká se těch prvních dvaceti minut, když ještě pořádně neznáme charaktery jednotlivých postav). Kromě lokací musí zaujmout také velmi dobrá kamera německého filmaře Armina Dierolfa. Ovšem co je to všechno platné, když i jeho práci kazí nedokonalosti téměř všeho ostatního?
Z herců stojí za zmínku Jan Plouhar, který dokázal z „tajmeného týpka“ Martina udělat vcelku
zajímavou postavu. A to i přesto, jak nepěkně byla napsaná. Suverénně si v roli „podnikatele“ (kdo ví, čím doopravdy je) Adama počíná Robert Jašków. Do značné míry filmu prospívá i účast Kryštofa Rímského, který se jakožto Richard též snaží zachránit, co se alespoň trochu dá. Hlavní roli si pak zahrála debutantka Adéla Petřeková, která podává velmi dobrý výkon, byť místy hodně divadelně přehrává. Ale hezky se na ni dívá, takže jsem na její představení v nějakém lepším filmu a v nějaké lepší roli dost zvědavý. Cameo tu má Zdeněk Žák, který je ovšem jako policajt absolutně nevěrohodný, a objeví se tu i Taťjana Medvecká, což nechápu, jak se zrovna ji podařilo do tohoto projektu nalákat. Nicméně dobře, že tu je, protože pouze známé tváře a známá jména mohou zapříčinit, že si toto prapodivné dílo nějaké diváky najde. Jejda, koukám, že nakonec se ta recenze přeci jen protáhla.
Záblesky chladné neděle bohužel patří k tomu nejméně povedenému, co jsme letos (a vlastně nejen letos) mohli v kinech vidět. Přitom trailer vypadal na české poměry až výborně (znovu s výjimkou toho voice overu, ale alespoň se tam neříká, že „samet se změnil ve struhadlo a rozdrásal nám srdce") a působil dojmem, že by tento film mohl uspět tam, kde loňská Vendeta selhala. I ty postavy se tvářily býti zajímavými, ale ve výsledku jsou příliš jednoduchými a při většině dialogů i jednotlivých replik musí člověk litovat jejich představitele a představitelky, že něco takového museli říct. Hodně, hodně, hodně bych chtěl dát lepší hodnocení, ale opravdu v této věci bohužel nenacházím nic, co by to umožnilo. Ani ty kladné záblesky tentokrát stačit nebudou. Možná, že by určité kouzlo mohlo mít, kdybyste na ni vyrazili do kina v neděli. To by pak snad mohlo mít alespoň nějakou atmosféru. Nicméně chytré hlavy už údajně vymyslely, že do kin nebude nadále směřovat úplně všechno, co se u nás natočí. Takže podobné extrémně bizarní kousky začnou zřejmě postupně putovat rovnou na DVD. Nezbývá, než dodat, že tohle je opravdu skvělý nápad.
Byl pošmourný den, sedmý v tom týdnu, a dvě prostitutky si nesly dřevo na zátop. V jejich rajónu
zrovna kroužil Adam (Robert Jašków), který hledal společnici pro svého bratra Martina (Jan Plouhar). Už, už se chystal odjet, když v tom vyskočila z jiného auta mladá žena Dora (Adéla Petřeková). Rozeběhla se po silnici. Vběhla Adamovi před auto, a ten ji … nepřejel, ale naložil. Jenže Richard - člověk, který ji vezl předtím (Kryštof Rímský), se jen tak nevzdává a nedá pokoj, dokud ji znovu nedostane. Protože se ho bojí, souhlasí Dora s nabídkou na společnici a nechá se vzít k Martinovu opuštěnému domu. Co když se z něho ale vyklube vyšinutý zabiják? Co když jen shání oběti pro krvežíznivé monstrum, které přechovává ve sklepě? Co když má naopak Dora nějaké postranní úmysly? A co když je to všechno úplně jedno?Se Záblesky chladné neděle budu asi muset udělat krátký proces, protože čím více o nich
přemýšlím, tím větší vztek mám. A tím více si kladu otázku: „Jak je možné, že se něco takového může dosat do kin?“ Na nějaký artový festival by to asi bylo lepší, protože tam by se lidé pokoušeli najít i věci, které tam vůbec nejsou a asi by jim to přišlo smysluplnější. Pátrám, pátrám po tom, kdy jsem naposledy viděl v kině něco tak bezpředmětného, absurdního, banálního, šíleného, ulítlého …. Možná Saxána a Lexikon kouzel by tyto parametry splňovala, ačkoliv v jejím případě byl člověk alespoň zvědavý na to, jaké další neskutečné bizarnosti ještě uvidí. Kdežto u Záblesků chladné neděle je od nějaké dvacáté minuty člověk nejvíce zvědavý na závěrečné titulky.V roce 2005 natočil Robert Rodriguez film Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Námět vymyslel
jeho tehdy sedmiletý syn Racer, který pak se svým otcem konzultoval i scénář. Proč o tom píšu? Protože v Záblescích chladné neděle dělají postavy tolik nelogických pitomostí a celkově se v něm nachází takové množství „over the top“ bizarností, že jsem si říkal, že to snad musel napsat nějaký malý filmový nadšenec, který právě, ať už omylem nebo naschvál a potají, zhlédl nějaký nepřístupný film. A protože někdo známý či příbuzný pracuje u filmu, nebyl zase až tak velký problém protlačit scénář k realizaci. Pojďme si teď nějaké ty nesmysly trochu blíže prozkoumat. Jen varuju před spoilery, ale to zřejmě v tomto případě asi příliš řešit nebudete.Nejdůležitější otázka, kterou si musíme položit, je tato: Proč se hlavní hrdinka obléká jako děvka
(dokonce nenosí kalhotky), když vlastně není děvka? Asi proto, že nás autorka chtěla zmást, protože poprvé se s Dorou setkáme na „stanovišti“ děvek. Hezký pokus, jen kdyby se hned záhy nepředstavila jako Tereza, přitom už od prvního momentu víme, že se jmenuje Dora. Dále, tato osoba má náušnici, jakéhosi šnečka, ovšem podle všeho jen jednu. Asi nebude spoiler, když prozradíme, že i na konci filmu má stále standardně dvě uši. Tohoto šnečka si vytáhne u Martinova domu. Patrně jen tak pro radost, ale šneček (nebo co to teda vlastně je?) se poláme, takže ho pohodí efektní zpomalovačkou na cestu. Později, když ji Richard přijede a Adamem hledat, Martin mu poví, že „odjela, protože měla ještě něco důležitého na práci“, nebo něco v tom smyslu. Nezatěžujme se teď faktem, že je tato replika hloupá a že stačilo říct „odjela“. Protože takhle, jelikož Richard Doru dobře zná, ví, že je to lež. Ten skutečný impuls pro to, aby věděl, že se v Martinově domě stále ukrývá, je ten, že najde polámaného šnečka na zemi. Copak mu nedojde, že ho tam mohla nechat už předtím, když přijela? Což vlastně také ve skutečnosti udělala?Největší problém je však ten, že všechny postavy se v 97 % času chovají jako naprostí idioti. A divák
ne a ne pochopit, proč dělají to, co dělají. Dora se patrně celou dobu domnívá, že ji Martin na svém stavení drží. A myslí si to i poté, co odjede na kdo ví, jak dlouho pryč. Ona je však chytrá holka, protože umí najít v tom nepořádku bicykl a umí mu napumpovat kolo. Jenže záhy zjišťujeme, že zase až tak chytrá není, neboť na něm odjíždí v lodičkách. Nepohodlnou jízdu pak okomentuje slovem: „Píče.“ Místo toho, aby si podpadky buď urvala, nebo si sundala botky, byť je ta chladná neděle (co by ale pro sebe člověk v takový moment neudělal, že ano). Následně však uslyší, že Martin přijíždí zpět. Takže bicykl pohodí u kraje silnice, přestože má čas s ním udělat něco rozumnějšího. Ona ale jen zakryje roštím zadní kolo a z jejího pohledu je „uklizeno“. Schová se, Martin pochopitelně najde kolo, porozhlédne se, objeví Doru a … ne, „nevobtáhne“ ji ani nic jiného (v tu dobu už víme, že jí evidentně nechce nijak ublížit), jen jí sundá kalhoty, které jí předtím půjčil, a jede si po svém. Dora řekne: „Do píči, nechala jsem si tam kabelku.“ A tradá zpět do Martinovy usedlosti.Tam se pak ve finále odehrává scéna, kdy Dora je zavřená v pokoji a drží dveře nohou. Martin se tam
tedy nedostane, a tak začnou hrát „na pravdu“! Martin se tak pustí do šíleného, sebe obhajujícího „WTF“ monologu, který má ledacos vysvětlit, zatímco Dora, již daleko od nekrytých odemčených dveří, se snaží slést po prostěradle či peřině, které se ukáže býti krátké, takže je třeba navázat další. A Martin stále povídá a nenapadne ho dveře otevřít! Proč ale ta holka pořád utíká?!? To je vlastně jedno, protože jen o chvíli později vše dokonale vyšumí do ztracena. A nám se hned znovu vybaví další bizarnosti typu jízdy na náhle se objevivším trajektu, kterým se Richard nechá převést zřejmě přes Labe (jako by neexistovaly mosty), dále je tu plánovaná pochybná oslava u Adamova otce, který vypadá a chová se tak, jako kdyby byl nějaký maniak z Hostelu. A pomyslnou třešničkou jsou pak dvě „policejní“ auta, neboli normální auta, které mají na boku na samolepce nápis „POLICIE“. Evidentně nejen scenáristka nese holt na tomto fiasku podíl viny (byť na její vrub jde jeho největší část). Ne, monstrum ve sklepě by bývalo bylo mnohem lepší. Přesto tu ale překvapivě najdeme i záblesky kladných momentů. Zmíněná jízda v podpadkách je
opravdu legrační, stejně tak dialog: „Vy tady nemáte signál?“ Odpověď: „Musíte dát tu ruku co nejvejš.“ Načež se ptající Richard vyškrábe na střechu svého auta, kde však znovu začne dělat nesmyslné kroky a všemu přihlíží jakýsi „cibulář“, což je postava totálně zbytečná. Nutno podotknout, že do seriózně myšleného díla a žánru prezentovaného jako „psychothriller“ se takováto scéna, stejně jako mnohé další, opravdu nehodí. Mezi ně patří i nechtěné zapnutí ostřikovačů při pohledu na vnadnou prostitutku, byť je opravdu velmi vtipné. A pozor! V jeden moment se dokonce podaří vytvořit i nějaké to napětí (týká se těch prvních dvaceti minut, když ještě pořádně neznáme charaktery jednotlivých postav). Kromě lokací musí zaujmout také velmi dobrá kamera německého filmaře Armina Dierolfa. Ovšem co je to všechno platné, když i jeho práci kazí nedokonalosti téměř všeho ostatního? Z herců stojí za zmínku Jan Plouhar, který dokázal z „tajmeného týpka“ Martina udělat vcelku
zajímavou postavu. A to i přesto, jak nepěkně byla napsaná. Suverénně si v roli „podnikatele“ (kdo ví, čím doopravdy je) Adama počíná Robert Jašków. Do značné míry filmu prospívá i účast Kryštofa Rímského, který se jakožto Richard též snaží zachránit, co se alespoň trochu dá. Hlavní roli si pak zahrála debutantka Adéla Petřeková, která podává velmi dobrý výkon, byť místy hodně divadelně přehrává. Ale hezky se na ni dívá, takže jsem na její představení v nějakém lepším filmu a v nějaké lepší roli dost zvědavý. Cameo tu má Zdeněk Žák, který je ovšem jako policajt absolutně nevěrohodný, a objeví se tu i Taťjana Medvecká, což nechápu, jak se zrovna ji podařilo do tohoto projektu nalákat. Nicméně dobře, že tu je, protože pouze známé tváře a známá jména mohou zapříčinit, že si toto prapodivné dílo nějaké diváky najde. Jejda, koukám, že nakonec se ta recenze přeci jen protáhla.Záblesky chladné neděle bohužel patří k tomu nejméně povedenému, co jsme letos (a vlastně nejen letos) mohli v kinech vidět. Přitom trailer vypadal na české poměry až výborně (znovu s výjimkou toho voice overu, ale alespoň se tam neříká, že „samet se změnil ve struhadlo a rozdrásal nám srdce") a působil dojmem, že by tento film mohl uspět tam, kde loňská Vendeta selhala. I ty postavy se tvářily býti zajímavými, ale ve výsledku jsou příliš jednoduchými a při většině dialogů i jednotlivých replik musí člověk litovat jejich představitele a představitelky, že něco takového museli říct. Hodně, hodně, hodně bych chtěl dát lepší hodnocení, ale opravdu v této věci bohužel nenacházím nic, co by to umožnilo. Ani ty kladné záblesky tentokrát stačit nebudou. Možná, že by určité kouzlo mohlo mít, kdybyste na ni vyrazili do kina v neděli. To by pak snad mohlo mít alespoň nějakou atmosféru. Nicméně chytré hlavy už údajně vymyslely, že do kin nebude nadále směřovat úplně všechno, co se u nás natočí. Takže podobné extrémně bizarní kousky začnou zřejmě postupně putovat rovnou na DVD. Nezbývá, než dodat, že tohle je opravdu skvělý nápad.
