Kategorie: Kino
Recenze: Argo
Autor: Tomáš Kordík -
V listopadu 1979 se jakožto duchovní vůdce ujal moci v Íránu Rúholláh Chomejní. Nenávist vůči 
předchozímu šáhovi Muhammadu Rezá Pahlávímu však byla stále velká. Zloba íránského lidu se zaměřila na americké velvyslanectví. S požadavkem, aby byl šáh předán do jejich rukou a souzen (tj. pověšen). Situace se vyostřila, Íránci velvyslanectví obsadili a více než 50 lidí tam drželi jako rukojmí. V nastalém zmatku se ovšem podařilo uprchnout šestici zaměstnanců, kteří se schovali v domě kanadského velvyslance. Tento film ukazuje jejich záchranu, kterou zosnoval specialista CIA na „exfiltraci“ Tony Mendez.
Plán je takový: Tony (Ben Affleck) se bude vydávat za hollywooského filmaře, kontaktuje tyto lidi,
sejde se s nimi, předá jim kanadské pasy a bude je vydávat za členy štábu, který bude v Asii obhlížet lokace pro natáčení falešné nízkorozpočtové sci-fi Argo, jehož scénář přečetli herci v kostýmech na tiskové konferenci a dokonce o něm i vyšel článek v prestižním filmovém časopisu. Vznikla dokonce improvizovaná kancelář produkční společnosti, jejíž chod (tj. případné zvednutí telefonu) měli na starosti producent Lester Siegel a maskér John Chambers. Oba Mendezovi pomáhali s několika dalšími už od začátku. Ale bude tento jejich neprůstřelný plán opravdu neprůstřelný?
Tenhle příběh podle skutečné události patří k těm, které si velmi hlasitě říkali o přenesení na filmové
plátno. A jeho tvůrcům se to povedlo natolik dobře, že se o Argu mluví jako o velkém kandidátovi na Oscara. Své kvality rozhodně má, to ano. Ale s v předchozí větě uvedeným názorem osobně tak docela nesouhlasím. Přeci jen letos bude ta konkurence o poznání silnější, než tomu bylo minulý rok. Ve hře je Lincoln, Nespoutaný Django, Zero Dark Thirty, Temný rytíř povstal, Pí a jeho život, Silver Linings Playbook, Hobit, pak jsou to Bídníci a podceňovat by se neměl ani The Master. Kategorie, ve které má Argo asi největší šanci úspěch, je …
Střih. V závěrečných cca 15 minutách, od chvíle, kdy hrdinové vyrazí na letiště, se podařilo díky
paralelní střihové skladbě docílit úžasného tempa, a také napětí, které by se dalo krájet. A to i přesto, že vlastně víte, jak to dopadne. I když nemůže být pochyb o tom, že tady došlo k výrazné dramatizaci, tudíž skutečnost byla s největší pravděpodobností trochu jiná, méně vyhrocená. Nicméně teprve až záběr, ve kterém se Tony podívá z okénka na dorážející policejní auta plná rozzuřených Íránců, tesně předtím, než letadlo vzlétne, nám, stejně jako postavám konečně přináší úlevu. A to navzdory tomu, že těmto utečencům není věnována až taková pozornost, takže toho o nich zase tolik nevíme.
Zároveň v této pasáži nechybí ukázka vyspělosti USA, protože zatímco Američanům vždycky vše v
těch nejdůležitějších momentech o chlup vyjde, Íránci jsou o chlup pozadu. Čili střih určitě ano, ostatně z tohoto pohledu působí film trochu oldschoolovějším dojmem, jako by vznikl přímo před 30 lety (v úvodu se objevuje tehdejší logo Warner Bros.), ale takový Atlas mraků je ještě výraznější, protože tam jsme sledovali hned šest příběhů současně. Ovšem na druhou stranu, přestože postavy mají dobové oblečení a účasy, nepodařilo se vytvořit pravou atmosféru konce 70. let. Tedy, pouze co se Íránu týče (s výjimkou letiště), kde lokace pro ambasádu apod. nebyly podle mého názoru vybrány věrohodně.Stále mi totiž připadalo, že se nacházíme kdekoliv jinde, jen ne v Íránu. I přesto, že si u závěrečných titulků můžeme prohlédnout porovnání skutečných a filmových záběrů.
Ale jinak opravdu nelze režírujícímu Benu Affleckovi nic vytknout. No, možná mohl scenáristu Chrise Terria upozornit, že není nutné psát úplně o všem. Protože to, že se dozvídáme, že Tonyho manželka a
syn momentálně bydlí jinde, ale v závěru se „překvapivě“ znovu sestěhují, jsme opravdu v rámci děje, který se soustředí na něco docela jiného, vědět nepotřebovali. Pravda, na Bitvu o Planetu opic, svou hlavní inspiraci pro celý plán osvobození rukojmích, se sice Tony podíval díky svému synovi, ale to mohl i v případě, že by bydleli normálně společně. Když nad tím tak přemýšlím, Ben Affleck asi skutečně nikdy nebyl nijak výjimečný herec. Jako režisér má ale na kontě mimořádně povedený debut Gone Baby Gone, který následovalo o dost méně kvalitní Město. Tak jako tak si evidentně pečlivě témata vybírá, než aby se stůj co stůj bezhlavě hnal za penězi, slávou a kdo ví, čím ještě. A na jeho příští film jsem stejně celkem zvědavý. Protože ho rozhodně můžeme zařadit ke Kevinu Costnerovi, Clintu Eastwoodovi, Sylvestru Stalloneovi a Melu Gibsonovi, což jsou nejosvědčenější příklady toho, že i původně herec může být dobrým režisérem.
Před lety, když jsem ještě studoval střední šloku, si češtinář vymyslel tzv. „Literární chvilku“. To jste si
vždycky stoupli před třídu a svým spolužákům a spolužačkám pověděli o knížce, kterou jste si přečetli. Jednou z těch, které jsem si vybral já, byla Planeta opic. Naštěstí bylo také možné mluvit o tom, jestli třeba kniha nebyla náhodou zfilmovaná. A právě tehdy jsem se v rámci přírav poprvé setkal se jménem John Chambers, který dostal za tvorbu těch dodnes fascinujících masek k této sci-fi z roku 1968, jež zároveň patří mezi mojí TOP 3 vůbec nejoblíbenějších filmů, čestného Oscara. Co jsem se však dozvěděl až díky Argu bylo, že byl spolupracovníkem CIA na tajných akcích. Kam tím mířím? Inu, je to vcelku prosté. Na filmovém plátně už herci a herečky ztvárňovali spoustu skutečných osob a osobností, ale John Chambers je jednou z těch, které si to rozhodně zaslouží. Díky tomu se toto jméno stane známějším. Naopak je trochu záhadou, že Lester Siegel, kterého ve filmu představují jakožto uznávaného filmaře, je poustavou buď vyloženě smyšlenou, nebo má vymyšlené jméno. Možná, že si člověk, který Mendezovi a spol. tenkrát pomáhal, sám nepřál být jmenován. Ale to už je jiný příběh.
Argo je film, který si na rozdíl od předchozího Affleckova filmu, proklestil cestu do našich kin, ačkoliv americké diváctvo jej asi ocení více. S trochou nadsázky mě trochu mrzelo, že ta nízkorozpočtová sci-fi Argo ve skutečnosti nebyla nikdy natočena. To mě ale přivádí k myšlence, že tím producentem by klidně mohl být Roger Corman. Nicméně oproti Oscaru Schindlerovi, Nicholasi Wintonovi, Robertu Princeovi a spol. a Johnu Rambovi (sic) Mendez zachraňoval „jen“ šest lidí, ale jeho akce byla možná ještě riskantnější, protože kdyby selhala, kdo ví, co by Íránci provedli s těmi dalšími padesáti rukojmími. Bývalý prezident USA Bill Clinton vše odtajnil teprve ve svém druhém funkčním období, ale i přes stále napjaté americké-íránské vztahy je dobře, že to udělal, protože o takto ušlechtilých činech by se rozhodně vědět mělo. Tak, a teď bychom se všichni měli jít podívat na Bitvu o Planetu opic. Třeba nás také inspiruje k nějaké záslužné akci.
předchozímu šáhovi Muhammadu Rezá Pahlávímu však byla stále velká. Zloba íránského lidu se zaměřila na americké velvyslanectví. S požadavkem, aby byl šáh předán do jejich rukou a souzen (tj. pověšen). Situace se vyostřila, Íránci velvyslanectví obsadili a více než 50 lidí tam drželi jako rukojmí. V nastalém zmatku se ovšem podařilo uprchnout šestici zaměstnanců, kteří se schovali v domě kanadského velvyslance. Tento film ukazuje jejich záchranu, kterou zosnoval specialista CIA na „exfiltraci“ Tony Mendez.Plán je takový: Tony (Ben Affleck) se bude vydávat za hollywooského filmaře, kontaktuje tyto lidi,
sejde se s nimi, předá jim kanadské pasy a bude je vydávat za členy štábu, který bude v Asii obhlížet lokace pro natáčení falešné nízkorozpočtové sci-fi Argo, jehož scénář přečetli herci v kostýmech na tiskové konferenci a dokonce o něm i vyšel článek v prestižním filmovém časopisu. Vznikla dokonce improvizovaná kancelář produkční společnosti, jejíž chod (tj. případné zvednutí telefonu) měli na starosti producent Lester Siegel a maskér John Chambers. Oba Mendezovi pomáhali s několika dalšími už od začátku. Ale bude tento jejich neprůstřelný plán opravdu neprůstřelný?Tenhle příběh podle skutečné události patří k těm, které si velmi hlasitě říkali o přenesení na filmové
plátno. A jeho tvůrcům se to povedlo natolik dobře, že se o Argu mluví jako o velkém kandidátovi na Oscara. Své kvality rozhodně má, to ano. Ale s v předchozí větě uvedeným názorem osobně tak docela nesouhlasím. Přeci jen letos bude ta konkurence o poznání silnější, než tomu bylo minulý rok. Ve hře je Lincoln, Nespoutaný Django, Zero Dark Thirty, Temný rytíř povstal, Pí a jeho život, Silver Linings Playbook, Hobit, pak jsou to Bídníci a podceňovat by se neměl ani The Master. Kategorie, ve které má Argo asi největší šanci úspěch, je …Střih. V závěrečných cca 15 minutách, od chvíle, kdy hrdinové vyrazí na letiště, se podařilo díky
paralelní střihové skladbě docílit úžasného tempa, a také napětí, které by se dalo krájet. A to i přesto, že vlastně víte, jak to dopadne. I když nemůže být pochyb o tom, že tady došlo k výrazné dramatizaci, tudíž skutečnost byla s největší pravděpodobností trochu jiná, méně vyhrocená. Nicméně teprve až záběr, ve kterém se Tony podívá z okénka na dorážející policejní auta plná rozzuřených Íránců, tesně předtím, než letadlo vzlétne, nám, stejně jako postavám konečně přináší úlevu. A to navzdory tomu, že těmto utečencům není věnována až taková pozornost, takže toho o nich zase tolik nevíme.Zároveň v této pasáži nechybí ukázka vyspělosti USA, protože zatímco Američanům vždycky vše v
těch nejdůležitějších momentech o chlup vyjde, Íránci jsou o chlup pozadu. Čili střih určitě ano, ostatně z tohoto pohledu působí film trochu oldschoolovějším dojmem, jako by vznikl přímo před 30 lety (v úvodu se objevuje tehdejší logo Warner Bros.), ale takový Atlas mraků je ještě výraznější, protože tam jsme sledovali hned šest příběhů současně. Ovšem na druhou stranu, přestože postavy mají dobové oblečení a účasy, nepodařilo se vytvořit pravou atmosféru konce 70. let. Tedy, pouze co se Íránu týče (s výjimkou letiště), kde lokace pro ambasádu apod. nebyly podle mého názoru vybrány věrohodně.Stále mi totiž připadalo, že se nacházíme kdekoliv jinde, jen ne v Íránu. I přesto, že si u závěrečných titulků můžeme prohlédnout porovnání skutečných a filmových záběrů.Ale jinak opravdu nelze režírujícímu Benu Affleckovi nic vytknout. No, možná mohl scenáristu Chrise Terria upozornit, že není nutné psát úplně o všem. Protože to, že se dozvídáme, že Tonyho manželka a
syn momentálně bydlí jinde, ale v závěru se „překvapivě“ znovu sestěhují, jsme opravdu v rámci děje, který se soustředí na něco docela jiného, vědět nepotřebovali. Pravda, na Bitvu o Planetu opic, svou hlavní inspiraci pro celý plán osvobození rukojmích, se sice Tony podíval díky svému synovi, ale to mohl i v případě, že by bydleli normálně společně. Když nad tím tak přemýšlím, Ben Affleck asi skutečně nikdy nebyl nijak výjimečný herec. Jako režisér má ale na kontě mimořádně povedený debut Gone Baby Gone, který následovalo o dost méně kvalitní Město. Tak jako tak si evidentně pečlivě témata vybírá, než aby se stůj co stůj bezhlavě hnal za penězi, slávou a kdo ví, čím ještě. A na jeho příští film jsem stejně celkem zvědavý. Protože ho rozhodně můžeme zařadit ke Kevinu Costnerovi, Clintu Eastwoodovi, Sylvestru Stalloneovi a Melu Gibsonovi, což jsou nejosvědčenější příklady toho, že i původně herec může být dobrým režisérem. Před lety, když jsem ještě studoval střední šloku, si češtinář vymyslel tzv. „Literární chvilku“. To jste si
vždycky stoupli před třídu a svým spolužákům a spolužačkám pověděli o knížce, kterou jste si přečetli. Jednou z těch, které jsem si vybral já, byla Planeta opic. Naštěstí bylo také možné mluvit o tom, jestli třeba kniha nebyla náhodou zfilmovaná. A právě tehdy jsem se v rámci přírav poprvé setkal se jménem John Chambers, který dostal za tvorbu těch dodnes fascinujících masek k této sci-fi z roku 1968, jež zároveň patří mezi mojí TOP 3 vůbec nejoblíbenějších filmů, čestného Oscara. Co jsem se však dozvěděl až díky Argu bylo, že byl spolupracovníkem CIA na tajných akcích. Kam tím mířím? Inu, je to vcelku prosté. Na filmovém plátně už herci a herečky ztvárňovali spoustu skutečných osob a osobností, ale John Chambers je jednou z těch, které si to rozhodně zaslouží. Díky tomu se toto jméno stane známějším. Naopak je trochu záhadou, že Lester Siegel, kterého ve filmu představují jakožto uznávaného filmaře, je poustavou buď vyloženě smyšlenou, nebo má vymyšlené jméno. Možná, že si člověk, který Mendezovi a spol. tenkrát pomáhal, sám nepřál být jmenován. Ale to už je jiný příběh.Argo je film, který si na rozdíl od předchozího Affleckova filmu, proklestil cestu do našich kin, ačkoliv americké diváctvo jej asi ocení více. S trochou nadsázky mě trochu mrzelo, že ta nízkorozpočtová sci-fi Argo ve skutečnosti nebyla nikdy natočena. To mě ale přivádí k myšlence, že tím producentem by klidně mohl být Roger Corman. Nicméně oproti Oscaru Schindlerovi, Nicholasi Wintonovi, Robertu Princeovi a spol. a Johnu Rambovi (sic) Mendez zachraňoval „jen“ šest lidí, ale jeho akce byla možná ještě riskantnější, protože kdyby selhala, kdo ví, co by Íránci provedli s těmi dalšími padesáti rukojmími. Bývalý prezident USA Bill Clinton vše odtajnil teprve ve svém druhém funkčním období, ale i přes stále napjaté americké-íránské vztahy je dobře, že to udělal, protože o takto ušlechtilých činech by se rozhodně vědět mělo. Tak, a teď bychom se všichni měli jít podívat na Bitvu o Planetu opic. Třeba nás také inspiruje k nějaké záslužné akci.
