Kategorie: Kino
Recenze: Nerada ruším
Autor: Tomáš Kordík -
Jistá mladá dívka pracuje v supermarketu u kasy, ale protože pokládá zákazníkům nevhodné otázky, 
dostane výpověď. Stále bydlí u své matky, kterou chviličku rozčiluje tím, že místo hledání nové práce chodí běhat. Jednou se takhle objeví v novinách obrázek jednoho pána před poněkud nemoderně vyhlížejícím divadlem, a ta paní řekne své dceři, že by to mohl být její otec, kterého v podstatě nikdy pořádně nepoznala. Protože se zrovna nacvičuje nová hra, která má divadlu dopomoci k opětovnému věhlasu, rozhodne se v ní dívka získat roli, jenže větší zájem jeví zainteresovaní o psa, kterého přivede. Po několika peripetiích je rozhodnuto: dívka bude hrát tu roli, kterou měl hrát ten pes. A pak uvidíme několik dramatických i komických situací ...
Napsal jsem to už předtím v recenzi na výborné SuperClásico a musím to napsat znovu. Dánsko se v
současnosti může pochlubit několika vynikajícími režiséry. Kinematografii tohoto severského státu už dávno netáhnou za úspěchy a uznáním jen Lars von Trier a Thomas Vinterberg. Kdepak, mají tam také Susanne Bier, Ole Christiana Madsena, Christiana E. Christiansena, Nicholase Windinga Refna a k těmto tvůrcům bychom rozhodně mohli přiřadit i Henrika Rubena Genze. Jeho film Ukrutně šťastni si z Karlových Varů v roce 2008 odvezl Křišťálový glóbus, ovšem nutno podotknout, že byl v ledasčems o dost lepší než ten s názvem Nerada ruším, který se jakožto režisérův celkově třetí počin (prvním bylo drama Číňan) chystá do našich kin.
Předně zase platí, že dánští filmaři ovládají toto řemeslo opravdu precizně. I tahle novinka je výborně
natočená a ještě lépe sestříhaná. Že působí výrazně komorním dojmem by pochopitelně vůbec nevadilo, kdyby ovšem režisér zvolil jiný přístup. Stejně jako u svého předchozího díla, i tentokrát hledal inspiraci v tvorbě spisovatele Erlinga Jepsena, v jehož knize Biroller však hlavní hrdinka v divadle nehledá otce, ale slávu a bohatství. Pokud vám v Dánsku produkované tituly současnosti připadají také velmi dobré, a tím pádem se na Nerada ruším chystáte, dost možná budete po jeho zhlédnutí souhlasit s tím, že kdyby se tvůrci drželi původního tématu knižní předlohy, mohlo to dopadnout o něco lépe.
Takhle nám totiž kupříkladu ve finále vzniká situace, která de facto podtrhává snahu o umělečtější
počin v tom smyslu, že rozuzlení jedné dějové linky nechává režisér čistě na divácích – na jejich sympatiích k určitým postavám. No, ono když o tom tak přemýšlím, tento příběh obecně není zrovna filmový. Se zapojením trochy fantazie by se dalo říci, že by se mohlo jednat o záznam nějaké divadelní inscenace, která by využívala shakeaspeareovské metody „divadla na divadle“, ačkoliv tuto představu mírně narušuje jedna exteriérová scéna z velikého, otevřeného prostranství, která má v podstatě jen malý význam a režisér nám na ni spíše demonstruje, jak umí pracovat s výrazovými prostředky. Což ovšem dokázal už predtím, že umí. Takže by se klidně dala vystřihnout, a pak by ta představa byla opravdu takřka úplná.
Nerada ruším je vlastně komedie s prvky dramatu, které ovšem tomuto dílu přidávají na neucelenosti a diváci by se bez nich proto s přehledem obešli. Takhle je docela obtížné jednoznačně určit, o co konkrétně tvůrcům tohoto filmu šlo. Alespoň, že je také pěkně zahraný. Zvláště představitelka hlavní hrdinky Sara Hjort se velmi snaží a určitě by bylo bývalo zajímavé soustředit se více na její charakter (myšleno té hrdinky, představitelky snad později), což by se jistě dalo i v nějak odlehčené formě. Možná, že pokud pravidelně chodíte do divadla, bude se vám tento film líbit více a bude pro vás srozumitelnější. Pro ty ostatní by mohl být lákadlem fakt, že tu přeci jen vítězí optimismus.
dostane výpověď. Stále bydlí u své matky, kterou chviličku rozčiluje tím, že místo hledání nové práce chodí běhat. Jednou se takhle objeví v novinách obrázek jednoho pána před poněkud nemoderně vyhlížejícím divadlem, a ta paní řekne své dceři, že by to mohl být její otec, kterého v podstatě nikdy pořádně nepoznala. Protože se zrovna nacvičuje nová hra, která má divadlu dopomoci k opětovnému věhlasu, rozhodne se v ní dívka získat roli, jenže větší zájem jeví zainteresovaní o psa, kterého přivede. Po několika peripetiích je rozhodnuto: dívka bude hrát tu roli, kterou měl hrát ten pes. A pak uvidíme několik dramatických i komických situací ...Napsal jsem to už předtím v recenzi na výborné SuperClásico a musím to napsat znovu. Dánsko se v
současnosti může pochlubit několika vynikajícími režiséry. Kinematografii tohoto severského státu už dávno netáhnou za úspěchy a uznáním jen Lars von Trier a Thomas Vinterberg. Kdepak, mají tam také Susanne Bier, Ole Christiana Madsena, Christiana E. Christiansena, Nicholase Windinga Refna a k těmto tvůrcům bychom rozhodně mohli přiřadit i Henrika Rubena Genze. Jeho film Ukrutně šťastni si z Karlových Varů v roce 2008 odvezl Křišťálový glóbus, ovšem nutno podotknout, že byl v ledasčems o dost lepší než ten s názvem Nerada ruším, který se jakožto režisérův celkově třetí počin (prvním bylo drama Číňan) chystá do našich kin.Předně zase platí, že dánští filmaři ovládají toto řemeslo opravdu precizně. I tahle novinka je výborně
natočená a ještě lépe sestříhaná. Že působí výrazně komorním dojmem by pochopitelně vůbec nevadilo, kdyby ovšem režisér zvolil jiný přístup. Stejně jako u svého předchozího díla, i tentokrát hledal inspiraci v tvorbě spisovatele Erlinga Jepsena, v jehož knize Biroller však hlavní hrdinka v divadle nehledá otce, ale slávu a bohatství. Pokud vám v Dánsku produkované tituly současnosti připadají také velmi dobré, a tím pádem se na Nerada ruším chystáte, dost možná budete po jeho zhlédnutí souhlasit s tím, že kdyby se tvůrci drželi původního tématu knižní předlohy, mohlo to dopadnout o něco lépe.Takhle nám totiž kupříkladu ve finále vzniká situace, která de facto podtrhává snahu o umělečtější
počin v tom smyslu, že rozuzlení jedné dějové linky nechává režisér čistě na divácích – na jejich sympatiích k určitým postavám. No, ono když o tom tak přemýšlím, tento příběh obecně není zrovna filmový. Se zapojením trochy fantazie by se dalo říci, že by se mohlo jednat o záznam nějaké divadelní inscenace, která by využívala shakeaspeareovské metody „divadla na divadle“, ačkoliv tuto představu mírně narušuje jedna exteriérová scéna z velikého, otevřeného prostranství, která má v podstatě jen malý význam a režisér nám na ni spíše demonstruje, jak umí pracovat s výrazovými prostředky. Což ovšem dokázal už predtím, že umí. Takže by se klidně dala vystřihnout, a pak by ta představa byla opravdu takřka úplná.Nerada ruším je vlastně komedie s prvky dramatu, které ovšem tomuto dílu přidávají na neucelenosti a diváci by se bez nich proto s přehledem obešli. Takhle je docela obtížné jednoznačně určit, o co konkrétně tvůrcům tohoto filmu šlo. Alespoň, že je také pěkně zahraný. Zvláště představitelka hlavní hrdinky Sara Hjort se velmi snaží a určitě by bylo bývalo zajímavé soustředit se více na její charakter (myšleno té hrdinky, představitelky snad později), což by se jistě dalo i v nějak odlehčené formě. Možná, že pokud pravidelně chodíte do divadla, bude se vám tento film líbit více a bude pro vás srozumitelnější. Pro ty ostatní by mohl být lákadlem fakt, že tu přeci jen vítězí optimismus.
