Kategorie: Kino
Recenze: Třetí poločas
Autor: Tomáš Kordík -
Píše se první polovina 20. století a téměř na celém světě se bojuje. Stranou nezůstává ani taková země,
jako Makedonie. Už v této době se velmi pozorně sleduje fotbal (však také už proběhla 3 mistrovství světa) a stává se nejpopulárnější hrou. Hráči ještě nejsou profesionálové a tomuto sportu se věnují jen po práci. Jeden místní nadšenec však hodlá vybudovat silný makedonský tým, který by konečně začal vyhrávat. Proto najme uznávaného trenéra Rudolpha Spitze, který má kromě neobvyklých tréninkových metod také jedno velké tajmeství. Hvězdou týmu je jistý Kosta zvaný „Hrabě“, který se zároveň zakouká do překrásné dívky Rebeccy, jejíž otec je prostě boháč. Jenže i sem už se dostala nechvalně proslulá ruka nacismu …
No, aby vznikl nějaký film v česko-makedonské koprodukci, to rozhodně není běžné. Nutno dodat, že
naše strana do projektu vstoupila z tvůrčího hlediska převážně až během postprodukce. Proto bylo docela velkým překvapením zjištění, jak schopné mají Makedonci filmaře. Režisér Darko Mitrevski, jehož jméno už jsem někde letmo zaslech, si je (až na pár drobných detailů) naprosto jistý. A scénář představuje promyšlenou stavbu, že by jej klidně realizovali i Hollywoodu. Někteří z vás už asi tuší, že se tedy nevyhýbá typickým klišé, jako jsou jeden vyloženě škodící a extrémně záporácký nacistický oficír, nějaké to patetičtější hraní na city nebo milostná scéna, která tu sice naštěstí má své opodstatnění, tudíž není samoúčelná, ale prostředí, ve kterém se odehrává, jest poměrně kýčovité. Tady to možná s těmi nádhernými obrázky kameraman Klaus Fuxjäger už trochu přehnal, ale jinak vypadá film po visuální stránce opravdu úžasně, což (pro někoho možná překvapivě) stejně pomáhá vytvořit vcelku věrnou atmosféru doby.
Takhle, ještě k té milostné scéně: kýčovitá/nekýčovitá – to v tomto případě může být úplně jedno,
jelikož se v ní svlékne krásná Katarina Ivanovska, což je makedonská modelka, která to dotáhla až do elitní společnosti Victoria’s Secret a která tímto filmem na stříbrném plátně debutuje. A svou roli zvládla (pro někoho možná překvapivě) velmi dobře. Snad ještě lépe než její kolegyně Rosie Huntington-Whiteley v Transformers 3. Svou roli patrně sehrálo i to, že Katarina už má se svlékáním celkem bohaté zkušenosti. Určitě by bylo skvělé, kdyby se znovu objevila v nějakém podobném filmu, který by díky své kvalitě dokázal překročit hranice její země. Vlastně bych se nedivil, kdyby ji chtěl obsadit i nějaký známý režisér. Její herecký projev určitě nijak začátečnicky či nepřesvědčivě nepůsobil, což rozhodně platí i pro ostatní herce a herečky z tohoto zajímavého počinu.
Počinu, který, přestože to tak možná může vypadat, není vyloženě o fotbale. Ze hry sledujeme
dohromady jen pár záběrů, což může některé příznivce tohoto sportu mírně rozhněvat. Více se využívá novin a rozhlasu, které oznamují výsledky. Na druhou stranu je fakt, že fotbalové zápasy bývají ve filmech opravdu málokdy dobře natočené, což ve větší míře to platí i pro tento. Na fotbalu se tu v podstatě ukazují některé nekalé praktiky nacistů a takové hodnoty, jako čest, důstojnost a smysl pro fair play. To vše pochopitelně podpořené evidentní láskou k této skvělé hře. Skutečně podivné, že na to, jakým je fotbal fenoménem, se jím zabývá dosti málo filmů. A když už, v naprosté většině mají k dokonalosti dále, než by bylo bývalo zapotřebí.
Za jistou výjimku lze považovat Vítězství v režii legendárního Johna Hustona, unikátní hned z několika
důvodů. Na prvním místě kvůli obsazení, kde se vedle Sylvestra Stalloneho, Maxe von Sydowa a Michaela Cainea objevili takoví borci jako Pelé, Bobby Moore či Osvaldo Ardiles. Mimochodem, těm všem dalo tehdy dost práce vysvětlit slavnému představiteli Rockyho, že jako brankář nemůže vstřelit vítězný gól, a tak alespoň chytil klíčovou penaltu. Zobrazení závěrečného zápasu i proto v kinematografii nemá obdoby. Teprve klíčový duel se Srby ve Třetím poločasu se mu dost podobá, neboť přináší prakticky totožné poselství. Není ovšem tak působivý. A přestože film vznikl podle skutčné události, může kdekomu připadat spíše vyumělkovaný. Navíc, v Hustovově díle tvoří grandiózní tečku za celým dějem, kdežto ten Mitrevského ještě pokračuje „dohráním“ rámcového příběhu, který nemá pro film zrovna nejvhodnější vyznění.
Třetí poločas totiž především ve své první polovině obsahuje dost vtipných momentů, až už jde o pošťuchování mezi Kostou a Rebeccou, zmínku o eskymácích či jiné povedené hlášky. Akorát teda nevím, kdo a jakým způsobem film překládal, protože kvalita titulků nebyla nic moc. Ta osoba film asi ani pořádně neviděla a zřejmě příliš nezná fotbalová pravidla, natožpak hantýrku. Proto doufejme, že až tento povedený filmeček poběží u nás v televizi, jakože dříve či později poběží určitě, bude opatřen titulky zbrusu novými a o poznání kvalitnějšími. To samotný film je, i přes některé uvedené nedostatky, na evropské poměry kvalitní dost, takže nominace na Oscara za Makedonii byla nepochybně zasloužená. Navíc si lze jen velmi obtížně představit, že by v daném roce vznikl v té balkánské republice lepší film.
jako Makedonie. Už v této době se velmi pozorně sleduje fotbal (však také už proběhla 3 mistrovství světa) a stává se nejpopulárnější hrou. Hráči ještě nejsou profesionálové a tomuto sportu se věnují jen po práci. Jeden místní nadšenec však hodlá vybudovat silný makedonský tým, který by konečně začal vyhrávat. Proto najme uznávaného trenéra Rudolpha Spitze, který má kromě neobvyklých tréninkových metod také jedno velké tajmeství. Hvězdou týmu je jistý Kosta zvaný „Hrabě“, který se zároveň zakouká do překrásné dívky Rebeccy, jejíž otec je prostě boháč. Jenže i sem už se dostala nechvalně proslulá ruka nacismu …No, aby vznikl nějaký film v česko-makedonské koprodukci, to rozhodně není běžné. Nutno dodat, že
naše strana do projektu vstoupila z tvůrčího hlediska převážně až během postprodukce. Proto bylo docela velkým překvapením zjištění, jak schopné mají Makedonci filmaře. Režisér Darko Mitrevski, jehož jméno už jsem někde letmo zaslech, si je (až na pár drobných detailů) naprosto jistý. A scénář představuje promyšlenou stavbu, že by jej klidně realizovali i Hollywoodu. Někteří z vás už asi tuší, že se tedy nevyhýbá typickým klišé, jako jsou jeden vyloženě škodící a extrémně záporácký nacistický oficír, nějaké to patetičtější hraní na city nebo milostná scéna, která tu sice naštěstí má své opodstatnění, tudíž není samoúčelná, ale prostředí, ve kterém se odehrává, jest poměrně kýčovité. Tady to možná s těmi nádhernými obrázky kameraman Klaus Fuxjäger už trochu přehnal, ale jinak vypadá film po visuální stránce opravdu úžasně, což (pro někoho možná překvapivě) stejně pomáhá vytvořit vcelku věrnou atmosféru doby.Takhle, ještě k té milostné scéně: kýčovitá/nekýčovitá – to v tomto případě může být úplně jedno,
jelikož se v ní svlékne krásná Katarina Ivanovska, což je makedonská modelka, která to dotáhla až do elitní společnosti Victoria’s Secret a která tímto filmem na stříbrném plátně debutuje. A svou roli zvládla (pro někoho možná překvapivě) velmi dobře. Snad ještě lépe než její kolegyně Rosie Huntington-Whiteley v Transformers 3. Svou roli patrně sehrálo i to, že Katarina už má se svlékáním celkem bohaté zkušenosti. Určitě by bylo skvělé, kdyby se znovu objevila v nějakém podobném filmu, který by díky své kvalitě dokázal překročit hranice její země. Vlastně bych se nedivil, kdyby ji chtěl obsadit i nějaký známý režisér. Její herecký projev určitě nijak začátečnicky či nepřesvědčivě nepůsobil, což rozhodně platí i pro ostatní herce a herečky z tohoto zajímavého počinu.Počinu, který, přestože to tak možná může vypadat, není vyloženě o fotbale. Ze hry sledujeme
dohromady jen pár záběrů, což může některé příznivce tohoto sportu mírně rozhněvat. Více se využívá novin a rozhlasu, které oznamují výsledky. Na druhou stranu je fakt, že fotbalové zápasy bývají ve filmech opravdu málokdy dobře natočené, což ve větší míře to platí i pro tento. Na fotbalu se tu v podstatě ukazují některé nekalé praktiky nacistů a takové hodnoty, jako čest, důstojnost a smysl pro fair play. To vše pochopitelně podpořené evidentní láskou k této skvělé hře. Skutečně podivné, že na to, jakým je fotbal fenoménem, se jím zabývá dosti málo filmů. A když už, v naprosté většině mají k dokonalosti dále, než by bylo bývalo zapotřebí.Za jistou výjimku lze považovat Vítězství v režii legendárního Johna Hustona, unikátní hned z několika
důvodů. Na prvním místě kvůli obsazení, kde se vedle Sylvestra Stalloneho, Maxe von Sydowa a Michaela Cainea objevili takoví borci jako Pelé, Bobby Moore či Osvaldo Ardiles. Mimochodem, těm všem dalo tehdy dost práce vysvětlit slavnému představiteli Rockyho, že jako brankář nemůže vstřelit vítězný gól, a tak alespoň chytil klíčovou penaltu. Zobrazení závěrečného zápasu i proto v kinematografii nemá obdoby. Teprve klíčový duel se Srby ve Třetím poločasu se mu dost podobá, neboť přináší prakticky totožné poselství. Není ovšem tak působivý. A přestože film vznikl podle skutčné události, může kdekomu připadat spíše vyumělkovaný. Navíc, v Hustovově díle tvoří grandiózní tečku za celým dějem, kdežto ten Mitrevského ještě pokračuje „dohráním“ rámcového příběhu, který nemá pro film zrovna nejvhodnější vyznění.Třetí poločas totiž především ve své první polovině obsahuje dost vtipných momentů, až už jde o pošťuchování mezi Kostou a Rebeccou, zmínku o eskymácích či jiné povedené hlášky. Akorát teda nevím, kdo a jakým způsobem film překládal, protože kvalita titulků nebyla nic moc. Ta osoba film asi ani pořádně neviděla a zřejmě příliš nezná fotbalová pravidla, natožpak hantýrku. Proto doufejme, že až tento povedený filmeček poběží u nás v televizi, jakože dříve či později poběží určitě, bude opatřen titulky zbrusu novými a o poznání kvalitnějšími. To samotný film je, i přes některé uvedené nedostatky, na evropské poměry kvalitní dost, takže nominace na Oscara za Makedonii byla nepochybně zasloužená. Navíc si lze jen velmi obtížně představit, že by v daném roce vznikl v té balkánské republice lepší film.
