Kategorie: Kino
Recenze: Černá vdova (The Attack)
Autor: Tomáš Kordík -
Pokud máte arabské předky a bydlíte v Israeli, měli byste se zamyslet nad tím, jestli by nebylo lepší se 
odstěhovat na nějaké univerzálnější místo. Amin, hlavní hrdina tohoto příběhu, je však poctivý a spořádaný občan, mající práci a hezkou ženu. Jednoho dne se v Tel Avivu ozve jen několik set metrů od něj silný výbuch, který zabije téměř dvacet lidí včetně jeho ženy. Jenže se ukáže, že to patrně byla právě ona, kdo bombu odpálil. Měla ji totiž údajně přidělanou na sobě. Amin se tomu pochopitelně zdráhá uvěřit. Vždyť se jedná o osobu, kterou znal tolik let ...
Protože z toho měl a ještě může mít všemožné „voplejtačky“, rozhodne se jednat a na vlastní pěst
vypátrat, jestli se k útoku rozhodla sama nebo jestli ji k tomu nějací fanatici přemluvili. Stopy ho zavedou až tam, kam by se za normálních okolností sám od sebe ani náhodou nikdy nevydal – na palestinské území! (To je jako když se Montek vydá ke Kapuletům nebo třeba příznivec fotbalové Crvené zvezdy Bělehrad mezi ty, kteří fandí Partizanu.) Tady uvidí spoustu letáků a, snad můžeme říci, billboardů, které se mu nebudou líbit. O důvod víc, proč za každou cenu zjistit, jak to sakra vlastně všechno bylo.
Musím říct, že vždycky s velkým zájmem sleduju filmy, které se alespoň z části, která je pro děj
důležitá, odehrávají na Blízkém či Středním východě (Labyrint lží, Království, Odvlečen, Mariňák, Speciální jednotka, Fair Game, …). Tedy, s výjimkou Syriany, která je opravdu bídně odvyprávěná. Baví mě nahlížet do toho jejich (převážně) arabského světa, který je od toho našeho po kulturní, tradiční, hospodářské stránce natolik odlišný, že už snad ani nemůže být odlišnější. Černá vdova se některým z uvedených počinů podobá, ale nejde až tak do hloubky. Ne, v tomto filmu se tedy opravdu nejedná o pavouky, takže arachnologové z vašich řad si budou muset počkat na jiný. Termínem „černá vdova“ se totiž označují právě takové atentátnice, jakými byly Wafa Idris nebo právě manželka hlavního hrdiny.
Hlavní důvod, proč tento film nahlíží na tuto problematiku víceméně v obecných souvislostech (byť na
příkladu konkrétního člověka), není dán ani tak menším rozpočtem či režisérovou vizí, jako knižní předlohou Yasmina Khadra, což je alžírský spisovatel (vlastním jménem Mohammed Moulessehoul), který přijal coby pseudonym jméno své ženy, aby se vyhnul vojenské cenzuře. Dá se předpokládat, že už v jeho bestselleru bude jednání hlavního hrdiny skutečně uvěřitelné. A klidně bych se vsadil, že ti, kteří jej četli, budou dost spokojení i s jeho filmovou adaptací.
Černá vdova (The Attack) našla režiséra v Ziadu Doueirim, jenž se jakožto asistent kameramana podílel na filmech, kterými v předminulé dekádě rozjížděl Quentin Tarantino svou oslavovanou režijní kariéru (ano, včetně Pulp Fiction). Takže Doueiri měl opravdu prvotřídního učitele, ale určitě nepřekvapí, a samozřejmě to platí i v případě tohoto filmu, že vzhledem ke svému libanonskému původu má jeho tvorba namířeno spíše než k ryze mainstreamové k té typičtěji festivalové.
odstěhovat na nějaké univerzálnější místo. Amin, hlavní hrdina tohoto příběhu, je však poctivý a spořádaný občan, mající práci a hezkou ženu. Jednoho dne se v Tel Avivu ozve jen několik set metrů od něj silný výbuch, který zabije téměř dvacet lidí včetně jeho ženy. Jenže se ukáže, že to patrně byla právě ona, kdo bombu odpálil. Měla ji totiž údajně přidělanou na sobě. Amin se tomu pochopitelně zdráhá uvěřit. Vždyť se jedná o osobu, kterou znal tolik let ...Protože z toho měl a ještě může mít všemožné „voplejtačky“, rozhodne se jednat a na vlastní pěst
vypátrat, jestli se k útoku rozhodla sama nebo jestli ji k tomu nějací fanatici přemluvili. Stopy ho zavedou až tam, kam by se za normálních okolností sám od sebe ani náhodou nikdy nevydal – na palestinské území! (To je jako když se Montek vydá ke Kapuletům nebo třeba příznivec fotbalové Crvené zvezdy Bělehrad mezi ty, kteří fandí Partizanu.) Tady uvidí spoustu letáků a, snad můžeme říci, billboardů, které se mu nebudou líbit. O důvod víc, proč za každou cenu zjistit, jak to sakra vlastně všechno bylo.Musím říct, že vždycky s velkým zájmem sleduju filmy, které se alespoň z části, která je pro děj
důležitá, odehrávají na Blízkém či Středním východě (Labyrint lží, Království, Odvlečen, Mariňák, Speciální jednotka, Fair Game, …). Tedy, s výjimkou Syriany, která je opravdu bídně odvyprávěná. Baví mě nahlížet do toho jejich (převážně) arabského světa, který je od toho našeho po kulturní, tradiční, hospodářské stránce natolik odlišný, že už snad ani nemůže být odlišnější. Černá vdova se některým z uvedených počinů podobá, ale nejde až tak do hloubky. Ne, v tomto filmu se tedy opravdu nejedná o pavouky, takže arachnologové z vašich řad si budou muset počkat na jiný. Termínem „černá vdova“ se totiž označují právě takové atentátnice, jakými byly Wafa Idris nebo právě manželka hlavního hrdiny.Hlavní důvod, proč tento film nahlíží na tuto problematiku víceméně v obecných souvislostech (byť na
příkladu konkrétního člověka), není dán ani tak menším rozpočtem či režisérovou vizí, jako knižní předlohou Yasmina Khadra, což je alžírský spisovatel (vlastním jménem Mohammed Moulessehoul), který přijal coby pseudonym jméno své ženy, aby se vyhnul vojenské cenzuře. Dá se předpokládat, že už v jeho bestselleru bude jednání hlavního hrdiny skutečně uvěřitelné. A klidně bych se vsadil, že ti, kteří jej četli, budou dost spokojení i s jeho filmovou adaptací.Černá vdova (The Attack) našla režiséra v Ziadu Doueirim, jenž se jakožto asistent kameramana podílel na filmech, kterými v předminulé dekádě rozjížděl Quentin Tarantino svou oslavovanou režijní kariéru (ano, včetně Pulp Fiction). Takže Doueiri měl opravdu prvotřídního učitele, ale určitě nepřekvapí, a samozřejmě to platí i v případě tohoto filmu, že vzhledem ke svému libanonskému původu má jeho tvorba namířeno spíše než k ryze mainstreamové k té typičtěji festivalové.
