Kategorie: Kino
Recenze: Percy Jackson: Moře nestvůr
Autor: Tomáš Kordík -
Přestože je v podstatě ještě teenager, už se Percy Jackson pěkně pochlapil. To když donesl po 
nebezpečné výpravě Diovi zpět ukradenou „hračku“. Bez pomoci svých přátel – pohledné dívky Annabeth a ukecaného satyra Grovera – by to ale nedokázal. Takže nepřekvapí, že se na ně bude muset spolehnout i tentokrát, jelikož po zásahu nezbedů byla z venku prolomena ochrana tábora Polokrevných. Jediná věc, která může zajistit, že v něm bude pro polobohy opět bezpečno, je posvátné zlaté rouno. Nezbývá tedy, než se pro něj do místa zvaného Moře nestvůr (aka Bermudský trojúhelník) vypravit. Doprovázet je budou Percyho nově objevený, neobyčejný bratr Tyson (nikoliv Mike) a po nějaké té peripetii i bojovnice Clarisse (nikoliv Carice).
Před zhlédnutím prvního dílu jsem vůbec netušil, co od něj očekávat. Tak nějak jsem doufal, že by
mohlo jít o cosi ve stylu Letopisů Narnie, a tím pádem, že dvojka by se mohla v něčem podobat Plavbě Jitřního Poutníka. Jenže jednička byla dosti nezáživná, a především ve finále pak spíše než dílo C. S. Lewise připomínala přeceňovanou Kroniku. Trailer na Moře nestvůr vypadal o poznání zajímavěji, byť samotná synopse nechávala tak trochu vzpomenout na nudný Hněv Titánů, který si nahrabal plusové body hlavně díky povedenému 3D. Něco mi říkalo, že tenhle biják prostě musí být zábavnější. A abych mu to stížil, vyrazil jsem pouze na jeho 2D provedení.
Pokud čtete články v našem magazínu pravidelně, asi budete vědět, že jsem ke 3D poněkud
skeptický. Pořád tvrdím, že se tato technologie může, ba možná přímo musí nadále rozvíjet, ačkoliv v minulých letech se už objevilo pár projektů, které naznačily její skutečný potenciál. Ale nechme si toto téma třeba na případný samostatný článek a věnujme se teď v souvislosti s Percym Jacksonem: Mořem nestvůr jinému. Kupříkladu vizuálním efektům. Už první část obsahovala některé nepříliš zdařilé, skoro bych možná řekl lehce odfláklé CGI momenty. Ve druhé takové najdeme při útoku kolchidského býka, ale naštěstí je jich úplné minimum, a v jistých chvílích se objevují také u Percyho bratra (určitě pochopíte, které myslím). Ale jinak trikaři odvedli dobrou práci, zvláště u Percyho – surfujícího na moři a Percyho – bojujícího s … no ano, se samotným Kronem! O kterém se dozvíme více v též zajímavě zpracované „animaci“.
Režírovat takovýto počin zřejmě nebude příliš obtížná práce. Jednak se na place pohybuje dost lidí,
kteří ledacos udělají za vás, a jednak je vaším úkolem především zajistit, aby to pak hlavně šlo pěkně (a možná už i bez vás) sestříhat. Zkrátka mi připadá, že na nějaké vlastní invence nemá režisér filmů o Percy Jacksonovi příliš prostor. Čili rozhodně ničemu nevadí, že zkušeného Chrise Columbuse, mj. režiséra vánoční klasiky Sám doma, nahradil prakticky neznámý tvůrce s velmi známým křestním jménem Thor Freudenthal. Mnohem důležitější byla určitě změna scenáristy, neboť Marc Guggenheim dokázal svým adaptovaným scénářem zajistit, aby se po celou dobu dělo něco zajímavého …
… nebo bizarního. Přesně takový koncept evidentně mají už knihy Ricka Riordana. Tedy, je skutečně
ušlechtilé přiblížit současným dětem, potažmo mladším teenagerům, půvaby starořecké mytologie, ale činit tak zrovna tímto způsobem? Tohle je opravdu svérázná škola hrou. Vždycky, když Percy (nebo kterýkoliv jiný americký teenager ze současnosti) řekne Poseidónovi (nebo nějakému jinému antickému Bohovi) „Tati“, pokaždé musím jen nevěřícně kroutit hlavou. Antické báje mám rád, ale kterýkoliv další jimi se inspirující hollywoodský film, jenž jsem viděl po původním Souboji Titánů, mě nutí zpochybňovat moje znalosti na toto téma. A to se mi zrovna nezamlouvá. Takže kdyby nebyl Percy Jackson tak bizarní, a kdyby ty filmy o něm občas nepřipomínaly spíše výpravnější televizní seriál, byl by mnohem více fajn.
Percy Jackson: Moře nestvůr je fantasy, v jejíž souvislosti se Soubojem Titánů je třeba zmínit taky ty tři čarodějnice, jež mají pouze jedno nasazovací oko. Zatímco ve filmu z roku 1981 obývají nepříliš útulné prostory, působí fakt děsivě a zůstaneme s nimi delší dobu, tady jsou vyobrazeny jako tři lehce pofidérní taxikářky. A docela by mě zajímalo, jestli se Percy (Logan Lerman) se svými přáteli vůbec někdy podívá do Řecka, a kdy už konečně sbalí Annabeth (Alexandra Daddario)! Příležitosti měl už v první části. V této chápu, že trochu znejistěl, když se na scéně objevila bojovná Clarisse (Leven Rambin). Ale otázka je, jestli ještě dostane šanci, protože tržby tohoto sequelu jistě nejsou takové, jaké se čekaly. Ale teď seriózněji, fantasy filmy mám fakt rád, zvláště když je vcelku epická (až na ta četná klišé) a takto líbivá po vizuální stránce. A navíc se musí uznat, že se z ní mohou děti, pro které je tedy určena především, v některých ohledech skutečně trochu poučit i něčemu naučit.
nebezpečné výpravě Diovi zpět ukradenou „hračku“. Bez pomoci svých přátel – pohledné dívky Annabeth a ukecaného satyra Grovera – by to ale nedokázal. Takže nepřekvapí, že se na ně bude muset spolehnout i tentokrát, jelikož po zásahu nezbedů byla z venku prolomena ochrana tábora Polokrevných. Jediná věc, která může zajistit, že v něm bude pro polobohy opět bezpečno, je posvátné zlaté rouno. Nezbývá tedy, než se pro něj do místa zvaného Moře nestvůr (aka Bermudský trojúhelník) vypravit. Doprovázet je budou Percyho nově objevený, neobyčejný bratr Tyson (nikoliv Mike) a po nějaké té peripetii i bojovnice Clarisse (nikoliv Carice).Před zhlédnutím prvního dílu jsem vůbec netušil, co od něj očekávat. Tak nějak jsem doufal, že by
mohlo jít o cosi ve stylu Letopisů Narnie, a tím pádem, že dvojka by se mohla v něčem podobat Plavbě Jitřního Poutníka. Jenže jednička byla dosti nezáživná, a především ve finále pak spíše než dílo C. S. Lewise připomínala přeceňovanou Kroniku. Trailer na Moře nestvůr vypadal o poznání zajímavěji, byť samotná synopse nechávala tak trochu vzpomenout na nudný Hněv Titánů, který si nahrabal plusové body hlavně díky povedenému 3D. Něco mi říkalo, že tenhle biják prostě musí být zábavnější. A abych mu to stížil, vyrazil jsem pouze na jeho 2D provedení.Pokud čtete články v našem magazínu pravidelně, asi budete vědět, že jsem ke 3D poněkud
skeptický. Pořád tvrdím, že se tato technologie může, ba možná přímo musí nadále rozvíjet, ačkoliv v minulých letech se už objevilo pár projektů, které naznačily její skutečný potenciál. Ale nechme si toto téma třeba na případný samostatný článek a věnujme se teď v souvislosti s Percym Jacksonem: Mořem nestvůr jinému. Kupříkladu vizuálním efektům. Už první část obsahovala některé nepříliš zdařilé, skoro bych možná řekl lehce odfláklé CGI momenty. Ve druhé takové najdeme při útoku kolchidského býka, ale naštěstí je jich úplné minimum, a v jistých chvílích se objevují také u Percyho bratra (určitě pochopíte, které myslím). Ale jinak trikaři odvedli dobrou práci, zvláště u Percyho – surfujícího na moři a Percyho – bojujícího s … no ano, se samotným Kronem! O kterém se dozvíme více v též zajímavě zpracované „animaci“.Režírovat takovýto počin zřejmě nebude příliš obtížná práce. Jednak se na place pohybuje dost lidí,
kteří ledacos udělají za vás, a jednak je vaším úkolem především zajistit, aby to pak hlavně šlo pěkně (a možná už i bez vás) sestříhat. Zkrátka mi připadá, že na nějaké vlastní invence nemá režisér filmů o Percy Jacksonovi příliš prostor. Čili rozhodně ničemu nevadí, že zkušeného Chrise Columbuse, mj. režiséra vánoční klasiky Sám doma, nahradil prakticky neznámý tvůrce s velmi známým křestním jménem Thor Freudenthal. Mnohem důležitější byla určitě změna scenáristy, neboť Marc Guggenheim dokázal svým adaptovaným scénářem zajistit, aby se po celou dobu dělo něco zajímavého …… nebo bizarního. Přesně takový koncept evidentně mají už knihy Ricka Riordana. Tedy, je skutečně
ušlechtilé přiblížit současným dětem, potažmo mladším teenagerům, půvaby starořecké mytologie, ale činit tak zrovna tímto způsobem? Tohle je opravdu svérázná škola hrou. Vždycky, když Percy (nebo kterýkoliv jiný americký teenager ze současnosti) řekne Poseidónovi (nebo nějakému jinému antickému Bohovi) „Tati“, pokaždé musím jen nevěřícně kroutit hlavou. Antické báje mám rád, ale kterýkoliv další jimi se inspirující hollywoodský film, jenž jsem viděl po původním Souboji Titánů, mě nutí zpochybňovat moje znalosti na toto téma. A to se mi zrovna nezamlouvá. Takže kdyby nebyl Percy Jackson tak bizarní, a kdyby ty filmy o něm občas nepřipomínaly spíše výpravnější televizní seriál, byl by mnohem více fajn.Percy Jackson: Moře nestvůr je fantasy, v jejíž souvislosti se Soubojem Titánů je třeba zmínit taky ty tři čarodějnice, jež mají pouze jedno nasazovací oko. Zatímco ve filmu z roku 1981 obývají nepříliš útulné prostory, působí fakt děsivě a zůstaneme s nimi delší dobu, tady jsou vyobrazeny jako tři lehce pofidérní taxikářky. A docela by mě zajímalo, jestli se Percy (Logan Lerman) se svými přáteli vůbec někdy podívá do Řecka, a kdy už konečně sbalí Annabeth (Alexandra Daddario)! Příležitosti měl už v první části. V této chápu, že trochu znejistěl, když se na scéně objevila bojovná Clarisse (Leven Rambin). Ale otázka je, jestli ještě dostane šanci, protože tržby tohoto sequelu jistě nejsou takové, jaké se čekaly. Ale teď seriózněji, fantasy filmy mám fakt rád, zvláště když je vcelku epická (až na ta četná klišé) a takto líbivá po vizuální stránce. A navíc se musí uznat, že se z ní mohou děti, pro které je tedy určena především, v některých ohledech skutečně trochu poučit i něčemu naučit.
