Recenze: Plán útěku

V dnešní době existuje skutečně nepřeberné množství profesí. Někdo je sportovec, někdo politik a někdo pro peníze utíká z všemožných věznic, čímž chce dokázat, že jejich zabezpečení není optimální. Ray Breslin je právě takovým člověkem, který dokonce o svém povolání napsal obsáhlou knihu, která by se dala označit za jakýsi manuál. Ale co když podle ní někdo nechá vystavět útěkuvzdorný kriminál, ve kterém nebude možné ani si pořádně prohlédnout jeho strukturu, ani okoukat zaběhlou praxi bachařů, a ani se spolehnout na pomoc zvenčí? Pak už zbývá jen jediná možnost – najít si komplice. A vypadá to, že místní kápo Emil Rottmeyer bude skutečně tou správnou osobou, se kterou půjde zosnovat bezvadný plán útěku.
 

No jo, Arnold Schwarzenegger a Sylvester Stallone si spolu konečně zahráli dvě hlavní role v jednom filmu, byť ta druhého jmenovaného je o něco hlavnější. Plán útěku se z vcelku pochopitelných důvodů spoléhá především právě na jejich účast, takže se jeho tvůrci příliš nezabývali ostatními aspekty, jako jsou scénář a s ním související rozuzlení, které nadává docela dobrý smysl, z části výprava a dekorace, střih či logika. Abyste předešli (mírnému) naštvání, raději nečekejte, že ten samotný plán bude tak rafinovaný jako ve Vykoupení z věznice Shawshank nebo tak tajemný jako v Útěku z Alcatrazu. Arnold a Sly se v rámci svých filmů už ve vězení minimálně na chvilku ocitli. A nutno dodat, že skoro ve všech případech to opravdu dopadlo lépe, než v Plánu útěku.
 

Když se poprvé dostaneme do tohoto tajného vězení a uvidíme všechny ty prosklené cely a kamery a dozorce s maskami, stejně jako Ray si správně řekneme, že dostat se odtud bude nesmírně obtížné. Prostory, kde se může sejít více vězňů najednou, však působí dojmem, že tohle není věznice, nýbrž nějaká továrna, což rozhodně filmu škodí. Až do určitého momentu to ale patrně tolik vnímat nebudete. Tím momentem je myšlena nejlepší scéna filmu, kdy jsou Ray, Emil a jejich muslimský spoluvězeň Javed zavřeni v tzv. bedně, což je malinká cela, ve které na ty, kteří ji právě obývají, ostře svítí halogeny. Ray přesto najde na chvilku cestičku ven a Emil ho kryje nadáváním, odříkáním a obviňováním ve své rodné němčině.
 

Co na tom, že se nejeden podivuje nad tím, jak můžou být strážci v čele s Williardem Hobbsem (který předtím budil dojem velmi inteligentního člověka) tak hloupí, že je nenapadne podívat se do vedlejší, v ten moment prázdné bedny. A i když je ta Arnoldova němčina jakožto prostředek k odlákání pozornosti skutečně bizarním/směšným nápadem, alespoň mi odpověděla na otázku, jestli po tolika letech v USA stále ovládá svou mateřštinu nebo jestli si z ní ponechal jen ten pověstný přízvuk. Do této chvíle je Plán útěku velmi zábavný. Jenže pak se postupně začne zadrhávat. Nejen proto, že se tu začnou objevovat některá klišé, protože scenáristům pak zřejmě došly nápady (s výjimkou jediného – viz Javed a sextant), ale i kvůli tomu, že film nemá ten správný rytmus. To je dáno především využitím chladnějších barev, a také, a to především, nepřiměřenou délkou záběrů, což je jev, který mě naposledy takhle mrzel u Bobbyho Z, od kterého jsem vzhledem k obsazení taky po všech stránkách očekával mnohé.
 

Ani herci vlastně nemají pořádně co hrát, ačkoliv Sly se vcelku úspěšně snaží ze všech sil dát své ploše napsané postavě nějaký přesah, jaký ve scénáři nebyl ani omylem. Stejně se tím však opět dostáváme k tomu, co už bylo řečeno, a sice, že divákům pouhá účast dvou největších akčních hvězd prostě musí stačit. To samé vlastně v Arnoldově případě platilo i pro The Expendables 2. Jenže tam alespoň pronesl tak tři povedené hlášky, včetně té nejlegendárnější „I’ll be back“. Té se v Plánu útěku nedočkáme, což je trestuhodné. Vše tak musí vynahradit „You hit like a vegetarian“.
 

A ještě je tu jedna věc, která v souvislosti s hlavními postavami nedává tak docela smysl. Tedy, u Emila je to ještě uvěřitelné, protože o jeho minulosti toho zase až tolik nevíme, ale jak je možné, že „útěkář“ Ray Breslin, jehož jedinou starostí je dostat se za pomoci důmyslného plánu z vězení, umí střílet, zacházet se zbraní a zřejmě se i rvát pomalu lépe než Barney Ross? Velmi neobvyklým rozhodnutím taky nepochybně bylo obsadit do záporné role Jima Caviezela. To je totiž velice zajímavý herec, který si z nabídek pečlivě vybírá, ovšem díky jedné jediné roli v tomto filmu zůstane navždy výjimečným. Záporáci mu ovšem příliš nejdou, ačkoliv je na něm vidět, že si hraní užívá. Plán útěku pak nabízí ještě Vinnieho Jonese, který by zřejmě naopak neobstál v roli klaďase, a zároveň přináší jedno nové ženské jméno, které bychom si mohli zapamatovat – Caitriona Balfe.
 

Plán útěku měl být luxusním dárečkem, který by udělal obrovskou radost všem příznivcům těchto dvou hollywoodských ikon. Měl být podívanou, která by neomrzela ani po dvacátém zhlédnutí. Jenže bohužel takovou není. I s tím přirovnáváním k filmům z 80. let bych byl velmi opatrný, neboť ty byly všechny natočeny s patřičnou nadsázkou, kdežto tenhle počin se bere seriózně. Docela by mě zajímalo, jak by to bývalo dopadlo, kdyby hlavní roli získal ten (třetí), o kterém se původně uvažovalo, tedy Bruce Willis. Nezbývá než doufat, že si Sylvester Stallone a Arnold Schwarzenegger svou spolupráci mimo sérii Expendables co nevidět zopakují a že to bude v pořádné „žánrovce“ v režii nějakého zkušeného tvůrce, která bude plná úžasných akčních scén, uslyšíme v ní více povedených hlášek a budou tam mít pořádně co hrát.