Kategorie: Speciál
Minirozhovor: Jiří Menzel
Autor: Tomáš Kordík -
Stále ještě pětasedmdesátiletý Jiří Menzel je ve světě spolu s Milošem Formanem nejznámějším českým režisérem a řada jeho filmů patří do Zlatého fondu domácí kinematografie. Takže není divu, že původní náklad jeho knížky byl vyprodaný během nějakých čtyř týdnů. „Je tam to, o čem všichni víte, akorát mýma očima,“ řekl Menzel, který původně začal se psaním už před nějakými šesti lety, ale protože nepatří k jeho oblíbeným činnostem, tak toho záhy zase nechal a knihu dopsal prakticky až na naléhání lidí ze svého okolí. V Rozmarných létech se tak můžete dočíst o jeho dětství, studiu na FAMU, filmových začátcích (a cestě za Oscarem), nezáviděníhodné umělecké situaci po invazi vojsk Varšavské smlouvy a úřadování posledního komunistického prezidenta, ale i nejslavnějších filmech, které vznikly do roku 1988.
Po soustavném, zhruba hodinu trvajícím podepisování své knihy, nám pan režisér dovolil jen málo otázek, přičemž vždy volil stručnější odpovědi, nicméně věřím, že i ty pro vás budou zajímavé.
FDB: V té knížce vyprávíte svůj příběh pouze do svých padesátin. Bylo to z toho důvodu, že pak by byla, jednoduše řečeno, hodně tlustá (už teď má přes 400 stran), anebo to bylo třeba proto, že jste měl pocit, že jelikož jste si poté dal delší režijní pauzu, že byste neměl o čem psát?
Jiří Menzel: Naopak. Protože brzy potom, co jsem slavil svoje padesátiny, nastal velmi zajímavý obrat a stala se spousta věcí a událostí, na které už teď koukám s odstupem, a myslím, že to může být docela veselé.
FDB: Tu režijní přestávku jste si po filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina z roku 1993 dopřál až do roku 2006, kdy jste natočil Obsluhoval jsem anglického krále. Tedy to bylo v době, kdy už se mohlo bez obav natočit cokoliv. Proč jste tedy nic nenatočil?
Jiří Menzel: Nedostal jsem příležitost k práci, nikdo mi nic nenabídl.
FDB: A prozradíte, čemu jste se v té době věnoval?
Jiří Menzel: Hodně jsem se věnoval divadlu a taky jsem se flákal. To já dělám hrozně rád. (úsměv)
FDB: Jakožto režisér úspěšných a i ve světě oblíbených filmů jste měl možnost se setkat se spoustou zajímavých lidí. Setkání s kým na vás udělalo největší dojem? Nebo z kterého jste měl největší radost?
Jiří Menzel: S Woodym Allenem. A taky s panem Alfredem Hitchcockem. A samozřejmě s Milošem Formanem.
FDB: Máte některý z vašich filmů nejradši?
Jiří Menzel: Ne. Já takhle neuvažuju. Já jsem rád, že jsem všechny ty filmy dělal. Některé se povedly, některé se nepovedly, ale nemám k nim nějaký zvláštní vztah.
FDB: A kdy se můžeme těšit na nějaký váš další film?
Jiří Menzel: O tom nevím.
O nějakém svém dalším filmu pan režisér tedy zatím neví, nicméně se nechal slyšet, že kniha Rozmarná léta bude možná mít ještě jeden díl, ve kterém se bude vzpomínat na dobu porevoluční i na některé jiné události, které do této původní buď nenapsal, anebo se o nich dostatečně nerozepsal. K takovým patří třeba právě setkání s Milošem Formanem, o kterém, podle svých slov, zná spoustu drbů. „Slíbil jsem, že za pětadvacet let napíšu druhý díl, ale slíbil jsem to s vědomím, že slibem se neubližuje,“ prohlásil s úsměvem Jiří Menzel. Ale třeba opravdu napodobí svého učitele Otakara Vávru, který u příležitosti svých stých narozenin v roce 2011 doplnil o další poznatky svou původní knihu. Protože jestliže pan režisér říká, že jeho vyprávění ve druhém díle může být veselé, tak by na pultech knihkupectví rozhodně měl být k dispozici.
Po soustavném, zhruba hodinu trvajícím podepisování své knihy, nám pan režisér dovolil jen málo otázek, přičemž vždy volil stručnější odpovědi, nicméně věřím, že i ty pro vás budou zajímavé.
FDB: V té knížce vyprávíte svůj příběh pouze do svých padesátin. Bylo to z toho důvodu, že pak by byla, jednoduše řečeno, hodně tlustá (už teď má přes 400 stran), anebo to bylo třeba proto, že jste měl pocit, že jelikož jste si poté dal delší režijní pauzu, že byste neměl o čem psát?
Jiří Menzel: Naopak. Protože brzy potom, co jsem slavil svoje padesátiny, nastal velmi zajímavý obrat a stala se spousta věcí a událostí, na které už teď koukám s odstupem, a myslím, že to může být docela veselé.
FDB: Tu režijní přestávku jste si po filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina z roku 1993 dopřál až do roku 2006, kdy jste natočil Obsluhoval jsem anglického krále. Tedy to bylo v době, kdy už se mohlo bez obav natočit cokoliv. Proč jste tedy nic nenatočil?
Jiří Menzel: Nedostal jsem příležitost k práci, nikdo mi nic nenabídl.
FDB: A prozradíte, čemu jste se v té době věnoval?
Jiří Menzel: Hodně jsem se věnoval divadlu a taky jsem se flákal. To já dělám hrozně rád. (úsměv)
FDB: Jakožto režisér úspěšných a i ve světě oblíbených filmů jste měl možnost se setkat se spoustou zajímavých lidí. Setkání s kým na vás udělalo největší dojem? Nebo z kterého jste měl největší radost?
Jiří Menzel: S Woodym Allenem. A taky s panem Alfredem Hitchcockem. A samozřejmě s Milošem Formanem.
FDB: Máte některý z vašich filmů nejradši?
Jiří Menzel: Ne. Já takhle neuvažuju. Já jsem rád, že jsem všechny ty filmy dělal. Některé se povedly, některé se nepovedly, ale nemám k nim nějaký zvláštní vztah.
FDB: A kdy se můžeme těšit na nějaký váš další film?
Jiří Menzel: O tom nevím.
O nějakém svém dalším filmu pan režisér tedy zatím neví, nicméně se nechal slyšet, že kniha Rozmarná léta bude možná mít ještě jeden díl, ve kterém se bude vzpomínat na dobu porevoluční i na některé jiné události, které do této původní buď nenapsal, anebo se o nich dostatečně nerozepsal. K takovým patří třeba právě setkání s Milošem Formanem, o kterém, podle svých slov, zná spoustu drbů. „Slíbil jsem, že za pětadvacet let napíšu druhý díl, ale slíbil jsem to s vědomím, že slibem se neubližuje,“ prohlásil s úsměvem Jiří Menzel. Ale třeba opravdu napodobí svého učitele Otakara Vávru, který u příležitosti svých stých narozenin v roce 2011 doplnil o další poznatky svou původní knihu. Protože jestliže pan režisér říká, že jeho vyprávění ve druhém díle může být veselé, tak by na pultech knihkupectví rozhodně měl být k dispozici.
Související osobnosti
