Kategorie: Kino
Recenze: Robocop
Autor: Tomáš Kordík -
Policajt Alex Murphy má pohlednou manželku a malého synka. Spolu se svým kolegou, strážníkem (!) 
Lewisem, dělají všechno proto, aby učinili z Detroitu roku 2028 bezpečné místo. Jsou však téměř jediní. Ostatní, v čele s velkými korporacemi, jmenovitě především a hlavně s OmniCorpem, neváhají využít nejrůznějších i nevyzkoušených prostředků k tomu, aby dosáhli co největšího zisku. Ve světě se sice jejich drony používají k obraně, nicméně v USA to není kvůli tzv. Dreyfussovu zákonu dovoleno. A tak se tým pod vedením bosse Sellarse (někdejší Batman Michael Keaton) a vědce Nortona (známý Temného rytíře Gary Oldman) domluví, že je třeba vyrobit produkt, který bude z části člověk a z části stroj, díky čemuž by si získali důvěru veřejnosti.
Američtí producenti při svých toulkách kultovními díly minulého století k možnému předělání tentokrát
zaostřili na klasiku Paula Verhoevena z 80. let. A v první řadě znovu nastolili otázku: „Opravdu tyto zmodernizované verze potřebujeme? Nebylo by lepší raději natočit něco nového?“. Jistě, filmové triky jsou už na naprosto jiné úrovni a v prvním filmu se najde pár takových, kterým by lepší zpracování slušelo, nicméně dělat jenom kvůli tomu remake za 130 milionů dolarů je poněkud nepraktické, nemyslíte? Malinko to až připomene díla Gore Verbinskiho, do kterých se pustil po třetích Pirátech z Karibiku. I když třeba Osamělý jezdec je docela zdařilý, stejně si člověk říká, že ty peníze se daly použít na něco užitečnějšího, třeba na děti v Africe. Na tomhle RoboCopovi však taky není tak zřejmé, co se na něm tak prodražilo. Zřejmě ty honoráře schlamstly nějvětší částku. Jenže to nic nemění na tom, že v těch 80. letech bychom našli mnohem vhodnější kandidáty k obutí do moderního hávu!
A rozhodně tím nemyslím Terminátora, jehož zbytečný remake už se také nějakou dobu chystá.
Tahle sci-fi Jamese Camerona vlastně do určité míry posloužila Edu Neumeierovi a Michaelu Minerovi jako inspirace. Režisér Verhoeven pak díky svému nekompromisnímu, ba až cynickému stylu vyprávění pořádně přitlačil na pilu, takže některé scény, které tenkrát působily brutálně, působí brutálně stále, přestože od té doby, tedy za více, než dvacet let, došlo v kinematografii k jakémusi výraznému uvolnění mravů. Rok vzniku RoboCopa je vůbec výjimečný, jelikož premiéru si z tohoto pohledu odbyly i dvě další pozoruhodné sci-fi – Běžící muž, a samozřejmě Predátor.
To tenhle RoboCop je přístupnější i o něco mladším divákům (i když je fakt, že v některých scénách
je to trochu s podivem). Stejně jako kupříkladu nedávný Total Recall, přičemž též kultovní původní film měl shodou okolností tehdy na starosti ten samý Paul Verhoeven. Pokud se k předělávce přistoupí právě tak, že tvůrci hodlají oproti původnímu bijáku cílit na širší či užší (i to se stává) přístupnost, může z toho být buď nesmírně zajímavý počin, který si zaslouží pozornost, nebo pořádná zhovadilost, která nemá obdoby. Total Recall s Kate Beckinsale, Colinem Farrellem a Jessikou Biel sice není příliš povedený, ale pořád je koukatelný vícekrát. A byť tohoto RoboCopa ve finále skoro stejně, neláká mě jej vidět znovu. To se raději stokrát podívám na originál, jehož slavný hudební motiv v tomto novém zpracování mimochodem nepřekvapivě také zazní!
Takhle, na scenáristický debut je to vcelku dobrý film (místy), ačkoliv je pochopitelně vždycky
snadnější vycházet z něčeho, což už tu bylo, než vytvářet docela nové postavy a příběh. Joshua Zetumer se tak trochu po Nolanově vzoru pokusil zasadit vše více do reality. RoboCop prezentovaný v této novince je vlastně tak trochu jako povstalý Temný rytíř, takový typ superhrdiny. Vlastně proto je zřejmě tenhle remake uváděn do kin právě teď, jelikož se hodlá svést na té vlně superhrdinských komiksových blockbusterů, se kterými má ledacos společného. Jistě tedy nebude spoiler, když prozradím, že jeho vítězství není jednoznačné a suverénní, ale přesto jej dosáhne. Ona scenáristická nevyzrálost se tu objevuje i v některých replikách. Jeden příklad za všechny – co se logicky nabízí jako odpověď na otázku: „Co je víc, než hrdina?“. Přece Superhrdina! Jenže ve filmu zazní něco jiného. Holt rok 2028 = jiná doba, no.
Přitom obyčejně platívá, že sci-fi filmy obvykle odrážejí něco ze současnosti, ať už se mají odehrávat
kdykoliv v budoucnosti. Na tento přístup sází nejen James Cameron, ale také jiní tvůrci. A i to je jedním z důvodů, proč jsou jejich počiny tak oblíbené. Tak třeba RoboCop je skvělá, (tehdy) satiricky nadsazená podívaná, která vznikla v době velkých změn, kdy se kupříkladu technologie začala řítit rychle dopředu a televize se stávala čím dál otevřenějším médiem. Tenhle (v jistém smyslu nadčasový) biják byl tedy uveden v pravý čas, podobně jako Planeta opic nebo Matrix (které samozřejmě nejsou satiricky nadsazené). Všechny tři v tomto odstavci uvedené filmy v sobě mají nějaké skryté poselství nebo nějak chtějí upozornit na problémy či hojně diskutované témata (tehdejší) současnosti, ale zároveň fungují i jako prvotřídní zábava.
To u téhle novinky není tak docela jasné, čím vlastně měla být. Ačkoliv s takhle extrémně tuctovým
záporákem (na rozdíl od Clarence Boddickera, který byl opravdu svině) si snad tvůrci nemohou myslet, že by ji někdo měl brát seriózněji, natožpak v ní hledat nějaká skrytá sdělení. Závěrečná (asi) satirická vložka tak zřejmě nebude mnohými pochopena správně. Z těchto nedostatků ale nelze vinit jen scenáristu, protože José Padilha se svým režijním stylem tomuhle filmu také příliš neprospěl. Ve své domovině natočil dva díly Elitní jednotky, které se mně osobně nelíbí. Hlavně kvůli tomu, jak vypadají po kamerové a střihové stránce. Akční scény jsou proto značně nepřehledné, tudíž nekvalitní. A pozor! Přesně to samé platí i pro akci v RoboCopovi, ačkoliv první scéna ještě vypadá velmi slibně, prakticky jako z nějaké FPS hry.
Záměrem jeho scenáristy bylo zřejmě opravdu především to, aby se divák dobře bavil, o čemž svědčí i
různé, někdy nepatrně pozměněné odkazy na originál (včetně této legendární hlášky). Jenže ty jsou mnohdy do dané scény poněkud násilně našroubované. A to takovým způsobem, že i ve třetím díle původní trilogie (dá-li se to tak vůbec nazvat, protože dvojka i trojka atmosféru jedničky zcela postrádají) byly podobné odkazy mnohem sofistikovanější. Takový přístup najdeme i v ostatních současných předělávkách (Predátoři, Zrození Planety opic, de facto i Věc: Počátek, Total Recall, ale taky Star Trek: Do temnoty, …), takže opět nic nového pod Sluncem. Nejzajímavější rozdíl spočívá v tom, že Alexe Murphyho tentokrát nezastřelí, ale odpálí bombou. Jenže tady se to jeví, na rozdíl od Zdrojového kódu, jako nesmysl. Ale jo, najdeme tu i sci-fi nápady, které stojí za zamyšlení. Jako třeba fakt, že si hrdina myslí, že dělá to, co dělá, ale ve skutečnosti to za něj dělá program. Škoda, že i tenhle prvek dokázal scenárista překombinovat.
A ještě je tu jedna věc, kterou není snadné pochopit: Tom Cruise, Johnny Depp, Keanu Reeves, Michael Fassbender, Russell Crowe – o těch všech se uvažovalo, že by si mohli zahrát hlavní roli. Tak
proč ji nakonec musel dostat seriálový Švéd Joel Kinnaman, který rozhodně není natolik dobrý herec, aby sám utáhl takto ambiciózní projekt. Ať už je naštvaný, nebo spokojený – pořád v podstatě nasazuje jeden a ten samý výraz. Pokud to musel být švédský herec, pak by pochopitelně bylo nejlepší volit Dolpha Lundgrena. Ale jelikož předchozí uvedená jména tuto doměnku nepotvrzují, určitě by byl býval zajímavější i takový Channing Tatum, který už prokázal, že hrát umí.
A tady to chtělo vskutku špičkové herce, protože ozvláštnit něčím takhle ploché a všední postavy
vyžadovalo větší dávku absolutní profesionality a bohatých zkušeností. Přesto se to povedlo málokomu. Taková Abbie Cornish (jinak velice dobrá herečka) coby Clara Murphyová vlastně není ani ozdobou, kterou rozhodně měla být, když už nic jiného, jako spíše jakousi mičudou, se kterou si ostatní libovolně pohrávají. Vůbec je ale zajímavé, že když Alex poprvé přide ještě jako normální člověk domů, je celá scéna zahraná tak, jako by tohle manželství mělo těsně před rozvodem. „Zajímavý nápad,“ řekl jsem, ale nebylo tomu tak. (Těm vztahům se tu vůbec věnuje až dost prostoru). V tomhle případě je to ale režisérova chyba. De facto stejně jako to, že sem za každou cenu neprotlačil cameo Petera Wellera (velice by mě zajímalo, co si o tomhle filmu myslí). Naštěstí je tu ale Samuel L. Jackson, který už dokázal díky svému hereckému umění a charismatu vytáhnout do nadprůměru kdejaký počin a tenhle do jisté míry proměnil ve svou exhibici. Jak by bylo bývalo skvělé, kdyby se objevil v nějaké větší roli. A možná vůbec nejskvělejší a nejfikanější – kdyby to byla ta hlavní!
RoboCop je další z těch filmů, jejichž tvůrci chtějí nalákat jak příznivce originálu, jak i ty, kteří o tomto, troufám si říci, fenoménu zatím třeba jenom slyšeli. Takovým by se tenhle biják mohl líbit, byť zaostává ve všem včetně samotného designu. Asi nepřekvapí, že tenkrát se jeho tvůrce Rob Bottin inspiroval jistou komiksovou postavou, která si v této dekádě už také stihla podruhé proklestit cestu na plátna kin. Její nový příběh stál sotva třetinu toho, co tenhle film, a přesto se jedná o nepoměrně kvalitnější podívanou. Takovou, kde se nic nekomplikuje nějakými rádoby rafinovanými vychytávkami, ale jde se tvrdě a přímočaře k věci. „Praotec“ Dredd prostě vítězí.
Lewisem, dělají všechno proto, aby učinili z Detroitu roku 2028 bezpečné místo. Jsou však téměř jediní. Ostatní, v čele s velkými korporacemi, jmenovitě především a hlavně s OmniCorpem, neváhají využít nejrůznějších i nevyzkoušených prostředků k tomu, aby dosáhli co největšího zisku. Ve světě se sice jejich drony používají k obraně, nicméně v USA to není kvůli tzv. Dreyfussovu zákonu dovoleno. A tak se tým pod vedením bosse Sellarse (někdejší Batman Michael Keaton) a vědce Nortona (známý Temného rytíře Gary Oldman) domluví, že je třeba vyrobit produkt, který bude z části člověk a z části stroj, díky čemuž by si získali důvěru veřejnosti.Američtí producenti při svých toulkách kultovními díly minulého století k možnému předělání tentokrát
zaostřili na klasiku Paula Verhoevena z 80. let. A v první řadě znovu nastolili otázku: „Opravdu tyto zmodernizované verze potřebujeme? Nebylo by lepší raději natočit něco nového?“. Jistě, filmové triky jsou už na naprosto jiné úrovni a v prvním filmu se najde pár takových, kterým by lepší zpracování slušelo, nicméně dělat jenom kvůli tomu remake za 130 milionů dolarů je poněkud nepraktické, nemyslíte? Malinko to až připomene díla Gore Verbinskiho, do kterých se pustil po třetích Pirátech z Karibiku. I když třeba Osamělý jezdec je docela zdařilý, stejně si člověk říká, že ty peníze se daly použít na něco užitečnějšího, třeba na děti v Africe. Na tomhle RoboCopovi však taky není tak zřejmé, co se na něm tak prodražilo. Zřejmě ty honoráře schlamstly nějvětší částku. Jenže to nic nemění na tom, že v těch 80. letech bychom našli mnohem vhodnější kandidáty k obutí do moderního hávu!A rozhodně tím nemyslím Terminátora, jehož zbytečný remake už se také nějakou dobu chystá.
Tahle sci-fi Jamese Camerona vlastně do určité míry posloužila Edu Neumeierovi a Michaelu Minerovi jako inspirace. Režisér Verhoeven pak díky svému nekompromisnímu, ba až cynickému stylu vyprávění pořádně přitlačil na pilu, takže některé scény, které tenkrát působily brutálně, působí brutálně stále, přestože od té doby, tedy za více, než dvacet let, došlo v kinematografii k jakémusi výraznému uvolnění mravů. Rok vzniku RoboCopa je vůbec výjimečný, jelikož premiéru si z tohoto pohledu odbyly i dvě další pozoruhodné sci-fi – Běžící muž, a samozřejmě Predátor.To tenhle RoboCop je přístupnější i o něco mladším divákům (i když je fakt, že v některých scénách
je to trochu s podivem). Stejně jako kupříkladu nedávný Total Recall, přičemž též kultovní původní film měl shodou okolností tehdy na starosti ten samý Paul Verhoeven. Pokud se k předělávce přistoupí právě tak, že tvůrci hodlají oproti původnímu bijáku cílit na širší či užší (i to se stává) přístupnost, může z toho být buď nesmírně zajímavý počin, který si zaslouží pozornost, nebo pořádná zhovadilost, která nemá obdoby. Total Recall s Kate Beckinsale, Colinem Farrellem a Jessikou Biel sice není příliš povedený, ale pořád je koukatelný vícekrát. A byť tohoto RoboCopa ve finále skoro stejně, neláká mě jej vidět znovu. To se raději stokrát podívám na originál, jehož slavný hudební motiv v tomto novém zpracování mimochodem nepřekvapivě také zazní!Takhle, na scenáristický debut je to vcelku dobrý film (místy), ačkoliv je pochopitelně vždycky
snadnější vycházet z něčeho, což už tu bylo, než vytvářet docela nové postavy a příběh. Joshua Zetumer se tak trochu po Nolanově vzoru pokusil zasadit vše více do reality. RoboCop prezentovaný v této novince je vlastně tak trochu jako povstalý Temný rytíř, takový typ superhrdiny. Vlastně proto je zřejmě tenhle remake uváděn do kin právě teď, jelikož se hodlá svést na té vlně superhrdinských komiksových blockbusterů, se kterými má ledacos společného. Jistě tedy nebude spoiler, když prozradím, že jeho vítězství není jednoznačné a suverénní, ale přesto jej dosáhne. Ona scenáristická nevyzrálost se tu objevuje i v některých replikách. Jeden příklad za všechny – co se logicky nabízí jako odpověď na otázku: „Co je víc, než hrdina?“. Přece Superhrdina! Jenže ve filmu zazní něco jiného. Holt rok 2028 = jiná doba, no.Přitom obyčejně platívá, že sci-fi filmy obvykle odrážejí něco ze současnosti, ať už se mají odehrávat
kdykoliv v budoucnosti. Na tento přístup sází nejen James Cameron, ale také jiní tvůrci. A i to je jedním z důvodů, proč jsou jejich počiny tak oblíbené. Tak třeba RoboCop je skvělá, (tehdy) satiricky nadsazená podívaná, která vznikla v době velkých změn, kdy se kupříkladu technologie začala řítit rychle dopředu a televize se stávala čím dál otevřenějším médiem. Tenhle (v jistém smyslu nadčasový) biják byl tedy uveden v pravý čas, podobně jako Planeta opic nebo Matrix (které samozřejmě nejsou satiricky nadsazené). Všechny tři v tomto odstavci uvedené filmy v sobě mají nějaké skryté poselství nebo nějak chtějí upozornit na problémy či hojně diskutované témata (tehdejší) současnosti, ale zároveň fungují i jako prvotřídní zábava.To u téhle novinky není tak docela jasné, čím vlastně měla být. Ačkoliv s takhle extrémně tuctovým
záporákem (na rozdíl od Clarence Boddickera, který byl opravdu svině) si snad tvůrci nemohou myslet, že by ji někdo měl brát seriózněji, natožpak v ní hledat nějaká skrytá sdělení. Závěrečná (asi) satirická vložka tak zřejmě nebude mnohými pochopena správně. Z těchto nedostatků ale nelze vinit jen scenáristu, protože José Padilha se svým režijním stylem tomuhle filmu také příliš neprospěl. Ve své domovině natočil dva díly Elitní jednotky, které se mně osobně nelíbí. Hlavně kvůli tomu, jak vypadají po kamerové a střihové stránce. Akční scény jsou proto značně nepřehledné, tudíž nekvalitní. A pozor! Přesně to samé platí i pro akci v RoboCopovi, ačkoliv první scéna ještě vypadá velmi slibně, prakticky jako z nějaké FPS hry.Záměrem jeho scenáristy bylo zřejmě opravdu především to, aby se divák dobře bavil, o čemž svědčí i
různé, někdy nepatrně pozměněné odkazy na originál (včetně této legendární hlášky). Jenže ty jsou mnohdy do dané scény poněkud násilně našroubované. A to takovým způsobem, že i ve třetím díle původní trilogie (dá-li se to tak vůbec nazvat, protože dvojka i trojka atmosféru jedničky zcela postrádají) byly podobné odkazy mnohem sofistikovanější. Takový přístup najdeme i v ostatních současných předělávkách (Predátoři, Zrození Planety opic, de facto i Věc: Počátek, Total Recall, ale taky Star Trek: Do temnoty, …), takže opět nic nového pod Sluncem. Nejzajímavější rozdíl spočívá v tom, že Alexe Murphyho tentokrát nezastřelí, ale odpálí bombou. Jenže tady se to jeví, na rozdíl od Zdrojového kódu, jako nesmysl. Ale jo, najdeme tu i sci-fi nápady, které stojí za zamyšlení. Jako třeba fakt, že si hrdina myslí, že dělá to, co dělá, ale ve skutečnosti to za něj dělá program. Škoda, že i tenhle prvek dokázal scenárista překombinovat.A ještě je tu jedna věc, kterou není snadné pochopit: Tom Cruise, Johnny Depp, Keanu Reeves, Michael Fassbender, Russell Crowe – o těch všech se uvažovalo, že by si mohli zahrát hlavní roli. Tak
proč ji nakonec musel dostat seriálový Švéd Joel Kinnaman, který rozhodně není natolik dobrý herec, aby sám utáhl takto ambiciózní projekt. Ať už je naštvaný, nebo spokojený – pořád v podstatě nasazuje jeden a ten samý výraz. Pokud to musel být švédský herec, pak by pochopitelně bylo nejlepší volit Dolpha Lundgrena. Ale jelikož předchozí uvedená jména tuto doměnku nepotvrzují, určitě by byl býval zajímavější i takový Channing Tatum, který už prokázal, že hrát umí.A tady to chtělo vskutku špičkové herce, protože ozvláštnit něčím takhle ploché a všední postavy
vyžadovalo větší dávku absolutní profesionality a bohatých zkušeností. Přesto se to povedlo málokomu. Taková Abbie Cornish (jinak velice dobrá herečka) coby Clara Murphyová vlastně není ani ozdobou, kterou rozhodně měla být, když už nic jiného, jako spíše jakousi mičudou, se kterou si ostatní libovolně pohrávají. Vůbec je ale zajímavé, že když Alex poprvé přide ještě jako normální člověk domů, je celá scéna zahraná tak, jako by tohle manželství mělo těsně před rozvodem. „Zajímavý nápad,“ řekl jsem, ale nebylo tomu tak. (Těm vztahům se tu vůbec věnuje až dost prostoru). V tomhle případě je to ale režisérova chyba. De facto stejně jako to, že sem za každou cenu neprotlačil cameo Petera Wellera (velice by mě zajímalo, co si o tomhle filmu myslí). Naštěstí je tu ale Samuel L. Jackson, který už dokázal díky svému hereckému umění a charismatu vytáhnout do nadprůměru kdejaký počin a tenhle do jisté míry proměnil ve svou exhibici. Jak by bylo bývalo skvělé, kdyby se objevil v nějaké větší roli. A možná vůbec nejskvělejší a nejfikanější – kdyby to byla ta hlavní!RoboCop je další z těch filmů, jejichž tvůrci chtějí nalákat jak příznivce originálu, jak i ty, kteří o tomto, troufám si říci, fenoménu zatím třeba jenom slyšeli. Takovým by se tenhle biják mohl líbit, byť zaostává ve všem včetně samotného designu. Asi nepřekvapí, že tenkrát se jeho tvůrce Rob Bottin inspiroval jistou komiksovou postavou, která si v této dekádě už také stihla podruhé proklestit cestu na plátna kin. Její nový příběh stál sotva třetinu toho, co tenhle film, a přesto se jedná o nepoměrně kvalitnější podívanou. Takovou, kde se nic nekomplikuje nějakými rádoby rafinovanými vychytávkami, ale jde se tvrdě a přímočaře k věci. „Praotec“ Dredd prostě vítězí.
