Kategorie: Kino
Recenze: Nekonečná láska
Autor: Tomáš Kordík -
Jade Butterfieldová byla na střední škole jednou z těch nedobytných princezen, které čekaly, 
až přicválá princ na bílém koni. U ní však sehrála roli ještě jiná událost, ačkoliv David Elliot se stejně mohl pokusit získat její srdce už dříve. Oslovil ji až při slavnostním zakončení školy, kdy spolu mohli strávit jen prázdniny, protože pak Jade vycestuje za dalším studiem, což jí striktně nalajnoval její otec. Oproti tomu David hodlá zůstat a pomáhat svému otci v jeho autodílně. Pan Butterfield se domnívá, že on, pocházející z poměrně chudších poměrů, není pro jeho dceru dost dobrý, a tak se je snaží držet od sebe. Právě konflikt mezi těmito dvěma „týpky“ tedy tvoří značnou část děje.
Něco mi říká, že režisérka a spoluautorka scénáře Shana Feste musí mít hodně ráda knihy Nicolase
Sparkse, a tím pádem i jejich filmové adaptace. Také totiž nenatáčí romantické komedie, nýbrž romantická dramata, jejichž zápletka nikdy není komplikovaná a teprve až v samotném závěru se odehraje jedna jediná dramatičtější situace, během které se všechno vyřeší. Není se co divit, že i Nekonečná láska vznikla podle knižní předlohy. A taky vlastně není příliš překvapující, že se jedná o remake stejnojmenného počinu z roku 1981, který měl tehdy na starosti pán, jenž v roce 1968 vytvořil podle mnohých předloze nejvěrnější verzi Romea a Julie.
V Nekonečné lásce jde totiž taky o vůbec první zamilování dvou mladých lidí, kteří sice nepocházejí
ze dvou znepřátelených rodů, ale ze dvou rozdílných sociálních vrstev. Tatíkovi (přesvědčivý Bruce Greenwood) tak určitě rozumíme v tom, že chce pro svou dceru nějakou solidní partii, se kterou si bude moci užívat luxusu, a ne někoho, kdo chce zůstat ve špíně autodílny. A druhá věc je, že v podstatě o Davidovi vůbec nic neví. To mamce (Joely Richardson) to zase až tak nevadí, protože nový nápadník její dcery si ji vcelku snadno získal sladkými řečičkami. Vzhledem k jejímu věku je tedy pochopitelné, že Jade nahlíží na otce jako na člověka, který jí naschvál brání v rozletu. A to ještě (možná) neví všechno.
Jak už jsem tuším několikrát poznamenal, v případě takovýchto romantických děl je vždy
nesmírně důležité správně vybrat představitele a představitelku hlavních rolí. Pokud se zadaří, dá se říci, že půl je hotovo (ba dokonce víc, než půl). V „Sparksovkách“ se to celkem podařilo pokaždé – (namátkou) Ryan Gosling a Rachel McAdams (Zápisník jedné lásky), Zac Efron a Taylor Schilling (Talisman), Josh Duhamel a Julianne Hough (Bezpečný přístav). Nekonečná láska vyžadovala mladého herce a mladou herečku, takže obsazení Alexe Pettyfera a Gabrielly Wilde bylo poměrně trefné – jejich zamilovanost působí opravdově (ono zakoukat se do Gabrielly není nikterak obtížné), ale některé pozdější situace jako by prožívali méně, než by bývalo bylo zapotřebí. Potíž také spočívá v tom, že scénář je provádí situacemi, které nejsou nestandardní.
Přitom filmu by nepochybně prospěly v první řadě dvě věci: lépe napsaný scénář a větší „vodvaz“.
Nejodvážnější akce, které spolu podniknout, jsou totiž tyto: zaprvé, místo zaparkování cool auta namyšleného zbohatlíka si jej „vypůjčí“ a trochu se projedou. Nikoliv jen ve dvou, protože je doprovodí Davidův afroamerický kamarád (Dayo Okeniyi), který nejvíce přispěje jednou vtipnou hláškou, a nejméně tím, že s sebou všude tahá Davidovu mírně rozmazlenou přítelkyni (Emma Rigby). Zadruhé, vniknou v takové menší skupince po zavíračce tajně do ZOO, kde ale pracuje jejich kámoš. Takže zase – žádnej pořádnej vodvaz! To i chudý Jack Dawson na Titaniku věděl, jak Rose DeWitt Bukaterovou z nóbl rodiny pořádně (za)bavit.
Nekonečná láska je film, jehož režisérka prohlásila: „Když jsem šla z kina ze svého prvního romantického filmu, strašně jsem se chtěla zamilovat.“ Kolik jí tak mohlo být? Určitě ani ne patnáct. Právě holky v teenagerovském věku by asi měly být cílovou diváckou skupinou tohoto romantického … no, slaďáku nebude to správné slovo, protože když se to vezme kolem a kolem, tak ten jejich příběh ve finále příliš nedojme. Ostatní romantické duše by si tak možná chtěly spíše připomenout nějaký jiný, po všech stránkách (ačkoliv řemeslně se jedná o hodně solidně odvedenou práci) vyzráleží film tohoto žánru. Anebo si na něj počkat, neboť do kin letos určitě ještě dorazí. Protože kdybychom chtěli na Nekonečné lásce najít něco opravdu pozoruhodného a výjimečného, něco, co by jí dodalo nějaký nevídaný rozměr a čím bychom si její předvídatelnost a tradiční formu mohli ozváštnit, nabídl by se asi jenom fakt, že Davidův otec je T-1000, jelikož jej hraje Robert Patrick. Ale tím se zřejmě bude při sledování tohoto, byť průměrného bijáku zaobírat málokdo.
až přicválá princ na bílém koni. U ní však sehrála roli ještě jiná událost, ačkoliv David Elliot se stejně mohl pokusit získat její srdce už dříve. Oslovil ji až při slavnostním zakončení školy, kdy spolu mohli strávit jen prázdniny, protože pak Jade vycestuje za dalším studiem, což jí striktně nalajnoval její otec. Oproti tomu David hodlá zůstat a pomáhat svému otci v jeho autodílně. Pan Butterfield se domnívá, že on, pocházející z poměrně chudších poměrů, není pro jeho dceru dost dobrý, a tak se je snaží držet od sebe. Právě konflikt mezi těmito dvěma „týpky“ tedy tvoří značnou část děje.Něco mi říká, že režisérka a spoluautorka scénáře Shana Feste musí mít hodně ráda knihy Nicolase
Sparkse, a tím pádem i jejich filmové adaptace. Také totiž nenatáčí romantické komedie, nýbrž romantická dramata, jejichž zápletka nikdy není komplikovaná a teprve až v samotném závěru se odehraje jedna jediná dramatičtější situace, během které se všechno vyřeší. Není se co divit, že i Nekonečná láska vznikla podle knižní předlohy. A taky vlastně není příliš překvapující, že se jedná o remake stejnojmenného počinu z roku 1981, který měl tehdy na starosti pán, jenž v roce 1968 vytvořil podle mnohých předloze nejvěrnější verzi Romea a Julie.V Nekonečné lásce jde totiž taky o vůbec první zamilování dvou mladých lidí, kteří sice nepocházejí
ze dvou znepřátelených rodů, ale ze dvou rozdílných sociálních vrstev. Tatíkovi (přesvědčivý Bruce Greenwood) tak určitě rozumíme v tom, že chce pro svou dceru nějakou solidní partii, se kterou si bude moci užívat luxusu, a ne někoho, kdo chce zůstat ve špíně autodílny. A druhá věc je, že v podstatě o Davidovi vůbec nic neví. To mamce (Joely Richardson) to zase až tak nevadí, protože nový nápadník její dcery si ji vcelku snadno získal sladkými řečičkami. Vzhledem k jejímu věku je tedy pochopitelné, že Jade nahlíží na otce jako na člověka, který jí naschvál brání v rozletu. A to ještě (možná) neví všechno.Jak už jsem tuším několikrát poznamenal, v případě takovýchto romantických děl je vždy
nesmírně důležité správně vybrat představitele a představitelku hlavních rolí. Pokud se zadaří, dá se říci, že půl je hotovo (ba dokonce víc, než půl). V „Sparksovkách“ se to celkem podařilo pokaždé – (namátkou) Ryan Gosling a Rachel McAdams (Zápisník jedné lásky), Zac Efron a Taylor Schilling (Talisman), Josh Duhamel a Julianne Hough (Bezpečný přístav). Nekonečná láska vyžadovala mladého herce a mladou herečku, takže obsazení Alexe Pettyfera a Gabrielly Wilde bylo poměrně trefné – jejich zamilovanost působí opravdově (ono zakoukat se do Gabrielly není nikterak obtížné), ale některé pozdější situace jako by prožívali méně, než by bývalo bylo zapotřebí. Potíž také spočívá v tom, že scénář je provádí situacemi, které nejsou nestandardní.Přitom filmu by nepochybně prospěly v první řadě dvě věci: lépe napsaný scénář a větší „vodvaz“.
Nejodvážnější akce, které spolu podniknout, jsou totiž tyto: zaprvé, místo zaparkování cool auta namyšleného zbohatlíka si jej „vypůjčí“ a trochu se projedou. Nikoliv jen ve dvou, protože je doprovodí Davidův afroamerický kamarád (Dayo Okeniyi), který nejvíce přispěje jednou vtipnou hláškou, a nejméně tím, že s sebou všude tahá Davidovu mírně rozmazlenou přítelkyni (Emma Rigby). Zadruhé, vniknou v takové menší skupince po zavíračce tajně do ZOO, kde ale pracuje jejich kámoš. Takže zase – žádnej pořádnej vodvaz! To i chudý Jack Dawson na Titaniku věděl, jak Rose DeWitt Bukaterovou z nóbl rodiny pořádně (za)bavit.Nekonečná láska je film, jehož režisérka prohlásila: „Když jsem šla z kina ze svého prvního romantického filmu, strašně jsem se chtěla zamilovat.“ Kolik jí tak mohlo být? Určitě ani ne patnáct. Právě holky v teenagerovském věku by asi měly být cílovou diváckou skupinou tohoto romantického … no, slaďáku nebude to správné slovo, protože když se to vezme kolem a kolem, tak ten jejich příběh ve finále příliš nedojme. Ostatní romantické duše by si tak možná chtěly spíše připomenout nějaký jiný, po všech stránkách (ačkoliv řemeslně se jedná o hodně solidně odvedenou práci) vyzráleží film tohoto žánru. Anebo si na něj počkat, neboť do kin letos určitě ještě dorazí. Protože kdybychom chtěli na Nekonečné lásce najít něco opravdu pozoruhodného a výjimečného, něco, co by jí dodalo nějaký nevídaný rozměr a čím bychom si její předvídatelnost a tradiční formu mohli ozváštnit, nabídl by se asi jenom fakt, že Davidův otec je T-1000, jelikož jej hraje Robert Patrick. Ale tím se zřejmě bude při sledování tohoto, byť průměrného bijáku zaobírat málokdo.
