Film Europe
Kategorie: Kino
Recenze: Sex, drogy a daně
Autor: Tomáš Kordík -
Kontroverzní obchodník Simon Spies je majitelem společnosti Spies Rejser, která klientům poskytuje 
lety na Mallorku. V 60. letech se k němu přidá kamarád, neméně kontroverzní právník Mogens Glistrup, který mu pomůže k ještě většímu vlivu. (Ačkoliv jeho počínání není vždy tak docela legální.) Povahově jsou přitom oba docela jiní – Simon je neřízená střela, zatímco Mogens má úžasnou manželku (Trine Pallesen) a tuším, že tři šikovné děti. Co ovšem nesnáší, je placení daní. A tak vymyslí fígl, díky kterému se bude moci této povinnosti vyhnout. Jenže takové počínání se pochopitelně netoleruje ani v Dánsku, a proto spadne klec. Není divu, že využije poslední možnost, díky které se může vyhnout vězení – založí politickou stranu! Samozřejmě, že stejně kontroverzní, jako je on sám.
Prakticky každá doba i každý stát má své výstřední osobnosti, které čeří hladiny jinak víceméně
stojatých vod. Tím nemám na mysli takové ty pseudozpěváky a zpěvačky, kteří se domnívají, že jsou díky svému výstřednímu chování cool, drsní a ještě drsnější. Mám tím na mysli lidi, kteří neváhali zvednout pozadí a založit, vytvořit či vybudovat (použitím tohoto termínu cílím spíše na pracháče a architekty, než na revolucionáře) něco velikého a/nebo užitečného. Něco, co v podstatě všechny ostatní přinutilo si na to pozadí naopak sednout. I u nás máme takové osobnosti, ačkoliv ne všechny si za své dobré skutky vysloužily uznání. Každopádně to nic nemění na tom, že filmy o těchto lidech (mohou být i fiktivní) velmi rád sleduju.
V té malé zemi, která na jihu sousedí s Německem, je pochopitelně také měli a mají, ovšem mnozí její
obyvatelé tvrdí, a praví se to i v traileru, že Simon Spies a Mogens Glistrup jsou „dva výstředníci, kteří změnili Dánsko navždy“. To, co je uvedeno v předchozím odstavci o nich nepochybně platí, ale v jejich případě je to mnohem, mnohem složitější. Rozhodně se ale musí nechat, že to, co prováděli, nedělali čistě jen ve svůj prospěch. Tedy, i tohle tvrzení bude třeba ještě upřesnit, protože se dá říci, že se týká pouze pro jednoho z nich.
Konkrétně zapřisáhlého nepřítele daní Mogense Glistrupa, který vlastně dokázal přesvědčit spoustu
dalších spoluobyvatel, aby se bouřili proti tomu, co do té doby považovali za samozřejmé. Protože šlo v téhle věci o samotný stát, ohrožoval tím tenhle výstřední, ale určitě chytrý a vychytralý advokát, svou skvěle fungující rodinu. Nakolik opravdu držela pospolu, se dozvíme ze závěrečných fotek. Glistrupa si zahrál Nicolas Bro, a kromě toho, že hlavní postavu tohoto filmu ztvárňuje opravdu přesvědčivě a energicky, je taky skutečnému Mogensu Glistrupovi poměrně dost podobný.
To samé, a snad v ještě větší míře, platí i pro kolegu Pilou Asbæka, který se představuje jako Simon
Spies. Jak se však dozvíme ze závěrečných fotek, ten skutečný si nechal narůst ještě delší plnovous. Spies bral drogy, přičemž v tomto směru zkoušel i některé alternativní postupy, urážel některé lidi, užíval si s děvkama, ale sem tam dostal chuť i na sotva zletilou dívku. Kvůli publicitě, ale i jen tak pro radost neváhal zavolat bulvární fotografy a pisálky, a před nimi postupně „zkoušel“ deset (nebo kolik) nahých holek, přičemž jim podle jakési osobní škály spokojenosti dával čísla, a ta, která potom vyhrála, se stala jeho dočasnou partnerkou. Jinými slovy, dělal to, co výstřední boháči obvykle dělávají. Proto po zhlédnutí tohoto zdařilého počinu hrozí, že Jordan Belfort pro vás nebude tak potrhlou, výstřední či „hustou“ osobou a že Vlka z Wall Street už nebudete považovat za tak výjimečné dílo. Tedy, samozřejmě pouze za předpokladu, že jste jej předtím za takové považovali.
Sex, drogy a daně je ke všemu řemeslně velmi, velmi solidně zvládnutý biják, což jen dokazuje to, co v recezních na dánské filmy zmiňuju prakticky neustále, a sice že se tahle severská země nyní může chlubit extrémně silnou generací tvůrců, kteří filmařinu ovládají téměř dokonale (neplatí pro Larse von Triera je jeho Nymfomanku, část I. a Nymfomanku, část II.). Není proto chyba režiséra Christoffera Boe, že mi občas utíkaly myšlenky k tomu, jak je dánština opravdu zvláštní jazyk. Jakási směska němčiny, angličtiny, snad i finštiny a kdo ví, čeho všeho ještě. Nicméně protože se na našich stránkách nezabýváme lingvistikou, ale filmy, tak dodejme, že originální název tohoto sice zní Spies & Glistrup, ale nutno říci, že ten český, ač je znovu úplně jiný, jej vcelku přesně vystihuje.
FOTO: Film Europe
lety na Mallorku. V 60. letech se k němu přidá kamarád, neméně kontroverzní právník Mogens Glistrup, který mu pomůže k ještě většímu vlivu. (Ačkoliv jeho počínání není vždy tak docela legální.) Povahově jsou přitom oba docela jiní – Simon je neřízená střela, zatímco Mogens má úžasnou manželku (Trine Pallesen) a tuším, že tři šikovné děti. Co ovšem nesnáší, je placení daní. A tak vymyslí fígl, díky kterému se bude moci této povinnosti vyhnout. Jenže takové počínání se pochopitelně netoleruje ani v Dánsku, a proto spadne klec. Není divu, že využije poslední možnost, díky které se může vyhnout vězení – založí politickou stranu! Samozřejmě, že stejně kontroverzní, jako je on sám.Prakticky každá doba i každý stát má své výstřední osobnosti, které čeří hladiny jinak víceméně
stojatých vod. Tím nemám na mysli takové ty pseudozpěváky a zpěvačky, kteří se domnívají, že jsou díky svému výstřednímu chování cool, drsní a ještě drsnější. Mám tím na mysli lidi, kteří neváhali zvednout pozadí a založit, vytvořit či vybudovat (použitím tohoto termínu cílím spíše na pracháče a architekty, než na revolucionáře) něco velikého a/nebo užitečného. Něco, co v podstatě všechny ostatní přinutilo si na to pozadí naopak sednout. I u nás máme takové osobnosti, ačkoliv ne všechny si za své dobré skutky vysloužily uznání. Každopádně to nic nemění na tom, že filmy o těchto lidech (mohou být i fiktivní) velmi rád sleduju.V té malé zemi, která na jihu sousedí s Německem, je pochopitelně také měli a mají, ovšem mnozí její
obyvatelé tvrdí, a praví se to i v traileru, že Simon Spies a Mogens Glistrup jsou „dva výstředníci, kteří změnili Dánsko navždy“. To, co je uvedeno v předchozím odstavci o nich nepochybně platí, ale v jejich případě je to mnohem, mnohem složitější. Rozhodně se ale musí nechat, že to, co prováděli, nedělali čistě jen ve svůj prospěch. Tedy, i tohle tvrzení bude třeba ještě upřesnit, protože se dá říci, že se týká pouze pro jednoho z nich.Konkrétně zapřisáhlého nepřítele daní Mogense Glistrupa, který vlastně dokázal přesvědčit spoustu
dalších spoluobyvatel, aby se bouřili proti tomu, co do té doby považovali za samozřejmé. Protože šlo v téhle věci o samotný stát, ohrožoval tím tenhle výstřední, ale určitě chytrý a vychytralý advokát, svou skvěle fungující rodinu. Nakolik opravdu držela pospolu, se dozvíme ze závěrečných fotek. Glistrupa si zahrál Nicolas Bro, a kromě toho, že hlavní postavu tohoto filmu ztvárňuje opravdu přesvědčivě a energicky, je taky skutečnému Mogensu Glistrupovi poměrně dost podobný.To samé, a snad v ještě větší míře, platí i pro kolegu Pilou Asbæka, který se představuje jako Simon
Spies. Jak se však dozvíme ze závěrečných fotek, ten skutečný si nechal narůst ještě delší plnovous. Spies bral drogy, přičemž v tomto směru zkoušel i některé alternativní postupy, urážel některé lidi, užíval si s děvkama, ale sem tam dostal chuť i na sotva zletilou dívku. Kvůli publicitě, ale i jen tak pro radost neváhal zavolat bulvární fotografy a pisálky, a před nimi postupně „zkoušel“ deset (nebo kolik) nahých holek, přičemž jim podle jakési osobní škály spokojenosti dával čísla, a ta, která potom vyhrála, se stala jeho dočasnou partnerkou. Jinými slovy, dělal to, co výstřední boháči obvykle dělávají. Proto po zhlédnutí tohoto zdařilého počinu hrozí, že Jordan Belfort pro vás nebude tak potrhlou, výstřední či „hustou“ osobou a že Vlka z Wall Street už nebudete považovat za tak výjimečné dílo. Tedy, samozřejmě pouze za předpokladu, že jste jej předtím za takové považovali.Sex, drogy a daně je ke všemu řemeslně velmi, velmi solidně zvládnutý biják, což jen dokazuje to, co v recezních na dánské filmy zmiňuju prakticky neustále, a sice že se tahle severská země nyní může chlubit extrémně silnou generací tvůrců, kteří filmařinu ovládají téměř dokonale (neplatí pro Larse von Triera je jeho Nymfomanku, část I. a Nymfomanku, část II.). Není proto chyba režiséra Christoffera Boe, že mi občas utíkaly myšlenky k tomu, jak je dánština opravdu zvláštní jazyk. Jakási směska němčiny, angličtiny, snad i finštiny a kdo ví, čeho všeho ještě. Nicméně protože se na našich stránkách nezabýváme lingvistikou, ale filmy, tak dodejme, že originální název tohoto sice zní Spies & Glistrup, ale nutno říci, že ten český, ač je znovu úplně jiný, jej vcelku přesně vystihuje.
FOTO: Film Europe
