Recenze: Soudce

Jakožto advokát si Henry „Hank“ Palmer vydělává v Chicagu. Jinak ale pochází z malého městečka Carlinville v Indianě. I kvůli nedobrým vztahům s otcem se tam už nějakých dvacet let neukázal. Jedna neradostná událost jej sem však nyní povolá. Znovu se setká se svými dvěma bratry Glenem a Dalem, s bývalou přítelkyní, předtím nevědomky prožije příjemné chvilky s její zhruba dvacetiletou dcerou, nicméně vztahy s otcem se nadále nacházejí na bodu mrazu. A to i poté, co se druhého dne zjistí, že zřejmě něco nebo někoho srazil autem. Hank se o všem dozvídá těsně před odletem a rozhodne se otce, jenž skoro půl století dělal ve městě soudce (a na svůj titul je náležitě pyšný), z celé této šlamastiky vysekat. Jenže Palmer starší nejeví zájem a místo toho si najme místního začátečníka, který mimo advokacie provozuje obchod s nábytkem, aby jej obhajoval. Už při prvním slyšení se ukáže, že to nebyl nejlepší nápad, ale stejně to bude chtít ještě nějaké přesvědčování. Dostojí pak své pověsti špičkového právníka?

Vzhledem k samotnému obsazení se dalo čekat, že tohle prostě musí být dobrý film. Robert Duvall prokazuje, že není pouze kmotrovský consigliere a i po překročení osmdesátky tu předvádí natolik precizní výkon, že bych se nedivil, kdyby si třeba za nějakých deset let spojili lidé jeho jméno jednak s těmi dvěma filmy (v trojce už nefiguruje) Francise Forda Coppoly a hned poté právě se Soudcem. V tomto dramatu s komediálními prvky se skvěle doplňují s Robertem Downeym Jr., který do jisté míry hraje Tonyho Starka v době ještě předtím, než se stal Iron Manem. Coby Hank Palmer je také arogantní, sebevědomý, jízlivý, hláškující a hravě dokáže sbalit tu největší kočku ve městě. Prostě se jedná o roli, které zvládá dokonale a zřejmě v nich bude excelovat i v době, kdy mu bude jako jeho hereckému kolegovi.

Nedá se ale říci, že by zrovna jejich společné scény byly nejpůsobivější. Ačkoliv zrovna ta během hurikánu bude k takovým jistojistě patřit. Hodně co do sebe mají i ty Hankovi s dcerou i bývalou láskou. Samotné soudní přelíčení pak není vyloženě strhující, tak jako v některých jiných případech. Ostatně to, že není vyloženě strhující, lze aplikovat i na celý tento film. To ale neznamená, že by vás nezajímalo, jak to dopadne (závěrečná, mírně mysteriózní scéna to jenom podtrhuje). Přeci jen už ten samotný fakt, že na lavici obžalovaných sedí člověk, který sám spoustu rozsudků vynášel, je velmi pozoruhodný. A to, že se z jeho syna stal advokát, přestože kdysi hodně, hodně zlobil (tak jako jeho představitel), jest pozoruhodný i působivý jakbysmet.

Že oba herci opět předvedou svou extratřídu, to se dalo čekat. O překvapení se postaral režisér a dokonce autor námětu v jedné osobě David Dobkin, jenž se doposud věnoval jen a pouze komediím (např. Nesvatbovi). Jde tedy už o druhého tvůrce, který po letech úspěchů na poli komediálním přesedlal k serióznějším tématům. Tím prvním byl David Gordon Green (Joe), ačkoliv je pravda, že ten se už před lety jiným žánrům věnoval. Dobkin evidentně od začátku přesně věděl, co chce natočit a jak to chce natočit, takže neváhal vysázet miliony navíc na honoráře. Soudce má údajně rozpočet 50 milionů dolarů, přičemž by se s méně známými tvářemi dal natočit … no, do deseti milionů určitě. Nicméně je docela zřejmé, že režisér s tímto přístupem doufal i v nějaké to prestižní ocenění. 

K tomu by měl dopomoci i výborný scénář Nicka Schenka, který už má na kontě třeba „eastwoodovské“ Gran Torino, které mě osobně až tak neoslovilo. Jeho scénář k Soudci, který později ještě vyšperkoval debutující Bill Dubuque, představuje z dramaturgického hlediska mimořádně propracované dílo, jakousi celistvou stavbu, kde by vystřižení jedné jediné scény výrazným způsobem narušilo její celkovou statiku. Navíc velmi chytře zapojuje do hry i vedlejší postavy, které mají hodně co dočinění s Hankem. Tyto postavy jsou představované Verou Farmigou (jeho bývalá), Vincentem D’Onofriem (jeho bratr), Jeremym Strongem (jeho druhý bratr), Billym Bobem Thortonem (u soudu zastupující protistranu), Emmou Tremblay (jeho malá dcerka) a Leighton Meester (ve filmu dcera Very Farmigy a kdo ví, čí ještě).

Soudce je film, který Robert Downey Jr. označil za „klasiku 21. století“. Jistě, objevuje se tu více poměrně aktuálních témat, ovšem ty se objevují i v jiných filmech (všemožných žánrů), z nichž některé jsou opravdu dokonalé, což se o Soudci tak úplně říci nedá. Skalní příznivci Roberta Downeyho Jr., kterých po marvelovských blockbusterech extrémně přibylo, však s největší pravděpodobností budou s prohlášením svého oblíbeného herce souhlasit, byť je tedy možná překvapí, že ač se jedná o naprosto odlišný žánr, hraje v podstatě tu samou postavu. Za komiksové spektákly se ale významné ceny povětšinou nerozdávají, takže proč ne. Tedy, kromě těch za vizuální efekty, které ovšem v tomto filmu nenajdete. 

FOTO: Warner Bros.