Forum Film
Kategorie: Kino
Recenze: Miluj souseda svého
Autor: Tomáš Kordík -
Je to morous! Kdo? Přece Vincent MacKenna – válečný veterán z Vietnamu, co chlastá, sází na 
dostihy (povětšinou neúspěšně), s oblibou chodí do striptýzových klubů a nemá rád lidi, protože je na ně velmi hrubý. Není tedy divu, že lidi pro změnu nemají rádi jeho. Ačkoliv pár výjimek by se našlo. Třeba taková lehká žena Daka si s ním celkem rozumí. A chtě nechtě, společnou řeč s ním bude muset najít i mladý a malý Oliver Bronstein, který se spolu se svou matkou právě nastěhoval do vedlejšího domu. Už to se však neobešlo bez problémů, jelikož stěhováci urazili větev stromu, která dopadla na Vincentovo auto. Voda na mlýn, jak jinak. Jenže záhy se situace vyvine tak, že hlavní hrdina, kterému dosud dělal každodenní společnost pouze kocour Felix, bude muset ve svém nepořádku ubytovat i Olivera. Samozřejmě, že nikoliv zadarmo.
Asi nepřekvapí, že se mezi nimi postupně začne rodit velmi přátelský vztah. Ostatně ještě přetím si
scenárista a režisér Theodore Melfi připraví nějakou tu situaci (např. šikana ve škole), se kterou pak Oliverovi nový kamarád vypomůže. Musím přiznat, že jsem ale čekal, že jich bude více. Není. Najdou se však takové, které jsou vyloženě Vincentovou záležitostí (manželka). Podstatné ale je, že ten vývoj tohoto vztahu je uvěřitelný. Což rozhodně nelze tvrdit o druhém plot pointu (bod ve scénáři, po kterém naberou události jiný směr, než jakým doposud probíhaly), kde se rozhodně dalo vybírat z několika lepších variant. I proto, že této předchází něco, co tak úplně nesedí k charakteru hlavní postavy. Vincent je možná svéráz, ale není to cvok.
Je však pochopitelné, že tato varianta se nejvíce hodila do Melfiho hry s diváky. Nemůže být nejmenší
pochyb o tom, že tenhle takřka debutant přesně věděl, čeho chce v jakých scénách a konkrétních momentech dosáhnout. A co je nejdůležitější – taky se mu to povedlo! Diváci se určitě budou smát na místech, kdy chtěl, aby se smáli. Když si usmyslel, že vzbudí soucit, diváci soucítí. Když lítost, diváci znovu dobrovolně plní jeho požadavek. A když si řekl, že se mají dojmout, dojmou se! Tohle je um, kterým se rozhodně nemohou pochlubit všichni režiséři (platí nejen pro české, ale i ty zahraniční). Jenom doufejme, že v tomto směru nebude chtít Melfi příště – s vědomím, že je v tom výborný – ještě více přitlačit na pilu. To už by totiž mohlo být trochu přes čáru a rozhodně by byl zapotřebí taky o něco propracovanější scénář (v některých podstatnějších momentech třeba není úplně jasné, jestli postavy mluví pravdu nebo „pravdivou lež“).
Tady si totiž výrazně vypomohl právě postavou malého chlapce Olivera, jehož rodiče se navíc
rozvedli v době, kdy by většina jeho vrstevníků hledala vzor právě ve svém otci. Není proto divu, že na něj mají chvíle strávené s Vincentem takový vliv a že si nového souseda oblíbí, přestože si je tenhle na svůj věk poměrně vyspělý klučina vědom, že ne všechno, co jeho dospělý kámoš dělá, by se dělat mělo. De facto na základně úkolu, který zadá ve škole učitel (velmi přesvědčivý Chris O’Dowd) se začne soustředit pouze na to dobré z jeho vlastností, a víceméně si jen podle předchozích náznaků potvrdí, že toho opravdu není málo. Takže se v závěru staneme svědky velice působivého a vskutku nápaditého momentu, který by možná mohl být i v něčem poučný a jistě by také mohl přinutit k zamyšlení.
Skoro jsem měl pocit, jako by tím scenárista neoslavoval jenom tu postavu, ale zároveň i jaksi
alegoricky samotného jejího představitele. Bill Murray si tu zahrál další v podstatě komickou (občas spíše tragikomickou) roli, přičemž v některých situacích klidně mohl být ve svých misantropických přístupech ještě ostřejší. Nominace na Zlatý glóbus ale určitě zasloužená. Tady bylo i tak hodně co hrát (nejen v závěrečné třetině). Což platí i pro ostatní postavy, včetně vymahače Terrence Howard a Oliverovy matky Melissy McCarthy. Ač jsou některé kladné a jiné záporné, o všech se dá napsat, že jsou velmi, velmi lidské. I Daka je taková, byť tuhle těhotnou tanečnici a společnici její představitelka Naomi Watts svým projevem vlastně až karikuje. Ano, karikuje. Ale nikoliv irituje!
Miluj souseda svého určitě není originalitou překypující dílo, ale v těchto případech maximálně záleží na tom, jak se ta historka, resp. příběh podá. Režisér a scenárista v jedné osobě k němu přistoupil s citem a možná i objevil novou dětskou hvězdičku. Snad Jaeden Lieberher po dvou ambicióznějších titulech také poněkud nezapadne, jako před ním Mason Cook a někteří další. Samotný film si ve světě publikum našel. U nás zatím při pohledu na počet diváků (za necelé dva týdny něco přes 6 000) zůstal zjevně za očekáváním. Což o to, filmařské kvality mu nelze upřít, ale do značné míry asi doplácí na to, že první měsíc roku s tolika mimořádně pozoruhodnými a žánrově různorodými premiérami jsme tu opravdu už dlouho neměli.
FOTO: Forum Film
dostihy (povětšinou neúspěšně), s oblibou chodí do striptýzových klubů a nemá rád lidi, protože je na ně velmi hrubý. Není tedy divu, že lidi pro změnu nemají rádi jeho. Ačkoliv pár výjimek by se našlo. Třeba taková lehká žena Daka si s ním celkem rozumí. A chtě nechtě, společnou řeč s ním bude muset najít i mladý a malý Oliver Bronstein, který se spolu se svou matkou právě nastěhoval do vedlejšího domu. Už to se však neobešlo bez problémů, jelikož stěhováci urazili větev stromu, která dopadla na Vincentovo auto. Voda na mlýn, jak jinak. Jenže záhy se situace vyvine tak, že hlavní hrdina, kterému dosud dělal každodenní společnost pouze kocour Felix, bude muset ve svém nepořádku ubytovat i Olivera. Samozřejmě, že nikoliv zadarmo.Asi nepřekvapí, že se mezi nimi postupně začne rodit velmi přátelský vztah. Ostatně ještě přetím si
scenárista a režisér Theodore Melfi připraví nějakou tu situaci (např. šikana ve škole), se kterou pak Oliverovi nový kamarád vypomůže. Musím přiznat, že jsem ale čekal, že jich bude více. Není. Najdou se však takové, které jsou vyloženě Vincentovou záležitostí (manželka). Podstatné ale je, že ten vývoj tohoto vztahu je uvěřitelný. Což rozhodně nelze tvrdit o druhém plot pointu (bod ve scénáři, po kterém naberou události jiný směr, než jakým doposud probíhaly), kde se rozhodně dalo vybírat z několika lepších variant. I proto, že této předchází něco, co tak úplně nesedí k charakteru hlavní postavy. Vincent je možná svéráz, ale není to cvok.Je však pochopitelné, že tato varianta se nejvíce hodila do Melfiho hry s diváky. Nemůže být nejmenší
pochyb o tom, že tenhle takřka debutant přesně věděl, čeho chce v jakých scénách a konkrétních momentech dosáhnout. A co je nejdůležitější – taky se mu to povedlo! Diváci se určitě budou smát na místech, kdy chtěl, aby se smáli. Když si usmyslel, že vzbudí soucit, diváci soucítí. Když lítost, diváci znovu dobrovolně plní jeho požadavek. A když si řekl, že se mají dojmout, dojmou se! Tohle je um, kterým se rozhodně nemohou pochlubit všichni režiséři (platí nejen pro české, ale i ty zahraniční). Jenom doufejme, že v tomto směru nebude chtít Melfi příště – s vědomím, že je v tom výborný – ještě více přitlačit na pilu. To už by totiž mohlo být trochu přes čáru a rozhodně by byl zapotřebí taky o něco propracovanější scénář (v některých podstatnějších momentech třeba není úplně jasné, jestli postavy mluví pravdu nebo „pravdivou lež“).Tady si totiž výrazně vypomohl právě postavou malého chlapce Olivera, jehož rodiče se navíc
rozvedli v době, kdy by většina jeho vrstevníků hledala vzor právě ve svém otci. Není proto divu, že na něj mají chvíle strávené s Vincentem takový vliv a že si nového souseda oblíbí, přestože si je tenhle na svůj věk poměrně vyspělý klučina vědom, že ne všechno, co jeho dospělý kámoš dělá, by se dělat mělo. De facto na základně úkolu, který zadá ve škole učitel (velmi přesvědčivý Chris O’Dowd) se začne soustředit pouze na to dobré z jeho vlastností, a víceméně si jen podle předchozích náznaků potvrdí, že toho opravdu není málo. Takže se v závěru staneme svědky velice působivého a vskutku nápaditého momentu, který by možná mohl být i v něčem poučný a jistě by také mohl přinutit k zamyšlení.Skoro jsem měl pocit, jako by tím scenárista neoslavoval jenom tu postavu, ale zároveň i jaksi
alegoricky samotného jejího představitele. Bill Murray si tu zahrál další v podstatě komickou (občas spíše tragikomickou) roli, přičemž v některých situacích klidně mohl být ve svých misantropických přístupech ještě ostřejší. Nominace na Zlatý glóbus ale určitě zasloužená. Tady bylo i tak hodně co hrát (nejen v závěrečné třetině). Což platí i pro ostatní postavy, včetně vymahače Terrence Howard a Oliverovy matky Melissy McCarthy. Ač jsou některé kladné a jiné záporné, o všech se dá napsat, že jsou velmi, velmi lidské. I Daka je taková, byť tuhle těhotnou tanečnici a společnici její představitelka Naomi Watts svým projevem vlastně až karikuje. Ano, karikuje. Ale nikoliv irituje!Miluj souseda svého určitě není originalitou překypující dílo, ale v těchto případech maximálně záleží na tom, jak se ta historka, resp. příběh podá. Režisér a scenárista v jedné osobě k němu přistoupil s citem a možná i objevil novou dětskou hvězdičku. Snad Jaeden Lieberher po dvou ambicióznějších titulech také poněkud nezapadne, jako před ním Mason Cook a někteří další. Samotný film si ve světě publikum našel. U nás zatím při pohledu na počet diváků (za necelé dva týdny něco přes 6 000) zůstal zjevně za očekáváním. Což o to, filmařské kvality mu nelze upřít, ale do značné míry asi doplácí na to, že první měsíc roku s tolika mimořádně pozoruhodnými a žánrově různorodými premiérami jsme tu opravdu už dlouho neměli.
FOTO: Forum Film
