Forum Film
Kategorie: Kino
Recenze: Kód Enigmy
Autor: Tomáš Kordík -
Na úvod by možná bylo dobré si v této době remaků vysvětlit, že Kód Enigmy nemá téměř nic 
společného s počinem Enigma, který vznikl na začátku století a ve kterém hrají Kate Winslet a Dougray Scott. Jména Alan Turing a Joan Clarke v něm ani jednou nepadnou a pro ty, kteří vyžadují autenticitu, je třeba dodat, že se dá směle tvrdit, že není historicky úplně nejpřesnější, ačkoliv i v tomto díle s Keirou Knightley a Benedictem Cumberbatchem se najdou momenty a náhody, které jsou snad až příliš neuvěřitelné na to, aby se skutečně staly. Na druhou stranu, jelikož Kód Enigmy pojednává o matematikovi, možná by nebylo od věci se teď chvíli zabývat pravděpodobností …
Ne, to raději necháme opravdovým odborníkům a budeme se věnovat filmu. Ten se odehrává
v několika časových rovinách. V jedné je hlavní postava ještě podivínským (takoví přeci géniové nezřídka bývají) studentem a seznámí se s kamarádem, po kterém později pojmenuje svůj vlastní dešifrovací stroj obřích rozměrů. Z těchto „Turingových strojů“ se v podstatě po několika desetiletích staly počítače. Přitom je s podivem, že byť se mezi vědci těší velkému respektu, mnoho „obyčejných lidí“ jej prakticky vůbec nezná. No, ono když se to vezme do důsledku, tak se vlastně ani není čemu divit. A to hned ze dvou důvodů, z nichž ten důležitější představuje fakt, že o své tajné práci v Bletchley Parku nemohl nikomu říci. Ovšem pokud se o tomto mimořádně inteligentním člověku chcete dozvědět více (a to takových lidech by se určitě vědět mělo), tak uděláte nejlépe, když vyrazíte na Kód Enigmy.
Nadpoloviční většinu filmu strávíme právě v období druhé světové války, přičemž režisér Morten Tyldum (podepsaný kupříkladu pod oceňovanými Lovci hlav) neváhá využívat i archivní, tedy
pochopitelně černobílé záběry. Byť rozhodně ne v nějak velkém množství. Vestříhávány jsou pouze tam, kde to považoval za nejnutnější, ale přesto bychom se bez nich určitě obešli. Střihači Williamu Goldenbergovi jinak není co vytknout. Flashbacky, ať už z let dvacátých nebo těch válečných (třetí rovina se odehrává v roce 1952), se mnohdy objeví v tom určitém okamžiku, aby nám osvětlily, proč Alan udělal to, co udělal a jak se k tomu dopracoval. Přesto se ale člověk nestačí divit, jak vůbec mohl na něco takového přijít.
Diváci tedy v některých scénách s velkou pravděpodobností nebudou vědět, o čem se postavy baví.
Ale určitě nebudou pochybovat o tom, že samy to velice dobře vědí a že se doopravdy vyznají. Zvláště Benedict Cumberbatch je v tomto směru opravdu hodně, hodně přesvědčivý. I když se musí uznat, že samotný princip, na jakém stroj Enigma fungoval, je v tom starším filmu vysvětlen lépe. A to v podstatě ve dvou krátkých scénách. Zároveň se jedná o jediný aspekt, ve kterém Kód Enigmy předčí. Příběhově rozhodně neoslní, po kamerové stránce také příliš nezaujme, a co se hereckého obsazení a hereckých výkonů týče, jen naprosto zbytečné pouštět se do nějakého srovnávání, ačkoliv Kate Winslet musela tehdy rolí nenápadné, ale velice schopné Hester Wallaceové, překvapit všechny, kteří v té době stále ještě hlasitě mluvili o velkolepém Titaniku.
Keira Knightley v Kódu Enigmy ztvárňuje postavu nikoliv nepodobnou právě té, kterou ve druhém filmu hraje Kate. A to jak z profesního, tak z povahového hlediska. Na Keiře je znát, s jakým
ohromným zaujetím a radostí se do tohoto projektu pustila a navíc díky ní představuje Joan Clarkeová jakýsi – řekli bychom – hromosvod, po kterém putují prakticky veškeré emoce z plátna k divákům. Jakmile na plátně chybí, diváci se stávají spíše neutrálnějšími pozorovateli. Naštěstí se objevuje ve všech těch nejdramatičtějších a nejnapínavějších momentech. Pro Charlese Dance a suverénního Marka Stronga sice nic takového neplatí, nicméně i oni výraznou měrou přispěli svými pozoruhodnými úlohami k tomu, že je Kód Enigmy velice povedeným dílem.
Kód Enigmy sice pojednává o velice seriózním tématu, a přesto v tomto filmu nechybí humor a vtip. Podávaný přitom způsobem, který důležitost práce těchto vybraných jedinců z Bletchley Parku nikterak neznevažuje a nedehonestuje. To je třeba přičíst k dobru scenáristovi Grahamu Mooreovi, stejně jako to, že se více soustředí na Turingův nikoliv osobní, ale na profesní život. I proto se určitě jedná o divácky velmi vděčný počin, jenž zároveň ve scéně v baru s jistou pohlednou úřednicí pravdivě ukazuje, že k těm největším objevům mnohdy vedou náhody. Ať už šlo o Turinga a prolomení Enigmy, o Isaaca Newtona a gravitaci, Georgese Méliése a stop-trik, a určitě bychom našli ještě další případy.
FOTO: Forum Film
společného s počinem Enigma, který vznikl na začátku století a ve kterém hrají Kate Winslet a Dougray Scott. Jména Alan Turing a Joan Clarke v něm ani jednou nepadnou a pro ty, kteří vyžadují autenticitu, je třeba dodat, že se dá směle tvrdit, že není historicky úplně nejpřesnější, ačkoliv i v tomto díle s Keirou Knightley a Benedictem Cumberbatchem se najdou momenty a náhody, které jsou snad až příliš neuvěřitelné na to, aby se skutečně staly. Na druhou stranu, jelikož Kód Enigmy pojednává o matematikovi, možná by nebylo od věci se teď chvíli zabývat pravděpodobností …Ne, to raději necháme opravdovým odborníkům a budeme se věnovat filmu. Ten se odehrává
v několika časových rovinách. V jedné je hlavní postava ještě podivínským (takoví přeci géniové nezřídka bývají) studentem a seznámí se s kamarádem, po kterém později pojmenuje svůj vlastní dešifrovací stroj obřích rozměrů. Z těchto „Turingových strojů“ se v podstatě po několika desetiletích staly počítače. Přitom je s podivem, že byť se mezi vědci těší velkému respektu, mnoho „obyčejných lidí“ jej prakticky vůbec nezná. No, ono když se to vezme do důsledku, tak se vlastně ani není čemu divit. A to hned ze dvou důvodů, z nichž ten důležitější představuje fakt, že o své tajné práci v Bletchley Parku nemohl nikomu říci. Ovšem pokud se o tomto mimořádně inteligentním člověku chcete dozvědět více (a to takových lidech by se určitě vědět mělo), tak uděláte nejlépe, když vyrazíte na Kód Enigmy.Nadpoloviční většinu filmu strávíme právě v období druhé světové války, přičemž režisér Morten Tyldum (podepsaný kupříkladu pod oceňovanými Lovci hlav) neváhá využívat i archivní, tedy
pochopitelně černobílé záběry. Byť rozhodně ne v nějak velkém množství. Vestříhávány jsou pouze tam, kde to považoval za nejnutnější, ale přesto bychom se bez nich určitě obešli. Střihači Williamu Goldenbergovi jinak není co vytknout. Flashbacky, ať už z let dvacátých nebo těch válečných (třetí rovina se odehrává v roce 1952), se mnohdy objeví v tom určitém okamžiku, aby nám osvětlily, proč Alan udělal to, co udělal a jak se k tomu dopracoval. Přesto se ale člověk nestačí divit, jak vůbec mohl na něco takového přijít.Diváci tedy v některých scénách s velkou pravděpodobností nebudou vědět, o čem se postavy baví.
Ale určitě nebudou pochybovat o tom, že samy to velice dobře vědí a že se doopravdy vyznají. Zvláště Benedict Cumberbatch je v tomto směru opravdu hodně, hodně přesvědčivý. I když se musí uznat, že samotný princip, na jakém stroj Enigma fungoval, je v tom starším filmu vysvětlen lépe. A to v podstatě ve dvou krátkých scénách. Zároveň se jedná o jediný aspekt, ve kterém Kód Enigmy předčí. Příběhově rozhodně neoslní, po kamerové stránce také příliš nezaujme, a co se hereckého obsazení a hereckých výkonů týče, jen naprosto zbytečné pouštět se do nějakého srovnávání, ačkoliv Kate Winslet musela tehdy rolí nenápadné, ale velice schopné Hester Wallaceové, překvapit všechny, kteří v té době stále ještě hlasitě mluvili o velkolepém Titaniku.Keira Knightley v Kódu Enigmy ztvárňuje postavu nikoliv nepodobnou právě té, kterou ve druhém filmu hraje Kate. A to jak z profesního, tak z povahového hlediska. Na Keiře je znát, s jakým
ohromným zaujetím a radostí se do tohoto projektu pustila a navíc díky ní představuje Joan Clarkeová jakýsi – řekli bychom – hromosvod, po kterém putují prakticky veškeré emoce z plátna k divákům. Jakmile na plátně chybí, diváci se stávají spíše neutrálnějšími pozorovateli. Naštěstí se objevuje ve všech těch nejdramatičtějších a nejnapínavějších momentech. Pro Charlese Dance a suverénního Marka Stronga sice nic takového neplatí, nicméně i oni výraznou měrou přispěli svými pozoruhodnými úlohami k tomu, že je Kód Enigmy velice povedeným dílem.Kód Enigmy sice pojednává o velice seriózním tématu, a přesto v tomto filmu nechybí humor a vtip. Podávaný přitom způsobem, který důležitost práce těchto vybraných jedinců z Bletchley Parku nikterak neznevažuje a nedehonestuje. To je třeba přičíst k dobru scenáristovi Grahamu Mooreovi, stejně jako to, že se více soustředí na Turingův nikoliv osobní, ale na profesní život. I proto se určitě jedná o divácky velmi vděčný počin, jenž zároveň ve scéně v baru s jistou pohlednou úřednicí pravdivě ukazuje, že k těm největším objevům mnohdy vedou náhody. Ať už šlo o Turinga a prolomení Enigmy, o Isaaca Newtona a gravitaci, Georgese Méliése a stop-trik, a určitě bychom našli ještě další případy.
FOTO: Forum Film
