Rozhovor: Pavel Zuna … 1. část

V rozhovoru šla, jak uvidíte, řeč i o populárním pořadu Slavné dny. Pokud byste snad náhodou nevěděli, o co přesně jde, tak tady se na jeden díl můžete podívat.  

FDb: Poměrně nedávno se na pulty knihkupectví dostala vaše kniha Slavné dny. Jak se liší od vašeho populárního internetového pořadu, který máte na Stream.cz?
Pavel Zuna: Ta kniha vznikala poměrně zvláštně. My ten pořad děláme už přibližně čtyři roky, dneska už tam je přes 180 dílů. A asi trochu neskromně si myslíme, že některé se docela povedly. Takže přišli ze Streamu s tím, že by bylo hezké to mít i v nějaké vázané formě, protože nám všem příjde, že ta audiovize je strašně pomíjivá, byť na tom internetu to zůstává někde viset, ale propadne se to někam hluboko do nějakého systému. Takže jsme si řekli, že by bylo hezké to mít v hmotné podobě před sebou. Lukáš Záhoř, což je šéf Streamu, našel nakladatele, slovo dalo slovo a zkusilli jsme doplňit ty původní texty, protože jsou krátké, v knize jsou o něco delší. Museli jsme je přepracovat, aby se to dalo otisknout. A udělali jsme model „jedna reportáž na týden,“ takže jsme udělali dvaapadesát příběhů, které nám přišly lepší. Některá témata se na to totiž nehodí, takže jsme vybrali taková, která mají nějaký příběh. Takže třeba sté výročí narození Jiřího Trnky je sice krásné téma, na čtyři minuty, ale v té knize to tak nevypadá, protože byste se dostal do nějakého oficiálního životopisu.

FDb: Stalo se už, že byste si vybral třeba dvě události, které se odehrály ve stejný den, ale v jiném roce?
Pavel Zuna: Ano, jsou tam takové. Dokonce mám pocit, že jeden den je třikrát. Oni teprve teď budou dělat ten kalendář, protože to rovnání zatím není úplně šikovné. Je to vlastně pouze chronologie, jak jsme ty díly postupně dělali. Ale teď to bude podle roku, podle kalendáře, a mám pocit, že by to mělo jít i historicky. Takže první bude, tuším, Caesar.

FDb: A proč se video na hlavní straně Seznamu neobjeví v daný den i v následujících letech?
Pavel Zuna: No, ono se Streamem je to vlastně zvláštní. Ona ta nabídka, která jde na hlavní stranu Seznamu, je jediná viditelná. Dříve dokonce míval Stream svou vlastní homepage, kam s toho vešlo více. Ale dneska ta prezentance jde především přes ty tři čtyři rámečky na hlavní straně Seznamu. A ty nepremiérové věci se tam prostě nedostávají. Tam jsou výhradně premiéry, protože ten Stream se výrazně, extenzivně rozjel a má těch pořadů spoustu. A každý den je třeba šest nebo osm premiér. Takže pro ty reprízované není místo. Ty starší díly tam jsou, ale musíte si je najít. Jediné co, tak kluci teď udělali twitterový účet Slavných dnů, takže když si na svůj účet přidáte Slavné dny, tak se vám to bude samo nabízet. Je to opravdu hezky udělané. Nedělal jsem to já, tak to můžu pochválit.

FDb: Podle čeho vybíráte témata?
Pavel Zuna: Já je nevybírám. Já to dělám tak, že jako dramaturg připravím na každý den výročí a pošlu to do Seznamu. Ty Slavné dny mají velmi specifickou a řekl bych, že i velmi exkluzivní pozici na té homepage Seznamu, kdy se vlastně odkaz objevuje hned v záhlaví, na rozdíl od jiných pořadů. Takže Seznam si vybírá témata a dny, které chtějí dělat, protože jinak tam mají i nějaké další povinnosti. Moje profesní povinnost, respektive to, co jsem si na každý den stanovil je, že vyberu jedno důležité téma, případně dvě, když se jedná o zajímavé věci. A nechávám je, aby si vybrali. A obvykle si vyberou čtyři do měsíce, to znamená plus mínus jednou týdně. Potom se o to autorsky střídáme s Martinem Krušinou a Andreou Maloveczkou. A dohoda je taková, že ten, na koho v daný měsíc vyjdou dva díly, tak si vybere první.

FDb: Je složité získat k danému tématu videa a fotky?
Pavel Zuna: Tak my máme agenturu, fotobanku. Ale není to lehké. Na druhou stranu to povětšinou nejsou věci, které by byly nějak exkluzivní. Jsou to prostě obecně velmi často známé záběry. Když by prostě byla exkluzivita na nějaký záběr, který zrovna psal dějiny, tak je možné, že bychom se k němu nedostali. Ale tím, že se jedná o pokrytí známých událostí, občas s pomocí nějakých ukázek z hraných filmů, jsme schopní dělat i starověké věci. Zkrátka to vždycky nějakým způsobem polepíme. Ale základem je ta fotobanka, kde mají jak videa, tak fotky.

FDb: Vy máte ale na streamu ještě jeden pořad …
Pavel Zuna: DVA! Ještě mám Slavné sportovní okamžiky, což je de facto velmi podobný model, jako Slavné dny, ale pouze na sportovních událostech. Ale tyhle další dva pořady už nemají to exkluzivní postavení na Seznamu, jsou někde pod tím Streamem. Při Slavných dnech mám pocit, že i trochu edukujeme …

FDb: Já myslím, že edukujete dost.
Pavel Zuna: Myslíte?

FDb: Rozhodně. Já se ze Slavných dní kolikrát naučím více, než jsem se naučil při hodinách dějepisu …
Pavel Zuna: (úsměv) Já mám radost, když tohle lidé říkají. Když nám třeba učitelé říkají, že podle toho ve školách učí, tak z toho mám opravdu velkou radost, protože to je daleko více, než jsem kdy čekal. Ale ty Sportovní události, to je tak jako pro radost, protože já mám rád sport. A ty Slavné dny vzbuzují emoce povětšinou jen v případě, že jsou u toho nějací mrtví. Zatímco u toho sportu se velké emoce objevují, aniž by se někomu nějak zvlášť ubližovalo. A to se mi na tom hodně líbí.
A ten třetí pořad je v pojetí Streamu vlastně úplně menšinová záležitost. Je to, řekl bych, takový klubový pořad, vůbec nemá nějakou masovou sledovanost. Jmenuje se Slavní neznámí a jsou to rozhovory nebo medailonky lidí, kteří jsou třeba známí jenom ve svém oboru. A není to tak, že s nimi je každý týden rozhovor v nějakém médiu. Takže je to vlastně takové představení těchto lidí. A někdy se nám povede udělat rozhovor s člověkem, o kterém se psalo v médiích velmi málo, je známý spíše v zahraničí, a přitom jeho příběh, jak životní, tak profesní, je opravdu obdivuhodný. Takže třeba tenhle týden (rozhovor probíhal v polovině března – pozn. aut.) jsme dělali medailon Genea Deitche, což je tvůrce animovaných filmů a držitel Oscara za film Munro, který dělal tady ve studiu Bratři v triku. Je mu devadesát a zrovna, když jsem byl u něj, tak nakoukával těch 70 filmů na Oscary, protože jakožto držitel je členem Akademie filmového umění a věd. A je to bezvadný chlap, takže i pro vás by třeba bylo zajímavé s ním udělat rozhovor.
Takže tohle je zajímavý pořad, má kolem deseti minut a beru do něj především lidi, kterých si vážím a o kterých jsem byl přesvědčený, že stojí za to jim věnovat deset minut svého času. A v této převážně negativistické společnosti je to pozitivní. Jsou to lidé, kteří jsou povětšinou skromní, jsou fajn, něco dokázali a nemusí se tím nikde chlubit. Takže tenhle pořad je nejtěžší, je nejméně sledovaný, ale mám ho nejraději.
Ale ještě bych řekl k těm Slavným dnům, že je hrozně zajímavé číst ty diskuze. My se vždycky budeme snažit být na té straně, na které je každý normální člověk. Nikdy nebudeme hájit Čínskou kulturní revoluci, segregaci ve Spojených státech nebo zločiny stalinského režimu. A hrozně mě mrzí, když tam někdo obviňuje toho tvůrce, že smyslem není to ukázat, ale manipulovat s diváky, aby se přiklonili na druhou stranu, se kterou oni nesouhlasí, která je v rozporu s jejich světonázorem. A to je hrozné. Ale na těch diskuzích je ještě zajímavé, že se na ně podívá nejen ta masa lidí, ale i odborníci, kteří vás občas třeba i upozorní na chyby. Nikdo není neomylný. A na tom internetu je ještě jedna skvělá věc, a sice, že když ta chyba je velká, tak sedá opravit. V televizi ani v tisku už to neopravíte. A ty diskuze vám také ukazují, což je možná ještě důležitější, jaké postoje a jaké nálady v té společnosti existují. Vy se s těmi lidmi nesetkáte, ale víte, že ty názory tady jsou. Občas je to nepříjemné, ale myslím, že to za to stojí.

FDb: Z čeho nastudováváte informace k danému tématu?
Pavel Zuna: Já to hledám na internetu. Základ je asi Wikipedie, ale anglická. A vlastně i ruská, protože mluvím rusky, takže ta ruská témata dělám z ruské Wikipedie. A poté ještě prohledávám další servery, které o tom píšou. Ta encyklopedie jako taková vám často nedá ten zajímavý detail. U něčeho se to hledá jednodušeji, u něčeho složitěji. Obecně není moc českých témat, na která se lidi často ptají, protože informace o těch českých tématech kolikrát vůbec nenajdete. To se pak musí do knihovny. A pak tedy ještě sledujeme volně dostupné dokumenty k danému tématu. Kupříkladu od BBC. A ty jsou bezvadné.

FDb: Nepřemýšlel jste někdy, že byste napsal filmový scénář, jako třeba kolegové novináři Josef Klíma či Radek John?
Pavel Zuna: Ne. Zaprvé nevím, jestli bych to uměl, protože je to úplně jiná disciplína. A zadruhé nemám to téma. Protože něco jiného jsou sedmiminutové reportáže, které nastudujete z druhé ruky. Ale psát něco z první ruky, na to musíte být extrémně talentovaný nebo musíte mít to velké téma. Nebo nejlépe oboje. Anebo musíte mít velké znalosti a ty já nemám. Ale třeba hrozně rád čtu historické romány. Romány, které jsou jakoby zbeletrizovaná historie. A to je někde úplně jinde. Ti lidé to fakt znají a jsou hodně dobří. Hrozně to obdivuju, protože člověk vždycky obdivuje to, co sám neumí.   

FDb: Jaký je obecně váš vztah filmu?
Pavel Zuna: Jsem nadšený divák, který teď nemá moc čas chodit do kina. A přestože jsem dělal tak dlouho v televizi, nejsem na to zařízený ani doma. Nemám žádné domácí kino nebo tak. U nás je ta televize, mimochodem nepříliš dobrá, spíše jako informační zdroj. S dětmi se dívám na sportovní přenosy, žena se dívá na seriály, ale doma na DVD vlastně nekoukáme. A do kina se dostanu jednou za čas. A nejvíc filmů vlastně konzumuju z ČT 2 a z ČT ART. A to neříkám proto, abych si hrál na intelektuála, ale prostě proto, že to tak je. Zároveň tím ale také nechci říci, že se denně dívám na nějaký klubový film. Ale občas jsou tam věci, které jsem viděl kdysi dávno a teď si je znovu připomínám, anebo jsou to věci, které jsem vždycky chtěl vidět, ale nikdy jsem na ně do toho kina nešel. Třeba nedávno jsem poprvé viděl Údolí včel. Takže když mám chuť dívat se na film, tak nechávám televizi, aby vybrala za mě.

FDb: Máte nějaký oblíbený film nebo alespoň oblíbený žánr?
Pavel Zuna: Mám mnoho oblíbených filmů! Český film, překvapivě je to televizní film, který mám nejradši a ještě se mi nestalo, abych u něj neplakal, jsou Zlatí úhoři od Karla Kachyni. A z těch zahraničních filmů … No, já vám řeknu české i zahraniční filmy, které pro mě byly nejdůležitější po roce 1990. Ze zahraničních Schindlerův seznam a Forrest Gump. A také mám rád Pulp Fiction. To jsou pro mě takové ty výšiny. Každý ten film je v úplně jiném žánru a každý mám rád z jiného důvodu. Hlavně tedy ty první dva považuju za hrozně důležité. A z českých filmů mám rád tvorbu Vladimíra Michálka a Jiřího Křižana. Je třeba zabít sekala si myslím, že je nejlepší české drama. Dále mám rád Zapomenuté světlo a vlastně i Babí léto. A od Honzy Hřebejka se mi úplně nejvíce líbila Šakalí léta, protože to je naprosto unikátní počin. I Pelíšky jsou hezké, ale udělat film z tohohle prostředí, z téhle doby, a udělat to jako muzikál … to prostě nemohlo vzniknout nikde jinde. A navíc to udělat jako prvotinu mi přijde úplně fantastické. Jo, a také mám rád Kolju. Ale to jsou všechno ta devadesátá léta, kdy jsem do toho kina chodil více. Poslední film, který jsem zatím viděl v kině a který se mi líbil, byla Zmizelá od Davida Finchera. Ale zase si nemyslím, že to je film, který by někam posouval světovou kinematografii. Na rozdíl od Forresta Gumpa a Schindlerova seznamu.

FDb: A co třeba oblíbeného herce či oblíbenou herečku?
Pavel Zuna: Mám hrozně rád Dustina Hoffmana. Proto je Malý velký muž další film, který zbožňuju. U hereček to tak nemám. Jsou herečky, které se mi líbí jako ženský, ale že bych šel na film jenom kvůli herečce, která kdyby v něm nehrála, tak na něj nejdu, tak takovou herečku nemám. Ale kdyby tam hrál hlavní roli Dustin Hoffman, tak na to jdu, ať je to cokoliv. 

FOTO: ceskatelevize.cz