Kategorie: Kino
Recenze: Slow West
Autor: Tomáš Kordík -
Píše se rok 1870 a ze Skotska přicestoval za velkou louži nezkušený mladíček Jay Cavendish, 
aby našel svou milou Rose. Záhy pozná, že Nový svět je zároveň i jiný svět. Setkává se s lidmi, jaké předtím nikdy neviděl a stává se svědkem situací, jimž pomalu ani uvěřit nemůže. Kdepak, tohle je místo, kde člověk jako on sotva všechno přečká bez úhony. Při konfrontaci se zabijáky indiánů naštěstí pro sebe natrefí na jistého Silese, jenž se nabídne, že mu za úplatu bude dělat průvodce neznámou krajinou, dokud pohlednou Rose nenajdou. Ale kdo ví, jestli jsou jeho úmysly týkající se oné dívky zcela nezištné.
Takže asi takhle: Slow West mohl být velice příjemným překvapením, kdyby ovšem neudělal
chybu v jedné nesmírně podstatné věci. Natáčelo se na Novém Zélandu, zemi co se povrchu a přírody týče natolik specifické, že prostě nemůže suplovat za Ameriku! Některé lokace, ve kterých hrdinové putují, jsou sice hodně líbivé, nicméně stomilionkrát vhodnější pro Hobita než pro osoby existující v 19. století v americkém Coloradu. A když tohle nefunguje, mohou se všichni zainteresovaní snažit sebevíc, ale stejně nemohou dosáhnout uspokojivého výsledku.
Jenže Slow West je film, který má nedostatků více. Režisér John Maclean (správně by se teď měl
patrně nechat přejmenovat tak, aby ve jméně neměl ‚lean‘) si svou nesmělou vizí evidentně ukousl příliš velké sousto. Několikavrstevnost, občasná snaha o parodii/poctu či otáčení typických žánrových prvků naruby … to jsou postupy, které by si podle mého názoru neměli brát na paškál debutanti. Tedy, někteří by si s tím jistě dokázali poradit na výbornou, ovšem to rozhodně není případ Johna Macleana. Naopak takovýto záměr rozhodně vyžaduje zkušenosti, bravurní cit pro vyprávění příběhu a v neposlední řadě musíte mít nakoukáno obrovské kvantum filmů, nejlépe nejen westernů. I proto si troufám tvrdit, že tam, kde kupříkladu Quentin Tarantino s Nespoutaným Djangem uspěl, John Maclean se Slow Westem prakticky propadl.
Svůj podíl na promarněné příležitosti určitě nese také malý rozpočet, resp. nakládání s ním.
Proč natáčet většinu v Americe se odehrávajících scén na Novém Zélandu a naprosté minimum záběrů, které mají být ve Skotsku, natočit právě ve Skotsku? Vždyť i ve filmech o náčelníku Apačů Vinnetouovi se podařilo iluzi divokého západu vytvořit téměř dokonale, a to se natáčelo třeba v dnešním Chorvatsku a v Německu! Nebylo by místo toho zbytečného cestování lepší například přizvat další herce nebo vystavět působivější kulisy a dekorace, aby divák neměl pocit, že sleduje jen rozmáchlý absolventský film?!?
Ale jo, najdeme tu i věci, které se povedly. Vedle tomuto projektu oddaného Michaela Fassbendera
v roli trochu tajemného Silase se o milé překvápko postarala Caren Pistorius (Rose Rossová), jíž se jistě vyplatí nadále sledovat, a nepochybně musí potěšit závěrečná desetiminutovka, protože v ní se konečně (!) začne něco zajímavého dít. Konkrétně se jedná o vcelku stylovou přestřelku (také díky obilí), ačkoliv i v jejím průběhu dojde na bizarní situace. Avšak jinak bizarní než tomu bývá v některých spaghetti westernech. Tady jde o situace ujetě bizarní. Jednu z nich představuje kupříkladu fakt, že Rose nepozná Jaye. Snad v zápalu boje … ale kdo ví, jestli nemá jít o další sofistikovaně-umělecký moment s hlubší myšlenkou.
Slow West by se nepochybně dobře vyjímal na festivalech béčkové a nižší kategorie. Proto asi budu ještě dlouho marně přemýšlet nad tím, jak mohl získat hlavní cenu na prestižním festivalu Sundance. Že by to bylo za ty dva gagy se „šňůrou na prádlo“, které jsou z dramaturgického hlediska naprosto bezpředmětné a narušují do té doby zavedenou strukturu, kvůli níž by zasloužily vystřihnout? Nebo se snad porodcům líbily ty snové/halucinogenní/surrealistické výjevy, u kterých jeden kloudně neví, co si má vlastně myslet? Nebo se snad porotci – zřejmě aniž by film viděli – rozhodli podle toho, že kdosi do materiálů napsal, že byl režisér ovlivněn velikány jako Sam Peckinpah nebo Sergio Leone (ten, kdo tohle uvedl, by zasloužil vytahat za uši)? Když už, tak by se dal vystopovat drobný vliv Johna Forda. Ovšem k němu i k Sergiovi Leonemu a Samu Peckinpahovi má tenhle John Maclean proklatě daleko.
FOTO: cinema.de
aby našel svou milou Rose. Záhy pozná, že Nový svět je zároveň i jiný svět. Setkává se s lidmi, jaké předtím nikdy neviděl a stává se svědkem situací, jimž pomalu ani uvěřit nemůže. Kdepak, tohle je místo, kde člověk jako on sotva všechno přečká bez úhony. Při konfrontaci se zabijáky indiánů naštěstí pro sebe natrefí na jistého Silese, jenž se nabídne, že mu za úplatu bude dělat průvodce neznámou krajinou, dokud pohlednou Rose nenajdou. Ale kdo ví, jestli jsou jeho úmysly týkající se oné dívky zcela nezištné.Takže asi takhle: Slow West mohl být velice příjemným překvapením, kdyby ovšem neudělal
chybu v jedné nesmírně podstatné věci. Natáčelo se na Novém Zélandu, zemi co se povrchu a přírody týče natolik specifické, že prostě nemůže suplovat za Ameriku! Některé lokace, ve kterých hrdinové putují, jsou sice hodně líbivé, nicméně stomilionkrát vhodnější pro Hobita než pro osoby existující v 19. století v americkém Coloradu. A když tohle nefunguje, mohou se všichni zainteresovaní snažit sebevíc, ale stejně nemohou dosáhnout uspokojivého výsledku.Jenže Slow West je film, který má nedostatků více. Režisér John Maclean (správně by se teď měl
patrně nechat přejmenovat tak, aby ve jméně neměl ‚lean‘) si svou nesmělou vizí evidentně ukousl příliš velké sousto. Několikavrstevnost, občasná snaha o parodii/poctu či otáčení typických žánrových prvků naruby … to jsou postupy, které by si podle mého názoru neměli brát na paškál debutanti. Tedy, někteří by si s tím jistě dokázali poradit na výbornou, ovšem to rozhodně není případ Johna Macleana. Naopak takovýto záměr rozhodně vyžaduje zkušenosti, bravurní cit pro vyprávění příběhu a v neposlední řadě musíte mít nakoukáno obrovské kvantum filmů, nejlépe nejen westernů. I proto si troufám tvrdit, že tam, kde kupříkladu Quentin Tarantino s Nespoutaným Djangem uspěl, John Maclean se Slow Westem prakticky propadl.Svůj podíl na promarněné příležitosti určitě nese také malý rozpočet, resp. nakládání s ním.
Proč natáčet většinu v Americe se odehrávajících scén na Novém Zélandu a naprosté minimum záběrů, které mají být ve Skotsku, natočit právě ve Skotsku? Vždyť i ve filmech o náčelníku Apačů Vinnetouovi se podařilo iluzi divokého západu vytvořit téměř dokonale, a to se natáčelo třeba v dnešním Chorvatsku a v Německu! Nebylo by místo toho zbytečného cestování lepší například přizvat další herce nebo vystavět působivější kulisy a dekorace, aby divák neměl pocit, že sleduje jen rozmáchlý absolventský film?!?Ale jo, najdeme tu i věci, které se povedly. Vedle tomuto projektu oddaného Michaela Fassbendera
v roli trochu tajemného Silase se o milé překvápko postarala Caren Pistorius (Rose Rossová), jíž se jistě vyplatí nadále sledovat, a nepochybně musí potěšit závěrečná desetiminutovka, protože v ní se konečně (!) začne něco zajímavého dít. Konkrétně se jedná o vcelku stylovou přestřelku (také díky obilí), ačkoliv i v jejím průběhu dojde na bizarní situace. Avšak jinak bizarní než tomu bývá v některých spaghetti westernech. Tady jde o situace ujetě bizarní. Jednu z nich představuje kupříkladu fakt, že Rose nepozná Jaye. Snad v zápalu boje … ale kdo ví, jestli nemá jít o další sofistikovaně-umělecký moment s hlubší myšlenkou.Slow West by se nepochybně dobře vyjímal na festivalech béčkové a nižší kategorie. Proto asi budu ještě dlouho marně přemýšlet nad tím, jak mohl získat hlavní cenu na prestižním festivalu Sundance. Že by to bylo za ty dva gagy se „šňůrou na prádlo“, které jsou z dramaturgického hlediska naprosto bezpředmětné a narušují do té doby zavedenou strukturu, kvůli níž by zasloužily vystřihnout? Nebo se snad porodcům líbily ty snové/halucinogenní/surrealistické výjevy, u kterých jeden kloudně neví, co si má vlastně myslet? Nebo se snad porotci – zřejmě aniž by film viděli – rozhodli podle toho, že kdosi do materiálů napsal, že byl režisér ovlivněn velikány jako Sam Peckinpah nebo Sergio Leone (ten, kdo tohle uvedl, by zasloužil vytahat za uši)? Když už, tak by se dal vystopovat drobný vliv Johna Forda. Ovšem k němu i k Sergiovi Leonemu a Samu Peckinpahovi má tenhle John Maclean proklatě daleko.
FOTO: cinema.de
