Warner Bros.
Kategorie: Kino
Recenze: Pan
Autor: Tomáš Kordík -
Pro začátek by asi bylo dobré znovu upozornit na skutečnost, že podobně slavné (především) dětské 
knihy – i ty sebeslavnější – mě vždycky nějakým záhadným způsobem míjely. Se jménem Petr Pan jsem se pochopitelně ale už setkal – díky povědomí o Spielbergově filmu, díky ukázce z této verze, a také díky Hledání Země Nezemě, ze kterého si však, pravda, jinak pamatuju hlavně skotačícího Johnnyho Deppa. Každopádně nic z toho by při recenzování nemělo vadit, protože nový Pan uvádí původní dobrodružství, které by mělo dějově předcházet jak divadelní hře, tak knize.
Začínáme nějakých dvanáct let před druhou světovou válkou, kdy Petrova matka odloží svého syna
na prahu místa, kde by nejeden očekával spíše Olivera Twista. Ten tu ale není a ani nebude. Zato se titulní hrdina spřátelí s chlapcem jménem Zoubek, s nímž kuje v zájmu dobré věci nejrůznější pikle a s nímž zůstane až do osudného okamžiku, kdy je odvlečen v létajícím korábu do Země Nezemě, kde je nucen těžit pro krutého piráta Černovouse jedinečný andělský elfský prach. Přitom se seznámí s mladým kapitánem Hookem (jenž podle všeho zbožnuje filmy o Indiana Jonesovi) a nebojácnou Tygří Lilií, kteří mu pomohou dokázat všechno, co je potřeba dokázat. I kdyby to zahrnovalo létání. Tak.
Je to skutečnost nebo Rekall? Fakt Petr zažil takovéto, mírně řečeno, neobvyklé dobrodružství nebo
si všechno jenom představuje, aby si zpříjemnil pobyt na tom vpravdě dickensovském místě? Na rozdíl od Sucker Punche, ve kterém hlavní hrdinka sváděla velkolepé souboje jen v rámci své fantazie, v Panovi všechno nasvědčuje tomu (a závěr to víceméně potvrzuje), že má být jakože „podle skutečné události“, což filmu rozhodně vůbec neprospívá. Teď je otázka, kde se stala chyba, když se samotný scénář k Panovi ocitnul na tzv. Černé listině, vyhrazené těm nejlepším z dosud nerealizovaných scénářů.
Copak o to, že děti třeba uvěří, že lodě mohou vyletět až někam nad mraky – to je ještě
celkem v pořádku, protože představivost se musí rozvíjet. Ale způsob, jakým se některé postavy chvají k jiným (včetně toho, že do nich krutě kopají), to už asi výchovné není, že?!? Takže to úplně jediné, čím snad může Pan zaujmout, je vizuální stránka, byť určitě není až tak líbivá, jako kupříkladu v případě výše zmíněného bijáku Zacka Snydera s Emily Browning v hlavní úloze. Jinak se obávám, že by tohle velkorozpočtové dílo mělo sloužit spíše jako odstrašující případ. Takový, jaký jsme tu, co se hraných hollywoodských „věcí“ týče, zřejmě už dlouho neměli.
Pan je taková nesympatická, naivní slátanina, která navíc jakoby se místy – i hudbou – nepatrně snažila imitovat Piráty z Karibiku (nebo být jakýmsi jejich spin-offem, jehož smysl ale pochopíme až po uvedení pátého dílu) a které nesvědčí ani velké tempo, kvůli němuž si nemůžeme ani pořádně prohlédnout všechny ty Krokodýly Nekrokodýly, Ptáky Neptáky, Volky Nevolky a jiné Bytosti Nebytosti. Milým překvapením bylo (kromě slušivého kostýmu, který chvíli nosí Rooney Mara) obsazení Cary Delevingne do epizodní roličky Mořské Nemořské Panny Nepanny. Jinak ale většina herců nepříjemně přehrává (včetně téměř k nepoznání zmaskovaného Hugha Jackmana), což dospělé musí zákonitě vytočit a děti zmást.
FOTO: Warner Bros.
knihy – i ty sebeslavnější – mě vždycky nějakým záhadným způsobem míjely. Se jménem Petr Pan jsem se pochopitelně ale už setkal – díky povědomí o Spielbergově filmu, díky ukázce z této verze, a také díky Hledání Země Nezemě, ze kterého si však, pravda, jinak pamatuju hlavně skotačícího Johnnyho Deppa. Každopádně nic z toho by při recenzování nemělo vadit, protože nový Pan uvádí původní dobrodružství, které by mělo dějově předcházet jak divadelní hře, tak knize.Začínáme nějakých dvanáct let před druhou světovou válkou, kdy Petrova matka odloží svého syna
na prahu místa, kde by nejeden očekával spíše Olivera Twista. Ten tu ale není a ani nebude. Zato se titulní hrdina spřátelí s chlapcem jménem Zoubek, s nímž kuje v zájmu dobré věci nejrůznější pikle a s nímž zůstane až do osudného okamžiku, kdy je odvlečen v létajícím korábu do Země Nezemě, kde je nucen těžit pro krutého piráta Černovouse jedinečný andělský elfský prach. Přitom se seznámí s mladým kapitánem Hookem (jenž podle všeho zbožnuje filmy o Indiana Jonesovi) a nebojácnou Tygří Lilií, kteří mu pomohou dokázat všechno, co je potřeba dokázat. I kdyby to zahrnovalo létání. Tak.Je to skutečnost nebo Rekall? Fakt Petr zažil takovéto, mírně řečeno, neobvyklé dobrodružství nebo
si všechno jenom představuje, aby si zpříjemnil pobyt na tom vpravdě dickensovském místě? Na rozdíl od Sucker Punche, ve kterém hlavní hrdinka sváděla velkolepé souboje jen v rámci své fantazie, v Panovi všechno nasvědčuje tomu (a závěr to víceméně potvrzuje), že má být jakože „podle skutečné události“, což filmu rozhodně vůbec neprospívá. Teď je otázka, kde se stala chyba, když se samotný scénář k Panovi ocitnul na tzv. Černé listině, vyhrazené těm nejlepším z dosud nerealizovaných scénářů.Copak o to, že děti třeba uvěří, že lodě mohou vyletět až někam nad mraky – to je ještě
celkem v pořádku, protože představivost se musí rozvíjet. Ale způsob, jakým se některé postavy chvají k jiným (včetně toho, že do nich krutě kopají), to už asi výchovné není, že?!? Takže to úplně jediné, čím snad může Pan zaujmout, je vizuální stránka, byť určitě není až tak líbivá, jako kupříkladu v případě výše zmíněného bijáku Zacka Snydera s Emily Browning v hlavní úloze. Jinak se obávám, že by tohle velkorozpočtové dílo mělo sloužit spíše jako odstrašující případ. Takový, jaký jsme tu, co se hraných hollywoodských „věcí“ týče, zřejmě už dlouho neměli.Pan je taková nesympatická, naivní slátanina, která navíc jakoby se místy – i hudbou – nepatrně snažila imitovat Piráty z Karibiku (nebo být jakýmsi jejich spin-offem, jehož smysl ale pochopíme až po uvedení pátého dílu) a které nesvědčí ani velké tempo, kvůli němuž si nemůžeme ani pořádně prohlédnout všechny ty Krokodýly Nekrokodýly, Ptáky Neptáky, Volky Nevolky a jiné Bytosti Nebytosti. Milým překvapením bylo (kromě slušivého kostýmu, který chvíli nosí Rooney Mara) obsazení Cary Delevingne do epizodní roličky Mořské Nemořské Panny Nepanny. Jinak ale většina herců nepříjemně přehrává (včetně téměř k nepoznání zmaskovaného Hugha Jackmana), což dospělé musí zákonitě vytočit a děti zmást.
FOTO: Warner Bros.
