Film Europe
Kategorie: Kino
Recenze: Macbeth
Autor: Tomáš Kordík -
Ne vždycky je to ale ku prospěchu věci, což dokazuje i tato nová adaptace, ve které se v titulní roli 
objevuje Michael Fassbender, jenž v podstatě pravidelně střídá hollywoodské velkofilmy s nezávislými, skromějšími projekty. Na Macbethovi je sice znát, že rozpočet nebyl úplně mrňavoučký, ale o to více zamrzí, že zpracování příběhu skotského válečníka, který vyslechne věštbu, podle níž se má stát králem, načež jde – i za vydatné podpory paní Macbethové – doslova přes mrtvoly, aby toho dosáhnul, nedopadlo o poznání lépe.
„Proč všichni mluvěj tak ujetě?“ zeptal se Homer Simpson těsně předtím, než zabil Mela, aby
na Margin popud získal roli Macbetha. Film Justina Kurzela si právě tímto uškodil suverénně nejvíce. Představy pramenící (snad) z počínajícího šílenství; tajemné osoby, (snad) čarodějnice, přihlížející zuřivé bitvě; občasné nepochopitelné jednání některých postav … to všechno se vlastně dalo očekávat, avšak že si tvůrci neuvědomí, že ta bardova specifická řeč od jejich díla v dnešní době více diváků spíše odradí, než aby je přivábila, to opravdu zamrzí.
Kvůli tomu se totiž musíme pekelně soustředit na ne zcela srozumitelné monology/dialogy (do českých
titulků vskutku obtížně převoditelné), protože Macbeth rozhodně není odvyprávěn výhradně obrazem, tudíž si mnohdy nelze naplno vychutnat specifickou atmosféru, v první řadě vycházející z precizního výběru lokací, které poskytlo Skotsko a Anglie. Během závěrečného (nijak výživného) zúčtování je všechno ještě podpořeno všudypřítomnou rudou mlhou, nicméně co se vizuálu týče, určitě jsme letos viděli několik pozoruhodnějších filmů.
V úvodní bitvě si zase režisér vypomáhá vydatnými zpomalovačkami, který fungují velice dobře a i
díky nim má divák po celou dobu pocit, že opravdu sleduje film, nikoliv jen zfilmované divadelní představení, třebaže se od podobných vychytávek de facto až do samotného závěru ustoupí. Michael Fassbender je ale pořád trochu jako Gerard Butler ve Třístovce. Jak Macbeth, tak král Leonidas byli podle těchto bijáků tak trochu cvoci, ovšem druhý jmenovaný jaksi v podstatě takovým cool způsobem, takže si snáze získává sympatie. Zatímco ten první se promění v regulérního mocichtivého gangstera, který sice dělá věci občas až v jistém smyslu fascinující, ale rozhodně ne správné, což si ve své posedlosti neuvědomuje.
Macbeth pak našel svou paní Macbethovou v Marion Cotillard, které se nějakou záhadou podařilo pronášet ony komplikované repliky poněkud přístupněji, což se ocení zejména během jejího dlouhého závěrečného monologu. Trojlístek nejznámějších herců pak doplňuje David Thewlis v roli krále Duncana, jehož zavraždění se vryje do paměti asi nejvíce (ale nijak zvlášť hluboko), třebaže určitá působivá syrovost jinak není součástí pouze této scény, nýbrž spolehlivě prostupuje celým filmem. Pořád se ale více vyplatí podívat kupříkladu na počin zvaný Coriolanus.
FOTO: Film Europe
objevuje Michael Fassbender, jenž v podstatě pravidelně střídá hollywoodské velkofilmy s nezávislými, skromějšími projekty. Na Macbethovi je sice znát, že rozpočet nebyl úplně mrňavoučký, ale o to více zamrzí, že zpracování příběhu skotského válečníka, který vyslechne věštbu, podle níž se má stát králem, načež jde – i za vydatné podpory paní Macbethové – doslova přes mrtvoly, aby toho dosáhnul, nedopadlo o poznání lépe.„Proč všichni mluvěj tak ujetě?“ zeptal se Homer Simpson těsně předtím, než zabil Mela, aby
na Margin popud získal roli Macbetha. Film Justina Kurzela si právě tímto uškodil suverénně nejvíce. Představy pramenící (snad) z počínajícího šílenství; tajemné osoby, (snad) čarodějnice, přihlížející zuřivé bitvě; občasné nepochopitelné jednání některých postav … to všechno se vlastně dalo očekávat, avšak že si tvůrci neuvědomí, že ta bardova specifická řeč od jejich díla v dnešní době více diváků spíše odradí, než aby je přivábila, to opravdu zamrzí.Kvůli tomu se totiž musíme pekelně soustředit na ne zcela srozumitelné monology/dialogy (do českých
titulků vskutku obtížně převoditelné), protože Macbeth rozhodně není odvyprávěn výhradně obrazem, tudíž si mnohdy nelze naplno vychutnat specifickou atmosféru, v první řadě vycházející z precizního výběru lokací, které poskytlo Skotsko a Anglie. Během závěrečného (nijak výživného) zúčtování je všechno ještě podpořeno všudypřítomnou rudou mlhou, nicméně co se vizuálu týče, určitě jsme letos viděli několik pozoruhodnějších filmů.V úvodní bitvě si zase režisér vypomáhá vydatnými zpomalovačkami, který fungují velice dobře a i
díky nim má divák po celou dobu pocit, že opravdu sleduje film, nikoliv jen zfilmované divadelní představení, třebaže se od podobných vychytávek de facto až do samotného závěru ustoupí. Michael Fassbender je ale pořád trochu jako Gerard Butler ve Třístovce. Jak Macbeth, tak král Leonidas byli podle těchto bijáků tak trochu cvoci, ovšem druhý jmenovaný jaksi v podstatě takovým cool způsobem, takže si snáze získává sympatie. Zatímco ten první se promění v regulérního mocichtivého gangstera, který sice dělá věci občas až v jistém smyslu fascinující, ale rozhodně ne správné, což si ve své posedlosti neuvědomuje.Macbeth pak našel svou paní Macbethovou v Marion Cotillard, které se nějakou záhadou podařilo pronášet ony komplikované repliky poněkud přístupněji, což se ocení zejména během jejího dlouhého závěrečného monologu. Trojlístek nejznámějších herců pak doplňuje David Thewlis v roli krále Duncana, jehož zavraždění se vryje do paměti asi nejvíce (ale nijak zvlášť hluboko), třebaže určitá působivá syrovost jinak není součástí pouze této scény, nýbrž spolehlivě prostupuje celým filmem. Pořád se ale více vyplatí podívat kupříkladu na počin zvaný Coriolanus.
FOTO: Film Europe
