Recenze: Poslední šance na pomstu

 

Před dvaadvaceti lety Evana Lakea mučil Muhammad Banir. Naštěstí se jej podařilo včas vysvobodit (resp. chvilku poté, co mu kleštěmi rozštípli ucho), a tak mohl nadále věrně sloužit CIA a své vlasti. Třeba i silnými motivačními projevy pro začínající agenty. Jenže situace se teď poněkud komplikuje, protože se u něj objevila počínající demence. Do toho kolega Milton přichází se zprávou, že Banir je stále na živu, i když taky není úplně v cajku. Měl by snad bydlet v keňské Mombase, ale ještě předtím bude třeba zaletět do Bukurešti a vyřídit nějaké záležitosti s doktorem Iulianem Cornelem, který něco důležitého ví.

Tenhle počin režíroval Paul Schrader, jenž má coby scenárista na kontě několik pozoruhodných titulů jako Taxikář, Rolling Thunder, Zuřící býk, Pobřeží Moskytů nebo Poslední pokušení Krista. Jak vidno, všechna tato v podstatě klasická díla vznikla už před dávnou dobou a od té doby na ně Schrader ne a ne navázat. V Poslední šanci na pomstu ukazuje, že ač své největší slávy dosáhl v období Nového Hollywoodu, dokáže jít s dobou a natočit poutavý thriller ze současnosti, byť některé věci (jako kupříkladu informace na flash disku) jsou spíše úsměvné a jiné (jako například minulé pletky s novinářkou Michelle, tohoto času prý působící hlavně v Praze) dosti zbytečné.

Ale je fakt, že snaha některých jiných tvůrců, kteří se pokusili natočit kvalitní moderní film tohoto žánru, dopadla ještě neslavněji. Schrader se totiž nebojí říct vlastní názor na to, co se mu na současné americké společnosti nelíbí. A možná by bývalo neškodilo, kdyby byl třeba během zmíněného projevu v některých ohledech ještě nekompromisnější a odvážnější. Poslední šance na pomstu navíc není žádnou předvídatelnou podívanou, čímž vlastně do jisté míry kompenzuje některé (především během expozice) zdlouhavější pasáže.

Zároveň se musí dodat, že z technického hlediska se jedná o mimořádně precizně zpracované dílo. Kamera, střih i zvuk jsou na maximálně profesionální úrovni. Nejen z tohoto pohledu je vlastně škoda, že Poslední šance na pomstu nezamířila do kin, protože by se dalo napsat, že ač rozhodně není dokonalá, co do celkové kvality převyšuje nadpoloviční většinu všech snímků, které si u nás na velké plátno proklestí cestu. A samozřejmě tu hraje Nicolas Cage, který má stále všude na světě spoustu příznivců, přestože většina projektů, ve kterých se v poslední době objevil … inu, jak to slušně napsat … za mnoho nestojí.

Poslední šance na pomstu je film, ve kterém můžeme najít spoustu zajímavých témat. Určitě se nejedná o žádnou prostoduchou slátaninu, jejímž hlavním cílem je diváky na těch devadesát minut zabavit. Najdeme tu kritiku společnosti, připomeneme si, že není dobré zapomínat na lidi, kteří toho pro nás hodně udělali (nebo udělat mohli), a také se tu vyskytuje jedna poutavá paralela. Protože Evan Lake je posedlý dopadením Banira, stejně jako kapitán Achab (nebo Owen Chase) dychtil po dopadení Bílé velryby. Schraderovi nakonec projde i ta honička spíše jen na efekt (mimochodem se pronásleduje Octavia Combi) a přestřelka u bazénu (neboť nepostrádá na realističnosti).

FOTO: cinema.de