Recenze: Dáma v dodávce

PRO JISTOTU UPOZORŇUJU NA MOŽNÉ MENŠÍ SPOILERY V POSLEDNÍM ODSTAVCI!

V roce 1974 přijela do jedné londýnské ulice se svou dodávkou slečna Mary Shepherdová. Většina sousedů a sousedek si k ní obtížněji hledala cestu. Ne tak spisovatel Alan Bennett, který má – podobně jako asi hodně spisovatelů – svého dvojníka. Jeden žije, druhý píše. Se slečnou Shepherdovou se záhy spřátelí, a když se ukáže, že zřejmě nebude moci nadále parkovat na silnici, nabídne jí prostor na pozemku před svým domem. Samozřejmě jako nouzové řešení. Tak maximálně na tři měsíce. Jenže z těchto tří měsíců se nakonec vyklube patnáct roků …

Takové věci se opravdu někdy stávají. Vzpomínám si, že někdy v roce 2006 bydleli u nás za domem (nikoliv ale na zahradě) v dodávce pan a paní … říkejme jim třeba Novákovi. Byli neplatiči, a tak jim nejprve uskřípli elektřinu, a pak je vystěhovali. K jejich velké škodě to bylo zrovna v době, kdy venku uhodily ty největší mrazy. Nakonec se shodou okolností zdrželi cca ty tři měsíce, a kdo ví, kde je jim dnes konec. Jejich příběh se tedy v souvislosti se slečnou Shepherdovou liší skoro ve všem. Předně ona nemusela snášet českou zimu a více se o ní dozvíme až v závěru filmu, protože poskytovatel „placu“ nechce být dotěrný.

Možná, že není dotěrný, ale zato je extrémně nesympatický!!! Jak svým mrzkým zjevem, tak příšerným hlasem, který často slýcháme i coby voiceover. Oboje podle všeho záměrně takto stylizované pro potřeby filmu, protože skutečný Alan Bennett, jenž promlouvá v bonusových materiálech (bez českých titulků), nevypadá výstředně a to samé platí i pro jeho představitele Alexe Jenningse ve skutečnosti taky není takhle výstřední. A protože tu máme toho dvojníka, je logicky všechno zdvojnásobněno, a protože to není ona titulní Dáma v dodávce, kdo má nejvíce prostoru, ale právě tenhle člověk, je ve druhé polovině občas docela až utrpení se na tento počin dívat. Určitě by bylo bývalo lepší protentokrát zvolit dabovanou verzi!

Nebo tenhle příběh odvyprávět pouze a jenom z pohledu slečny Mary Shepherdové a dozvědět se o ní více. Alespoň natolik, aby bylo zřejmé, v čem tkví původ jejího mimořádně sebevědomého a někdy až lehce nadřazeného/přehnaně hrdého (nejen proto, že nikdy nikomu za nic neděkuje) chování. Přitom se jedná o zbožnou ženu, která chodí do kostela ke zpovědi. A další věc – kde pořád bere prachy na dodávky a tříkolky? V každém případě v době natáčení bezmála osmdesátiletá Maggie Smith by tenhle film bývala úplně v pohodě herecky utáhla zcela sama (a navíc jí sluší ten kostým).

Ostatně tuhle roli si zahrála už na divadelních prknech. Dokonce pod vedením stejného režiséra, což dokazuje, proč i film Dáma v dodávce místy působí dosti divadelně. O nějaké vytříbené filmařině tu rozhodně nemůže být řeč. Teď nejde jenom o kameru, ale vůbec o odvyprávění příběhu i z toho úhlu pohledu, že se tady najdou náznaky potencionálně zajímavého výrazového prostředku, nicméně ve finále jsou pod vedením tohoto režiséra, který si přitom kdysi připsal na konto známé Čarodějky ze Salemu, spíše matoucí, než cokoliv jiného. A to prostě není dobré.

Dáma v dodávce se přesto stala komerčně úspěšným dílem, když vydělala sedminásobek šestimilionového rozpočtu. Naprostou většinu utržila v domovské Anglii, protože – co si budeme povídat – obsahuje takový ten britský humor, který se rozhodně nemůže zamlouvat každému. Dá se ale odhadnout, kdy tvůrci chtěli, abychom se smáli a kdy naopak chtěli, abychom byli dojatí nebo možná až smutní. Potíž je v tom, že Dáma v dodovce je natočena tak, že tu prakticky není postava, jejíž jednání by se dalo pochopit. (Zřejmě kromě sociální pracovnice, ačkoliv nezobrazuje jejich práci jako zrovna záslužnou.) I slečně Shepherdové patrně porozumějí pouze dámy v podobném věku. Ledacos přeci jen v závěru osvětlí její čin, jaký je naznačen už v úvodu. Ale nic to nemění na tom, že tenhle počin vlastně ve výsledku není ani tragický, ani komický. Je takový nijaký.

FOTO: cinema.de