Bioscop
Kategorie: Kino
Recenze: Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny
Autor: Tomáš Kordík -
V Evropě ať se to všechno pozabíjí. Ale na nás ať nikdo ani nešáhne! Postoj, který jakoby 
tehdy zastávala většina Američanů (včetně Stevea Rogerse). Jenže pak přišel útok na Pearl Harbor a spousta mladých klukků se rozhodla narukovat, protože to brala osobně a bylo pro ně v podstatě povinností jít bránit svoji vlast. Mezi nimi byli i bratři Dossové. Nás bude zajímat Desmond. Takže se vůbec nedozvíme, jak to dopadlo s jeho braterem, kterého v dětství zranil, což podle všeho hrálo důležitou roli v tom, že se zapřisáhnul, že se nikdy nedotkne zbraně.
No, a teď si vezměte, že máte takovéto předsevzetí a vstoupíte s ním do armády, abyste mohli
do Japonska, nebo lépe řečeno na Okinawu, kde to s těmi Japončíky rozhodně nebude žádná sranda. Ale jedno z Božích přikázání zní: nezabiješ! A tak Desmond nechce životy brát – chce je zachraňovat. Můžete argumentovat tím, že ve válce se jedná o naprosto jinou situaci, nicméně když má člověk zkrátka nějaké zásady a přesvědčení, měl by se jich držet stůj co stůj. I kdyby to mělo znamenat, že tím naštvete svoje nadřízené i vojáky z vaší divize. Desmodnův otec (Hugo Weaving) byl přitom sám v první světové válce, odkud si přivezl dost nepříjemné vzpomínky, takže začal chlastat a občas byl zlý na jeho matku (Rachel Griffiths), avšak motivace a smýšlení svého syna dobře chápal.
V podstatě díky jeho kontaktům mohl nakonec vykonat svůj hrdinský čin na vysokém útesu
nad mořem, jenž dal tomuto filmu jeho originální název. Skoro se chce napsat, že by to snad ani nebyl Mel Gibson, abychom nezačínali pohledem na mrtvoly. Poté přijde na řadu zmíněný incident z dětství a setkání s Dorothy Schutteovou, přičemž jejich vztah bude důležitou náplní první poloviny filmu. Teprve potom dojde na výtečně zpracovanou pasáž vycviku pod vedením Vince Vaughna (překvapivě dobrý v nekomediální roli – trochu jako Gunnery Sergeant Hartman z Olověné vesty) a Sama Worthingtona.
Druhá polovina filmu nás pak dostane do válečné vřavy s těly rozstřílenými i
potrhanými granáty. Rozhodně se jedná o velice intenzivní sekvenci, srovnatelnou s tím úplně nejlepším, co jsme mohli ve světě stříbrného plátna na válečném poli vidět, tj. včetně mnohými oslavovaného vylodění v Normandii, scény známé ze Zachraňte vojína Ryana. Zkrátka jakmile dojde na krev a násilí, dokáže Mel Gibson přitlačit na piolu a vytvořit mimořádně realistické a působivé obrazy. Vlastně je trochu škoda, že v případě Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny zhruba v pěti momentech ještě uhne kamerou.
Skutek Desmonda Dosse, který se neustále neúnavně vracel na bojiště a z útesu pak spouštěl
své spolubojovníky (i Japonce) do bezpečí, až z toho měl ruce sedřené do krve („Lord, help me get one more!“), výše uvedené rozhodně nijak nesnižuje!!! Vždyť kdo by se vydal beze zbraně mezi zfanatizované nepřátele? Pro někoho možná šílenec, ale snad pro většinu pravý hrdina. Tuhle pasáž si nepochybně budeme pamatovat hodně dlouho. Jediné, co se dá Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny vytknout, je fakt, že ač jde o řemeslně kvalitní podívanou, v něčem by jí určitě více slušely modernější postupy (např. nelineární střihová skladba, díky níž by zcela nevypadly ty tři roky), aby byla ještě o tu jednu hvězdičku unikátnější.
Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny přináší strhující, neobyčejný a inspirující (!) příběh jednoho výjimečného člověka. Svým způsobem podobný začil i Louis Zamperini, jehož osud byl zobrazen v Nezlomném. Nicméně Mel Gibson je coby režisér o několik levelů napřed před Angelinou Jolie, což mimo jiné znamená to, že se mu evidentně podařilo pro tenhle svůj projekt znova nadchnout všechny zúčastněné. Od členů štábu a lidí zastávajících klíčové profese až po Andrewa Garfielda a Teresu Palmer. Zvěsti o Oscarech jsou určitě oprávněné. Snad neuškodí, že se režisér v Hollywoodu stále netěší nejlepší pověsti. Neměla by být upřednostněna nějaká osobní zášť před skutečnou silou a kvalitou filmu. Tu má Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny mimo už uvedené i proto, že praví, že není třeba se bát neznámého a že dát na první dojem je obecně nesmysl. Tak, a teď už honem do kina.
FOTO: Bioscop
tehdy zastávala většina Američanů (včetně Stevea Rogerse). Jenže pak přišel útok na Pearl Harbor a spousta mladých klukků se rozhodla narukovat, protože to brala osobně a bylo pro ně v podstatě povinností jít bránit svoji vlast. Mezi nimi byli i bratři Dossové. Nás bude zajímat Desmond. Takže se vůbec nedozvíme, jak to dopadlo s jeho braterem, kterého v dětství zranil, což podle všeho hrálo důležitou roli v tom, že se zapřisáhnul, že se nikdy nedotkne zbraně.No, a teď si vezměte, že máte takovéto předsevzetí a vstoupíte s ním do armády, abyste mohli
do Japonska, nebo lépe řečeno na Okinawu, kde to s těmi Japončíky rozhodně nebude žádná sranda. Ale jedno z Božích přikázání zní: nezabiješ! A tak Desmond nechce životy brát – chce je zachraňovat. Můžete argumentovat tím, že ve válce se jedná o naprosto jinou situaci, nicméně když má člověk zkrátka nějaké zásady a přesvědčení, měl by se jich držet stůj co stůj. I kdyby to mělo znamenat, že tím naštvete svoje nadřízené i vojáky z vaší divize. Desmodnův otec (Hugo Weaving) byl přitom sám v první světové válce, odkud si přivezl dost nepříjemné vzpomínky, takže začal chlastat a občas byl zlý na jeho matku (Rachel Griffiths), avšak motivace a smýšlení svého syna dobře chápal.V podstatě díky jeho kontaktům mohl nakonec vykonat svůj hrdinský čin na vysokém útesu
nad mořem, jenž dal tomuto filmu jeho originální název. Skoro se chce napsat, že by to snad ani nebyl Mel Gibson, abychom nezačínali pohledem na mrtvoly. Poté přijde na řadu zmíněný incident z dětství a setkání s Dorothy Schutteovou, přičemž jejich vztah bude důležitou náplní první poloviny filmu. Teprve potom dojde na výtečně zpracovanou pasáž vycviku pod vedením Vince Vaughna (překvapivě dobrý v nekomediální roli – trochu jako Gunnery Sergeant Hartman z Olověné vesty) a Sama Worthingtona.Druhá polovina filmu nás pak dostane do válečné vřavy s těly rozstřílenými i
potrhanými granáty. Rozhodně se jedná o velice intenzivní sekvenci, srovnatelnou s tím úplně nejlepším, co jsme mohli ve světě stříbrného plátna na válečném poli vidět, tj. včetně mnohými oslavovaného vylodění v Normandii, scény známé ze Zachraňte vojína Ryana. Zkrátka jakmile dojde na krev a násilí, dokáže Mel Gibson přitlačit na piolu a vytvořit mimořádně realistické a působivé obrazy. Vlastně je trochu škoda, že v případě Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny zhruba v pěti momentech ještě uhne kamerou.Skutek Desmonda Dosse, který se neustále neúnavně vracel na bojiště a z útesu pak spouštěl
své spolubojovníky (i Japonce) do bezpečí, až z toho měl ruce sedřené do krve („Lord, help me get one more!“), výše uvedené rozhodně nijak nesnižuje!!! Vždyť kdo by se vydal beze zbraně mezi zfanatizované nepřátele? Pro někoho možná šílenec, ale snad pro většinu pravý hrdina. Tuhle pasáž si nepochybně budeme pamatovat hodně dlouho. Jediné, co se dá Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny vytknout, je fakt, že ač jde o řemeslně kvalitní podívanou, v něčem by jí určitě více slušely modernější postupy (např. nelineární střihová skladba, díky níž by zcela nevypadly ty tři roky), aby byla ještě o tu jednu hvězdičku unikátnější.Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny přináší strhující, neobyčejný a inspirující (!) příběh jednoho výjimečného člověka. Svým způsobem podobný začil i Louis Zamperini, jehož osud byl zobrazen v Nezlomném. Nicméně Mel Gibson je coby režisér o několik levelů napřed před Angelinou Jolie, což mimo jiné znamená to, že se mu evidentně podařilo pro tenhle svůj projekt znova nadchnout všechny zúčastněné. Od členů štábu a lidí zastávajících klíčové profese až po Andrewa Garfielda a Teresu Palmer. Zvěsti o Oscarech jsou určitě oprávněné. Snad neuškodí, že se režisér v Hollywoodu stále netěší nejlepší pověsti. Neměla by být upřednostněna nějaká osobní zášť před skutečnou silou a kvalitou filmu. Tu má Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny mimo už uvedené i proto, že praví, že není třeba se bát neznámého a že dát na první dojem je obecně nesmysl. Tak, a teď už honem do kina.
FOTO: Bioscop
