Přeskočit na obsah
Náhledový obrázek článku
Falcon

Kategorie: Kino

Recenze: Rogue One: Star Wars Story

Autor: Tomáš Kordík -

Pokud se to k vám náhodou nedostalo, je třeba si říci, že Rogue One je v podstatě spin-off, což znamená, že nenavazuje na loňský díl. Epizoda VIII bude mít premiéru v prosinci 2017. A myslím, že nemusíte být zrovna superznalci a superznalkyně světa Hvězdných válek (mělo by stačit, pokud jste každou část viděli jednou), aby vám došlo, že Rogue One se odehrává ještě před Epizodou IV. Takže tady není Rey (Daisy Ridley), Finn (John Boyega), Poe Dameron (Oscar Isaac), Kylo Ren (Adam Driver), Maz Kanata (Lupita Nyong’o), ani Luke Skywalker (Mark Hamill).

Ale je tady Jyn Erso (Felicity Jones), Cassian Andor (Diego Luna), který vypadá jako Vincent Cassel tak před dvaceti rokama, dále Saw Gerrera (Forest Whitaker), Galen Erso (Mads Mikkelsen), Orson Krennic (Ben Mendelsohn), na skok se ukážou Princezna Leia (Carrie Fisher), R2-D2, C3PO  … a kdo ví, možná přijde i Darth Vader!!! A tady se musí dodat, že tenhle patrně opravdu největší ze všech filmových záporáků fakt budí pořádný respekt. Bylo by ale dobré, kdyby se něco takového dalo v rámci Star Wars napsat i o nějaké jiné postavě. Protože ostatní „zlouni“ proti němu působí jako hodně podřadné figurky. A pozor – v originále ho i v případě Rogue One mluví ne Arnold, ale James Earl Jones (aka Thulsa Soudce). To je skvělé. Co skvělé tak docela není? Že tu máme slepého Asiata a nehraje ho Takeshi Kitano (Samuraj), nýbrž Donnie Yen, jenž pořád úsměvně opakuje: „I'm with the Force and the Force is with me." 

Ale pojďme k tomu jednoduchému a předvídatelnému příběhu.  Když byla Jyn ještě malá holčička, přišli k jejímu obydlí zlí lidé a zabíjeli (matku). Otec byl naverbován, aby pomohl vytvořit „Ničitele planet“, pozdější Hvězdu smrti. Jenže to se holčička dozvěděla až později. Dětství totiž strávila ve společnosti kamaráda Sawa. Fakticky není těžké si spočitat, koho dalšího během filmu zabijí a že otec Jyn není žádný hovado. Proto vymyslí trik spočívající v tom, že přisoudí Hvězdě smrti jedno slabé místo. K tomu, aby šlo se k němu dostat, bude zapotřebí sestavit jakýs takýs tým a ukrást plány. A o kradení těchto plánů to vlastně celé je.

Nevím, jak u Disneyho/v LucasFilmu přišli na to, že zrovna Chris Weitz (Prci, prci, prcičky) a Tony Gilroy (série o Jasonu Bourneovi) budou těmi nejvhodnějšími scenáristy pro Rogue One. Ten scénář prostě není dobrý, neboť jediná fakt překvapivá věc se odehraje až v samotném závěru, ale přitom není jasné, jestli to náhodou nebude někdy příště zase jinak. Charaktery postav velmi primitivně načrtnuté (člověk se těší na bad-ass Felicity Jones, ale ona zase až tak bad-ass není) a všechno je pekelně vážné! Příležitostí pro zasmání se najde absolutní minimum a vůbec ten odlehčený, zábavný tón tady prostě chybí.

O dva tři legračnější momenty se postará nový droid K-2SO, který přitom nemluví jako droid, ani robot, ale jako člověk, což je hrozně divné. Stejně jako skutečnost, že se má příběh odehrávat „Před dávnými časy v předaleké galaxii,“ a přitom tu máme de facto regulérní mayské pyramidy a závěrečná bitva se odehrává na místě, které připomíná Maledivy a nic než Maledivy! Sci-fi filmy a space opery zvláště, dávájí tvůrcům nepřeberné množství možností, jak se pořádně odvázat a vytvořit něco neobvyklého, co jsme ještě (skoro) nikde neviděli. Něco méně humanoidního, protože v celé sáze by se přeci neměli vyskytovat lidé. Tady to prostě chybí. (Pravda, v porovnání s Mužem z oceli je to ještě docela OK.)

Režie se ujal Gareth Edwards, jenž vytvořil výborná Monstra (možná proto ty pyramidy), ale jakmile dostal na starosti velkorozpočtový spektákl, prováděl nepěkné věci s Godzillou. Rozhodně má rezervy, a proto se divák může snadno začít soustředit na věci, které by měly být až druhořadé nebo dokonce třeťořadé. Jednak s hospodařením s rozpočtem, jednak v práci s herci – skoro by se chtělo napsat, že čím větší jméno, tím větší starosti s tím, jak ho/ji vést. Ani efekty občas nejsou úplně famózní. Asi na dvou místech jsem si dokonce vzpomněl na Battle Beyond the Stars, což je původními Star Wars inspirovaný skvělý biják (na to, že stál 2 miliony dolarů …). A co se akčních scén týče, obávám se, že většině chybí šťáva.

Rogue One: Star Wars Story (ještě, že se to nakonec nejmenuje Darebák Jedna) zkrátka obsahuje věci, které nefungují tak, jak by měly. Třeba J.J. Abrams dbal téměř na každičký detail. Ačkoliv zhruba ve dvou případech se taky utnul, z toho v jednom fakt dost (o potencionálních rodičích Rey). Jinak ale nelze nevidět, že je režijně někde úplně jinde než Edwards. A jde i o zdánlivé drobnosti jako: potřebuju se rychle schovat, protože mě pronásledují, ale přitom tajný poklop otevírám poměrně ležérně a pomalu do něj zalejzám. No, mytologie Star Wars je natolik bohatá, že i těchto „vedlejších příběhů“ uvidíme v následujících rokách jistě dost. Nejskalnější příznivci a příznivkyně série je určitě uvítají i v takovéto podobě, byť už série nebude až tak výjimečná, a tudíž naskytne prostor dalším průměrným hercům a nevyzrálým režisérům. Ti, kteří při sčítání lidu v roce 2011 nenapsali, že se hlásí k jedijské víře, musí doufat, že další části alespoň v něčem příjemně překvapí.

FOTO: Falcon

Související filmy a seriály

Recenze: Rogue One: Star Wars Story - FDb.cz