Recenze: Muž, který poznal nekonečno

 

Těsně před první světovou válkou se ke Srinivasovi Ramanujanovi přestěhuje oddaná manželka Janaki. Jenže to není jediná větší změna. Jeho matematické znalosti se dostanou až na půdu proslulé Univerzity v Cambridge. Indický matematik-samouk je sem záhy pozván, díky čemuž se seznámí s Bertrandem Russellem, Johnem Littlewoodem a G. H. Hardym, jenž nad ním neustále drží ochrannou ruku. Přeci jen Indie je pod britskou nadvládou a Ramanujan nemůže doufat, že by ho všichni přijali s otevřenou náručí. Za cíl si přitom vytyčil to, aby byla jeho práce publikována.

„Pokud se správně díváme na matematiku, objevíme nejen pravdu, ale i skutečnou krásu.“ Tímto citátem, jehož autorem se stal zmíněný Bertrand Russell, uvádí tvůrci celý film. Já si zase pamatuju, že můj učitel matematiky na základní škole říkával: „Dokažte, že jedna plus jedna jsou dvě. V tom je právě krása matematiky, že nic nejde dokázat. Prostě to tak je. “ Zvláštní, protože Hardy po Ramanujanovi chce především to, aby dokázal, že se ve svých výpočtech a propočtech nemýlí. Protože kdyby se i přes svou nezdolnou sebejistotu spletl a jeho „sbírka“ byla vydána, byl by to průšvih.

Hvězda Milionáře z chatrče Dev Patel se do svých rolí dokáže opravdu naplno položit. I když ne vždycky jsou z toho nominace na prestižní ocenění. Ramanujan měl také jisté problémy, ačkoliv úplně jiné než ty, se kterými byl nucen se potýkat například John Nash (Čistá duše), byť jeho výklad toho, jak na všechna ta čísla a všechny postupy přichází, by byl i dnes zřejmě některými pokládán za poněkud svéráznější. Ovšem v případě Muže, který poznal nekonečno, se nějak stalo, že nejen z charakterového hlediska můžeme označit za nejpozoruhodnější postavu G. H. Hardyho. Zásadového, inteligentního člověka, který moc dobře rozumí všemu, co říká a čím se zabývá. Z legrace se říká, že Littlewood je jeho výmyslem a že ho nikdo jiný nevidí. Hardyho zobrazuje film tak, že není pochyb, že ví hodně o životě a Jeremy Irons působí dojmem, že jej ani nehraje.  

I další vyjmenované vedlejší postavy jsou dobře napsané a téměř každá z nich nabízí takový svůj vlastní minipříběh, který sice opravdu neobsáhne velký prostor, ale přesto pomůže udělat si o některých věcech ucelenější představu. Párkrát se podíváme zpět do indického Madrasu za manželkou, která chodí do chrámu, píše dopisy a bude muset řešit jednu podivnou „záhadu“. Nezahrála si ji Freida Pinto, nýbrž Devika Bhise, jež se zatím objevila pouze v maličké roličce v hrozně průměrné komedii Vdaná snoubenka. Její výkon v Muži, který poznal nekonečno, určitě stojí za pozornost. Tak jako přístup takřka debutujícího režiséra Matthewa Browna.

Muž, který poznal nekonečno totiž patří k těm biografickým dílům, která jsou po filmařské stránce kvalitně natočená, ale bohužel jim cosi chybí. Tady se jedná o scenáristické vysvětlení toho, co tak převratného a průkopnického titulní protagonista dokázal. Ten název samotný patrně nebude z nejpřesnějších, jelikož o nekonečnu se vědělo už dávno předtím. Ve filmu přitom na jeho práci všichni reagují tak, jako by vyřešil obsah kufříku Marselluse Wallace. V závěrečné sumarizaci sice bude to matematické tajemství poodhaleno, avšak jenom částečně.

FOTO: cinema.de