Kategorie: Ostatní
Recenze: Hra o všechno
Autor: Tomáš Kordík -
Když se paktujete s lidmi, kteří svým příbuzným vyřezávají jazyky, můžete čekat, že i vy byste 
s nimi mohli mít nepříjemnosti. Klidně kvůli maličkosti. V případě lasvegaského poldy Vincenta Downse to bude teprve problém, jelikož s kámošem ukradnul pětadvacet kilo kokainu majiteli casina Stanleymu Rubinovi, který je spolčený s Robem Novakem – obávaným gangsterem, o jehož otci se tu mluví pomalu jako o „lasvegaském Tonym Montanovi“ nebo tak něco. Bohužel ho za celý film neuvídíme, což je škoda, protože i ten jeho povedený syn s ním hovoří s velikým respektem. Ale třeba se tak stane někdy příště, neboť Hra o všechno si v závěru nechává pootevřená vrátka pro pokračování.
Poměrně troufalé, vezmeme-li v potaz fakt, že se prakticky vůbec v ničem neliší od desítek
dalších, jaké každý rok vznikají. I v nich najdeme slavné herce a herečky. I v nich jsou přesně tímto způsobem zlí záporáci – záleží ale na obsazení, což je u Hry o všechno a Scoota McNairyho a Dermota Mulroneye v pořádku, přičemž platí, že postava, jíž ztvárňuje druhý jmenovaný, je o něco propracovanější a zároveň trochu zamrzí, že její nejlepší hláška zůstala pouze ve vynechaných scénách. Avšak nejsou tu jedinými záporáky, což souvisí s tím, že i tento počin je předvídatelný. A když už to vypadá, že by se přeci jen mohl něčím odlišit, zůstane všechno při starém (závěr). I tady se najde nějaká ta nelogičnost, ale zároveň uvidíme i dobré scény.
Pěstní (resp. nejen pěstní) souboje mají správnou dynamiku a jsou poměrně drsné. Bohužel
pouze jeden sází na méně všední hrátky s kamerou, které přitom rovněž fungují precizně. Jinak nelze čekat nic ve stylu Nočního běžce, kterého zmiňuju nejen kvůli tomu, že se děj odehrává převážně v noci, ale vlastně i proto, že bude muset hlavní hrdina chránit svého potomka, který byl nejprve unesen, pak utekl, pak byl zase chycen, a pak zase utekl. Scenáristka Andrea Berloff (viz také Ve jménu krve) do příběhu zakomponovala několik zajímavých twistů (některé byly patrně už v původním filmu Nuit Blanche, jehož je Hra o všechno remakem), leč nerozvíjí je optimálním způsobem.
Alespoň, že se tu vyskytují ty známé tváře. Jamie Foxx předvádí další povedený výkon a při
své cestě z průšvihu si snadno získá diváky na svou stranu. Naopak k Michelle Monaghan role nekompromisní policajtky, která pro sprosté slovo nejde daleko, příliš nepasuje. Nicméně speciální pozornost zasluhují dvě jiné postavy. Ty, které tu mají v podstatě minimální prostor. Jednak jde o hlídače záchodů (kam Vincent schová ukradené drogy, které mu v zápětí budou ukradeny) Elijaha Everetta, a také o tu recepční v lázních (Brooke Boxberger), díky níž se dočkáme určitého odlehčení.
Hra o všechno vypadala velice slibně, jenže nakonec se z ní nevyklubala žádná svěží podívaná, jakou by příznivci žánru nepochybně ocenili. Žádný odpad to ale rozhodně také není. Spíše jde o lehce nadprůměrný snímek, který dává tušit, že si jím režisér Baran bo Odar splinil svůj sen. Ale nedošlo mu, že Atlanta je už v poslední době z mnoha filmů natolik profláklá, že nemůže suplovat za Las Vegas (k narušení pozornosti bohatě stačí ten jeden letecký záběr, jelikož jinak se většina odehrává v interiérech). Snad Den patriotů v případě Michelle Monaghan a celkem ostře sledovaný Baby Driver (byť režíroval Edgar Wright) v případě Jamieho Foxxe zanechají hlubší zážitek.
FOTO: cinema.de
s nimi mohli mít nepříjemnosti. Klidně kvůli maličkosti. V případě lasvegaského poldy Vincenta Downse to bude teprve problém, jelikož s kámošem ukradnul pětadvacet kilo kokainu majiteli casina Stanleymu Rubinovi, který je spolčený s Robem Novakem – obávaným gangsterem, o jehož otci se tu mluví pomalu jako o „lasvegaském Tonym Montanovi“ nebo tak něco. Bohužel ho za celý film neuvídíme, což je škoda, protože i ten jeho povedený syn s ním hovoří s velikým respektem. Ale třeba se tak stane někdy příště, neboť Hra o všechno si v závěru nechává pootevřená vrátka pro pokračování.Poměrně troufalé, vezmeme-li v potaz fakt, že se prakticky vůbec v ničem neliší od desítek
dalších, jaké každý rok vznikají. I v nich najdeme slavné herce a herečky. I v nich jsou přesně tímto způsobem zlí záporáci – záleží ale na obsazení, což je u Hry o všechno a Scoota McNairyho a Dermota Mulroneye v pořádku, přičemž platí, že postava, jíž ztvárňuje druhý jmenovaný, je o něco propracovanější a zároveň trochu zamrzí, že její nejlepší hláška zůstala pouze ve vynechaných scénách. Avšak nejsou tu jedinými záporáky, což souvisí s tím, že i tento počin je předvídatelný. A když už to vypadá, že by se přeci jen mohl něčím odlišit, zůstane všechno při starém (závěr). I tady se najde nějaká ta nelogičnost, ale zároveň uvidíme i dobré scény.Pěstní (resp. nejen pěstní) souboje mají správnou dynamiku a jsou poměrně drsné. Bohužel
pouze jeden sází na méně všední hrátky s kamerou, které přitom rovněž fungují precizně. Jinak nelze čekat nic ve stylu Nočního běžce, kterého zmiňuju nejen kvůli tomu, že se děj odehrává převážně v noci, ale vlastně i proto, že bude muset hlavní hrdina chránit svého potomka, který byl nejprve unesen, pak utekl, pak byl zase chycen, a pak zase utekl. Scenáristka Andrea Berloff (viz také Ve jménu krve) do příběhu zakomponovala několik zajímavých twistů (některé byly patrně už v původním filmu Nuit Blanche, jehož je Hra o všechno remakem), leč nerozvíjí je optimálním způsobem.Alespoň, že se tu vyskytují ty známé tváře. Jamie Foxx předvádí další povedený výkon a při
své cestě z průšvihu si snadno získá diváky na svou stranu. Naopak k Michelle Monaghan role nekompromisní policajtky, která pro sprosté slovo nejde daleko, příliš nepasuje. Nicméně speciální pozornost zasluhují dvě jiné postavy. Ty, které tu mají v podstatě minimální prostor. Jednak jde o hlídače záchodů (kam Vincent schová ukradené drogy, které mu v zápětí budou ukradeny) Elijaha Everetta, a také o tu recepční v lázních (Brooke Boxberger), díky níž se dočkáme určitého odlehčení.Hra o všechno vypadala velice slibně, jenže nakonec se z ní nevyklubala žádná svěží podívaná, jakou by příznivci žánru nepochybně ocenili. Žádný odpad to ale rozhodně také není. Spíše jde o lehce nadprůměrný snímek, který dává tušit, že si jím režisér Baran bo Odar splinil svůj sen. Ale nedošlo mu, že Atlanta je už v poslední době z mnoha filmů natolik profláklá, že nemůže suplovat za Las Vegas (k narušení pozornosti bohatě stačí ten jeden letecký záběr, jelikož jinak se většina odehrává v interiérech). Snad Den patriotů v případě Michelle Monaghan a celkem ostře sledovaný Baby Driver (byť režíroval Edgar Wright) v případě Jamieho Foxxe zanechají hlubší zážitek.
FOTO: cinema.de
