Bioscop
Kategorie: Kino
Recenze: Po strništi bos
Autor: Tomáš Kordík -
Ještě předtím, než začal Eda Souček chodit do Obecné školy, musel se s rodiči nuceně 
odstěhovat z Prahy na venkov do domu, který byl odkoupen za maminčino věno, ale obývají ho strýc a teta a babička s dědečkem. Krátce po příjezdu se seznámí s místní klukovskou partou, která má svůj vlastní bunkr-doupě a svá vlastní (přísná) pravidla, ale také mu bude důrazně doporučeno, aby se vyhýbal vlkovi, resp. panu Vlkovi, jelikož byl vyděděn za to, že vztáhnul ruku na svou matku! Pamatujme, že právě zuří druhá světová válka a to rozhodně není dobré období k prožívání dětsví. Nebo dospívání. Nebo mateřství. Nebo dospělosti. Nebo stáří. Nebo čehokoliv.
V případě minulých třech filmů (Obecná škola, Kolja, Vratné lahve) této tetralogie, která
vypráví příběh jednoho muže na pozadí dějinných událostí 20. století, psal pokaždé scénář Zdeněk Svěrák. Tentokrát je autrem knižní předlohy a podílel se na dialozích, nicméně jinak všechno přenechal synovi, což asi nebylo úplně dobře. A oslovení anglického dramaturga jménem Jack, který snad měl zajistit filmu větší šance v zahraničí, ale od Zdeňka Svěráka si vysloužil přezdívku Jack Rozparovač, rozhodně taky nepomohlo (o dramaturzích za ČT ani nemluvě). Nejen proto, že takhle je znát, že ona jedinečná laskavost a ty okamžiky, jimiž jsme se vždycky rádi nechali upřímně dojmout, jdou v první řadě za Zdeňkem. Na druhou stranu už kniha naznačovala, že tentokrát se zřejmě dočkáme něčeho jiného. A i kdyby ne, tak bylo jasné, že překonat Obecnou školu nebo oscarového Kolju bude neskutečně obtížné.
Tato novinka je opravdu jiná. V první řadě chce být lyrická, nikoliv epická, takže nemá smysl
se rozčilovat a bědovat nad tím, že se tu objevuje několik scén bez (hlubší) pointy. Ať už jde o babiččino vybírání červů, tatínkovo pobodání včelami, zmínka o tom, že si kluk nečistí boty, čekání na „zaběhnutého“ holuba a několik dalších. Větší problém představuje ten fakt, že se naprosto vytratil ten svěrákovský humor a nezaměnitelná poetika. Proto by asi bývalo nebylo od věci přeci jen vytvořit alespoň určitý rámec.
V této podobě tedy film bez širších souvislostí (výjimku tvoří akorát odpovědi na otázky „proč
musel dědeček prodat koně a kus hospodářství?“ a „není Vlk náhodou jen obětí dobových konvecí a předsudků?“) skládá a řadí za sebe střípky ze vzpomínek na dětství strávené v Protektorátu Čechy a Morava. To znamená, že Po strništi bos bude s velkou pravděpodobností více promlouvat k vrstevníkům Zdeňka Svěráka, než k dětem, které by se mohli naplno ztotožnit s malým Edou, jehož hraje kouzelný Alois Gréc, a s jeho kamarády.
Všichni si lámali hlavu nad tím, do jaké role Zdeňka Svěráka obsadit. Nakonec byla učitelka
změněna na ředitele, který skrývá svůj odpor k přítomnosti nacistů. Sice bychom byli ochuzeni o jeho povídání o rorýsech, patřících mezi svišťouny, kterým se snaží přehlušit z rozhlasu se linoucí přání k Hitlerovým narozeninám, ale troufám si tvrdit, že se měl objevit v jiné roli. Ideálně coby starý Eda Souček, který tyto střípky v rámcové scéně po otázce „a jaký bylo tvoje dětství, dědo?“ vypráví svým vnoučatům, přičemž by pak mohl kupříkladu učinit něco význačného/dojemného.
Začal by několika vzpomínkami bez té pointy, a pak by se třeba chytil nějaké, jaká by se dala
rozvinout do konkrétního příběhu, takže by mohl vzniknout určitý oblouk. A když už je řeč o rozvíjení, ve všech těch předchozích svěrákovských počinech bylo vždy precizní a hlavně uvěřitelné. Takže pokud by měl být tento snímek normálně epický, dost možná by Eda sundal boty a chodil Po strništi bos až v závěru, nikoliv hned po seznámení s „klucíma“. A když už je řeč o obloukách, existuje tu postava, jejíž se uzavře poměrně zvláštním a jakoby z kontextu vytrženým způsobem. To bude ovšem dáno tím, že se někdy stalo, že jednu postavu tvoří dva (nebo možná i více) reálné předobrazy.
K těm scénám bez pointy můžeme přidat ještě další druhy, které se však s tou první sortou (a
někdy i s dalšími) do jisté míry překrývají překrývají: jednak jde o potencionální konflikt (šikanátor Škaloud, spadnutí bomby nádrže, vykázání klukovníka z party, kradení cukru v cukrovaru, mluvení s Vlkem, …), jednak o snové výjevy (úprk před Němci, skrývání se před Němci, odtrhávání Vlka od matky, letecký benzín, …), jednak o scény, které mají být prostě jenom vtipné (řezání stromku v lese, pozbytí smyslu zákazu do doupěte, prolézání skrz branku, …). A vynechat nelze ani občasné pohlížení na osoby opačného pohlaví nebo ukázky statečnosti či laskavosti. Žádná Knoflíková válka, žádné Jdi a dívej se, žádný Bio Ráj se však nekoná.
Nenatáčelo se na film, což se podepsalo naštěstí jenom na scénách ve městě (nepočítaje úvodní
monumentální záběr na vlak na Železničním mostě v Praze), kde strávíme pouze nějakých pět minut. Nespokojený Eda tu prozradí, že tatínek poslouchá Londýn, a taky se setkáme se sousedem panem Chrástem, který neřekne jedinou souvislou větu a objeví se asi v pěti záběrech, ale přesto se o něm dozvíme prakticky všechno důležité. Ovšem po přestěhování získá Po strništi bos fakticky úžasnou atmosféru doby, kdy to na vesnicích ještě žilo skoro stejně jako ve městech!
Jde o film Jana Svěráka, takže není možné nezmínit kvalitní obsazení. Předně se ukázaly býti
zbytečné obavy, že fyzicky proměněný a odlišným projevem se prezentujcí Ondřej Vetchý s dost mladší Terezou Voříškovou nebudou tvořit uvěřitelný manželský pár. To byla velká úleva. Uvedené herečce to i v roli maminky nesmírně sluší a zahrála ji skvěle. Hynek Čermák a Petra Špalková tu nemají tolik prostoru, což platí i pro Jana Třísku v roli dědečka. A když, tak bývají trochu upozaděni, protože hlavním hrdinou je přece Eda. A Oldřich Kaiser? O jeho umění rovněž netřeba diskutovat. A ještě není od věci uvést, že při sledování Po strništi bos snad ani nikoho nenapadne, že někteří mají v dějově následující Obecné škole docela jiné role.
Po strništi bos asi nebude tím filmem, který by měl Oscarovi za Kolju zajistit bratříčka. Ani po technické stránce totiž není úplně nejpovedenější. Střih jest víceméně rutinní a kamera sice vytváří nádherné obrázky (jaké ještě více odvádějí pozornost od souvislé dějové linie), nicméně občas se pohybují snad až na hranici kýče. Ale pořád se nejedná o důvod, proč film hned zatracovat. Nemůže být pochyb, že Jan Svěrák to takhle natočit chtěl, takže se záměr podařilo realizovat. Pravdou zůstává, že kdyby se pracovalo s rozpočtem o cca deset milionů vyšším, mohlo vzniknout působivější dílo. I tak na něj určitě přijdou početné zástupy diváků a divaček. A kdo ví, třeba se pak skutečně ten Edův kříž (čepice) dostane zpět do módy.
FOTO: Bioscop
odstěhovat z Prahy na venkov do domu, který byl odkoupen za maminčino věno, ale obývají ho strýc a teta a babička s dědečkem. Krátce po příjezdu se seznámí s místní klukovskou partou, která má svůj vlastní bunkr-doupě a svá vlastní (přísná) pravidla, ale také mu bude důrazně doporučeno, aby se vyhýbal vlkovi, resp. panu Vlkovi, jelikož byl vyděděn za to, že vztáhnul ruku na svou matku! Pamatujme, že právě zuří druhá světová válka a to rozhodně není dobré období k prožívání dětsví. Nebo dospívání. Nebo mateřství. Nebo dospělosti. Nebo stáří. Nebo čehokoliv.V případě minulých třech filmů (Obecná škola, Kolja, Vratné lahve) této tetralogie, která
vypráví příběh jednoho muže na pozadí dějinných událostí 20. století, psal pokaždé scénář Zdeněk Svěrák. Tentokrát je autrem knižní předlohy a podílel se na dialozích, nicméně jinak všechno přenechal synovi, což asi nebylo úplně dobře. A oslovení anglického dramaturga jménem Jack, který snad měl zajistit filmu větší šance v zahraničí, ale od Zdeňka Svěráka si vysloužil přezdívku Jack Rozparovač, rozhodně taky nepomohlo (o dramaturzích za ČT ani nemluvě). Nejen proto, že takhle je znát, že ona jedinečná laskavost a ty okamžiky, jimiž jsme se vždycky rádi nechali upřímně dojmout, jdou v první řadě za Zdeňkem. Na druhou stranu už kniha naznačovala, že tentokrát se zřejmě dočkáme něčeho jiného. A i kdyby ne, tak bylo jasné, že překonat Obecnou školu nebo oscarového Kolju bude neskutečně obtížné.Tato novinka je opravdu jiná. V první řadě chce být lyrická, nikoliv epická, takže nemá smysl
se rozčilovat a bědovat nad tím, že se tu objevuje několik scén bez (hlubší) pointy. Ať už jde o babiččino vybírání červů, tatínkovo pobodání včelami, zmínka o tom, že si kluk nečistí boty, čekání na „zaběhnutého“ holuba a několik dalších. Větší problém představuje ten fakt, že se naprosto vytratil ten svěrákovský humor a nezaměnitelná poetika. Proto by asi bývalo nebylo od věci přeci jen vytvořit alespoň určitý rámec.V této podobě tedy film bez širších souvislostí (výjimku tvoří akorát odpovědi na otázky „proč
musel dědeček prodat koně a kus hospodářství?“ a „není Vlk náhodou jen obětí dobových konvecí a předsudků?“) skládá a řadí za sebe střípky ze vzpomínek na dětství strávené v Protektorátu Čechy a Morava. To znamená, že Po strništi bos bude s velkou pravděpodobností více promlouvat k vrstevníkům Zdeňka Svěráka, než k dětem, které by se mohli naplno ztotožnit s malým Edou, jehož hraje kouzelný Alois Gréc, a s jeho kamarády.Všichni si lámali hlavu nad tím, do jaké role Zdeňka Svěráka obsadit. Nakonec byla učitelka
změněna na ředitele, který skrývá svůj odpor k přítomnosti nacistů. Sice bychom byli ochuzeni o jeho povídání o rorýsech, patřících mezi svišťouny, kterým se snaží přehlušit z rozhlasu se linoucí přání k Hitlerovým narozeninám, ale troufám si tvrdit, že se měl objevit v jiné roli. Ideálně coby starý Eda Souček, který tyto střípky v rámcové scéně po otázce „a jaký bylo tvoje dětství, dědo?“ vypráví svým vnoučatům, přičemž by pak mohl kupříkladu učinit něco význačného/dojemného.Začal by několika vzpomínkami bez té pointy, a pak by se třeba chytil nějaké, jaká by se dala
rozvinout do konkrétního příběhu, takže by mohl vzniknout určitý oblouk. A když už je řeč o rozvíjení, ve všech těch předchozích svěrákovských počinech bylo vždy precizní a hlavně uvěřitelné. Takže pokud by měl být tento snímek normálně epický, dost možná by Eda sundal boty a chodil Po strništi bos až v závěru, nikoliv hned po seznámení s „klucíma“. A když už je řeč o obloukách, existuje tu postava, jejíž se uzavře poměrně zvláštním a jakoby z kontextu vytrženým způsobem. To bude ovšem dáno tím, že se někdy stalo, že jednu postavu tvoří dva (nebo možná i více) reálné předobrazy.K těm scénám bez pointy můžeme přidat ještě další druhy, které se však s tou první sortou (a
někdy i s dalšími) do jisté míry překrývají překrývají: jednak jde o potencionální konflikt (šikanátor Škaloud, spadnutí bomby nádrže, vykázání klukovníka z party, kradení cukru v cukrovaru, mluvení s Vlkem, …), jednak o snové výjevy (úprk před Němci, skrývání se před Němci, odtrhávání Vlka od matky, letecký benzín, …), jednak o scény, které mají být prostě jenom vtipné (řezání stromku v lese, pozbytí smyslu zákazu do doupěte, prolézání skrz branku, …). A vynechat nelze ani občasné pohlížení na osoby opačného pohlaví nebo ukázky statečnosti či laskavosti. Žádná Knoflíková válka, žádné Jdi a dívej se, žádný Bio Ráj se však nekoná.Nenatáčelo se na film, což se podepsalo naštěstí jenom na scénách ve městě (nepočítaje úvodní
monumentální záběr na vlak na Železničním mostě v Praze), kde strávíme pouze nějakých pět minut. Nespokojený Eda tu prozradí, že tatínek poslouchá Londýn, a taky se setkáme se sousedem panem Chrástem, který neřekne jedinou souvislou větu a objeví se asi v pěti záběrech, ale přesto se o něm dozvíme prakticky všechno důležité. Ovšem po přestěhování získá Po strništi bos fakticky úžasnou atmosféru doby, kdy to na vesnicích ještě žilo skoro stejně jako ve městech!Jde o film Jana Svěráka, takže není možné nezmínit kvalitní obsazení. Předně se ukázaly býti
zbytečné obavy, že fyzicky proměněný a odlišným projevem se prezentujcí Ondřej Vetchý s dost mladší Terezou Voříškovou nebudou tvořit uvěřitelný manželský pár. To byla velká úleva. Uvedené herečce to i v roli maminky nesmírně sluší a zahrála ji skvěle. Hynek Čermák a Petra Špalková tu nemají tolik prostoru, což platí i pro Jana Třísku v roli dědečka. A když, tak bývají trochu upozaděni, protože hlavním hrdinou je přece Eda. A Oldřich Kaiser? O jeho umění rovněž netřeba diskutovat. A ještě není od věci uvést, že při sledování Po strništi bos snad ani nikoho nenapadne, že někteří mají v dějově následující Obecné škole docela jiné role.Po strništi bos asi nebude tím filmem, který by měl Oscarovi za Kolju zajistit bratříčka. Ani po technické stránce totiž není úplně nejpovedenější. Střih jest víceméně rutinní a kamera sice vytváří nádherné obrázky (jaké ještě více odvádějí pozornost od souvislé dějové linie), nicméně občas se pohybují snad až na hranici kýče. Ale pořád se nejedná o důvod, proč film hned zatracovat. Nemůže být pochyb, že Jan Svěrák to takhle natočit chtěl, takže se záměr podařilo realizovat. Pravdou zůstává, že kdyby se pracovalo s rozpočtem o cca deset milionů vyšším, mohlo vzniknout působivější dílo. I tak na něj určitě přijdou početné zástupy diváků a divaček. A kdo ví, třeba se pak skutečně ten Edův kříž (čepice) dostane zpět do módy.
FOTO: Bioscop
