Recenze: Vesmír mezi námi

 

Astronaut Mark Watney na Marsu zkejsnul a následně si tam přes 900 solů sám hospodařil. Zato Gardner Elliot se tam jako vůbec první člověk přímo narodil, konkrétně v zóně zvané Východní Texas (díky čemuž se později vyhne větším posměškům). Protože co se stalo, po přednášce Nathaniela Shepherda (Gary Oldman) odletěla šestičlenná správná posádka kolonizovat Rudou planetu. Cestou Sarah Elliotová zjistila, že čeká mimino. Dost možná s týpkem, co bydlí v Kalifornii v luxusní rezidenci na pobřeží Tichého oceánu. Jenže co se nestalo – v náručí si pochovala své dítě, a pak pochovali ji, takže bude zapotřebí kvalitního PR, které radí všechno ututlat. Mise nemůže v ničem selhat!

Teď je Gardnerovi šestnáct roků a o jeho existenci ví dohromady asi tak dvacet lidí. Protože na Marsu panují naprosto jiné podmínky, nemá pro život na Zemi dostatečně vyvinuté důležité orgány, zvláště pak srdce. Přesto sní o tom, že se na Modrou planetu brzo podívá. Něco málo se už mohl dozvědět prostřednictvím filmu Nebe nad Berlínem a skype rozhovorů s holčinou, co si říká Tulsa a skoro na všechno a na všechny se dívá skrz prsty. S pomocí Kendry Wyndhamové se mu jeho přání brzo splní. Prodělá menší upgrade a podívá se na Zemi, kde ho však zase drží zavřeného, takže s vyhlídkami na to, že se potká se svým otcem, jsou mizivé. Leda že by utekl …

První člověk, co se narodí na Marsu? To je přece výborný nápad. A dokud se děj odehrává na čtvrté planetě od Slunce, vypadá to s Vesmírem mezi námi hodně dobře. Jenže by asi byl problém vymyslet originální zápletku, přičemž vzhledem k prostředí, které skýtá omezenější možnosti, by asi Peter Chelsom, jinak zodpovědný kupříkladu za miloučkou komedii Lásce na stopě s Kate Beckinsale, nebyl tím úplně nejvhodnějším režisérem, který by dokázal všechno podat dostatečně atraktivně. Na rozdíl kupříkladu právě od Ridleyho Scotta. Prozkoumat Mars by přitom určitě nebylo marné.

Jenže místo toho se Vesmír mezi námi promění v tuctovou romanci pro teenagerky, čemuž do značné míry odpovídá i charakter hlavního hrdiny. Ten je hodně emotivní a všechno prožívá. A hrozně moc chce něco, co nikdy neměl. Proč, když ho nikdo nešikanuje, nemusí platit složenky a může si s vozítkem po rudém povrchu vesele driftovat až do zblbnutí/bouračky? Nemá ani tušení, kolik lidí na Zemi by s ním okamžitě měnilo. Ale on prostě jako navedený chce čichat zplodiny, pocítit déšť a v neposlední řadě ochutnat tyčinku Mars.

Samozřejmě by také rád osobně poznal nějaké pohledné děvče v podobném věku, kterému by mohl sahat stehno a se kterým by mohl zažít všechny ty euforické věci, jaké chlapci s pohlednými děvčaty zažívají. Jenže Gardner je jiný a občas se chová jako ňouma, jelikož naráží na věci, které z té 220 milionů kilometrů vzdálené planety neznal. Potřebuje tedy, aby to děvče bylo nejen pohledné, ale zároveň mělo pochopení pro jeho žasnutí nad koněm nebo pro chování v Las Vegas. V Tulse takové děvče naštěstí našel. Asa Butterfield (Enderova hra) a Britt Robertson (Země zítřka) tvoří sympatickou dvojici, což filmu nesmírně pomohlo.

Tedy asi nemá vůbec smysl zabývat se tím, že děj se zřejmě odehrává někdy v roce 2018, přičemž v té době asi nikdo nebude chtít vyčlenit stamiliony dolarů na cestu na Mars, i když technologicky už lidstvo dosáhlo té úrovně, abychom v poklidu podnikli cestu tam a zase zpátky. Zároveň Vesmír mezi námi přivede k myšlence, že je o to větší škoda, že se nepokračovalo pouze na Marsu natolik dlouho, aby mohlo dojít k evoluci v tom smyslu, že by se lidé natolik přizpůsobili, že by mohli ven bez skafandru. Nicméně to by byl spíše námět pro televizní seriál.

Vesmír mezi námi je takhle lehce nadprůměrný a snesitelně naivní film, který jinak funguje jako ukázka toho, jak se dá zabít solidní námět. Naprosto nadšení z něj budou patrně pouze ti, kteří zcela ignorují všechnu korupci a nespravedlnost a válčení na světě a/nebo ti, kteří ještě věří na Ježíška. Ve druhé polovině začne přibývat vtipných momentů (až na šamana Neku, protože ten už je trochu přes čáru), takže ani tolik nevadí, že je film tak předvídatelný a v podstatě by se dal označit za variaci na Twilight a jemu podobné „věci“. Dospělí si na něm holt budou muset najít něco jiného. Mě osobně, kromě toho, co už bylo uvedeno, potěšila také účast Carly Gugino, jedné z mých deseti nejoblíbenějších hereček.

FOTO: cinema.de