Recenze: Bába z ledu

Už první scéna společného stolování výborně naexponuje postavy, přičemž vyvstává otázka, jestli si projdou nějakým vývojem, protože některé, resp. mnohé by to určitě potřebovaly. Matce Haně bude kolem šedesáti. Žije sama ve velkém domě, čehož jeden její syn (Marek Daniel) využívá ke skladování patrně ne-zcela-potřebných knih, které mu podle jeho teorie mají v budoucnu přinést nesmírné bohatství. To druhý syn (Václav Neužil) už bohatý je, nicméně charakterově se napůl snaží být člověkem na úrovni a napůl se jedná o takové přerostlé dítě.

Spolu s nimi chodí na baštu i manželky. Kateřina (Táňa Vilhelmová) se prezentuje jako hrozná kráva, zatímco Věra (Petra Špalková) si evidentně uvědomuje spoustu užitečných věci. Bohužel k sobě nikoho takového nemá. Není divu, že první jmenovaná má frackovitého synka, který na telefonu pořád hraje hloupé hry a po babičce hází tenisáky. Klučina však skrývá tajemství, že je ve škole šikanován (říkají mu „špinává p***“) při konfliktu s rodiči nám pak dochází, že je to vlastně chudák. Nemůžeme ho ale označit za Mary Poppins, která by ve finále dala všechno do pořádku.

Takovou osobou by teoreticky mohl být Broňa. Broňa totiž není „sráč“, jak by řekla Věra. Dokáže problémy řešit (tedy zjevně s výjimkou těch vyloženě palčivých), kamarádí se slepicí Adélou, která je zajímavá tím, že si myslí, že je člověk, a tak se straní ostatním svého druhu. Broňa též vlastní vlastní autobus, kterým jezdí s dalšími členy otužilecké komunity na zápasyvody. Kdo by snad nevěděl, otužilci jsou taková ta skupina lidí, co se i v lednu chodí koupat a plavat do Vltavy, přičemž ve studené vodě uplavou klidně kilometr, pokud se cestou nezačnou topit.

 

 

Možná vás teď trochu mrzí, že Jack Dawson nebyl takovým otužilcem. S největší pravděpodobností by se totiž dočkal příjezdu záchranných člunů. Ale zpět k Bábě z ledu, protože otužilci se obvykle ve filmech nevyskutují a musím říct, že tady je Bohdan Sláma představuje způsobem, který láká se jít teď v zimě taky smočit do řeky, rybníka nebo jezera (moře, pokud vím, stále zatím ještě nemáme, protože Míra Čech snad pořád kope …). Vztah Broni a Hany rozkvete natolik, že ona mu dodává energii k lepším výkonům, on ji zasvětí do koupání a dokonce budeme svědky i jejich postelové scény, která je natočena velmi střídmě a nejen za ni zaslouží Pavel Nový a Zuzana Kronerová poklonu!

Jejich vztah však zároveň vnáší disharmonii do rodiny, kde se sobečtí synové jen složitě smiřují se změnou, resp. se změnami. Režisér a scenárista Bohdan Sláma už ve svých předchozích filmech přivedl vcelku originální postavy a zároveň poutavě a realisticky zobrazuje mezilidské vztahy, nejen v rámci rodiny. Díky jeho režijnímu vedení není problém uvěřit, že by postavy byly skutečně schopné udělat věci, jaké se normálně nedělají (viz kupříkladu telefon vymáchaný v hajzlíku). U nás není mnoho tvůrců, kteří by tohle dokázali a k tomu přidali mimořádnou řemeslnou stránku, která nemůže nepotěšit! Takže už jenom proto stojí Bába z ledu určitě za zhlédnutí.

Bába z ledu se současně opět odlišuje i tím, že u filmů Bohdana Slámy nevíte, jak dopadnou. U velké většiny bijáků se ještě během expozice dozvídáme, o co postavám jde a k čemu směřují svou snahu. Tady to neplatí, což se dá označit za další velké plus. A na to, že autor v bonusovém dvaadvacetiminutovém komentáři mimo jiné tvrdí, že scénář ušil celkem rychle, se mu podařilo do něj vnést věci a témata, která rozhodně přinutí ke hlubšímu zamyšlení. S dramaty Divoké včely a Štěstí – jinak též velice povedenými – vyvstávala lehčí potíž akorát s tím, že vlastně nekončí, ale přestávají. Bába z ledu sice nabízí jakýsi uzavřený oblouk, ale … (uvidíte po zhlédnutí). Ceny české filmové kritiky a České lvy ji ovšem beztak právem neminou. Otázka zní, jestli má šanci výrazněji uspět i u toho mezinárodního obecenstva.

FOTO: Falcon