Bohemia Motion Pictures
Kategorie: Kino
Recenze: S láskou Vincent
Autor: Tomáš Kordík -
Jenom aby nedošlo k omylu – nejedná se Vincenta Vegu, ale Vincenta Van Gogha, známého 
holandského malíře. Rok po jeho úmrtí (1890) je pošťákův syn Armand Roulin požádán, aby osobně odvezl poslední Van Goghův dopis jeho bratrovi Theovi, protože všechny ostatní možnosti selhaly. Jenže se dozvídá, že i Theo je mrtev. Dopis tedy musí dostat jeho vdova. Když se Armand v té obci na severu Francie porozhlédne, přestane mu umělcova smrt dávat smysl. Proč by se střílel jenom do břicha, kdyby se chtěl zabít? Proč by jen pár týdnu předtím psal, že je naprosto v cajku? I rozhodne se, že celé záležitosti přijde na kloub …
Nejprve si trochu popišme tu unikátní techniku, jakou toto dílo vzniklo. Jedná se v podstatě o
rotoskopii, ale tentokrát více než 120 umělců okénko po okénku (dohromady jich bylo přes 66 000) překreslovalo záběry tak, aby co nejvíce připomínaly olejomalebné kresby Vincenta Van Gogha. Všechno předtím také normálně předehráli herci, takže kupříkladu v postavě Marguerite jde krásně rozpoznat Saoirse Ronan, čerstvou držitelku Zlatého glóbu. Celkový výsledek je rozhodně mnohem působivější, než v případě Aloise Nebela, Temného obrazu a dokonce i Valčíku s Bašírem.
Jediný zásadnější problém spočívá v tom, že ve snaze o co největší realističnost v reakci na
prostředí, ve kterém se zrovna daná scéna odehrává, někdy obraz nepříjemně světélkuje/bliká a oči celkem dostávají zabrat. Naštěstí takových momentů není ve filmu moc. A rozhodně neubírají té magické dobové (!) atmosféře. Ať už jsme na ulici, nebo venku na louce, nebo v tom konkrétním pokoji, nebo v hostinci, nebo v domku u Marguerite, vizuální stránka v kombinaci se zvukovou složkou (nejen ta precizní angličtina, jakou postavy mluví) včetně hudby od Clinta Mansella prostě nepřestává fascinovat.
Až to mnohdy odvádí pozornost od obsahové složky, což může být záludné, jelikož S láskou Vincent je vlastně detektivka, ve které se vyskytuje vícero postav, které jsou často nějakým
způsobem spřízněné. Navíc se ve flashbackách s de facto železnou pravidelností vracíme do minulosti (vyvedeno černobíle), abychom odhalili další důležité informace, které možná povedou k rozuzlení celého Van Goghova případu. Takže film mnohdy vyžaduje, abychom nejlépe ani nemrkli, což je ovšem v rozporu s výše uvedeným.
S láskou Vincent je film, který díky své unikátnosti určitě stojí za zhlédnutí. Ve většině multikin ho sice hrát nebudou, nicméně pokud jste z Prahy, kupříkladu v Lucerně budete mít dostatek příležitostí. Je nesmírně znát, že tvůrci podnikli zevrubné průzkumy daného tématu, a proto jistě neuškodí, pokud o životě a díle Vincenta Van Gogha budete vědět více. Film na něj nahlíží z části jako na pološílence, který se nedokázal vyrovnat se svou genialitou, a z části jako na citlivého chudáka, který proto zůstal svým okolím nepochopen (vždyť za svého života prodal jeden jediný obraz!). Takže ano, stejnou rotoskopickou metodou vyvedený počin o Pablu Picassovi nebo Salvadoru Dalím by byl zřejmě ještě působivější a vzhledem k jejich stylu i „nadupanější“ a psychedeličtější, avšak to jasně znatelné zaujetí, nadšení pro tento projekt a radost z jeho tvorby, jakou autoři měli, prostě nelze neocenit.
FOTO: Bohemia Motion Pictures
holandského malíře. Rok po jeho úmrtí (1890) je pošťákův syn Armand Roulin požádán, aby osobně odvezl poslední Van Goghův dopis jeho bratrovi Theovi, protože všechny ostatní možnosti selhaly. Jenže se dozvídá, že i Theo je mrtev. Dopis tedy musí dostat jeho vdova. Když se Armand v té obci na severu Francie porozhlédne, přestane mu umělcova smrt dávat smysl. Proč by se střílel jenom do břicha, kdyby se chtěl zabít? Proč by jen pár týdnu předtím psal, že je naprosto v cajku? I rozhodne se, že celé záležitosti přijde na kloub …Nejprve si trochu popišme tu unikátní techniku, jakou toto dílo vzniklo. Jedná se v podstatě o
rotoskopii, ale tentokrát více než 120 umělců okénko po okénku (dohromady jich bylo přes 66 000) překreslovalo záběry tak, aby co nejvíce připomínaly olejomalebné kresby Vincenta Van Gogha. Všechno předtím také normálně předehráli herci, takže kupříkladu v postavě Marguerite jde krásně rozpoznat Saoirse Ronan, čerstvou držitelku Zlatého glóbu. Celkový výsledek je rozhodně mnohem působivější, než v případě Aloise Nebela, Temného obrazu a dokonce i Valčíku s Bašírem.Jediný zásadnější problém spočívá v tom, že ve snaze o co největší realističnost v reakci na
prostředí, ve kterém se zrovna daná scéna odehrává, někdy obraz nepříjemně světélkuje/bliká a oči celkem dostávají zabrat. Naštěstí takových momentů není ve filmu moc. A rozhodně neubírají té magické dobové (!) atmosféře. Ať už jsme na ulici, nebo venku na louce, nebo v tom konkrétním pokoji, nebo v hostinci, nebo v domku u Marguerite, vizuální stránka v kombinaci se zvukovou složkou (nejen ta precizní angličtina, jakou postavy mluví) včetně hudby od Clinta Mansella prostě nepřestává fascinovat.Až to mnohdy odvádí pozornost od obsahové složky, což může být záludné, jelikož S láskou Vincent je vlastně detektivka, ve které se vyskytuje vícero postav, které jsou často nějakým
způsobem spřízněné. Navíc se ve flashbackách s de facto železnou pravidelností vracíme do minulosti (vyvedeno černobíle), abychom odhalili další důležité informace, které možná povedou k rozuzlení celého Van Goghova případu. Takže film mnohdy vyžaduje, abychom nejlépe ani nemrkli, což je ovšem v rozporu s výše uvedeným.S láskou Vincent je film, který díky své unikátnosti určitě stojí za zhlédnutí. Ve většině multikin ho sice hrát nebudou, nicméně pokud jste z Prahy, kupříkladu v Lucerně budete mít dostatek příležitostí. Je nesmírně znát, že tvůrci podnikli zevrubné průzkumy daného tématu, a proto jistě neuškodí, pokud o životě a díle Vincenta Van Gogha budete vědět více. Film na něj nahlíží z části jako na pološílence, který se nedokázal vyrovnat se svou genialitou, a z části jako na citlivého chudáka, který proto zůstal svým okolím nepochopen (vždyť za svého života prodal jeden jediný obraz!). Takže ano, stejnou rotoskopickou metodou vyvedený počin o Pablu Picassovi nebo Salvadoru Dalím by byl zřejmě ještě působivější a vzhledem k jejich stylu i „nadupanější“ a psychedeličtější, avšak to jasně znatelné zaujetí, nadšení pro tento projekt a radost z jeho tvorby, jakou autoři měli, prostě nelze neocenit.
FOTO: Bohemia Motion Pictures
