Kategorie: Kino
Recenze: Winchester: Sídlo démonů
Autor: Tomáš Kordík -
Sedm poschodí, 500 spletitých pokojů vyzdobených symboly, šiframi a všudypřítomným číslem 13. Bludiště zmatečných chodeb. Schody vedoucí nikam. Zpětná schodiště, která končí 
tam, kde začínají. Dveře, které se otevírají do zdí. Deset tisíc oken, z nichž některá se otevírají do podlah. Sedmačtyřicet krbů, z nichž mnoho nemohlo být nikdy použito. Dva tisíce dveří, kukátek, lomenic, věžiček. Společenská místnost ve Věži čarodějnice, o které věděla jedna jediná osoba. Okna s tajemnými citáty z téměř nehraných Shakespearových her ... Také vás tolik láká se někdy do Winchesterovic baráku zaletět podívat?!?
Sarah Winchesterová byla vdova po zakladateli zbrojního impéria. Opakovací pušky sprovodily
z tohoto světa tisíce lidí, jejichž duše nenaleznou klidu, dokud se nepomstí. Alespoň tak si to Sarah přebrala. Sama chodila v černém po domě, který bez přestávky přestavovala nějakých osmatřicet roků. Zdědila totiž obrovský balík a zbraně jí tehdy na začátku minulého století přinášely výdělek okolo 1 000 dolarů denně (v přepočtu na současnost by se jednalo cca o 26 000 dolarů). Mohla si tedy dovolit pouze naslouchat a stavět. Premisa pro výživný hororový zážitek, který se zadře pod kůži, byla více než slušná.
Tím spíše, že se vracíme do roku 1906. Sarah (Helen Mirren) prožila tragédii a především kvůli
jejímu stavění bez hlavy a paty ji chtěli další členové vyšachovat z vedení společnosti. Na základě toho měl dorazit do San José doktor, aby napsal posudek o její duševní (ne)příčetnosti. Sama si vybrala Erika Price (shoda jmen čistě náhodná?), jenž přitom užíval omamné látky, aby mu pomohly vypořádat se s tím, že se jeho lehce labilní manželka sejmula … shodou okolností winchesterovskou puškou! Po příjezdu do sídla se pak brzy začaly dít věci, které přinášejí spoustu pochybností …
POZOR NA MOŽNÉ SPOILERY VE ZBÝVAJÍCÍCH ODSTAVCÍCH!
Jednak pro postavy samotné, které vidí a zažívají nadpřirozené věci, a jednak pro diváky,
kterým může připadat, že to s tím nadpřirozenem možná nebude tak horké. Na základě některých indicií (včetně zmínky o zemětřesení) lze totiž usuzovat, že Winchester: Sídlo démonů ve skutečnosti není hororová duchařina, nýbrž psychologické drama, které se vlivem pozoruhodné souhry okolností jeví býti hororovou duchařinou. To by vysvětlovalo, proč bratři Spierigové psali scénář celé dva roky. Ty dvě nejdůležitější postavy se vzpamatovávají ze ztráty, jedna frčí na drogách, což v kombinaci s tím, co o sídle slyšela, zvyšuje její sugestibilitu.
Pokud by všechno mělo být myšleno jako pouhé halucinace dvou osob, které se z nedávno
prožitých událostí lehce pomátly na rozumu, byl by Winchester: Sídlo démonů geniální majstrštyk. Dost možná paradoxně i proto, že by vzhledem k nejednoznačnému vyprávění stejně zůstal tento záměr mnohými nepochopen. Jako filmy Davida Lynche, o nichž mnozí prohlašují, že jim sice úplně nerozumí, ale přesto jim připadají skvělé. Spierigové v minulosti zaujali upírským Svítáním i naléhavou „sci-fi“ Predestination. Tentokrát ale svou pověst osobitých tvůrců úplně nepotvrdili.
Připusťme si, že onen psychologický podtext tohoto počinu je v první řadě zbožné přání. A ta hororová linka funguje pramálo, přestože ve Winchester: Sídle démonů díky okolnostem a
prostředí, ve kterém se odehrává, vlastně automaticky odpadá ta možnost, že by se postavy musely chovat jako idioti, aby se mohlo stát něco strašidelného (několikrát vzpomínaný nešvar současných hororů). Základních problémů máme několik. Vedle poměrně nízké přístupnosti nejde nezmínit lekačky, které fungují jen v prvním případě (pokud jste ovšem předtím neviděli trailer). Dále víme, že hrozí, že jeden duch ovládne všechny ostatní – a stane se jím nevýrazný klučina, namísto kupříkladu zlověstně vyhlížejícího indiána. Posedlý chlapec zůstává posedlý poněkud decentně. Finále pak působí víceméně jako mezihra, která by se nepochybně famózně vyjímala někde uprostřed filmu. A když nejlepší scénou v hororu je ta, která v první řadě potěší příznivce (akčních) westernů, tak to prostě není dobré vysvědčení.
Winchester: Sídlo démonů přináší podívanou, na které bude zřejmě s menší porcí nadsázky nejstrašidelnější závěrečná fotografie skutečné Sarah Winchesterové. To vede k myšlence, že by bývalo nemuselo být od věci postavit koncept tak, že by třeba ještě během expozice zemřela a ve zbytku filmu bychom sledovali, jak s ní duchové zastřelených zacházejí v záhrobí. Nedojde ani na žádný twist typu Sarah je duch, Eric Price (Jason Clarke) je duch, nebo úplně všichni jsou duchové. Winchester: Sídlo démonů vypadá vizuálně velmi líbivě. Ale co je to platné, když se ve výsledku prezentuje spíše jako pohádka pro náctileté? Velká škoda, protože takhle jde o jasnou ukázku toho, jak to dopadá, když se zazdí slibný námět.
FOTO: Bontonfilm
tam, kde začínají. Dveře, které se otevírají do zdí. Deset tisíc oken, z nichž některá se otevírají do podlah. Sedmačtyřicet krbů, z nichž mnoho nemohlo být nikdy použito. Dva tisíce dveří, kukátek, lomenic, věžiček. Společenská místnost ve Věži čarodějnice, o které věděla jedna jediná osoba. Okna s tajemnými citáty z téměř nehraných Shakespearových her ... Také vás tolik láká se někdy do Winchesterovic baráku zaletět podívat?!?Sarah Winchesterová byla vdova po zakladateli zbrojního impéria. Opakovací pušky sprovodily
z tohoto světa tisíce lidí, jejichž duše nenaleznou klidu, dokud se nepomstí. Alespoň tak si to Sarah přebrala. Sama chodila v černém po domě, který bez přestávky přestavovala nějakých osmatřicet roků. Zdědila totiž obrovský balík a zbraně jí tehdy na začátku minulého století přinášely výdělek okolo 1 000 dolarů denně (v přepočtu na současnost by se jednalo cca o 26 000 dolarů). Mohla si tedy dovolit pouze naslouchat a stavět. Premisa pro výživný hororový zážitek, který se zadře pod kůži, byla více než slušná.Tím spíše, že se vracíme do roku 1906. Sarah (Helen Mirren) prožila tragédii a především kvůli
jejímu stavění bez hlavy a paty ji chtěli další členové vyšachovat z vedení společnosti. Na základě toho měl dorazit do San José doktor, aby napsal posudek o její duševní (ne)příčetnosti. Sama si vybrala Erika Price (shoda jmen čistě náhodná?), jenž přitom užíval omamné látky, aby mu pomohly vypořádat se s tím, že se jeho lehce labilní manželka sejmula … shodou okolností winchesterovskou puškou! Po příjezdu do sídla se pak brzy začaly dít věci, které přinášejí spoustu pochybností …POZOR NA MOŽNÉ SPOILERY VE ZBÝVAJÍCÍCH ODSTAVCÍCH!
Jednak pro postavy samotné, které vidí a zažívají nadpřirozené věci, a jednak pro diváky,
kterým může připadat, že to s tím nadpřirozenem možná nebude tak horké. Na základě některých indicií (včetně zmínky o zemětřesení) lze totiž usuzovat, že Winchester: Sídlo démonů ve skutečnosti není hororová duchařina, nýbrž psychologické drama, které se vlivem pozoruhodné souhry okolností jeví býti hororovou duchařinou. To by vysvětlovalo, proč bratři Spierigové psali scénář celé dva roky. Ty dvě nejdůležitější postavy se vzpamatovávají ze ztráty, jedna frčí na drogách, což v kombinaci s tím, co o sídle slyšela, zvyšuje její sugestibilitu.Pokud by všechno mělo být myšleno jako pouhé halucinace dvou osob, které se z nedávno
prožitých událostí lehce pomátly na rozumu, byl by Winchester: Sídlo démonů geniální majstrštyk. Dost možná paradoxně i proto, že by vzhledem k nejednoznačnému vyprávění stejně zůstal tento záměr mnohými nepochopen. Jako filmy Davida Lynche, o nichž mnozí prohlašují, že jim sice úplně nerozumí, ale přesto jim připadají skvělé. Spierigové v minulosti zaujali upírským Svítáním i naléhavou „sci-fi“ Predestination. Tentokrát ale svou pověst osobitých tvůrců úplně nepotvrdili.Připusťme si, že onen psychologický podtext tohoto počinu je v první řadě zbožné přání. A ta hororová linka funguje pramálo, přestože ve Winchester: Sídle démonů díky okolnostem a
prostředí, ve kterém se odehrává, vlastně automaticky odpadá ta možnost, že by se postavy musely chovat jako idioti, aby se mohlo stát něco strašidelného (několikrát vzpomínaný nešvar současných hororů). Základních problémů máme několik. Vedle poměrně nízké přístupnosti nejde nezmínit lekačky, které fungují jen v prvním případě (pokud jste ovšem předtím neviděli trailer). Dále víme, že hrozí, že jeden duch ovládne všechny ostatní – a stane se jím nevýrazný klučina, namísto kupříkladu zlověstně vyhlížejícího indiána. Posedlý chlapec zůstává posedlý poněkud decentně. Finále pak působí víceméně jako mezihra, která by se nepochybně famózně vyjímala někde uprostřed filmu. A když nejlepší scénou v hororu je ta, která v první řadě potěší příznivce (akčních) westernů, tak to prostě není dobré vysvědčení.Winchester: Sídlo démonů přináší podívanou, na které bude zřejmě s menší porcí nadsázky nejstrašidelnější závěrečná fotografie skutečné Sarah Winchesterové. To vede k myšlence, že by bývalo nemuselo být od věci postavit koncept tak, že by třeba ještě během expozice zemřela a ve zbytku filmu bychom sledovali, jak s ní duchové zastřelených zacházejí v záhrobí. Nedojde ani na žádný twist typu Sarah je duch, Eric Price (Jason Clarke) je duch, nebo úplně všichni jsou duchové. Winchester: Sídlo démonů vypadá vizuálně velmi líbivě. Ale co je to platné, když se ve výsledku prezentuje spíše jako pohádka pro náctileté? Velká škoda, protože takhle jde o jasnou ukázku toho, jak to dopadá, když se zazdí slibný námět.
FOTO: Bontonfilm
