Kategorie: Kino
Recenze: Foxtrot
Autor: Tomáš Kordík -
Jenom si představte tu situaci: bydlíte v Tel Avivu a patříte k těm nejbohatším ve městě. Máte 
tedy bezpochyby kontakty na těch správných místech. Váš syn je voják a hlídá spolu s dalšími třemi kamarády opuštěný přechod uprostřed ničeho. Sem tam tu projede auto, občas projde nějaký ten toulavý velbloud. Na první pohled to může vypadat ještě beznadějněji, než dělat policajta na anglickém venkově nebo možná provozovat Hospodu Na mýtince. Ovšem i tady dochází k věcem a jevům, před kterými se prostě asi nedá uniknout.
Jednoho dne u vás zazvoní zvonek. Manželka jde otevřít, a když vidí lidi ve vojenské uniformě,
okamžitě se zhroutí. S manželem se záhy dozvídají, že jejich syn, jejich jediný syn je mrtev. O situaci se dozvídá i babička, která vypadá skoro úplně jako Judi Dench, a také dcera, jež tedy zůstává vaším jediným potomkem. Zármutek a beznaděj ukrojí ze stopáže cca 30 minut, přičemž tady nám to časově trochu hapruje, jelikož téměř všechny události, které jsme dosud viděli, se měly odehrát v rozmezí několika málo hodin. Synovo tělo jaksi není k dispozici a armádní činitelé poněkud mlží. Najednou přichází zpráva, že došlo ke strašlivému omylu a že váš syn pořád žije!
Co v takový moment uděláte? Foxtrot se od tohoto momentu mohl odvíjet nejrůznějšími
způsoby. Mohli jsme sledovat justiční drama naštvaných rodičů, s jejichž city si vojáci tak nepěkně pohráli. Mohli jsme sledovat komedii o utužování rodinných vztahů po synově návratu domů. Eventuálně jsme klidně mohli sledovat, kterak musí jít všechno stranou kvůli příletu mimozemšťanů, ale létající talíř se taky nad Izraelí neobjevil. Takže v retrospektivě sledujeme, co že se na té opuštěné stanici vlastně událo a jaké to mělo pro rodinu následky ještě nějaký ten měsíc poté.
Režisér Samuel Maoz mě Foxtrotem výrazně navnadil, abych se podíval na jeho prvotinu Libanon. Tuto novinku, která byla a v rámci regionálních ozvěn ještě bude uvedena na
Febiofestu, sesbírala hned osm izraelských Oscarů a zabodovala i na festivalu v Benátkách, vypráví v pomalejším tempu, ale jakmile se něco stane, zíráme na plátno v němém úžasu, zarytí do sedačky (platí taky pro taneční scénu). A hlavou se honí témata jako osudovost, význam náhod, Murphyho zákony a fakt, že lidský život sestává z detailních drobností. Ve smyslu co by kdyby. Co by se stalo, kdybych nešel do kina a nepotkal tam tuhle slečnu? Co by se stalo, kdyby mi před nosem neujela právě tahle souprava metra? Co by se stalo, kdyby indiáni u Little Bighornu prohráli a Hitler vyhrál válku?
Ono když se to všechno zasadí do širších souvislostí, tak i hlídání opuštěného checkpointu má
svou důležitost a nese s sebou zodpovědnost, takže musíte holt případně snášet i fakt, že se vaše obytná buňka propadá do podmáčené země. Situace na Blízkém východě už dlouho nebyla úplně klidná a vy si nemůžete dovolit pustit někoho dál bez důkladnější prověrky. Co kdyby pak vyhodil do luftu nějakou kultovní památku? Když se nad tím zamyslíme, tak stát Izrael byl založen na dosti nepraktickém místě. Ale kdyby byl založen třeba na území dnešního Finska, možná by film jako Foxtrot nikdy ani nevzniknul.
Foxtrot je vlastně opravdu odvážný počin, který v některých zemích asi právem považují za kontroverzní. Zřejmě hlavně proto, že je pravdivý i pravděpodobný. Vyprávění ve více časových rovinách je pro něj naprosto klíčkové, tak jako civilní herectví všech zúčastněných, včetně Sarah Adler. Ač byl, je a patrně i dále bude k vidění na některých festivalech, rozhodně se o něm nedá tvrdit, že by byl přímo festivalový. Nepatří k těm filmům, které by nekončily, nýbrž přestávaly. Naopak právě závěrečná scéna pošle diváky do kolen. Tyhle kvality prostě nelze neocenit.
FOTO: Aerofilms
tedy bezpochyby kontakty na těch správných místech. Váš syn je voják a hlídá spolu s dalšími třemi kamarády opuštěný přechod uprostřed ničeho. Sem tam tu projede auto, občas projde nějaký ten toulavý velbloud. Na první pohled to může vypadat ještě beznadějněji, než dělat policajta na anglickém venkově nebo možná provozovat Hospodu Na mýtince. Ovšem i tady dochází k věcem a jevům, před kterými se prostě asi nedá uniknout.Jednoho dne u vás zazvoní zvonek. Manželka jde otevřít, a když vidí lidi ve vojenské uniformě,
okamžitě se zhroutí. S manželem se záhy dozvídají, že jejich syn, jejich jediný syn je mrtev. O situaci se dozvídá i babička, která vypadá skoro úplně jako Judi Dench, a také dcera, jež tedy zůstává vaším jediným potomkem. Zármutek a beznaděj ukrojí ze stopáže cca 30 minut, přičemž tady nám to časově trochu hapruje, jelikož téměř všechny události, které jsme dosud viděli, se měly odehrát v rozmezí několika málo hodin. Synovo tělo jaksi není k dispozici a armádní činitelé poněkud mlží. Najednou přichází zpráva, že došlo ke strašlivému omylu a že váš syn pořád žije!Co v takový moment uděláte? Foxtrot se od tohoto momentu mohl odvíjet nejrůznějšími
způsoby. Mohli jsme sledovat justiční drama naštvaných rodičů, s jejichž city si vojáci tak nepěkně pohráli. Mohli jsme sledovat komedii o utužování rodinných vztahů po synově návratu domů. Eventuálně jsme klidně mohli sledovat, kterak musí jít všechno stranou kvůli příletu mimozemšťanů, ale létající talíř se taky nad Izraelí neobjevil. Takže v retrospektivě sledujeme, co že se na té opuštěné stanici vlastně událo a jaké to mělo pro rodinu následky ještě nějaký ten měsíc poté.Režisér Samuel Maoz mě Foxtrotem výrazně navnadil, abych se podíval na jeho prvotinu Libanon. Tuto novinku, která byla a v rámci regionálních ozvěn ještě bude uvedena na
Febiofestu, sesbírala hned osm izraelských Oscarů a zabodovala i na festivalu v Benátkách, vypráví v pomalejším tempu, ale jakmile se něco stane, zíráme na plátno v němém úžasu, zarytí do sedačky (platí taky pro taneční scénu). A hlavou se honí témata jako osudovost, význam náhod, Murphyho zákony a fakt, že lidský život sestává z detailních drobností. Ve smyslu co by kdyby. Co by se stalo, kdybych nešel do kina a nepotkal tam tuhle slečnu? Co by se stalo, kdyby mi před nosem neujela právě tahle souprava metra? Co by se stalo, kdyby indiáni u Little Bighornu prohráli a Hitler vyhrál válku?Ono když se to všechno zasadí do širších souvislostí, tak i hlídání opuštěného checkpointu má
svou důležitost a nese s sebou zodpovědnost, takže musíte holt případně snášet i fakt, že se vaše obytná buňka propadá do podmáčené země. Situace na Blízkém východě už dlouho nebyla úplně klidná a vy si nemůžete dovolit pustit někoho dál bez důkladnější prověrky. Co kdyby pak vyhodil do luftu nějakou kultovní památku? Když se nad tím zamyslíme, tak stát Izrael byl založen na dosti nepraktickém místě. Ale kdyby byl založen třeba na území dnešního Finska, možná by film jako Foxtrot nikdy ani nevzniknul.Foxtrot je vlastně opravdu odvážný počin, který v některých zemích asi právem považují za kontroverzní. Zřejmě hlavně proto, že je pravdivý i pravděpodobný. Vyprávění ve více časových rovinách je pro něj naprosto klíčkové, tak jako civilní herectví všech zúčastněných, včetně Sarah Adler. Ač byl, je a patrně i dále bude k vidění na některých festivalech, rozhodně se o něm nedá tvrdit, že by byl přímo festivalový. Nepatří k těm filmům, které by nekončily, nýbrž přestávaly. Naopak právě závěrečná scéna pošle diváky do kolen. Tyhle kvality prostě nelze neocenit.
FOTO: Aerofilms
