Speciál: O knize Češi znovu dobývají vesmír

Tentokrát na to půjdeme trochu jinak. Lehce pod vlivem dramat jako Skrytá čísla, Apollo 13, Správná posádka nebo Kozoroh jedna se zkusíme zaměřit na ty kapitoly, podle kterých by se klidně dal natočit celovečerní film. První československá družice Magion 1, laser na vozítku Curiosity, které už skoro šest roků mapuje povrch Rudé planety, technologie na modulech směřujících ke Slunci a k Jupiteru, lepidla, která nepovolí ani ve vakuu, bezpilotní zařízení, která najdou, znehybní a případně také hneškodní hrozbu, software i hardware pro palubní počítače, využití nanotechnologií (nikoli jenom ve smyslu útoku na Eiffelovu věž á la G. I. Joe), podílení se na chodu vesmírných dalekohledů a ISS, eventuálně snaha o zapojení vesmírných technologií do běžného života …

… To všechno je samozřejmě naprosto úchvatné! V České republice existuje několik firem, které mají v Evropě i ve světě díky složitým náročným zakázkám pro ESA (Evropská kosmická agentura) i NASA (National Aeronautics and Space Administration) velice slušné jméno. Nicméně uvedené příběhy by byly asi vhodnější pro ryze dokumentární nebo krátkometrážní projekty. Kniha Češi znovu dobývají vesmír poskytuje rovněž ucelenější biografie či významné životní události několika pozoruhodných osobností, jejichž počínání si přímo říká o zfilmování.

 

 

Než k nim přistoupíme, uveďme si dvě čestné zmínky, o kterých se lze v knize dočíst. Jednu představuje Novosvětská symfonie od Antonína Dvořáka, která se do vesmíru podívala už v roce 1965 během letu Gemini 7, nicméně je známo, že astronaut Neil Armstrong se do této brilantní skladby zaposlouchal nedlouho předtím, než jako první člověk v historii otisknul stopu na Měsíci. Dílo českého skladatele si v USA tolik oblíbili, že musel kupříkladu už během úvodního koncertu v Carnegie Hall vystoupit na pódium, aby si vyslechnul ovace nadšeného publika. Druhou čestnou zmínkou budou hodinky značky Bulova, kterou založil stejnojmenný český emigrant a které zřejmě patřil úplně první rádiový i televizní reklamní spot! Do vesmíru při misi na měsíc v roce 1971 je bez vědomí NASA propašoval David Scott, velitel Apolla 15.

A když je řeč o tomto vesmírném programu, musí se dodat, že čítal dohromady 17 misí (o té osmnácté se až do této premiéry nemluvilo), během kterých se dvanáct lidí prošlo po Měsíci, stál nějakých pětadvacet miliard dolarů a byl pojmenován po Apollo Součkovi, jehož otec Matěj opustil ve 2. polovině 19. století Ovčáry, aby se vydal za americkým snem. Záliby v antických bájích si nelze nevšimnout ani v případě jmen dalších jeho potomků. Byl to právě starší syn Zeus, který prosadil, že program ponese bratrovo jméno. Jelikož bojoval ve třech válkách, jako první doletěl s otevřeným kokpitem hydroplánu do stratosféry a svými poznatky výrazně přispěl do vědeckého výzkumu.

Nabízí se také cesta Johna Blahy, jenž strávil mimo planetu Zemi celkem 162 dnů. Nebo Vladimíra Remka, pochopitelně. Ovšem ještě pozoruhodnější by zřejmě bylo zfilmování čtyř jiných lidí s výjimečnými schopnostmi. Respektive možná tří, protože o letos devadesátiletém Jimu Lovellovi vypráví právě snímek Rona Howarda s názvem Apollo 13, ve kterém vypadal jako Tom Hanks. Astronautova rodina má kořeny na Plzeňsku, takže nepřekvapí, že tehdy, když na palubě začali hlásit do Houstonu, že „mají problém“, jim bylo povoleno eventuálně nouzově přistát na území Československa. Nakonec doletěli dál, než kdokoli před nimi i po nich. Po povrchu tělesa, které obíhá kolem Země, se však Jim Lovell nikdy neprošel.

Kniha nabízí kompletní výčet všech astronautů v programu, takže nechybí ani Eugene Cernan – k dnešnímu dni poslední člověk, který stál na Měsíci. Všichni vědí, co řekl Armstrong. Ale jakými slovy se s objektem, na jehož odvrácené straně jsme už na plátně viděli nacisty či Transformery, loučil tenhle syn Rozálie Cihlářové z Borovan na Táborsku? Když domů doputovaly fotky, na kterých v měsíční krajině řídí lunární rover, byl za hrdinu. Už předtím si ale zažil svoje na palubě kosmické lodi při letu Gemini, kde reálně hrozilo, že odletí do vesmíru jako George Clooney v Gravitaci, k nelibosti Sandry Bullock. Tuto pasáž popisuje autor knihy Kamil Miketa přesně tak, aby odpovídala skutečnosti, tedy dramaticky a napínavě.

 

 

V této publikaci, jejíž téma rozhodně potěší, střídá kapitoly technicky zaměřené s těmi životopisnými, což mnozí určitě uvítají. Stejně jako skutečnost, že šetří odbornými termíny a v naprosté většině případů se mu je daří srozumitelně vysvětlit. Texty nejsou přeplácané a víceméně obsahují pouze ty nejdůležitější informace. Všechno navíc doplňují nádherné fotky. Platí i pro stopu věnovanou v roce 1872 narozenému Ludvíku Očenáškovi, jehož lze bez většího váhání označit za českého Leonarda Da Vinciho. Ještě před druhou světovou válkou stavěl rakety a snil o cestě na Měsíc. Toho se chytnul jistý německý redaktor, který následně rozšíříl podobný hoax, jako o osm roků později Orson Welles se svou rozhlasovou Válkou světů. To je známý příběh. O tom Očenáškově se ale skoro neví ani v jeho domovině.

Přitom vynalézal nebo hodlal vynalézt, co se dalo (včetně hydrodynamického člunu, dětského kolotoče, jednoplošníku, tlumiče na kulomet, vzdušného torpéda, raketové pošty přes Atlantský oceán, vznášedla, …). K tomu pracoval pro Baťu i odbojovou Maffii, byl zraněn v boji o Československý rozhlas a inspiroval některé další vynázelce a konstruktéry. Při čtení se také dozvíme, proč je dnes neprávem prakticky více než pozapomenutý. A ještě zmíním jedno o poznání známější jméno: Antonín Novotný. Ale ne, nejedná se o někdejšího prezidenta ČSSR …

Nýbrž o herce, jehož nejslavnější rolí zřejmě bude septimán Jindra Benetka z veselohry Škola základ života. Za První republiky tady měl slušně rozjetou kariéru, což mu vyneslo stáž v Hollywoodu. S tamním stylem natáčení však nebyl spokojen. Vystudoval chemii, specializoval se na smalty a v USA zůstal, aby mohl uplatnit své znalosti při konstrukci chladících křemíkových destiček i samotných raketoplánů, čímž vydatně přispíval k bezpečnému návratu astronautů. Jedině dobře, že ani na něj hodně povedená a národní hrdostí oplývající kniha Češi znovu dobývají vesmír nezapomněla. Protože jak vidno, nejen ve filmu, ale i v životě běžel kupředu, pořád kupředu a jenom kupředu.

FOTO: cinema.de