Recenze: Příběh koček

 

Poměrně záhy totiž není pochyb, že se nacházíme kdesi v Hong Kongu nebo tam někde v jihovýchodní části největšího kontinentu. Když byl kocour Marvin ještě malý, téměř umrznul. Od té doby se nehnul z domu a kynul. Se synkem Samem si spokojeně žili za okny vysokého domu. Panička, na kterou tvůrci ani v závěru nezapomenou, si jednoho dne pořídila papouška, jenž se stává zřejmě nejzbytečnější postavičkou. Sam chce najít kočičí ráj, kde by se podle některých zdrojů měla nacházet jeho matka. Ledacos však naznačuje, že se jedná pouze o milosrdnou lež. Jenže to netuší, a tak svépomocí sestrojí raketu a epicky se s medailonem (který má trochu podobnou moc jako jeden prsten) vydá na dalekou cestu, během které se bude muset mít na pozoru nejen před kdysi talentovaným a nyní zkrachovalým umělcem, ale také bandou všehoschopných mývalů.

Podobně jako ve Žralocích na s(o)uši, i v Příběhu koček jsou některé věci jinak, ačkoli nikoli v té správně ulítlé formě. Vedle toho, že kočky dokážou sestrojit raketu, taky pijí ze skleniček (a zanechávají otisky), mluví, potápí se, používají Skype … Tím de facto nahrazují lidi, kteří se často objevují v záběrech v neúplné kompozici. Jasně, jedná se o animák a v těch je možné prakticky cokoliv. Pás výrobní linky tedy klidně může vést do kopce a tvůrci bez obav můžou hledat inspiraci v hollywoodských filmech. Jenže ty v závěru málokdy rezignují na dosavadní styl vyprávění a málokdy zbytečně kouskují děj větším množstvím zatmívaček.

Animaci Příběhu koček můžeme označit za velice povedenou. Prostředí jest atraktivní, na záporné postavy si chceme dávat dobrý pozor, a hlavní protagonisté jsou roztomiloučcí a/nebo realisticky vyobrazení, včetně starého kocoura a opičáka. Nicméně sem tam sledujeme podívanou, která může být pro děti matoucí (např. zmínka o Jane Austenové – nevím, kolik malých dětí do deseti roků četlo Rozum a cit nebo Pýchu a předsudek) či dokonce až brutální (retrospektivní přechod onoho umělce-skláře na temnou stranu síly, odlitky ze zvířátek pro větší autentičnost produktů, vyhrožování svářečkou, …).

Tvůrci vyšlou hlavního hrdinu a s odstupem i jeho otce, který na něj chce dohlížet a chránit ho, na vskutku velkolepou výpravu, během níž dojde na podivuhodná setkání, levitaci, podvody, neskutečné náhody i mystickou zkušenost. Jenom škoda toho závěru, který nabízí více interpretací a dramaturgicky narušuje styl vyprávění. Takové úkroky stranou nejsou neobvyklé ani pro asijské hrané filmy. Příběh koček přidává ještě poselství, které zřejmě vyzní do ztracena, neboť z něj ty malé děti asi nemůžou mít rozum. Na druhou stranu od toho s nimi jdou do kina dospělí, aby případné nejasnosti vysvětlili.

Příběh koček až fascinuje tím, jak mohli tvůrci narvat tolik situací a prvků do pouhých devadesáti minut. A ještě k tomu tak, že všechno víceméně drží pohromadě. Animáků jde každoročně do kin celá řada, protože na nich se v podstatě nedá prodělat. Tenhle si zaslouží šanci, jelikož bude s největší pravděpodobností jiný než většina ostatních. Navíc si nechává otevřená vrátka pro případné pokračování, které by nás zavedlo do míst, kam žádná kočka dosud nevkročila. Ale jen aby to nebylo už moc za hranou.

FOTO: Bontonfilm