Recenze: Sestra (The Nun)

 

V roce 1952 došlo v jednom rumunském opatství ke strašlivé události. Ono když otevřete dveře s nápisem „Zde končí Bůh“, dá se očekávat, že se za nimi budou skrývat nějaké temné síly. A taky že jo. Jedna jeptiška to od přízraku hned schytá, zatímco ta druhá se raději oběsí, aby nebyla posednutá. Církvi se nelíbí, že se jeptišky věší, a tak pošle otce Burkea a „jeptiškovskou koncipientku“ Irene, aby všechno vyšetřili. Po příjezdu se setkají s francouzským Kanaďanem, který je zavede na místo činu, kde však zjevně nic není takové, jaké by mělo být.

Pokud ve V zajetí démonů 2 něco fungovalo, byla to právě přítomnost Valaka, který vypadá jako jeptiška. Tento spin-off stál navíc skoro čtyřikrát tolik, co Annabelle, a tvářil se, že po delší době uvidíme prvotřídní horor. Tím spíše, že si díky prostředí kláštera uchovává gothickou (středověkou) atmosféru, která ve filmech tohoto žánru povětšinou skvěle funguje. Zvláště tehdy, když přicházejí na scénu upíři, což se ale v Sestře samozřejmě nestane. Posedlé (ne)mrtvé jeptišky, které se potulují chodbami, totiž mají mnohem blíže k zombies.

V Sestře se naštěstí podařilo zdárně eliminovat tu podstatnou skutečnost, kterou zmiňuju v každé recenzi na nějaký horor. A sice, že se postavy musejí chovat jako idioti, aby se mohlo stát něco strašidelného. Je to dáno asi především postavou duchovního otce Burkea (výborný Demian Bichir), jenž ve své víře přece ani nemůže pomyslet na to, že by mohly opatstvím cloumat nějaké nadpřirozené bytosti. Proto mimo jiné bez obav komunikuje s abatyší, na které už od prvního pohledu a poslechu není něco v pořádku. Přesto se Sestře za celou dobu nepovede proměna v působivý hororový zážitek. Těch důvodů bude patrně několik.

Třebaže se tu objevují některé dobré nápady jako prohlášení toho francouzsko-kanadského týpka: „To je zvláštní. Tu mrtvou jeptišku jsem dal sem do ledárny, ale tak, aby ležela, zatímco teď sedí.“ Nebo když se na místě, kde se oběsila, stále objevuje čerstvá krev. Ale postupně se příběh poněkud zbytečně překombinovává (zvláště vymítání „adjunkta“ Daniela snad nebylo nutné, jelikož jde v podstatě o takový úkrok stranou) a ani z těch dvou nejlepších scén se nepodaří vyždímat maximum. Jedná se o tu se zrcadlem, a pak tu v rakvi na hřibitově, která přitom díky té mlze až připomene jak Hammer horory, tak ty, které v 60. letech natáčel Roger Corman s Vincentem Pricem podle předloh Edgara Allana Poea (mj. Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo). Ačkoliv je fakt, že ty jsou co do atmosféry patrně už nedostižné.

Dále jde o to, postavy poměrně brzy zjistí, jak by mohly démona porazit, takže se do značné míry nebo úplně přestaneme bát. Ten „Frenchie“ je pak ve filmu především od toho, aby hláškoval a dělal vtípky, což spolehlivě pomáhá rozbít pracně budované nepětí. Jelikož režisér Corin Hardy nepracuje se zvukem a střihovou skladbou žádným originálním způsobem. To znamená, že se dá v naprosté většině případů odhadnout, co kde odkud vyskočí a tak podobně. Navíc Valak takřka nikdy nespatříme v celé jeho „kráse“. Na druhou stranu si i tak dovedu představit, že Sestra některé diváky a divačky může poděsit.

Sestra ale prostě navzdory štědrému rozpočtu nedokázala vytěžit veškerý potenciál té zajímavé postavy. Obsazení Taissy Farmigy, mladší ségry Very Farmigy, která v jedničce a dvojce V zajetí démonů ztvárňuje Lorraine Warrenovou, je sice na jednu stranu pěkné, nicméně na tu druhou může být matoucí. Nic to však nemění na tom, že Sestra vlastně jenom dokazuje, jak strašně obtížné je v současnosti natrefit na opravdu kvalitní (hollywoodský) horor. Bavíme-li se o této dekádě, nejblíže (leč pořád docela daleko) k němu bude mít asi nová Blair Witch či Zhasni a zemřeš. Čest žánru může v tomto roce zachránit snad už jenom Halloween.

FOTO: Warner Bros.