Recenze: Úniková hra

 

 

Jeden týpek spadne do místnosti a evidentně pospíchá, aby rozluštil rébus, který mu zachrání život. Neopomíná přitom komentovat to, co zrovna dělá. Zdi se začnou sesouvat k sobě a vypadá to, že je rozmačkán. Střih na: Šestice různých lidí dostane nějaký čas předtím kartičku se zprávou. Na jejím základě se rozhodnou zúčastnit Únikové hry. To přece může být zábava. Zvláště pro Dannyho, který si na podobných kratochvílích ujíždí. Zoey je zase pilná, ale stydlivá studentka. Ben (nevýrazný Logan Miller) není zrovna génius. Jason (velmi dobrý Jay Ellis) by mohl být schopný obchodník. Mike (zanedbatelný Tyler Labine) kutal dole v dole. Amanda (kočka Deborah Ann Woll) je válečná veteránka.

S touto šesticí se projdeme několika místnostmi, ze kterých zdánlivě není úniku. Zároveň nás má přesvědčit, že v tomto námětu je ten potenciál na několik dalších sequelů. Únikové hry jsou v dnešní době velice populární a tržby to jen potvrzují, ačkoliv studio patrně doufalo, že budou ještě vyšší. Těch variant, kde by se mohly postavy ocitnout, existuje celá řada. Klidně by to vydalo na seriál o minimálně deseti řadách, z nichž každá by měla alespoň 20 epizod. Proto poněkud zamzí, že prostředí, do kterého se hrdinové dostanou, postrádají ve většině případů sofistikovanější nápady a řešení.

Začínáme ještě v „čekárně“, kde začne být čím dál větší horko. Někteří obdivují věrohodnost této hry, zatímco jiní mají důvodné podezření, že je všechno skutečné a smrtelné. Po kratičkém intermezzu ve zdánlivě bezpečné chatičce přichází na řadu zima, kde to často vypadá, že zima nikomu není. A po zimě se nabídne herna, která jest zřejmě nejpozoruhodnější lokací, a po herně se dostaneme na místo, ve kterém poznávají všichni svou minulost, jež nám je překládána i prostřednictvím flashbacků. Podobně jako v seriálu Ztraceni. Akorát tady nejsme na ostrově, nýbrž v jedné budově. Zbytek Únikové hry už je značně překombinovaný a bez důmyslného twistu, během kterého bychom slyšeli zlověstně tajemnou hudbu.

K žádné z postav, které tedy nepřekvapivě mají cosi společného, si nestihneme vytvořit žádný bližší vztah. Navíc často běží časový limit, což znamená, že tempo celého stominutového (včetně titulků) snímku musí být rychlejší. Výjimku z toho, co je uvedeno v první větě tohoto odstavce, tvoří snad akorát Zoey (Taylor Russell), která nám je podsouvána coby hlavní postava. Tím pádem je brzy jasné, kdo tuhle ruskou ruletu přežije. Ale bude někdo s ní, když kolikrát může postačit jeden nevinný dotyk čehosi z blízkého okolí a vražedný mechanismus je spuštěn. Vůbec bych se nedivil, kdyby se v budoucnu takového hry, při kterých budou skutečně zabíjeni lidé, staly krutou realitou.

Úniková hra má ke Kostce a Kostce 2: Hyperkostce (a k Running Manovi) hodně daleko. Na druhou stranu diváky na rozdíl od divaček zaujme zřejmě o něco více než Hunger Games. Taky proto, že naštěstí není prostor ani na nějakou romatickou linii. Naopak vrátka pro pokračování jsou otevřená dokořán. A pokud opravdu vznikne, jakože je to hóóódně pravděpodobné, chtělo by to lépe vybalancovat tu hranici mezi sofistikovaným a přímočarým. K tomu by ideálně měli dopomáhat kreativnější scenáristé a jiný režisér, jelikož Adam Robitel (Insidious: Poslední klíč) opět ke své rutinní práci nepřidává žádnou nadstavbu.

FOTO: Falcon