Minirecenze: 19 filmů Febiofestu

Řazeny jsou jako vždycky od méně zdařilého k nejpovedenějšímu.

MAGICKÁ LUCERNA

Měla to být nostalgická podívaná po dobách, kdy se ještě promítalo z pětatřicetimilimetrových kopií. Mladý promítač Mitch je snílek a ví, že jeho kino brzy čeká digitalizace. Ve svých představách se dostává do skladu filmových kotoučů, kde zmateně pobíhá sem a tam. Při promítání uvidí sám sebe na plátně s nějakou krásnou dívkou. Od této chvíle není opět zcela zřejmé, co je skutečnost a co je recall. Záhadná neznámá v butiku zapomene telefon (naschvál?) a on se ji vydává hledat po Los Angeles, přičemž co říct k tomu bude mít i Jacqueline Bisset, kterou známe nejen z Americké noci, ale vypadá to, že za ty roky vůbec nezestárla.
To je ještě větší záhada než Záhada Silver Lake, ke které se dá Magická lucerna svým způsobem připodobnit (nejen z hlediska využítí hudby, kterou jsme slýchali ve filmech ve 40. a 50. letech), akorát David Robert Mitchell jest schopnější scenárista a režisér než Amir Naderi, který si kupříkladu ve scéně s proměnlivým pokojem počíná spíše jako student filmové školy, který si ukrojil příliš velké sousto. Ani to bohužel není tak, že by při toulkách po L. A. narážel na zinscenované scénky z filmů (které se třeba na tom daném místě natáčely) – něco ve stylu Prosíme přetočte. Jediné nefalšované pocty se tady dočká pouze Papírový měsíc. Vydat se experimentálně-artovou cestou zkrátka nebyla dobrá volba, pane Nadiemi! 

HODNOCENÍ 5/10

PRŮVODCE ZLEM

Devět režisérů z Evropy i ze světa se sjednotilo, aby přispělo svou povídkou do této antologie zabývající se mýty a ústní lidovou slovesností. Nechybí příběhy z Maďarska, Řecka, Indie, Polska či USA. Mnohdy mají poutavý název jako Pozor na melounové hlavy, Palác hrůzy, Švecův úděl nebo Co jen se stalo Panagasu Paganovi? A film vlastně doplácí na to, na co doplácely počiny jako 7 dní v Havaně, Paříži nebo New Yorku, miluji tě. U Průvodce zlem je to tak, že nejznámnějším režisérem jest Peter Strickland a není divu, že spolu s povídkou Calvina Reedera stvořil tu nejlepší. Dokonce ji vyvedl jako němý film s mezititulky, avšak na zvuk - silnou to složku v jeho tvorbě - také dojde. Jinak totiž tvůrci nejsou schopní dát příběhu za těch deset patnáct minut ucelený tvar a snad i kvůli omezenému rozpočtu nedokážou přijít s čímkoliv doopravdy strašidelným. Skřet a podivný poltergeist a lesní hřbitůvek a poletující žena v bílém a zákeřně spravedlivá kráska jsou sice fajn, ale jejich přínos mohl a měl být děsivější. Tím spíše, že režiséři dostali úplně volnou ruku.

HODNOCENÍ: 5/10

KUP MI PISTOLI

 

Jediný mexický film na letošním Febiofestu jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít!!! Do svého středu staví velice silné téma, jenže zpracování zaujme pramálo. V dnešním Mexiku hrají kartely obrovskou roli. Často se členové poflakují i kolem baseballového hřiště, o které se stará jeden strašlivě nesympatický postarší týpek, který hulí ze žárovky před dětmi, hraje si na hrdinu, leč před kartelem je podělaný až za ušima, a který je bohužel zároveň hlavní postavou příběhu. Má dceru, kterou musí maskovat jako chlapce, protože kartel přijede a holky a ženy odebírá. Alespoň to tvrdí oficiální synopse a dodává, že Kup mi pistoli „sází na syrovou vizuální stránku a přímočaré vyprávění bez zbytečných dialogů nebo podkresové hudby.“
To je hodně velké sousto a režisér si s ním neporadil. „Chcípněte, vy svině. Chcípněte!“ zařve týpek s kvérem v ruce, který byl dosud schovaný ve vedlejší místnosti, směrem k Julesi Winnfieldovi a Vincentu Vegovi, kteří přišli vyzvednout kufřík Marselluse Wallace. Netrefí je. Tenhle strašlivě nesympatický postarší týpek je v Kup mi pistoli po necelé hodině postaven před popravčí četu, ale všechno dopadne také jinak. Takže žádný v dobrém slova smyslu dramaturgicky překvapivý moment se nekoná. Děti se zbraněmi pobíhají, přepadávají a zabíjejí po celém světě. Námět s oscarovým potenciálem, ale musí být holt uchopen zcela jinak, než to předvádí Kup mi pistoli.

HODNOCENÍ: 5/10

THE SISTERS BROTHERS

 

Tohle docela mrzí. Ale dalo se čekat, že Jacques Audiard neuhne ze svého drsného stylu, takže se dočkáme fatálního poleptání chemickým roztokem či řezání ruky. Jenže to znamená, že tenhle uznávaný francouzský režisér opět pozapomíná na samotný příběh. Ač se jedná o western (odehrávající se v Oregenu v roce 1851), není westernově čistý, ale spíše poněkud zbytečně překombinovaný. Bratři Sistersovy – příjmení raději dál nekomentujme – jsou obávaní střelci. Chtějí prostě jen vydělat, takže se mimo jiné rozhodnou těžit zlato. Pod palcem je má jistý Komodor, se kterým si není radno zahrávat. Naštěstí mají svou mámu, ke které se vždycky můžou vrátit … pokud je ve svém věku nebude považovat za škůdce a nesejme je.  Tenhle biják k tomu rozhodně nevyniká dobovou atmosférou. To pak nepomůže ani pozoruhodná herecká sestava, ve které nechybí Joaquin Phoenix, Jake Gyllenhaal, Riz Ahmed, Allison Tolman, dokonce Rutger Hauer a nepříliš dobře obsazený John C. Reilly. Jak píšu – tohle docela zamrzí.

HODNOCENÍ: 5/10

KDYBY ULICE BEALE MOHLA MLUVIT

 

Další Oscarem oceněný film (Regina King za vedlejší roli), ve kterém se Barry Jenkins po Moonlightu opět věnuje afroamerické otázce. Tedy co si budeme povídat, černoši to na počátku 70. let neměli snadné. A nejen v některých státech USA to nemají snadné dodnes. Vlastně jedinou postavou, která se k hlavním hrdinům nechová rasisticky a nařazeně je realiťák v podání Davea Franca. Tentokrát nás má zajímat mladý pár Fonny a Tish, kteří se znají drahně roků a rádi by se spolu hodně moc sblížili. Komu se to nelíbí a bude mít na adresu kohokoli z nich blbý kecy, ten dostane facku. Ale co se stane, až Fonnyho obviní ze znásilnění hysterická hispánka?
Přitom děťátko je na cestě, a když bude tatínek v base, neuvidí ho vyrůstat. A co z něj potom vyroste? Příbuzná proto neváhá a večerním letadlem zaletí na Portoriko, aby si promluvila s tou ženštinou. Chce jí vysvětlit, že černoši vypadají přece všichni stejně, takže to nemohl být Fonny. Nebo jí přesvědčí, že útočníka prostě nemohla vidět. Proč jsme museli vědět, že letěla zrovna večerním letadlem? To není jediný údaj, který je v tomto počinu jaksi nad plán. Daleko větší potíž ovšem představuje skutečnost, že se pohybujeme ve vícero časových rovinách, kdy není jisté, jak dlouhá doba je od sebe dělí. Jinak režisér nezapře výbornou práci s herci a herečkami. A příběh se snaží vyprávět velmi citlivě, což platí dvojnásob pro milostnou scénu. Kdyby ulice Beale mohla mluvit je vlastně takovým intimním portrétem na obhajobu Afroameričanů, kteří se provinili de facto jenom tím, že mají tmavou barvu kůže. Troufám si tvrdit, že už když Jenkins psal scénář, věděl, že v současnosti jsou priority v Hollywoodu nastaveny tak, že tento jeho snímek další nominace nemůžou minout.

HODNOCENÍ: 6/10

MEGA TIME SQUAD

 

„Push the Button. Push the Button. You know when.“ Třebaže se nacházíme na Novém Zélandu, hrdinové tady mluví jako skotská banda z Trainspottingu. Týpek se zakouká do krásný holky, ale je pouze malá ryba. Tak malá, že i místní zbabělý lokální mafián má proti němu ve všem navrch. Jednoho dne ho kroky zavedou do tajemného čínského krámku, kde mu artefakt umožní cestovat časem, tedy se postupně multiplikuje. To znamená, že když ho při bankovní loupeži sejme hlídající babička, vůbec to nevadí – prostě se objeví znova. Ale pozor! Obávaný démon rád ničí ty, kdo cestují časem …
Toto dílo je něco mezi poctou sci-fi „flákům“ z osmdesátek a bláznivou komedií. Nadsázka je fajn. Fakt, že zdaleka, ale opravdu zdaleka ne všechny vtípky a gagy jsou vitpné, už tolik fajn není. Kolikrát bylo v sále znát, že smích okolních diváků a divaček jest strašně nucený. S největší pravděpodobností proto, že šli na komedii a už se třeba přes dvacet minut neměli čemu zasmát. Že si scénář zbytečně nic nekomplikuje, lze považovat za aspekt dosti kontraproduktivní. Každému musí být brzy jasné, jak to všechno dopadne. Chybí moment překvapení. Mega Time Squad vlastně zaujme hlavně tím, jak pracuje s cestováním v čase. Tolik tady nehrozí narušení časoprostorové kontinuity, což by do jisté míry mohlo být návodem i pro tvůrce některých hollywoodských bijáků.

HODNOCENÍ: 6/10

ANIARA

 

Švédská sci-fi. Švédská sci-fi natočená podle jedné básničky. To je Aniara. Vesmírný koráb převážející lidi ze zpustošené Země na lepší místo. Jenže cestou dojde na malfunkci a celý kolos, ve kterém nechybí kanceláře, posilovna, místnost na jógu, herna a další běžné vychytávky, se odchýlí ze svého kurzu a vůbec nikdo to nedokáže opravit. Lidi a androidi (těžko soudit, kdo všechno je člověk a kdo android) na palubě jsou z toho nesví, ale chytrá hlava se nechá slyšet, že nejdéle za dva roky se všechno vrátí do původních kolejí. To je dobré, protože na takovou dobu zásoby budou. Akorát … Akorát se ukáže, že ta chytrá hlava nebyla zase tak chytrá.
Kde začít s hodnocením tohoto skvostu? Ledacos možná už napoví úvodní VFX sekvence, kde vizuální efekty nejsou zcela férové. Proto tvůrci šikovně vymysleli, že na palubě bude všechno tak, jak to známe z reálného života ve 21. století (těžko soudit, kdy přesně startujeme). Nebylo tedy nutné stavět drahé kulisy. Nebylo taky nutné udávat, kolikáté výročí od odchýlení právě probíhá, protože napopáté se lidi v sále právem už opravdu hodně smáli. Co naopak bylo nutné? Tak určitě stanovit nějaká pravidla a zajistit, aby postavy často nejednaly proti svému charakteru. Kolikrát nemají žádnou motivaci pro to, aby udělaly to, co udělaly. Jako kdyby William Wallace najednou začal prohlašovat, že Skoti jsou blbečkové. Ponorka, zmar, zoufalství z nejistoty … tohle tady nefunguje. Hlavně, že máme kulty, kde se členové oddávají sexuálním orgiím. Pak najednou po neškodném roji meteoritů jest půlka populace na palubě vyhlazena. Dokonce ani v tomhle případě si nemůžeme být jistí, že cítíme tu správnou emoci. Režisér Pella Kågerman svou úlohu fakt nezvládnul. Není divu, že jde o celovečerní debut. S tou nejednoznačností by měl dost možná značnou potíž i zkušenější tvůrce. A není to pouze o tom, jestli jsme v závěru viděli zase Zemi nebo jí podobnou planetu. Jeden primát (což tady nemá nic společného s opicemi) si ovšem Aniara zřejmě získá. Podíváme se totiž až do roku 5 481 000+. Doposud patrně držela rekord Duna s rokem 10191. Každopádně Aniara se řadí k těm filmům, které jsou tak špatné, až jsou vlastně dobré. Ale bohužel není až tak dobrá.

HODNOCENÍ: 6/10

POPEL JE BÍLÝ JAK SNÍH

 

Zase jeden z těch projektů, kdy je synopse/záměr mnohem působivější, než výsledné zpracování. Už na začátku tisíciletí/století (formát 4:3) se dívka Qiao kamarádila s bezvýznamným sígrem. Milovali se tolik, že podnikali výlety do přírody k jedné sopce. Když sígrovi hrozilo, že dostane přes držku (odteď formát 16:9), vystřelila Qiao před nashromážděnými svědky několikrát do vzduchu, což se policajtům nelíbilo, a tak ji zavřeli do kriminálu. Prý na pět roků. Když ji pustili, rozhodla se Bina vyhledat, protože věřila, že jejich láska je navždy.
Stopa vede až k přehradě Tři soutěsky, která rovněž demonstruje to, že tvůrci chtěli ukázat proměny současné Číny. Ale pozor! I v současné Číně hodně prší. S nevěstiným odhodláním Qiao svého sígra najde, avšak setkání jí přinese jenom zklamání. Pranic nepomohl ani tento tklivý song (ve skutečnosti hlavní hudební téma z Killera). Nic není jako dříve, a tak se v nejsugestivnější pasáži filmu toulá působivými exteriéry a my jsme napjatí, jak se se svou situací vyrovná. Všechno, v co věřila, se přece otřáslo v základech! Tahle postava může být úplně v pohodě univerzálně zajímavá téměř pro všechny ženy světa. Muže zase určitě zaujme krása její představitelky Tao Zhao. Proto se dá směle tvrdit, že scény, ve kterých se nevyskytuje, klidně mohly být vystřiženy. Škoda také toho nedotaženého, hořkosladkého závěru.

HODNOCENÍ: 6/10

TŘETÍ MANŽELKA

 

V Asii ještě zůstaneme, akorát se přesuneme do Vietnamu. Na konci předminulého století se má stát čtrnáctiletá May třetí statkářovou ženou. Takže se budou zavěšovat červené lucerny. :-) Na statku žijí další ženy a muži, až se v tom nejeden může často začít ztrácet!!! Podstatné je, že May musí co nejdříve splnit to, kvůli čemu byla provdána. Má se stát matkou. Statkář neví, že správně by měla být ještě pod zákonem. Ostatně jeden kolega bude nucen – snad i na příkaz přítomného vietnamského Pei Meie – osouložit jedenáctiletou!
Třetí manželce rozhodně překvapivě nechybí odvaha. Celým filmem prostupuje touha a jemné erotično. Dojde na česání, masturbaci, voyeurismus, klasiku i lesbické líbání a osahávání. Jak by bylo hezké vidět tady Thanh Van Ngo, přestože s nahotou režisérka Ash Mayfair šetří. Zato lyrických/artových záběrů a symbolismu si užijeme až až. Vlastně pokaždé to funguje, byť někdy více (slzy = kapky deště), jindy o něco méně (jeskyně při porodu). I na rulík zlomocný dojde. Naopak kupříkladu o tehdejších tradicích se mnoho objevného nedozvíme, takže se příběh mohl odehrávat dříve (č)i později. Přesto si troufám tvrdit, že toto drama bylo a bude až na výjimky dobře srozumitelné i českému obecenstvu, čímž nemyslím u nás žijící vietnamskou komunitu.

HODNOCENÍ: 7/10

STOCKHOLM

 

První případ tzv. Stockholmského syndromu byl nepochybně vhodným námětem pro film. Však také Robert Budreau obsadil do těch nejpodstatnějších úloh Ethana Hawkea, Noomi Rapace a Marka Stronga. Excentrický fanda Alama jménem Kaj Hanssen prostě napochodoval do banky a chtěl, aby poldové propustili kolegu Gunnara Sorenssona a přistavěli Ford Mustang, jaký řídí Steve McQueen v Bullittově případu. Dvě pracovnice banky a jednoho týpka si nechají jako rukojmí. Jenže se ukáže, že ani oni, ani švédská policie nejsou z nejchytřejších.
Komu tady vlastně fandit? Kaj je trochu pošahaný, jeho otázky nejsou zas tak vtipné a nejsou ani smysluplné. Občas se vzteká, a přestože nechce nikoho zabít, sympatie si prostě naplno za celou dobu nezíská. Bianca má rodinu, ale její manžel je zkrátka takový suchar, který neocení ani to, že ač je manželka držena kriminálníky, po telefonu mu vypráví, jak udělat dětem rybu, aby neměly hlad. Do toho se ještě řeší krámy a neprůstřelná vesta a plyn. Takže místo hezké komedie či seriózního dramatického příběhu nám vzniká taškařice, při jejímž sledování se nelze zbavit dojmu, že takhle se to tenkrát v tom třiasedmdesátém určitě neodehrálo. Možná dobře, že Stockholm nakonec u nás nepůjde do běžné distribuce.

HODNOCENÍ: 7/10

LIZZIE

 

Podle skutečné události. Čtvrtého srpna 1892 došlo v domě Bordenových k vraždám. Nejprve nevíme, kdo přesně je za ně zodpovědný a kdo se před nimi vysvléknul, aby si krví nepotřísnil oblečení. Výraznou roli ve všem sehrál příchod služky Bridget o půl roku dříve. Tehdy služkám v Massachusetts málokdo říkal jinak než Maggie. Otce Lizzie Bordenové nová žena v domě intenzivně přitahuje, jakkoliv se jí jeho náklonnost nelíbí. Raději by se snad sblížila s jeho dcerou. Nabízí se, že vraždila jedna z nich. Ale nenašel by se náhodou ještě někdo další, kdo by toho arogantního týpka rád vobrátil?
Tehdy v roce 2015 bylo na Febiofestu možné zhlédnout pozoruhodný Camp X-Ray s Kristen Stewart v hlavní roli. Říkal jsem si, že snad neudělám chybu, když vyrazím na další snímek s touto herečkou. A ono ne. Ačkoliv je fakt, že kromě dobové atmosféry na Lizzie nejvíce zaujme explicita sekyrkového násilí. Kamera pohledem uhne až později, tažke není divu, že nejen divačky, ale i někteří diváci raději zavírali oči. Chloë Sevigny nejenže tady předvádí jeden z nejparádnějších a nejpamátnějších hereckých výkonů své kariéry, ale zároveň ji tento projekt natolik zaujal, že se chopila i role producentky. Lizzie určitě stojí za zhlédnutí.

HODNOCENÍ: 7/10

NIČITELKA

 

Drsné drama s Nicole Kidman od Karyn Kusamy, která objevila Michelle Rodriguez a režírovala jak hezkou sci-fi Aeon Flux, tak hororovou komedii se sexy Megan Fox a Amandou Seyfried s názvem Bacha, kouše! Tento její nejnovější počin by se dal charakterizovat takhle: expozice, která spolehlivě vtáhne do děje-víceméně nudná konfrontace-vpravdě nečekané rozuzlení. Erin Bellová je skoro (skoro!) stejně hustá jako detektiv Alonzo Harris z Training Day. Erin jest rovněž součástí LAPD. Za odměnu vyhoní práskačům, fetuje, souloží s kolegou agentem v utajení. Ví, že někdy je prostě dobré obejít zákon. Holt se nebojí (ani infiltrovat do zločineckého gangu), tak jako se nebojí scenáristé. Pro herečku nepochybně velice zajímavá role. A paní režisérka se zase vcelku zdárně pokusila o bankovní loupež ve stylu Michaela Manna. Velmi dobré!

HODNOCENÍ: 7/10

PŘED MRAZEM

 

 

Do předminulého století se vypravíme i v rámci tohoto syrového dánského dramatu. Švédský boháč v obci je možná doopravdy ďábel sám. Málokdo si dovolí mu odporovat. Farmář Jens (Jesper Christensen) nechce prodat svůj grunt, ale peníze nejsou, takže ho v kostele posadí do řady před opilce a váguse. Takové ponížení nechcete, takže se v něm probudí podnikatelský duch a dohodne se se Švédem, že musí skoupit celý jeho majetek a k tomu si musí vzít dceru za ženu. Avšak dcera by se ráda skamarádila se sousedem ve stejném věku. Ví, že se Švédem nebude šťastná, třebaže se k ní chová hezky. A další věc je, že už tenkrát nebyla nouze o pojistné podvody.
Režisér Michael Noer, který se ujal i tohoto remaku (brzy si zrecenzujeme) kultovního Motýlka, rozhodně nezapře dokumentární původ. Patrné to je nejen při porodu telátka. Jinak bez obalu ukazuje atmosféru, špínu, zimu, drsnost a nekompromisnost doby. Svým způsobem může být pro někoho znepokojivé, že v současnosti se na světě jistě najdou místa, kde to vypadá jako v Dánsku před téměř 200 rokama! Před mrazem nejvíce doplácí na to, že se nepodařilo dostatečně naexponovat vztahy mezi postavami. Jinak se jedná o další poctivé severské drama, ve kterém nechybí uhořelé děti nebo morálně sporná sebestředná rozhodnutí.

HODNOCENÍ: 8/10

MID90S

 

Režijní debut Jonaha Hilla nás ve formátu 4:3 zavede … ano, zpátky do poloviny předminulé dekády. Steviemu je teprve třináct a nemá to snadné. Matka na něj nemá čas, starší brácha ho víceméně bezdůvodně mlátí. Otec s nimi zřejmě už delší dobu nežije. Útěchu tak hledá v bandě strarších kamarádů, kteří rozhodně nejsou vzorem všech ctnostní. To platí zvláště pro toho, co si říká Fuckshit. Čtvrťák chce zase dělat filmy, a tak hodně natáčí. Ray se tváří býti ze všech nejmoudřejší, takže by nemuselo být od věci se ho držet.
Společně vyvádějí různé klukoviny. Občas si zakouří nebo zahulí a pochopitelně je zajímá skateboard, což vyústí v nehodu, která nebude v tomto bijáku jedinou. Jako herec nemá Jonah Hill ani cameo. Jako režisér vypráví velice citlivě, až snadno nabereme podezření, že se vrátil do doby svého vlastního dětství. Stevie v hodně dobrém podání Sunnyho Sunjiće, jehož jsme viděli třeba už v Zabití posvátného jelena, zažije sugestivní a uvěřitelný vývoj. Vlastně celý film působí fakt dojmem „ze života“, takže se klidně mohl kdysi právě takhle odehrát. V té dnešní záplavě titulů však neznamená v pravém slova smyslu neobvyklou filmovou údálost. Ten Čtvrťákův filmeček taky není tak zábavný jako třeba ten, co udělali hrdinové v Super 8 (možná proto, že je dokumentární). 

HODNOCENÍ: 8/10

GENTLEMAN S PISTOLÍ

 

Robert Redford ve své poslední roli. Pokud tomu tak skutečně bude, tak si těžko mohl pro loučení se svou famózní hereckou kariérou vybrat vhodnější projekt. Vypráví o životě a díle Forresta Tuckera, který vykrádal banky ušlechtilým a ohleduplným způsobem, že to pořádně zamotalo hlavu detektivovi Johnu Huntovi, kterého si střihnul Casey Affleck. A scéna, kdy se potkají v restauraci, bude jistě tou nejlepší. Jinak se podstatnou část stopáže věnujeme rodícímu se vztahu s Jewel, kterou ztvárňuje Sissy Spacek. Oba výteční hráči, oba dostali v roce 1981 Oscara, ale nikdy spolu nepracovali. Přitom chemie mezi nimi funguje na výbornou.
Tucker dokázal zdrhnout i z nechvalně proslulé věznice San Quentin. Vlastně z nápravných zařízení zdrhal už od puberty (spatříme ke konci v elegantní montáži). Stal se z toho jeho nepostradatelný životní styl. Ale nikomu neublížil a nemohl za to, když zrovna bouchnul výfuk. Celý film protíná taková příjemně olschoolová/nostalgická atmosféra. Ačkoliv se nevyhne hlušším pasážím a takový gang Vysloužilců jsme na plátně už vlastně viděli. Nic to ovšem nemění na tom, že se těším, až se na tuhle příjemně laděnou kriminálně-komediální podívanou podívám znova.

HODNOCENÍ: 8/10

ŠPION, KTERÝ SE VYDAL NA SEVER

 

Severní a Jižní Korea nejsou kamarádky. Bývaly ale doby, kdy tomu bylo malinko jinak. V roce 1993 byl agent s označením Černá Venuše vyslán na sever, aby vyzjistil, co podělaný komunisti plánují za nekalosti. Všechno mělo být maskováno jako business, že Jihokorejci chtějí u souseda natočit reklamy. Přitom tedy šlo o Trojského koně. Agent si musel získat důvěru pana Ri, od kterého byl už jenom krůček k setkání se samotným vůdcem. Ano, Špion, který se vydal na sever se – podobně jako Interview – nebojí a obsahuje scény, ve kterých se objevuje sám Kim Jong-Il! A nutno podotknout, že jeho představitel Gi Ju-bong odvedl za pomoci maskérek a kostymérek výbornou práci.
Tento biják zároveň ukazuje zrádnost a nebezpečnost policejní práce v utajení, stejně jako ušlechtilost některých lidí na „temné straně síly“. Vybaví se jak Rychle a zběsile, tak třeba Životy těch druhých. V závěrečných patnácti dvaceti minátách by se napětí dalo doslova krájet. Kdyby jen šlo něco podobného napsat o loňské Rudé volavce … Ale neodbočujme. Tento počin rozhodně vyžaduje od diváků velikou pozornost, protože se snadno může stát, že se v té záplavě informací divák vcelku snadno ztratí. Právě scény s Kimem však pomáhají situaci osvětlit. Délku stopáže si rozhodně obhájí. A když si připomeneme, že jedná o film inspirovaný skutečnými událostmi, nutí nás se nad tím vším pořádně zamyslet.

HODNOCENÍ: 9/10

VOX LUX

 

Natalie Portman si v poslední době vybírá projekty hodně zvláštně. Jackie budiž čestnou výjimkou. Tentokrát to ale byla znovu trefa do černého. Pošahaný spolužák s trhlým jménem Cullen Active nakráčel do třídy a všechny začal nemilosrdně zabíjet. Celeste přežila a její ségra, krásná Stacy Martin, si dlouho vyčítala, že toho dne nebyla ve škole. Svůj traumatizující zážitek vtěsnala do songu, který se stal neskutečně úspěšným (ač to není žádná pecka), čímž započala její hvězdná kariéra. Ujal se jí manažer Jude Law vše vyústilo v natáčení klipu v Los Angeles. Při Druhém jednání v jednatřiceti je Celeste už ustálenou popovou megastar, ale následky té střelby (fyzické i psychické) si nese stále s sebou.
Se svou dcerou, kterou hraje ze Zabití posvátného jelena známá Raffey Cassidy (stejně jako Celeste v mladším věku), si příliš nerozumí, což vyústí ve velice konfliktní scénu v bistru, kde vše nejvíc odnese majitel podniku. A co teprve, až zjistí, že útočníci v Chorvatsku použili při svém hanebném činu právě masky z toho jejího klipu? Ve finále se pak dočkáme koncertu, do kterého dala Natalie Portman opravdu úplně všechno. O hudbu se postarala Sia, avšak nejedná se o její příběh! Vox Lux (podle názvu alba) nabízí silná aktuální témata a bez jakýchkoliv ústupků ukazuje, že být popovou zpěvačkou, na níž mají veliký vliv lidé z jejího zákulisí, není pouze o slávě, penězích a bezbřehé radosti. Nepochopitelné, že se tomuto projektu obecenstvo v zahraničí spíše vyhýbalo.  

HODNOCENÍ: 9/10

BABIČKA V MRAZÁKU

 

Výborná italská komedie, jaké chybí k dokonalosti jen málo. Nádherná Claudia (krásná Miriam Leone) se ocitla ve finanční tísni a de facto vyžívá jenom z podpory, jakou dostává, aby se mohla starat o babičku. Jenže když natáhne bačkory, bude nutné situaci nějak řešit. V dohledné době to nevypadá, že by se obchod nějak jó rozjel, takže usoudí, že bude nejlepší nemorálně nacpat mrtvou starou paní do mrazáku (ano, cool záběr z tohoto spotřebiče nechybí) mezi maso a zeleninu. Jenže to jí nedošlo, nakolik je pravděpodobné, že se kolem začne motat striktní a neúplatný finanční policajt. Se ženami to moc neumí, nicméně Claudia rozhodně stojí za to, aby zábrany překonal. Takové kočky přece často nebývají single …
Pomineme-li mlátičky s Terencem Hillem a Budem Spencerem, bývaly italské komedie často více postaveny na verbálním humoru. Babička v mrazáku je taky hodně ukecaná, nicméně není to jenom o vtipných replikách. Kolikrát bude třeba babičku naaranžovat tak, aby to vypadalo, že je živá. Dojde i na nutnost se za ni převléknout, když se kolem potuluje dávný nápadník Augusto. Film ze vcelku komorní podívané postupně nabere na velkoleposti a podobně jako Heavy Trip nedává divákům mnoho příležitosti k vydechnutí. Pořád máme, čemu se smát! Nahlas smát. :-D  

HODNOCENÍ: 9/10

SIBEL

 

 

A teď konečně do Turecka. Sibel žije v malé obci a nemá to snadné, protože nemluví. Neovládá ani znakovou řeč. S okolím se domlouvá pradávným pískacím jazykem. V lese neustále chytá past na vlka, který se má pohybovat v okolí a může být nebezpečný. Její otec je cosi jako místní rychtář a těší se velikému respektu. Mladší ségra ráda vyrazí do společnosti. Sibel má pocit, že jí nikdo nerozumí. Snad kromě stařenky, která se pomátla jako Viktorka, když se ten její nevrátil z války. Přitom právě titulní hrdinka jest ve skutečnosti ze všech nejnormálnější. Závistivé ženské, se kterými na svahu upravuje keříky, to zřejmě rozpoznaly, a proto ji zmlátí. A co teprve, až v lese potká neznámého zraněného týpka, kterého chytí do té vlčí pasti?!?
Dlouho si budeme lámat hlavu tím, jestli nejde o vlkodlaka. Společně se sbližují (týpek se snaží pískat, ale píská nesmysly), což vzhledem k jejím vztahovým nezkušenostem představuje velice zajímavou linii. Zároveň sledujeme rodinné drama, jelikož mladší ségra se za Sibel stydí, a otec chce pro změnu neutuchající respekt. Jenže si ho přirozeně nezískává, ale vyžaduje, což nikdy nedělá dobrotu. Ve filmu uvidíme několik naprosto dokonalých záběrů a celý příběh se odvíjí natolik poutavě (včetně závěrečné scény), že nechceme mrknout. Jediné, co by se mu dalo vytknout je, že mohl být ještě o tu hvězdu působivější, kdyby se odehrával v minulosti. Takové patnácté šestnácté století by mohlo být ideální. A taky to možná chtělo k titulkům jinou skladbu, jakkoliv je tahle extrémně chytlavá. A koho neuhranou oči představitelky hlavní hrdinky, ten musí být slepý nebo blbý. Damla Sönmez předvádí výborné herecké představení a Sibel je hlavně díky ní takovou skvělou pohádkou.

HODNOCENÍ: 9/10

Úplně nejlepší film letošní šestadvacáté přehlídky se jmenuje Vice a tady jsme si ho zrecenzovali. Pestrý výběr znovu přinesl hodně kvalitní snímky. Celé to je o tom si umět vybrat. Z některých projekcí lidé odcházeli, ale u většiny se podle žánru buď smáli, nebo byli napjatí, nebo se dojímali. Svou srozumitelnost ukázala skandinávská tvorba, svou sílu zase asijská kinematografie. Vítězem soutěžní sekce Nová Evropa se stalo slovenské drama Ostrým nožem. Žádný český celovečerní kinofilm uveden tentokrát nebyl (s výjimkou Ucha v rámci Pocty Jiřině Bohdalové), takže vznikla sekce TV NOW. Mezi hosty nechyběli oscarový Bille August, Francouz Louis Garrel, herečka a režisérka s českými předky Tuva Novotny či Peter Strickland (Pestrobarvec petrklíčový), se kterým se mně povedlo udělat rozhovor. Z českých tváří jsme mohli potkat Kláru Melíškovou, Elišku Křenkovou, Viktora Tauše, Jana Prušinovského, Kryštofa Hádka, Ondřeje Vetchého či Lenku Krobotovou. Škoda, že nedorazil Peter Fonda. Ale slíbil, že pokud bude OK, dorazí příští rok. Sedmadvacátý ročník s další zajímavou směsicí filmů z celého světa startuje zase v březnu.

FOTO: febiofest.cz