Recenze: Curiosa

 

 

Tentokrát se nevracíme až tolik do minulosti, jako v případě zmíněného snímku, ve kterém si zahrála s Adele Haenel. Paříži byla kolem roku 1897 místem hodně uvolněných mravů. A právě tehdy se Marie de Heredia stala objektem zájmu a touhy hned u dvou mužů (patrně proto, že ostatní zrovna koukali jinam, když šla okolo). Každý byl jiný – Henri de Régnier se prezentoval jako starší, usedlejší pán; zatímco mladší Pierre Louÿs rád fotil ženy. Nahé ženy. S Marií se začnou (pohlavně) stýkat a jejich vztah postupně přeroste ve víc než jen fyzickou přitažlivost, ačkoli erotiky a nahoty si užijeme až až.

Dokonce dojde i na mnohem odvážnější záběry než v případě Portrétu dívky v plamenech, nicméně pořád to není nějaká se softcore pornem hraničící provokace. Režisérka Lou Jeunet (s Jean-Pierrem nemá nic společného) prostě jen vypráví příběh, který se tehdy klidně mohl stát. Taky se zabývá i krásou ženského těla a Noémie Merlant, nikoli nepodobná Emmě Watson, zahrála i nahé a sexuální scény s přirozenou nenuceností. Prostě sledujeme něco, co už dlouhá staletí patří k životu mužů a žen, takže rozhodně není důvod se na tuto podívanou dívat skrz prsty nebo se dokonce cítit při jeho sledování provinile. V kině jsem dokonce napočítal okolo třiceti lidí, kterým bylo evidentně nad pětašedesát.

Fakt, že dojde i na artové fotky, Curiosu svým způsobem umělecky povznáší. Ačkoli je to trochu zvláštní, že Pierre zůstal u nepohyblivých obrázků, když už musel vědět o existenci těch pohyblivých, neboť promítání bratří Lumiérů v Grand Café proběhlo o několik měsíců dříve. To by ovšem možná znamenalo vystavět dobový Boulevard des Capucines a to by se tenhle film prodražil. Takhle většinu času strávíme v interiérech. A když už se náhodou podíváme ven, je to v detailech, maximálně polodetailech, snad kromě posledního záběru ... Nic proti tomu, jelikož Curiosa i tak funguje.

 

 

Režisérka se totiž nesnaží být věrná historii a i biografie skutečných Pierra a Marie si mírně poupravila, třebaže čerpala přímo z jejich dopisů a natáčela rovněž na místech, kde se příběh těch dvou odehrával. Stejně tady jde především o lásku, vášeň a žárlivost, které jsou s lidstvem už od počátku věků. Řeší se vesměs jenom ty vztahy – mezi Pierrem a Marií, mezi Marií a Henrim, neshody kvůli podvádění vyřeší v případě Pierra, Marie a Henriho lehce deviantní sklony posledního jmenovaného … A své k tomu vztahu bude mít co říct také divoká a svůdná Alžířanka Zahra (Camelia Jordana) s pevným poprsím, která okouzlí jak jeho, tak nepatrně i ji (ano, dojde na jednu lesbickou scénu).

U Lou Jeunet se jedná o první celovečerní počin, který zamířil do kin. A troufám si tvrdit, že svou režijní vizi nejenže naplnila, ale dost možná ji ještě překonala. Jak co se týče té dobové atmosféry – něco, co by Greta Gerwig s Malými ženami mohla závidět, tak hudby – electro soundtrack rozhodně nění dobový, ale tak jako v případě Marie Antoinetty nebo Nespoutaného Djanga se stejně s obrazem skvěle doplňuje. A protože se podařilo umě začlenit také ty zdánlivě nesouvisející lyrické záběry, a protože se brzy vysvětlí i jisté nedostatky ohledně (ne)lineárního vyprávění, nelze než tenhle francouzský (!) film doporučit ke zhlédnutí.

Curiosa představuje výraz, který označuje erotický předmět, knihu nebo fotografii, tj. nemá odkazovat na zvědavost. Ačkoli ta určitě u diváků a divaček panovat bude, kór když napíšu, že mi v některých ohledech tohle rychle ubíhající milostné drama připomnělo Intimitu. Byť v porovnání s ní je podáno estetičtěji (včetně samotných fotografií), a také citlivěji. Trochu škoda toho poněkud uspěchanějšího závěru s několika nadbytečnými dialogy. Na druhou stranu v tomhle vztahu založeném z větší části na pelešení se toho mnoho inovativního asi vymyslet nedalo. Snad kromě dalších poloh ...

FOTO: cinema.de