Recenze: V síti

 

 

Společnost O2 Czech Republic, a.s. Víta Klusáka na problém zneužívání dětí na internetu upozornila. A tak se rozhodnul o tomto tématu promluvit ve svém dalším dokumentu, který si v poslední únorový čtvrtek odbyl premiéru, ale hlasitěji se o něm začalo mluvit už pár měsíců předtím. Aby ne, když dokument na podobné téma dost možná ani v zahraničí (kromě série To Catch a Predator) ještě nevzniknul, přestože se jedná o problém, jaký rozhodně není záležitostí pouze České republiky. Úchyláků bude totiž bohužel všude dost. 

Do značné míry jim to umožňuje anonymita internetu, jaké se v tomto směru negativně využívalo už v dávných dobách XChatu. Současné aplikace a technologie jsou v ještě nebezpečnější, protože se lovec a oběť můžou i přímo vidět, takže pro první sortu není problém v přímém přenosu sjet s kamerou dolů a ukázat dvanáctileté (ale i mladší) holce přirození. Může po ní chtít, aby se svlékla, aby mu poslala svoje nahé foty, aby se osobně setkali, nebo ji dokonce může vydírat a využít tak její nezralosti a naivity.

V tomto dokumentu se praví, že pouze 5 procent internetových predátorů, co se zaměřují na nezletilé, jsou pedofilové. Kdo je ten zbytek? Toť otázka. Dost možná už spadají do zcela nové kategorie a mělo by se jim říkat netofilové nebo webofilové. V každém případě asi nebudou moc chytří, když si tu anonymitu neuvědomují a vůbec si nepřipouštějí možnost, že se z lovců můžou stát lovení. To je fakt tolik rajcuje vidět „kůzlátka“ takhle mladých holek? Vždyť holky-herečky, kterým je všem třem přes osmnáct, ale vypadají mladě, nikdo z predátorů nepodezíral ani tehdy, když takříkajíc vypadli z role a dlouhou dobu se například jenom smály!

 

 

Častokrát se stalo, že už během úvodních deseti sekund rozhovoru přes Skype zajela ruka netofilů pod stůl a začali si dělat dobře. Na otázku: „A to nevadí, že mi je dvanáct?“ Většinou odpovídají: „Tobě to vadí? Mně to nevadí.“ Žádost o ukázání prsou přichází většinou brzy a reakce na odmítání holek-hereček jsou různé. Útočníky vidíme schválně rozostřené, kromě očí a pusy. A taky mají zkreslené hlasy. Většinou přitom působí dojmem, že přes den vykonávají běžná zaměstnání jako pokladní v supermarketu, prodavač ve fotosběrně, učitel na základní škole, číšník ve stylové restauraci, recepční v hotelu nebo ředitel středně velké firmy.

Určitě bude zajímavé sledovat, jaký dopad bude mít dokument V síti na chování těchto predátorů. Budou si dávat větší pozor? Nebudou si dávat větší pozor? Nebo těhle svých aktivit zcela zanechají, protože si uvědomí, že není nic lepšího, než skutečná a plně vyvinutá dospělá holka z masa a kostí? A přestanou mladším holkám říkat, co by s nimi chtěli dělat? Celou dobu sledování filmu mně nedávalo smysl, jak může někdo, komu je přes 30 nebo dokonce přes 40 (eventuálně ještě víc), trávit skoro denně hodiny na netu tím, že volá dvanáctkám a uspokojuje se díky webkameře.

Dost možná se jedná o jedince, kteří v takhle mladých děvčatech vidí snadnou kořist a ani si neuvědomují, jaké to pro ně může mít následky. Dost možná nikdy neměli žádný vztah, a protože už jim je moc, stydí se za to natolik, že ani do hampejzu nejdou. Svou roli rozhodně sehrává nuda. A možná i lenost, protože člověk se díky moderním možnostem stává čím dál lenivějším. Štěstí v neštěstí spočívá asi v tom, že je to zřejmě o malinko lepší, než kdyby predátoři číhali na dívky u škol. V každém případě Tim Berners-Lee, Bob Kahn, Vint Cerf a další se asi musí hodně divit, kam až se internet posunul.

 

 

Rodiče děti častokrát nechávají, aby si surfovali dle libosti. Nějaký monitoring historie by nepochybně přišel vhod. Úplný zákaz bude k ničemu, protože internet není jenom nějaké „prokleté místo“. Dá se na něm přece najít spousta užitečných a naučných informací. Ale to je samozřejmě věc každého rodiče. Nicméně i tohle je důvod, že například Arnoldova iniciativa After School Program, o kterou se v Kalifornii zasloužil, má rozhodně smysl. Sám jsem rád, že si pamatuju pravěké devadesátky, kdy se internet začal rozjíždět až v jejich závěru, takže se chodilo ven, sjížděly se filmy na VHS a hrály se staré dosácké PC hry, který byly stejně úplně nejlepší.

Dokumet V síti má přesně danou dramaturgii, jaká by se patrně příliš nelišila, ani kdyby na toto téma vzniknul regulérní hraný počin. Vyberou se tři mladistvě vypadající herečky, které budou předestírat (pochopitelně včetně písemného projevu), že chodí do šesté sedmé třídy. Pokojíčky se vybudují vedle sebe v ateliéru, kde bude vedle monitoru běžet na telefonu chat pro případnou nápovědu, kterou obstará někdo z přísedících členů štábu – režisér, režisérka, maskérka, kostymérka, eventuálně právník či psycholožka/sexuoložka, která však jen víceméně opakuje to, co někdo řekl před ní nebo co se dávno ví. Takže její největší on-screen přínos spočívá v otázce: „Co podle tebe musí mít holka, aby se stala ženou?“ Dále tedy nechybějí (video)chaty, ale také nějaký ten plot point a kdo ví, možná dojde i na nějaké osobní setkání.

V síti     je dokument, který v kinech poběží ve dvou verzích. Jedna bude od patnácti, druhá pro školy ponese název V síti: Za školou a bude doplněna o rady, návody a komentáře hereček. Dá se čekat, že návštěvnost bude vyšší (myslím návštěvnost tohoto dokumentu, ne těch stránek, jejichž provozovatelé o problému zneužívání dětí vědí, ale zatím s ním nic nedělají) než u některých hraných filmů. Už první víkend v kinech to potvrdil, neboť si na něj našlo cestu 111 000 lidí! To je na jednu stranu výborné, ale na tu druhou je třeba se ptát, třebaže odpoveď je vcelku jasná, proč podobnou neměl kupříkladu hezký projekt o urbanizaci nebo o Mistru Jiřím Trnkovi? A taky je třeba to vzít i z druhé strany, tedy jestli je to fakt jenom tím, že ty mladé holky tolik těší, že má někdo – byť/kór výrazně starší – zájem o jejich osobu. V každém případě je dobře, že teď existuje film, který jim (někdy překvapivě i humornou formou) ukáže, že chatovat s úchyláky a obnažovat se před nimi na internetu je špatné, áno?!?

FOTO: Aerofilms