Recenze: Frčíme

 

Magie jakoby se ze světa už dávno vytratila. Tedy z toho, ve kterém žije elfská rodinka Tichošlápkových. Otec bohužel před časem odešel, matka teď randí s policajtem a dva synové se musí vydat na výpravu, která pokud bude úspěšná, zařídí opětovné setkání s otcem, byť jenom na krátkou chvíli. O magii a dobrodružství rozhodně nebude nouze. Stejně tak o zábavu, protože oba bráchové jsou docela jiní – mladší Ian je přemýšlivější, Barley zase silnější. Ian má talent, Barley má zbožňovanou dodávku, kterou si vytunil a které říká nikoli autobus, nýbrž Guinevra.

Dostanou se i do taverny, kterou vede Mantikora, kterou už dobrodružství tolik nelákají. To se změní, neboť za chlapci Tichošlápkovými vyrazí s jejich matkou. Nicméně tohle není příliš důležité, jelikož kdyby se za nimi nevydaly, tak by se vlastně vůbec nic nestalo. Zato bychom jistě uvítali více hádanek a rébusů – viz vraní nos. Nebo také více čar a nebezpečných úkolů, jaký představuje kupříkladu přechod přes bezednou propast. Tyhle momenty předčí i samotné finále, třebaže v něm dojde na jedno velké překvapení, co se setkání týče (díra v sutinách).

A o tom vlastně Pixarovky jsou. Mimochodem, tohle studio spadá pod Disneyho, a tím pádem jsou veškeré nápisy ve filmu lokalizované v češtině, což je nesmírně zajímavá strategie, která byla ještě poměrně nedávno nemyslitelná a kterou Walt Disney Pictures zavedlo po celém světě (tj. v Nemecku budou německé, v Kolumbii španělské apod.). Kromě toho není ani tenhle animák výjimkou v tom smyslu, že se český dabing znovu velice povedl, takže ani nemusí mrzet, že neuslyšíme Chrise Pratta, Toma Hollanda, Julii Louis-Dreyfuss či Octavii Spencer, i když pustit si Frčíme v angličtině (nebo slovenštině) s českými titulky na DVD samozřejmě existuje.

 

 

A druhá věc spočívá v tom, že animáky bývají odvážnější a kreativnější, než hrané filmy, což není dáno jenom odlišnou metodou vzniku. Zvláště v Pixaru nemají problém s tím zariskovat a vložit velké peníze do neprověřeného námětu, který v omezeném množství obsahuje odkazy na jiné slavné bijáky. Nejedná se o žádný remake nebo adaptaci, a přesto je dostatečně poutavý a ucelený na to, abychom chtěli vidět pokračování, což v případě Frčíme nebude dost dobře možné. Ani ne proto, že v Pixaru evidentně neradi vstupují dvakrát do stejné řeky, nebo že by film nevydělal dost peněz, jelikož ho kvůli koronavirové krizi nebylo v jakém kině promítat, jako spíše kvůli tomu, že to vypadá, že tvůrci k danému tématu řekli všechno, co o něm říct chtěli.

Frčíme je další pěkná rodinná podívaná, jaká nabízí lidský a univerzální příběh, jakému jistě musí rozumět všude na světě. Akorát je trochu zvláštní, že po té emotivně-dojemné stránce se nejedná o tak sugestivní dílo, jakým byly WALL-E, Toy Story 3 a především mexikánské Coco. Možná to bude tím, že některé poměrně důležité informace nejsou během expozice podány zrovna nejoptimálnějším způsobem, a tudíž by tyhle okamžiky bývalo určitě stálo za to rozšířit. Mít jenom nohy je přece taky nedostačující. Jinak nějaký ten tuctovější postup se tady sice rovněž najde, ale pořád platí to, co jest v této recenzi uvedeno v jejím úvodu.

FOTO: Falcon