Recenze: Mazaný Filip

 

 

V Los Angeles nebyl ani v roce 1937 problém narazit na ulici za měsíčního svitu na mrtvolu v kaluži. „Je mi pětačtyřicet a v tomhle slzavým údolí provozuju praxi soukromýho detektiva,“ říká onen Mazaný Filip z názvu, samozřejmě s jasným odkazem na hrdinu z tvorby spisovatele Raymonda Chandlera, kterého si předtím na stříbrném plátně zahrál třeba v Hlubokém spánku legendární Humphrey Bogart. Už samotný začátek tohoto českého počinu slibuje zajímavou noirovou podívanou, akorát s tím rozdílem, že veškerá serióznost zůstává stranou a pohybujeme se v rovině nadsázky a parodie/komedie.

Rozhodně to nelze brát jako kalkul a alibismus ze strany Václava Marhoula, jenž nejen scénou z natáčení Usrany Nastraty opět ukazuje, jak moc zbožňuje film. Jakožto debutující filmový režisér raději zvolil komediální žánr, ke kterému mají diváci a divačky přeci jen větší toleranci, než aby se pustil do kriminálního dramatu drsného jako peklo. Ale to jenom proto, že Mazaný Filip vychází z jeho divadelní hry, jaká vznikla už v polovině 80. let, takže jakýpak kalkul? Celá podívaná byla natočena v ateliéru před velice solidně vyvedenými kulisami (akorát za oknem Velmina bytu měl být ještě nápis Hollywoodland). Jinak se výprava a kostýmy obecně maximálně povedly. A scénář? To je kapitola sama pro sebe.

Zápletka spočívá v tom, že za titulním soukromým očkem přijde do kanceláře, ve které byl pach prachu tupý a fádní jako rozhovor se slavným fotbalistou, jistý Charlie Brown, kterému vadí kouření a alkohol (oloupávání banánu kupodivu ne), ale slyšel, že Marlowe je dobrej. Tak by snad mohl pomoct s bratrem-dvojčetem, který si říkal Nigel Smith a který „se vrátil včera tááák pozdě domu, že dodnes vůbec nepřišel.“  Tahle informace detektiva postupně zavede na nejrůznější místa od filmového ateliéru a apartmán slavné hvězdy přes poněkud mexikánštější bar a policejní výslechárnu až po gangsterské doupě a jeden na první pohled nevalný barák. Cestou pochopitelně natrefí na nejrůznější individua. Takové nutné zlo při touze rozlousknout svěřený případ.

 

 

Všechny postavy ztvárňují přední čeští herci (nebo režiséři) a přední české herečky, včetně cameo úloh (Matěj Hádek, Ivan Trojan, Petr Čtvrtníček, Eva Holubová, Tomáš Vorel, …). O to více pak přinutí se na film podívat, třebaže humor nemusí být po chuti každému. Tím spíše, že ho postupně ubývá, resp. se jedná o neměnný druh humoru. V tom smyslu, že některé hlášky jsou sice geniální, nicméně později se v podobné míře, leckdy přes přirovnání, opakují, místo toho, aby v tomto směru do Mazaného Filipa neustále vál nový, svěží vítr. Takhle ve druhé polovině královsky pobaví snad jenom Milan Šteindler v roli Conrada Froga – ředitele blázince. A pak ještě vcelku vymazlená pointa se Smraďochem Millerem.

Pořád je ale na co se dívat. Dramaturgicky na sebe scény přirozeně navazují a příběh i díky té stylizaci zaujme natolik, že rozhodně budeme zvědaví na rozuzlení. Jinými slovy, Mazaný Filip uspěl tam, kde Wilsonov či Celebrity s.r.o. selhaly. A zabodoval také v tom, v čem kupříkladu Bourák zůstal za očekáváním. Václav Marhoul evidentně měl hodně načteno a nakoukáno, moc dobře věděl, čeho chce dosáhnout, a nedivil bych se, kdyby se mu podařilo jeho režijní vizi – navzdory tomu, že se jedná o prvotinu – ještě překonat. Tak jako v případě Tobruku, kde se točilo na nehostinné poušti. A tak jako v případě Nabarveného ptáčete, které bylo z producentského a produkčního hlediska nesmírně náročným projektem.

Mazaný Filip je stejně jako tyto dva další zmíněné filmy Václava Marhoula v české kotlině v podstatě výjimečný. Splňuje požadavky parodie/komedie na odpovídající herecké výkony, přesný timing, jasnou režijní představu. A zároveň spolupráci s diváky v tom smyslu, aby měli alespoň základní povědomí o zdrojovém materiálu. Najdeme tady minimum momentů, kdy vyznění scény či konkrétní situace působí už poněkud přes čáru, eventuálně kdy postrádají hlubší pointu. Na druhou stranu třeba to zcela vytržené hudební vystoupení bylo zakomponováno naprosto precizně. Jak uvedeno, humor se možná nemusí zamlouvat každému, nicméně tohle dílo má filmařské kvality, za které ho prostě nejde neocenit. A určitě se vyplatí počkat si přes závěrečné titulky.

FOTO: ceskatelevize.cz