Speciál: O knize Rejža Vorel

 

 

Povídání tedy končí narozením dcery Julinky. Od té doby Tomáš Vorel natočil Cestu domů, což je sequel k Cestě z města a Cestě do lesa. Znovu nás budou zajímat osudy Marákových a Papošových. A znovu se proto vydáme do okolí Rabštejna nad Střelou. Loni rejža Vorel remastroval svůj film Kouř a poslal ho do (letních) kin. Nicméně teď se vraťme na úplný začátek knihy, kde si přečteme pár odstavců od Davida Vávry, které jsou uvedené pozoruhodným nadpisem „Démon kráčí po Branické ulici jako po Broadwayi.“ Dozvíme se, jak rejža zakazoval Věře Chytilové obsadit do Kopytem sem, kopytem tam herce z divadla Sklep, na což reagovala tím, že natáčet jí nezakazovali ani komunisti. A také bude trefně podotknuto, že „postavy ve filmech Tomáše Vorla prožívají to, co ho trápí.“

Sám režisér na úvod na férovku přizná, že není literát, a že se ledacos z toho, co popisuje, mohlo odehrát trochu jinak. Troufám si tvrdit, že to není příliš pravděpodobné, protože už tak je tenhle životní příběh nesmírně zajímavý. A nelze se zbavit pocitu, že jeho hlavní hrdina zůstává se svou tvorbou stále poněkud nedoceněný. Už jenom tím, že jeho filmy se od odstatních díky specifickému stylu odlišují. Každý je pro něj evidentně velmi osobní. Ať tím, co sám zažil, co by chtěl zažít, nebo co zažily osoby, se kterými se setkal. Většina postav má totiž pokaždé reálný předobraz ve skutečném světě.

 

 

U memoárů slavných režisérů je zajímavé, že se sice často nepovažují za spisovatele, ale pořád jsou přece výborní vypravěči. A pak ani tolik nezáleží na tom, jestli je výsledkem kniha nebo audiovizuální dílo. Tentokrát už samotný popis toho, jací byli rodiče nebo brácha, vyvolá naprosto jasnou představu o tom, jak to u Vorlových chodilo. Zdá se to být samozřejmostí, nicméně ne vždycky tomu tak v životopisech bývá. Stejně jako se občas zamlčují věci, které by mohly vyznívat snad kontroverzně nebo až příliš osobně. Tomáš Vorel je klidně zmíní, a proto je tohle čtení velmi zábavné. A zřejmě ještě zábavnější, když znáte jeho filmy. Ačkoli když je neznáte, tahle kniha vás s velkou pravděpodobností přinutí se alespoň na některé z nich podívat.

I proto, že jsou ve výborné kvalitě volně k dispozici na youtube, včetně školních prací na FAMU. V této souvislosti nelze nevyzdvihnout Tomášův plán na novou distribuci a zastavení filmového pirátství, byť se o něm dočteme až v závěru knihy. Tím asi můžeme plynule přejít ke konceptu. Po každé kapitole – od dětství a loutkového Zvonečku, přes divadla Sklep a Mimoza, až po vyprávění o krátkometrážních a celovečerních počinech – si bere slovo editor Jan Dvořák a rozjíždí svoji exhibičně-uvahovo-naučnou poznámku, přičemž častokrát místem vskutku nešetří. Někdy vzpomínky Tomáše Vorla poutavě rozvíjí, jindy jakoby se spíše snažil je upozadit a strhnout pozornost na svoje texty.

Kdo chce vědět, kdy se rejža poprvé potkal s některými ze svých „obvyklých podezřelých“ (např. Tomáš Hanák, David Vávra, Milan Šteindler, Eva Holubová), tak může této monografii přidat další plusové body, neboť ani tahle informace nebude zatajena. A dojde i na opakovaná setkání s Václavem Havlem, se kterým jaksi nepřímo „dělal revoluci“, kterého obsadil do Kamenného mostu a kterému taky poslal otevřený dopis, když šlo do kin Odcházení. Dopis se nachází v poznámkové sekci/sekci dokumentů ke konci knihy. Tady ovšem působí některé věci jako lehce vytržené z kontextu (o Pražské pětce či divadle Mimoza).

 

 

Divočejší zážitky ze zahraničních zájezdů či naopak objevení kouzla loutek a s tím související pronásledování postavou skřítka, bych raději nekomentoval, protože ty se prostě musí přečíst! Ať už kvůli té v dané době nevídané odvázanosti na jedné, resp. toho čirého nadšení na straně druhé. Podle očekávání stojí za to pasáž věnovaná studiu na FAMU, kde Vorla vyučoval Vorlíček. Vyprávění o filmech by tradičně zasloužilo být podrobnější, avšak při natáčení se často stává tolik nevšedních a příjemných zážitků, že by to mnohdy stačilo na samostatnou publikaci. Tím spíše, když se podíváme na režijní filmografii Tomáše Vorla, protože jeho herecká představení mimo vlastní projekty tady víceméně obsáhneme (včetně camea v hudebním dramatu Yentl – toho, co to dotáhlo až do Deadpoola 2).

Samozřejmě bylo v plánu natočit i projekty, které se nakonec nerealizovaly, přestože by podle námětu opět rozčeřily vody. Z těch realizovaných napíše, jak se zrodila Pražská pětka a jak to bylo se závěrem Kouře. A jaké peripetie provázely natáčení Kamenného mostu? V čem bylo natáčení na jatkách ve Skřítkovi horší, než natáčení v ocelárnách? K odkazu Gymplu dodejme, že dodnes jsou na různých místech nejen po Praze vidět namalovaná písmena R.H.S.! U nedoceněné Vejšky také vtipně využil svoje osobní zkušenosti. Kapitola věnovaná divácky bohužel nepochopené komedii Ulovit miliardáře pomůže osvětlit některé nejasnosti. A Instalatér z Tuchlovic jenom podtrhává slova o osobitosti Tomášovy tvorby.

 

 

Na závěr vyprávění si úmyslně nechává Cestu z města z roku 2000 a o dvanáct roků mladší pokračování (a dokument Z města cesta), kde vedle sebe opět staví herce i neherce. Zavede nás do magických lesů v neméně kouzelné oblasti kolem Rabštejna nad Střelou, nacházející se cca 45 kilometrů severně nad Plzní, kterou se rozhodně vyplatí (ve vší slušnosti, tj. bez zahazování odpadků apod.!) navštívit. Původní scénář jedničky doznal díky zásahu dramaturga Petra Jarchovského jednu podstatnou změnu k lepšímu. Zároveň se v ní Bolek Polívka a Eva Holubová poprvé představili coby manželský pár, což od té doby zkopírovali další filmaři. Dočkáme se rovněž vtipné vsuvky z premiéry, které se zúčastnil Zdeněk Svěrák.

Rejža Vorel je název knihy, kterou číst je fajn, fajn, fajn, fajnový. Tomáš se nesoustředí jenom na svoji profesní kariéru – v knize mu jde o to všechno, takže jsou zahrnuty i zamyšleníhodné postřehy z pozorování světa, na kterém není sám, ale se spoustou dalších lidí, přičemž někteří si neváží toho, když v lese plným hub jdou trávou, mechem, vřesem ... Nic naplat, matka Země si zkrátka doopravdy zaslouží ekologičtější zacházení. Dodejme a připomeňme, že zdaleka nejen o tom, nýbrž i o dalších životních strastech a radostech bude Cesta domů, která po jednadvaceti rokách celou v kontextu české kinematografie výjimečnou trilogii zdárně uzavře.

A ještě jednou sumarizace dosud zrecenzovaných filmů rejži Vorla (ačkoli odkazy na recenze jsou už výše v textu): 

RECENZE NA FILM KOUŘ JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM CESTA Z MĚSTA JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM GYMPL JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM CESTA DO LESA JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM VEJŠKA JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM INSTALATÉR Z TUCHLOVIC JE K DISPOZICI TADY

MOJE ROZHOVORY S REJŽOU VORLEM JSOU K DISPOZICI TADY A TADY (rozdělen na dvě části), TADY, TADY

KNIHA JE ZŘEJMĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI NA E-SHOPU DOBRE-KNIHY

FOTO: FDb.cz, Vorelfilm.cz, dobre-knihy.cz, ceskatelevize.cz