Recenze: Malena

 

 

Vlastně tenhle tvůrce ani jiné neumí. Tedy, možná trochu zaváhal u epické Baarie, ačkoli u ní je to spíše dáno tím, že je až příliš lokální. Zato příběh Maleny jest vpravdě mezinárodní a nechybí v něm skoro vše, co je obvyklé nutné minimálně k nominaci na prestižní ocenění. Tento počin si připsal dvě, a to jak na Zlatý glóbus, tak na Oscara, kde jedna byla za precizní kameru Lajose Koltaje, druhá pochopitelně za další geniální hudbu Ennia Morriconeho, jenž pracoval s výjimkou debutu na všech režisérových projektech a o němž Tornatore natočil dokument, který zamíří do italských kin přesně rok poté, co legendární skladatel bohužel odešel.

Svou hudbou u Tornatoreho filmů jenom podtrhával jejich dojemnost, lidskost a osobitost. A také ten kouzelně nostalgický podtón. U snímků sicilského rodáka vskutku nemůžeme čekat nějaké vyloženě nečekané twisty. Ano, teoreticky by takový mohla obsahovat Nejvyšší nabídka, ačkoli si dobře pamatuju dvě věci. První, že tenkrát v září 2013 bylo pražské kino Atlas při projekci tolik natřískané, že jsem musel sedět na schodech (něco takového se mně přihodilo už jenom u Temného rytíře povstalého, Avataru a Konga: Ostrova lebek). Druhá, že onen nečekaný twist mě během sledování napadnul. Jinak Giuseppe Tornatore povětšinou slaví největší úspěchy, když sází na věci, které všichni (nebo skoro všichni) diváci a divačky znají z vlastní zkušenosti – viz Bio ráj nebo právě Malena.

Castelcuto je město na Sicílii. Právě se píše rok 1940 a místní obyvatelé se snaží vést pokud možno co nejnormálnější životy, byť to pod nadvládou fašistického diktátora není jednoduché. Kdykoli však vyjde ze svého domu nádherná Malena Scordiová, zastaví se čas. Muži, ženy, ba dokonce i děti všeho nechají a v naprostém okouzlení sledují, jak jde po ulici, jelikož jenom její ladná, elegantní chůze stojí za to. Sama si je dobře vědoma své oslňující krásy, a tak se nikdy na nikoho přímo nedívá. Oči na ní může nechat také Renato Amoroso se svými spolužáky. Její nedoslýchavý otec je jejich učitelem ve škole, díky čemuž se dočkáme několika vtípků, další pak obstará Renatův přehnaně gestikulující otec, ačkoli tahle v Itálii poměrně běžná povaha se nemusí u nás zamlouvat každému. Ostatní nás brzy přestanou zajímat, pouze Renato, kterému tehdy bylo dvanáct a půl roku, paní Malenu nadále pozoruje (i dírkou ve zdi) a nadbíhá jí (aby se minuli na ulici). Zamilované dopisy jí píše, byť je nepředá, a nekompromisně ji hájí před pomluvami.

 

 

Nepřekvapivě si ji také představuje (což je snadnější s jejím spodním prádlem na obličeji), přičemž se sám při sledování filmů v kině stylizuje do postavy gangstera či kovboje. Stává se pro něj kráskou v nesnázích, kterou je třeba zachránit. Představuje si, že na něj zavolala, aby jí došel pro cigarety, ale také to, že se mu poštěstilo jí dát pusu, když prožívala chvíle smutku. Renato je do ní opravdu zamilovaný, takže postupně snad jako jediný z města nekouká jen na to, jak vypadá, nýbrž i na to, jaká je a jak složité období zrovna prožívá. Dokonce zajde do kostela a přeje si, aby byla ochraňována. Rozhodně neplatí, že by jí byl posedlý jako někteří místní muži (pana advokáta nevyjímaje), nebo že by jako místní ženy, včetně těch starších, záviděl to, jak přitahuje pozornost. V jedné z pozdějších a mimořádně silných scén se díky tomu naplno ukáže, jak to může dopadnout, když se ženská krása změní z daru v prokletí.

Malena, která se jistě bude více líbit divákům než divačkám, by nemohla vzniknout bez Moniky Bellucci, která působí dojmem, že bohyně smyslnosti, krásy a lásky Venuše sestoupila na zemi, vzala na sebe její podobu a pro své působení si vybrala Castelcuto na Sicílii. V titulní roli jest svůdná a sexy tolik, jako snad nikdy předtím ani potom. Podobně jako se Salvatorem Casciem v Bio Ráj, taky tady měl Giuseppe Tornatore výbornou ruku při vybrání hlavního hrdiny, kterého si zahrál jeho jmenovec Sulfaro – zajímavé, že ani jeden z těchto dvou se herectví dále v podstatě nevěnoval. Těžko soudit, jaké vyznění by Malena měla, kdyby se Harvey Weinstein nerozhodnul pro mezinárodní uvedení vystřihnout cca 20 minut vesměs odvážnějších scén (např. když otec zaplatí Renatovi prostitutku). Na mimořádně působivém finále by se s velkou pravděpodobností ani tak nic nezměnilo.

FOTO: cinema.de