Recenze: Chyby

 

 

Právě odpověď na tuhle otázku nabízí titul Chyby, jaký bude až do posledního červencového týdne k vidění v KINĚ LUCERNA. Respektive Chyby nabízejí jednu z možných odpovědí na tuhle otázku. Jdou na to ale jinak, než kupříkladu Zack a Miri točí porno či letošní Smolný pich aneb pitomý porno, třebaže ten začíná podobnou scénou. Nejedná se o komedii, nýbrž o drama. A nejde ani o to, jestli porno náhodou něco neporušuje. Hlavní hrdinka Ema se prostě rozhodla zkusit si tenhle žánr jako osmnáctiletá, přičemž před kamerou nebyla sama a společnost jí nedělal přítel nebo manžel, ale podle všeho profesionální pornoherec. To je další rozdíl od tohoto rumunského bijáku, kde čelí učitelka nevoli kolegů a rodičů svých studentů, kteří v závěrečné třetině rozhodují o tom, jestli je její odvážné amatérské video morálně za hranou, nebo ještě před ní.

Český snímek na to jde trochu jinak. Svým způsobem jde na ruku bohužel pomalu až celonárodnímu zlozvyku, kdy se najde dost takových, kteří akorát číhají, až někdo (ať už slavný či „jenom“ z jejich okolí) udělá chybu, případně na něj vyplave škraloup z minulosti, leckdy i dávné. Takový člověk pak zpravidla upadá v nemilost. Málokdo bere v honbě za senzací v potaz, že k dané věci došlo už spoustu roků zpátky, že daná osoba mezitím udělala hodně dobrého a prospěšného, případně že veřejně vyjádřila lítost nad tím, co se stalo, a omluvila se. Pravda, v současnosti jde už spíše o celosvětový problém.

V případě Chyb se tedy nejedná o členství v bolševické partaji, ani o otevřené projevy antisemitismu, ani o sexuální obtěžování kolegyň na pracovišti. Mladá holka prostě zatoužila po chuti „zakázaného ovoce“, za které se navíc královsky platí. Pod lákavým jménem Marcela Delight natočila několik videí, ve kterých podle všeho vyváděla rozličné věci, jaké naši prarodiče a rodiče rozhodně nevyváděli. Ema ve své mladické nerozvážnosti (kdo ví co o životě, když mu nebo jí je teprve 18?!?) nedomyslela, že ji může vidět – případně si při pohledu na ni rovnou dělat dobře – i někdo z okolí, včetně známých a členů rodiny. Její vlastní matka, kterou si bohužel nezahrála Simona Stašová, před ní proto utíká, jelikož se bojí, aby nepřišla o práci. To je podobný nesmysl, jako nemožnost jít na koncert proto, že nejsem očkovaný. 

 

 

Teď je Ema o pět roků starší, nicméně když se na oslavě jejích narozenin v baru objeví týpek, co v práci leze po střechách, a kterému ujel autobus, nemusí se nechat dvakrát přemlouvat, aby s ním skočila u sebe doma do pelechu. Ráno mu dá prostor, aby se vypařil. Jenže jemu tahle prodavačka ze supermarketu učarovala natolik, že by s ní rád začal chodit. V momentě, kdy mu chce říct o své minulosti, dělá hrdinu a nezajímá ho to. Vztah jim dál hezky funguje. Jenže když to praskne, stává se z něj ryze dospělá verze Hulka. Taková je taky navztekaná, ale vedle toho neváhá krutě praštit kamaráda (pravda, křiváckého) a pomstí se zuřivým vosouložením zákazníkovy dcery, která vypadá, že teprve půjde na střední školu.

Ledacos nasvědčuje tomu a sám Jan Prušinovský to vlastně sám potvrdil, že byl dost věrný scénáři Romana Vojkůvky, který je zodpovědný za v podstatě „klasiky“ typu Někdo tam dole mě má rád nebo Total Detox (na jeho dokument o Zoře Ulle Kesslerové bych se ale podíval s radostí). Tomu se daří po celou dobu udržovat charaktery postav v pevných mantinelech – myšleno v tom smyslu, že neudělají nic podivného/že se u nich znenadání neobjeví nějaká výrazná vlastnost, kterou by do té doby pečlivě skrývaly. Na druhou stranu nečekejme ani nějaké hluboké charaktery. Takhle můžou alespoň diváci a divačky získat pocit, že víceméně sledují někoho, koho sami znají. Tahle familiárnost je ovšem při sledování filmu někdy až nepříjemná. Ne proto, že bychom si řekli: „Tý vole, to je jako kdyby Jardova Maruna dělala péčko, ty vole.“ Spíše jde o to, že se jejich jednání stane hrozně rychle předvídatelným.

Že Tomášovi občas v naštvání ulítne nějaké sprosté slovo, se dá pochopit. Párkrát však jakoby se scenárista snažil vcelku prvoplánově šokovat/vzbudit kontroverzi nějakou ostřejší hláškou – viz „pak se ti udělám do ksichtu“, třebaže přichází v době, kdy se v hlavním hrdinovi zase probudí zvířecí instinkty. Jinak také tráví většinu času ve vesnické hospodě, což lidem z malých obcí nedělá nejlepší reklamu, jakkoli venkovské prostředí tomuto počinu sluší více, než kdybychom se po celou dobu pohybovali v ruchu velkoměsta. I když je pravda, že ten přesun probíhá rychleji, než akce Kulový blesk. A že působí malinko WTF, jako když hrdinka Miluji tě modře zničehonic zamířila z klenotnictví do kadeřnictví (jedním ze sponzorů byla firma zabývající se vlasovou kosmetikou). Zrovna tak představuje až příliš velkou náhodu fakt, že se Ema a Tomáš vidí na benzínce, kde začala pracovat.

Jakkoli mají Chyby z tvorby svého režiséra nejblíže ke Kobrám a užovkám, nechal Jan Prušinovský tentokrát bratry Hádkovi bratry Hádkovými. A vsadil spíše na méně známé tváře, z nichž nejznámější bude vedle Jana Kolaříka jistě Kryštof Rímský, syn dabingové legendy. Ztvárňuje pasáka, co se necítí být pasákem. Děvčata nenutí silou, ale hraje na jejich city ... Jakoby to v tomhle případě nebylo jedno. Nejdůležitější úlohy připadly Janu Jankovskému a velmi uvěřitelné Pavle Gajdošíkové, u nichž by rozhodně nebylo překvapením, kdyby časem byli obsazováni stejně často jako například Jaroslav Plesl a Jana Plodková.

 

 

Jak správně podotýká režisér, je rozdíl mezi romancí a romantikou. Ještě přesněji dodává, že romance nemusí být vždycky jenom příjemná. Oba protagonisté Chyb si zažijí hodně, včetně zrady kámoše, který se do těch internetových videí zakoukal a Emu začal jaksi považovat za veřejný majetek. A včetně zákazníka, co si k ní jde do lahůdek koupit klobásku a ptá se jí, jaké má ráda. Má to být další narážka na její profláklou minulost, anebo se bez jakéhokoli dvojsmyslu ptá doopravdy na uzeninu? Vynechat nesmíme sexuální scény, protože v nich nikdo nezůstává oblečený, což je jev v poslední době extrémně nevídaný nejen v českém, ale i v jakémkoli zahraničním filmu. Tedy kromě jakéhokoli českého i zahraničního pornofilmu.

Chyby jsou film, který vrcholí všeříkajícím záběrem, a při jehož sledování jsem si několikrát říkal, jak bych sám reagoval, kdybych se tohle dozvědět o svojí přítelkyni. A vyšlo mně, že bych s tím byl OK, jelikož se jedná o vzdálenější minulost. Samozřejmě by ale asi byl člověk lehce nervózní při souloži, když by věděl, že partnerka prošla rozkrokem několika různých „profíků“, kteří s ní dělali nejrůznější věci. Právě tohle bude zřejmě taky velkým problémem Emina přítele Tomáše, že znejistí, jestli ji dokáže uspokojit, vzhledem k rozdílu mezi jeho a jejími zkušenostmi. Stejně tak se nabízí otázka, nakolik je (ne)správné, že je ve 21. století porno na internetu tak snadno dostupné. Sex je holt naprosto přirozenou součástí současné volnomyšlenkářské lidské společnosti, takže proč to pořád považovat za něco nemravného? Vždyť i hollywoodské herečky kolikrát měly ve scénáři peprnější nahou milostnou scénu! A je za ni nikdo nezatracoval, ale naopak to přivítal. A nikdo se přece taky nepohoršuje nad tím, když někdo jiný označí za svůj nejoblíbenější pokrm buchtičky s krémem.

P. S.: Celkem překvapilo, že ve filmu zazněla tato písnička, ale rozhodně nepřekvapilo, že závěrečné titulky doprovází tahle.

FOTO: Falcon