Speciál: O filmu Titanic: 25. výročí

 

U některých titulů je prostě skvělé, že se opakovaně vrací na velké plátno, kam jednoznačně patří. Jednak proto, že dostanou příležitost ho doslova se vší parádou a emocemi vyhnanými až na dřeň zhlédnout i diváci a divačky, kteří při původním uvedení ještě nebyli na světě. A druhak, že ti ostatní, kdož tenkrát v osmadevadesátém film v kině viděli (s desetiminutovou přestávkou uprostřed projekce), můžou nostalgicky zavzpomínat. Samotnému mě ponejvíc utkvěla v paměti sekvence, která začíná momentem, kdy Jack a Rose přelezou na zádi zábradlí těsně předtím, než se loď zcela potopí, a končí vyzvednutím přeživších Carpathií. A při prvním uvedení v televizi na Velikonoce 2000 zase vyšla fajnová brožura, kterou bych určitě ještě někde našel.

Pravda, obnovaná premiéra Titaniku se uskutečnila už v roce 2012 u příležitosti stého výročí od potopení, kdy jsme si jej také zrecenzovali. Už tehdy šlo o 3D verzi, kterou uvedou kina i letos. S tím, že celý snímek prošel poctivým remastrovacím procesem až do rozlišení 4K, kdy je rozdíl vidět už v traileru. Stejně jako Avatar: The Way of Water, také tenhle počin dá na výběr z výborné dabované i titulkované verze v originálním znění, a to jak při běžné (24fps), tak při vyšší snímkovací frekvenci osmačtyřiceti snímků za sekundu. Vyrazit na něj samozřejmě bude možné jak do multiplexů, tak do jednosálových kin. Tenhle návrat do doby před začátkem první světové války za to rozhodně stojí! A to by bylo, aby za to nestál za dalších 111 roků!

 

 

Bude vlastně celkem zajímavé sledovat, jestli Titanic udrží třetí příčku mezi komerčně nejúspěšnějšími počiny všech dob právě před tímto, který navazuje na tento úplně nejvíc nejúspěšnější. Všechny mají přitom stejného režiséra. James Cameron (kniha) tedy má v první čtveřici hned tři svá „dítka“. V historickém žebříku nejvýdělečnějších režisérů mu patří druhá pozice na Stevenem Spielbergem (kniha), jenž vede o necelé dvě miliardy, což není tak mnoho, uvážíme-li, že starší z obou filmařů natočil o pětadvacet celovečeráků více! Přitom z nich pouze Jurský park překročil miliardovou hranici. To jednoznačně dokazuje, že kanadský rodák z města Kapuskasing jest mistrným vypravěčem, který dokáže svou tvorbou oslovit publikum po celém světě – bez rozdílu věku, pohlaví či barvy kůže. A není se čemu divit, že si mnozí rádi dopřávají jeho klenoty opakovaně. Pochopitelně včetně Titaniku, který pokaždé zanechá strhující zážitek. Tady nutno zopakovat, že svoje filmy nedělá pro televizní obrazovku (jakkoli i tam fungují skvěle), nýbrž pro kinosály, kde samozřejmě není sledování příběhu ničím narušováno.

Nepočítáme-li tedy dojetím plačící diváky a divačky, protože asi nebude žádným spoilerem, že ta obří loď půjde i v této verzi k pětadvacátému výročí během dechberoucí, vysoce akční pasáže ke dnu a že shakespearovská romance opět nedojde naplnění (forenzní experti při nedávném zinscenování potvrdili, že po potopení mohl na těch dveřích fakticky přežít jenom jeden). Ale znovu můžeme obdivovat výtečně napsané charaktery fiktivních postav, zatímco o těch skutečných si i přes omezenější prostor dokážeme taky udělat naprosto jasný obrázek. Ženy se zase budou rozplývat nad Jackovým vzhledem a znalostmi, muži mu budou závidět Rose, ať už pro její energii, získanou vnitřní sílu či snahu nenechat se spoutat konvencemi své doby. To se pochopitelně nelíbí její matce (Frances Fisher) a bohatému snoubenci Calu Hockelymu – figuře, která, ač je v ní výborný, zřejmě zničila kariéru jejímu představiteli Billymu Zaneovi. A opomenout nesmíme ani Brocka Lovetta (Bill Paxton), do kterého režisér promítnul hodně ze sebe samotného.

  

 

Ani tentokrát bychom neměli vynechat přenádhernou hudbu Jamese Hornera (soundtrack se i díky songu "My Heart Will Go On", který nazpívala Celine Dion, stal čtvrtým nejprodávanějším v historii), tak jako kameru Russella Carpentera, která jest perfektní v každém frameu. V této souvislosti asi bude dobré uvést, že zatímco v roce 2012 jsem měl pocit, že 3D vyniká především v podvodních záběrech, tentokrát jde o to, abychom byli se třetím rozměrem naplno vtaženi do příběhu, přičemž platí, že některé záběry mají úžasnou hloubku. A zároveň skutečně není obtížné až spočítat všechny řasy Kate Winslet. Ani není těžké několikrát získat zajímavý pocit, že už tenkrát při natáčení v letech 1996 a 1997 myslel James Cameron na to, že jednou bude chtít Titanic uvést ve 3D. Na první pohled se možná chce reagovat, že to není pravděpodobné. Na ten druhý nutno podotknout, že tehdy v polovině devadesátek stvořil T2 3-D: Battle Accross Time. A navíc, ve své kariéře přece víckrát předběhnul dobu.

Titanic by se dal opravdu rozebírat ze všech úhlů. Pokaždé by se ale došlo k závěru, že je holt nestárnoucí, vícevrstevnou klasikou, jaká hravě strčí do kapsy leckteré tituly, co přišly po ní a měly tím pádem k dispozici lepší technologické zázemí. Pro ty, kteří ji taky poprvé viděli v dětství, vlastně dozrává s každým dalším zhlédnutím. Těch 194 minut uteče neskutečně rychle, protože pořád je, na co se dívat, komu fandit a o čem přemýšlet. Název parníku, který měl reprezentovat velikost, majestátnost a nepotopitelnost, se stal pojmem odkazujícím k jedné z největších katastrof nejen 20. století (které na ně bylo jinak obecně bohužel dost bohaté). Zkáza byla zfilmována několikrát, ale nikdy nenabídla tak impozatní, vysoce působivou podívanou, jaká pokaždé zanechává obecenstvo v němém úžasu. Proto je pro ni jako stvořené především kino IMAX.

RECENZE NA FILM TITANIC JE K DISPOZICI TADY
RECENZE KNIHY JAMES CAMERON: RETROSPEKTIVA JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Falcon