Recenze: Creed III

 

 

Tedy, abychom to uvedli na pravou míru, trojka nepřijde s žádnou revoluční změnou, např. že by konečně došlo na boxerský souboj při hraní videohry nebo na konfrontaci Adonise s největším šampionem v mimozemském boxu (nu což, Rambo, jiná slavná postava, kterou proslavil Sylvester Stallone, se původně měl v pětce taky utkat s nelidským monstrem), ale pořád bude platit, že se Creed III zařadí k příjemnějším překvapením letošního roku. Ostatně jednička byla zklamáním, protože prakticky jen otrocky kopírovala, …

… zatímco dvojka zpracováním totálně zazdila jeden z nejslibnějších námětů v historii kinematografie! Díky tomu byla obrovská pravděpodobnost, že se trilogie uzavře nejlepší částí, na kterou se vyplatí vyrazit. Ideálně do kina IMAX. Na druhou stranu, i přes velice dobrý dojem se asi nenajde mnoho těch, kdož by chtěli tenhle počin vidět víckrát. Nikoli jenom, nýbrž především proto, že opravdu dobré sportovní filmy by přece měly vybízet k tomu, abychom třeba už bezprostředně po zhlédnutí měli nutkání si daný sport zahrát/zkusit (viz Karate Kid, Borg/McEnroe, Souboj pohlaví, S garudou na hrudi, …). A to se tady neděje. A rozhodně to není tím, že jde o box.

 

 

Čili fakt, že se tentokrát musíme obejít bez herecké účasti Sylvestra Stalloneho, je až druhořadý. Jeho absence z důvodu toho, že se mu nelíbilo, jakým směrem chtějí producenti vývoj táhnout, vlastně tuplem slibovala, že bychom se měli dočkat něčeho odlišného. Scenáristé Keenan Coogler a Zach Baylin dlouho staví drama na velice pevných základech a Michael B. Jordan coby debutující režisér dokazuje, že tím, že má sám vcelku bohaté herecké zkušenosti, dobře ví, jak před kamerou pracovat se svými kolegy a kolegyněmi, tak jako se sebou samým, pochopitelně. Bohužel ve scénách, které mají dojímat, si nepočíná nejpřesvědčivěji, jelikož zjevně nefungují podle představ. Naštěstí se tady takových vyskytuje úplné minimum.

Nedají se mezi ně totiž počítat neshody Adonise a Bianky (Tessa Thompson), které se opakovaně nelíbí, že si její manžel nechce povídat o svých pocitech. Ne, Bianca se nedá srovnávat s Adrienne. Ne proto, že je stále živá, nýbrž kvůli tomu, že souhlasí s názorem, že pro zbavení se špatných pocitů je zkrátka někdy nutné jít bojovat do ringu, a to i za cenu toho, že může dopadnout jako táta Apollo, případně může být odnesen s hodně ošklivým zraněním. Vlastně by ani neměla nic proti tomu, kdyby jejich malá neslyšící dcera taky přijala boxerský ring za svůj druhý domov, přestože původně byla proti tomu, když se dozvěděla, že malá dala spolužačce pěstí poté, co jí roztrhla výkres. Čili čtvrtá část by optimálně měla být právě o malé Amaře. V plánu jsou taky spin-offy, včetně jednoho o Ivanu Dragovi, jehož tady načrtnutý osud po této osudné prohře rozhodně nebyl nezajímavý a nadále slibuje drsně syrovou podívanou.

Celým Creedem III se prolíná traumatizující zážitek z dětství, který znovu oživá po návratu kamaráda Damea Andersona (neplést s Dámou Judith Anderson), který se zařadí k úplně nejpozoruhodnějším postavám „rockyovsko-creedovské“ ságy, dokonce předčí i strejdu Paulieho, Masona Dixona, či tohoto robota ze čtyřky. Kdysi dávno byl Dame, tedy Damian, pro Adonise jako starší brácha, přestože jeho představitel Jonathan Majors jest ve skutečnosti o dva roky mladší než Michael B. Jordan, ale fakticky na to nevypadá. Creed III jen potvrzuje, že Majorsovo nevýrazné představení v úloze Kanga Dobyvatele v Ant-Man a Wasp: Quantumánii (recenze) bylo dáno slabým scénářem a velkou konkurencí v podobě třiceti dalších záporáků, jaké jsme už v rámci MCU viděli. Tahle role „přízraku z minulosti“, ve které má, co hrát, a která nabízí velice pestrý (byť trochu očekávaný) vývoj, pro něj byla jako ulitá.

 

 

Jenom zamrzí, že scenáristé explicitně nedotáhli celou backstory až do očekávaného extrému. Nevadí, že se nedočkáme flashbacků z vězení – bohatě postačí ta jedna fotka s kumpány. Spíše se nabízí otázka, za co přesně tedy těch osmnáct roků seděl. Každopádně s jeho návratem se vrátila i ta minulost, která měla zůstat pohřbená, jelikož s sebou přináší pocit viny, u něhož bude třeba rozkrýt, jestli se dá omluvit tehdejší dětskou nerozvážností či nikoli. Dame má pro ryzí drama jasnou motivaci – chce se stát boxerským šampionem, k čemuž měl slušně nakročeno. Víme, z jakých poměrů vzešel (což obecně snižuje jeho důvěryhodnost), a tak se dá očekávat, že jeho styl nebude kompletně uhlazený a podle pravidel.

Creed III sází i během nezbytného závěrečného zápasu na psychologický aspekt, který funguje stokrát lépe, než třeba u Warriora. Vedle toho chce film nabídnout drsnou podívanou, u které však zvuková složka není v souladu s maskami. Zamrzí, že tvůrci nevsadili na tvrdší přístupnost. Nenatáčeli přece komiksový blockbuster pro masy. Cílová skupina jest tady přece o dost užší, a její součástí by tudíž neměly být desetileté nebo dvanáctileté děti, ačkoli bude pravděpodobné, že ti, kdož se narodili například ve druhé polovině osmdesátek, viděli snímky o Rockym v ještě útlejším věku. A jistě si pamatují, že jak John G. Avildsen, tak Sly odvyprávěli příběhy plynule, bez nutnosti náhlé zkratkovitosti (nejen během rovněž nezbytných tréninkových pasáží), a že sentiment servírovali tak nějak přirozeně a neurážlivě, bez naléhavé potřeby lacině si vypomáhat berličkami typu tuctové otázky: „Jsi v pořádku?“

FOTO: Vertical Entertainment