Recenze: Spirála (komiks)

 

 

Tahle látka by na zfilmování byla náročnější, ale s velikým rozpočtem by se mohla snadno proměnit v kultovní hororovou podívanou. Spirála vznikla už v závěru minulého století/tisíciletí a hned byla poprvé adaptována pro stříbrné plátno, nicméně věhlasu mimo Japonsko se nedočkala. V původní komiksové, resp. původní manga (připomínám, že se čte zprava doleva) podobě představuje skoro až fascinující čtení, neboť má tu moc nás vtáhnout do městečka Kurouzu – fiktivního jako Derry nebo Hobbs End, které na první pohled možná může vypadat normálně, jenže na ten druhý normální není. Hemží se to v něm totiž spirálami!!! To je nemalý problém, protože s démony, přízraky, duchy, bolševiky, nacisty, emzáky a sériovými vrahy se teoreticky bojovat dá. Ale zkuste bojovat s tvarem …

Příběh se tentokrát skládá z osmnácti kapitol, z nichž každá končí cliffhangerem (napínavým momentem, který nutí okamžitě pokračovat ve čtení), plus tady máme závěr, který pozvedne příběh na nevídanou úroveň, plus se dočkáme „Ztracené kapitoly“, kterou však složitěji můžeme časově někam zařadit. Autor totiž zakomponovává všemožné předměty a jevy (potencionálně) spirálovitého typu – tráva, strom, hlemýžď, motýl, houba, kouř, pružina, vír, tornádo, oči, vlasy, prsty, jazyk, dech, řazení domů, … A zřejmě až dodatečně, těsně před tiskem, si vzpomněl na galaxie. Což o to, nápad to je hezký a tajemně velkolepý, ale opravdu narušuje kontinuitu, jelikož ve Spirále po celou dobu sledujeme stejné postavy.

Ta hlavní se jmenuje Kirie a je to hodná a sympatická mladá holka, která žije v jedné domácnosti s otcem-hrnčířem a matkou a mladším bráchou. Kamarádí se se Šuičim, jenž jako první rozpoznává, že s tímhle městečkem není něco v pořádku. Postupně si dělají zálusk na naši pozornost další postavy – některé kladné, jiné záporné. S tím, jak příběh graduje (a že graduje fest!), probouzí se mezi obyvateli a obyvatelkami pud sebezáchovy, přičemž nejistota a úzkost jsou servírovány snad s ještě větší intenzitou, než jak tomu je v těch nejlepších filmových katastrofických projektech. Ponořit se do čtení je tak jednoduché, že občas můžeme až zapomenout na to, co se děje v realitě kolem nás. Takže Spirálu nedoporučuju číst třeba v metru, protože by se snadno mohlo stát, že přejedeme svoji výstupní stanici.

 

 

Při čtení se občas vybaví další výborné filmy, případně – a to není bez zajímavosti – nejlepší scény z nedobrých filmů. Nicméně znovu platí, že si Junji Ito takříkajíc jede to svoje. V něčem se možná opakuje (leckteří jsou posedlí Spirálou, tak jako byli leckteří posedlí Tomií), ale znovu platí, že své fantazii meze neklade a že ani tomuto jeho dílku vlastně v některých jasně srozumitelných ohledech nechybí úderný psychologický podtext. Samozřejmě se to neobejde bez cronenbergovsko-lovecraftovských deformací a podivných sil v té nejbravurnější formě, jaká dokáže tím pádem zajistit výrazný fyzický prožitek i takhle v kreslené podobě. To, čeho se dočkáme, mnohdy přímo demonstrují už názvy samotných kapitol. Například: Metoda výpalu, Propletené duše, Síla kudrn, Čertík z krabičky, Tajfun číslo 1 či Démon z řadovky.

Spirála je prostě špičková manga, jakou by měli vlastnit nejen příznivci a příznivkyně mang! Vší serióznost je občas zmírněna tu nějakým vtipným citoslovcem (kouk), tu nějakou vtipnou hláškou („Za to, jak se tajfun chová, nemůžeš.“) O tomhle přístupu mluví Junji Ito v rozhovoru v Kočičích denících, které se ovšem jinak nedají srovnávat ani se Spirálou, ani s Tomií. Věřme, že brzy budou do češtiny přeloženy také další autorovy práce, jelikož se jedná o skutečného umělce s vytříbeným vyprávěcím stylem, jaký nepřestává překvapovat tím, kam až lze v představivosti zajít. Prostě 650 nesmírně výživných stránek. To je Spirála.

RECENZE MANGY BALÓNKY OBĚŠENCŮ JE K DISPOZICI TADY
RECENZE MANGY KOČIČÍ DENÍKY JE K DISPOZICI TADY
RECENZE MANGY TOMIE JE K DISPOZICI TADY

KOMPLETNÍ NABÍDKA VYDAVATELSTVÍ CREW JE K DISPOZICI TADY

FOTO: crew.cz